27. dubna 2009

Knihárny mám TAK rád!

"Ale balvany, jako kameny, mám rád"

Měla bych tomu říkat správně "knihovna" ale "knihárna" je alespoň cool (kwel) výraz, který mi dává možnost přiblížit se dnešním lidem a tak se do nich lépe vcítit a z tohoto vysosat možnost, jak to udělat, aby mladí lidé do kniháren chodili. Nedávno jsem se (už nevím jak, ale bylo to nějakým odkazem odněkud) dostal na stránky "Líbím se ti," což je nějaký komunitní server (asi) který slouží k tomu, abyste zjistili, jak moc se lidem líbíte nebo nelíbíte, což se zde určuje podle ovoce.
No a sem sem byl odkázán na profil nějaké dívky, co měla v kolonce (jedná se o takové ty kolonky, co jsou i na Fesjbruku a všem o vás vše řeknou) "Knihy" napsané "kdo by v 21. století čet." Nijak mě to nezarazilo, děvče bylo očividně balvan (ano, to už ani není ovoce), ale přesto jsem kuknul na profil jejích kamarádek, které to měly také tak (stejná kolonka, jiná stejná chytrost).
A tedy proto říkám knihárna. Ale jelikož se mi po to tomto rozebrání (a to před ním) zdá jako hodně divný důvod, budu tomu říkat Knihpůjčovna nebo originálněji Knihovna.

Dnes jsem v ní byl. Naše knihovna je docela malá (11 000 obyv. + přilehlé obcice) a tak jsem tam většinou já a jeden další návštěvník [takže tam naši buranští obyvatelé (kdo zde byl ví, že to tak je) moc nechodí]. Nijak se nedivím tomu, že si mě pamatují lidé z obchodů, kam často chodím - jako jsou second handy a obchod s čajem. A dokonce se ani nedivím tomu, že si mě pamatují v té knihovně - ale podivil jsem se nad tím, že mi paní Knihovnice sama od sebe doporučila knihu s tím, zdali jsem to už četla a že by se mi to možná mohlo líbit.

Takže celý tento nesmysl jsem napsal proto, že jsem zde chtěl zvěčnit to, že je ta paní Knihovnice moc milá a nějakým způsobem mě to potěšilo.
Doufám, že si to někdy přečte a bude vědět, kdo jsem a že mluvím zrovna o ní a taky ji toto zvěčnění potěší.

Jak chytit mnohonožku

"Jak chytit mnohonožku" - to je jeden z nejvýznamějších vyhledávacích dotazů, na který byl nalezen tento blog!

V sobot jsem rozbil toastovač, který jsem měl po tolik let TAK moc rád. A jaké chutné nepracné jídlo mi tvořil! A on se pokazil. Prostě jsem ho normálně a standardně podle normy ISO 690 zapojil jeho ocáskem s tlustým zakončením do umělohmotného vyhryzu ve stěně, do kterého tlustý ocásek pasuje. Při hladkém průběhu celé operace by se mělo rozsvítit červené očičko na hlavičce toastovače. Což se ale v mém případě nestalo ani náznakem. Nic se nestalo. Tak jsem ocásek vyndal a znovu zasunul. A nic. Tak jsem ocáskem zakvedlal u jeho kořene. A ono něco. Očičko se rozsvítilo a někde v tělíčku, blízko ocásku, to zapraskalo a začalo se kouřit. Kouřilo se opravdu moc a všude to zapáchalo. A očičko pořád koukalo. Tak jsem ocásek rychle vypojil, jelikož si nejsem jistý, jestli tento kouřivý process toastovač nebolel nebo pro něj nebyl nějak nepříjemný a tak podobně. Pak přišla maminka a někam ho odnesla. Kdyby někoho zajímalo kam, tak na to místo, kde Věci, spotřebiče a všechno další klidně odpočívá a je to tam plnně šťastné - tedy za naší starou pračkou.

Dneska jsme měly s maminkou jít a koupit toastovač nový (když já chci ten starý!), ale bohužel je maminka v práci. Nabídla jsem se, že to zvládnu sama a nějaký koupím, ale maminka nechtěla. Že prý nákup věcí do kuchyně není moje silná stránka a že by u této koupě raděj byla osobně. Tak jsem se nehádal, všichni víme, že jsem kuchyňské (a taky nějaké další) kopyto, takže proč nedat mamince za pravdu. Je to totiž jistota, že ho zítra koupíme správně.

8. dubna 2009

Tarifář je taky vědec!

A pak se to začalo točit a rozsvítila se tadyta kytka!"

Dnes jsem si vyrazila do města a po dlouhé době jsem si vzala svoje nejvýstřednější boty [které vypadají velmi draze (a ano, byly drahé) - to jest důležitá poznámka, jelikož nic jiného, co by naznačovalo moji majetnost, jsem na sobě neměla].

Cestou jsem se díky empétrojce cítila velmi dobře a pohodlně, jelikož Masonna odrážel pryč všechny ošklivé lidi. Jeden muž, například, na mě něco mluvil, ale já ho neslyšela a tak jsem mohla jít směle dál a nemusela jsem (jako obvykle) předstírat, že ho neslyším.

Na poště jsem odesílala baly, když v tom se mě paní za plexisklem ze ptala, jestli mám účet v bance, když nikdy nic neposílám dobírkou a pořád něco nedobírkou. Řekla jsem, že mám účet, nó. No a jestli bych nechtěla postžirový, ptá se mě paní. Já tupě koukám a pak ze sebe vysoukám, že nevím, co je to to postžiro! A ona mi hned donesla papíry, na kterých bylo napsané, co je co. Prostě prospektice! Pak se optala, jestli mi bylo 26 let, což mě zarazilo, protože si myslím, že vypadám na 18 a tato skutečnost mi nijak nevadí. Nakonec mi ty prospektice dala a já odešla s úkolem, abych si to promyslela...

