28. června 2009

Svatba (二)

V předchozím díle pojednávajícím o tvorbě svatby jsme se seznámili se základy - tedy JAK se svatba tvoří. Dnes se dostáváme k druhé části - tedy k tomu, jak svatba vypadá v reálu.

Je to v podstatě strašná strašnost a šaškárna. Celou dobu stání na radnici za nevěstou jsem vypadala, jako kdybych se měla rozplakat. Kousala jsem se totiž do rtů a jiných ne-moc-viditelně kousatelných míst. Né, že by se mi chtělo plakat, ale bylo to tak nekonečně směšné.

Začalo to tím, že mi nějaká neuvěřitelně přidrzlá "holka z radnice" nevybranýni způsoby vykládala, co mám dělat, když jsem ten svědek. Asi měla dojem, že dělám svatby každý den! O tom, jak se chovala k hturtylnoeht v roli PANÍ fotografa raděj pomlčet.

Uřvané varhany.. tadátadá... a zpěvačka. Pak básňe o lásce - časem ještě jedna básňe o lásce.

Ten chlap, který oddával, byl asi namol, lil z něj pot, byl celý rudý, krajně nechutný a huhlal tak, že mu nebylo rozumět. Profesionál každým coulem své osobnosti. Další kecy o lásce. Je to evidentně pro lid, který miluje a má lásku k jinému člověku tak 5 - 20x za život.

Šaškárna. Skvělé bylo, jak mi ten opilý chlap k něčemu gratuloval a nechutně se na mě nakláněl.

Pro zájemce o sňatek: Jesisem by se vdala jen v tom případě, kdyby se mohla po celou dobu obřadu smát a hlasitě smrkat a poté se bujaře ptát, co ten chlap říkal/paní zpívala/přednášela.

Přiložené foto zachycuje Jesisem, která je nadšena tím, že chytila svatební kytici, kterou házela nevěsta. Je tedy jasné, kdo se vdává příště!

Žádné komentáře:

Okomentovat