31. března 2009

Koberec jede a pračka stojí!

"Původně bylo zemské jádro tekuté..."

Dnes byl opět zubařivý den. A opět se mi tam líbilo, nej bylo, že jsem tam byla přes hodinu jen proto, že jsem to chtěla zbrousit víc a pak to bylo zase moc a tak se muselo celé znovu dodělat a znovu zbrušovat. A taky jsem objevil, že mám Zlý zub, který mě bolel a proto se s ním musím více kamerádit...

Když jsem tedy po více než hodině opustila ordinaci, cpal se do ní nějaký děda, kterému bylo řečeno, že on ještě ne, protože je před ním další paní. Takže jsem nějaké cizí lidi skvěle obrala o hodinu života!

Pokračování k pračce: teď momentálně (až do zítřka, kdy bude odvezena někam, kde je prý pračkám moc dobře a kde jen a jen odpočívají a lebedí si!) se nachází venku před domem, ale za plotem.
No a tak si dnes čekám, až bude dovezen koberec! Čekám... čekám a najednou zvonek - ano, bohužel už jeden máme, ale já si stejně hraju, jakože ne a tak ho vždy jen pochválím, že zvoní. A zde se řetězec dalších aktivit, které by měly po zvoncnutí zvonku navazovat, zastavuje. Dnes je tomu ale jinak, protože čekám koberec a tak hru na chvíli přerušuji a jdu se podívat, zdali je to pan kobercář.
Není to ale on, je to nějaký Rom (ne, že by to mělo vadit), který vypadal značně zanedbaně, měl kočárek, cigaretu a plival na zem (tedy vlastně na naši bránku). Já ho neznala a myslela jsem si, že je to zase někdo, kdo mě jde pozvat na výročí Ježíše Krista (jako někdo takto včera zval maminku, jelikož ona hru "Zvonek nemáme i když zde něco zvoní" nehraje.)
Tak jsem dělala, že nejsem doma. On zvonil. Asi 5x! Poté mě napadlo, že chce tu pračku, protože co by jiného mohl chtít? Pak si bránku otevřel a začal lomcovat s dveřmi od domu, které byly ale naštěstí zamčené (jako jsou vždycky, kdyby se mi sem chtěl někdo potají kradlovat). Pak se zase vrátil dolů a zvonil dále. Opravdu otravné, trvalo to asi 5 minut (což je opravdu výdrž) a pak odešel. Škoda, že měl ten kočárek, jinak bych třeba mohla vidět, jak někdo naší drahé pračce nepřeje lebedění a lelkování!

Pak zvonil pán s kobercem, který je konečně doma!

A jako poslední zde uvádím moje první šité kuličky umně zakomponované do náušnic! (čekám tedy chválu)

2 komentáře: