18. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #325

Já měl na oběd zemlbábu! A je tam vidět i kus maminčiných špaget. Musím říct, že dneska jsme to cenově daly jako normální 2 menu v Rebiu. Což je dost dobrý.
Dneska byl dobrý den, ve kterém mi maminka stihla i nabarvit vlasy. Takže jsem zase hrozně krásný a koupelna nedošla újmy.

Taky jsme byly ve městě, kde mi byla trochu zima. A viděly jsme tu vyšňořenou výroční šalinu, ale bohužel jela opačným směrem.

17. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #324

Koštol.

Strom. Já ty vánoční dekorace takové nemám rád.
Dneska jsem měl super den. Přijela totiž maminka, takže jsme byli ve městě (kde jsem se nakrmil pizzou) a pak jsme jeli dom. Kde jsme dělali hrozně moc povídání a tak.

No musím říct, že jsem dost smutný z té vánočně vyzdobené Vańkule. Nebo jako obecně z těch zbytečných výzdob. Každý ví, že jsou Vánoce, takže mi to přijde jako hrozně zbytečné mrhání penězma a energií. Jakože místo toho bysme třeba mohli sázet stromy nebo si číst. Nebo ležet na boku, ale tak co už. Už to někdo udělal.

No a taky jsme byly v kostele. Asi svatého Jakuba. Je to tam moc krásné! On tam totiž skoro nikdo nebyl, takže jsme si jen prošly ten kostel dokola a šly jsme zase do háje. A hrozně zajímavé je, že tam mají na lavicích podprdelníky. Už to nám přišlo jako rozežranost, ale pak jsem si všiml, že je pod každou lavicí topení. Takže je to dost komfy kostel.

16. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #323

Oběd!
Dneska jsem měl hrozně náročný den. Normálně jsem popracoval a jely jsme s Markét na oběd. Pak jsme se vydaly shánět hořčík, ale měli ho hned v první lékárně, takže se neopakovala legrace s Mastodynonem.

Pak jsem zase pracoval, pak jsem šel do posilky a pak jsem srdnatě uklízel. Teď jsem si sedl. Ještě musím něco dotáhnout, ale jako vcelku myslím, že dobrý. Dojede totiž maminka. Maminka teda ví, že jsem prase, ale možná neví, že jsem až takový prase. Tak tomu jsem se snažil zamezit. Jakože aby se to nedozvěděla. Nyní jenom uvidí, že jsem prostě prase. S tím se smířím. A hlavně teda doufám, že maminka je s tím už smířená.

No ale ještě k tomu obědu. Markét měla něco jako šišky s mákem. Možná to dokonce byly šišky s mákem. Prostě v tom byl ten mák! A Markét už pak nemohla a nechala na talíři asi 2/3 zhruba 5cm dlouhé šišky. Tak jsem to sežral. Markét povídá, že bude mít plné zuby máku. To už jsme se sebraly a odcházíme.

A já jsem řekl, že já určitě taky, protože jsem měl taky kus toho máku. Začaly jsme se na sebe zubit, abychom si ukázaly, jak moc máme všude ten mák. Ale protože jsme zároveň šly, tak jsme neviděly, jestli se ta druhá usmívá (zubí) nebo ne. Proto jsem začal říkat "jííííí", když jsem se usmíval. Tak moc se mi to líbilo (to říkání), že jsem se furt usmíval, abych mohl dělat to říkání.

Je to skvělé! Geniální! Normálně totiž neslyšíte, když se někdo usmívá, ale s tímto citoslovcem už ano. Tak například jsme jely pro ten hořčík a stály jsme na křižovatce. Já jsem měl pořád potřebu dokazovat genialitu svého nového vynálezu, takže jsem si řekl, že to Markét, která to dokonale chápala, přehraju jako takovou krátkou scénku.

