30. března 2009

Odpočívej v pokoji, pračko!

"Na každého jednou dojde..."

Pamatuji si hodně starou pračku a pak tu, co jsme měli až do dnešního odpoledne.

Byla to ona, kdo vyhazoval pojistky a mátl nás tím. Ale nutně to tedy musela být i ona, kdo byl nemocný. Dnes, když jsme s maminkou kupovaly ten koberec, přikoupily jsme cesou i pračku, protože maminka měla jakési tušení, že pračka, co je doma, je špatná. Což do té doby bylo potvzeno jen jedním pokusem:

Dnešní noci chtěla maminka vyzkoušet funkčnost pojistek a pračky a tak ji v temné tmě zapla. Pračka vyhodila pojistky a tím pádem se zastavila. Aby doprala, měla být zapnuta, až se vrátíme z města.

Ale co se nestalo. Ona se zapnout nedala! Ťapl se čudlík a ona hned vyhodila pojistky. Při druhém pokusu v ní děsivě rachlo...

A teď to hlavní: ona prostě musela vědět, že jsme si za ni sehnali náhradu a tak prostě zhasla PLNÁ VODY a prádla z noci. Takže byla extrémně těžká a nedala se vynést ven. Nakonec tedy dala, ale byl to mor. Tam byla otevřena a prádlo z ní bylo vyjmuto.

Měl jsem tu pračku tak rád, ale nemůžu přece po mamince chtít, aby mi ji dala do pokoje, protože... je to pračka, co mám rád!
Budu se muset nějak pokamarádit s tou novou, ale stejně...

Žádné komentáře:

Okomentovat