8. dubna 2009

Tarifář je taky vědec!

A pak se to začalo točit a rozsvítila se tadyta kytka!"

Dnes jsem si vyrazila do města a po dlouhé době jsem si vzala svoje nejvýstřednější boty [které vypadají velmi draze (a ano, byly drahé) - to jest důležitá poznámka, jelikož nic jiného, co by naznačovalo moji majetnost, jsem na sobě neměla].

Cestou jsem se díky empétrojce cítila velmi dobře a pohodlně, jelikož Masonna odrážel pryč všechny ošklivé lidi. Jeden muž, například, na mě něco mluvil, ale já ho neslyšela a tak jsem mohla jít směle dál a nemusela jsem (jako obvykle) předstírat, že ho neslyším.

Na poště jsem odesílala baly, když v tom se mě paní za plexisklem ze ptala, jestli mám účet v bance, když nikdy nic neposílám dobírkou a pořád něco nedobírkou. Řekla jsem, že mám účet, nó. No a jestli bych nechtěla postžirový, ptá se mě paní. Já tupě koukám a pak ze sebe vysoukám, že nevím, co je to to postžiro! A ona mi hned donesla papíry, na kterých bylo napsané, co je co. Prostě prospektice! Pak se optala, jestli mi bylo 26 let, což mě zarazilo, protože si myslím, že vypadám na 18 a tato skutečnost mi nijak nevadí. Nakonec mi ty prospektice dala a já odešla s úkolem, abych si to promyslela...

Když jsem šla z pošty zpět (no, byla jsem si ještě koupit roztok na čočule, ale tam se nic srandovního nestalo), skočil mi do cesty TARIFÁŘ! Já jsem ho ale neslyšela a myslela jsem si, že je to zase nějaký přiblblík, co se mu líbí moje boty. Díky Masonnovi (svedeme to na něj) jsem zapomněla mluvit na cizí lidi japonsky a tak jsem se chovala jako dement. Zeptala jsem se (stále se sluchátky v uších) "Có?" A on mi začal podávat obálku a něco štěbetat, tak jsem sluchátka vyndala a řekla (velmi chytře) "ještě jednou." On to zopakoval s tím, že je to dárek (na obálce napsané ó2, takže jakože Eurotel). Já tupě koukala. On řekl, že si to můžu vzít, NEKOUŠE TO! No a jelikož jsem si musela hrát na dementa, když na Nihondžina už to nešlo, sdělila jsem mu, že mě to jistě pokouše! Ale on si nedal říct a začal mi to cpát k poprsí, abych si to jako konečně vzala! Tak jsem začala poskakovat a řekla, že "sí tó nevézmů, protože bych tím jistě podepsala nějakou smlouvici!" A utekla jsem...

Musím říct, že to nebyl zrovna hezký zážitek, jelikož mám s tarifáři daleko lepší. A taky doufám, že to nebyl ten poslední. Mám tarifáře rád, ale je mi jich docela líto, protože je to jejich práce a já si z nich dělám srandu...

Závěr:
Tedy z toho plyne, že po mě lidé něco chtějí a něco mi vnucují tehdy, když vypadám movitě!

3 komentáře:

  1. pochopitelně jedu tento blog od nejnovějšího k nejstarším takže mi nezbývá než psát se divit a žasnout v opačném pořadí...

    OdpovědětVymazat
  2. a to jsem zapomněl přechválit předchozí galeryje protože jsem oněmněl...

    OdpovědětVymazat
  3. No teda! Poprsí pokousané obálkou od O2! To bych taky utekl :-D.

    OdpovědětVymazat