Proto jsem, když jsme stály na červené, řekl: "ZELENÁ!" a chtěl jsem dodat "JÍÍÍÍ", jakože jedna postava řekne, že mají zelenou a druhá se usmívá. Ale když jsem řekl to "zelená", tak Markét začala automaticky verglovat s tou pákou, co má u pravé ruky. No ale hned jsem řekl, že je to SCÉNKA, takže Markét udělala "jííí". Prostě pecka.

15. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #322

Večerní kafe!

Je to blbě poskládané, toto je z rána. Klasický release!

A dort. Já jsem netušil, že je to zase vegan raw gluten free sugar free kekel. Vizuálně dobrý. Ovoce a mandle dobrý. Ale teda ten dort.
Dneska jsem měl masakrální den. Ráno byl release a pak jsem prostě pracoval. A v 18 jsme jely s Markét na kafe.

V práci jsem si chtěl na rameno natetovat líhovkou (červenou, ehm) hada. Tak jsem udělal první čáru. Pak mi došlo, že tam jde kreslit dost špatně (na pravé rameno) a že neudělám druhou linku tak, aby to vypadalo jako had a ne jako klobouk. Tak jsem se rozhodl, že tomu udělám jazyk. Jazyk ale vypadal jako prodloužení té čáry, co vypadala spíše jako jizva. Bylo to totiž stejně silné. Tak jsem si řekl, že to vyspravím tak, že tomu namaluju oko. No to vypadalo jak brutálně velké ucho Miky Mauze. Je to neuvěřitelné, ale dva lidi se mě ptali, co to je. Jako had, no. Naštěstí jsem to umyl. Asi to zítra zkusím znova.

No a na tom kafi to bylo super a hrozně moc jsem se smál a tak. Pecka. Chtěl jsem přijít domů včas a jako tak nějak naklidit, ale není čas. Jdu spát.

14. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #321

Jedna je maminčina a jedna Evísova.
Dneska jsem měl zase hrozně pracovní den. To mám rád. Hlavně ráno to byl super humor! S Markét jsme se domluvily, že počká na Hlavním nádraží v Lupánkovi a pojedeme spolu do práce. No opravdu se nám to podařilo!

Vyskočil jsem ze šaliny a lokalizoval jsem Lupánka. Bohužel jsem si samozřejmě nebyl jistý, že je to fakt Lupan. Takže jsem se k autu nenápadně blížil, protože co kdyby to byl někdo cizí. Byla tma, takže jsem toho vlastně moc neviděl. Už jsem to chtěl vzdát, když v tom jsem si všiml jisté samolepky, kterou je Lupan ozdoben! Tak jsem vzal za dveře a skočil jsem dovniř. A furt jsem myslel na to, co budu asi tak dělat, když tam nebude sedět Markét, ale někdo, kdo není Markét. Ale dopadlo to harmonicky.

13. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #320

Oběd! Kus jsem teda nechal, protože jsem si řekl, že dneska se nepřežeru. A dal jsem to (nedojedl jsem to).
Dneska byl hrozně produktivní den! Udělal jsem hrozně moc věcí, takže jsem spoko. A na obědě jsme nakonec šly do toho Rebia, protože jsem neskutečně otravnej a neměl jsem oběd. Teda měl, dal jsem si tu tofukostku do batohu, ale zapomněl jsem na ni. Našel jsem ji až v posilce. Tak jsem to zase donesl až dom a dal jsem to do lednice. Zítra si to zas vezmu. Jsem hrozně zvědavej, jestli to přežilo. Jako doufám, že kdyby to nebylo jedlé, tak to bude třeba zelené nebo modré a tak. Zatím to vypadá dobře. No uvidím ráno.

12. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #319

Vykvetla šalina! Jako možná to není až taková novinka, ale já jsem v ní ještě nejel. Ovšem ten polep je nezničený, takže lze usuzovat, že to novinka je.
Dneska jsem měl normální neděli. Jsem skoro v půlce té knihy, co jsem ji začal jíst včera. Taky se mi dneska nechtělo vařit, takže si s sebou do práce prostě vezmu kostku tofu a kdyžtak řeknu Mraketě, aby to nějak vyřešila.