Když jsem šla z pošty zpět (no, byla jsem si ještě koupit roztok na čočule, ale tam se nic srandovního nestalo), skočil mi do cesty TARIFÁŘ! Já jsem ho ale neslyšela a myslela jsem si, že je to zase nějaký přiblblík, co se mu líbí moje boty. Díky Masonnovi (svedeme to na něj) jsem zapomněla mluvit na cizí lidi japonsky a tak jsem se chovala jako dement. Zeptala jsem se (stále se sluchátky v uších) "Có?" A on mi začal podávat obálku a něco štěbetat, tak jsem sluchátka vyndala a řekla (velmi chytře) "ještě jednou." On to zopakoval s tím, že je to dárek (na obálce napsané ó2, takže jakože Eurotel). Já tupě koukala. On řekl, že si to můžu vzít, NEKOUŠE TO! No a jelikož jsem si musela hrát na dementa, když na Nihondžina už to nešlo, sdělila jsem mu, že mě to jistě pokouše! Ale on si nedal říct a začal mi to cpát k poprsí, abych si to jako konečně vzala! Tak jsem začala poskakovat a řekla, že "sí tó nevézmů, protože bych tím jistě podepsala nějakou smlouvici!" A utekla jsem...

Musím říct, že to nebyl zrovna hezký zážitek, jelikož mám s tarifáři daleko lepší. A taky doufám, že to nebyl ten poslední. Mám tarifáře rád, ale je mi jich docela líto, protože je to jejich práce a já si z nich dělám srandu...

Závěr:
Tedy z toho plyne, že po mě lidé něco chtějí a něco mi vnucují tehdy, když vypadám movitě!

3. dubna 2009

Televize a nákupy.

"Ne, je to jenom krabice!"

Dnes se mi dostalo té potěchy, že jsem mohl naladit nenaladitelnou televizi, která tvořila dokonalý noise, který stačilo jen nahrát a byl bych značeně bohat. Ale neudělal jsem to, protože by šlo o hudbu té televize a ne moji...
Ona se prostě nechtěla nechat naladit! Pořád na mě vyluzovala (příjemné) pazvuky. A pak mě napadlo, že bych mohl tu anténu nacpat do videa a nějak to nakombinovat (omlouvám se znalým čtenářům, kteří vědí, že se to tak dá udělat - já to ale nevěděla) no a za nějakou chvíli to šlo! Takže jsem na to přišel metodou pokus-omyl. Televize na svém oku zcela normálně a s nepopsatelnou elegancí tvořila to, co chytala anténa na střeše. Žádná noisovitá produkce. A to stála na zemi.
Odpoledne, když jsme ji dali na skříň (ve třech, protože je ta televize hodně tlustá!) a zapnuli, začala zase produkovat skvělý noise! Ale hraje, jen když se vypne zvuk, jinak to slyšet není. Takže mám vlastně oboje a jsem totální géniusi v oboru televizí a jejich příšlušenství! Kdo chce, může mi zavolat a já naklusnu a závady jeho televize odstraním nebo je nějak jinak nakombinuji!

Dnes bylo venku tak hezky, že jsem musel jít na procházku. Ale jelikož nebyl nikdo, kdo by se mnou chtěl/mohl trávit čas tlapkáním venku, šla jsem tedy na poštu (abych neměl pocit opuštění). Ve výloze jednoho asijského krámku na mě minule mávala kabelka a tak mě napadlo, že se na ni půjdu podívat, zdali mě opravdu chce a třeba se jen nespletla nebo zdali jsem se nespletla a ona nemávala na někoho jiného. Tak jsem do obchodu vešla. Vrhla se po mě nějaká paní - co tam jako chci? Tak jsem pípla, že se jdu povídat na kabelky a ona mi je ukázala, což bylo potřeba, protože jsem stála hned vedle věšáků s kabelkami a ukazovala na ně, když jsem pípala. Pak se rozběhla kolem těch věšáků a začala mi ukazovat jednu přes druhou a pořád vykřikovala a nutila mě, abych si ji zkusila. Což se mi nelíbilo a tak jsem utekla. Musím tedy vykoumat sama, jestli mě ta kabelka chce a pak tam jít, když tam ta paní nebude...

2. dubna 2009

Reklamy mám tak rád...

"Chcete přestat kouřit? Tak to vás čeká přesně tohle..."

Tento článek (i když se to tak nemusí na první pohled zdát) bude opět velmi život obohacující a to i přesto, že pojednává o reklamách. Přímo se zaměřím na reklamy televizní, ale snad se dostane i na nějaké další...

Já mám reklamy v televizi moc rád, protože jsou daleko zajímavější, než pořady, které jsou tam jen proto, aby mohly být ty reklamy. Na televizi se koukám tak jednou za měsíc (někdy častěji, ale to bývá Filmový klub, kde žádné reklamy nejsou) no a díky tomu mě reklamy baví a těším se na ně, protože je tam vždy velké procento těch, co jsem ještě neviděla. Zdali by mi reklamy vadily tak, jako hodně procentům populace, kdybych se na televizi koukala každý den, je těžké usoudit. Některé jistě ne.

Ta nej reklama...
Momentálně se mi vybavuje jako nejlepší reklama poslední doby reklama na NiQuitin, která se ale bohužel (podle mých průzkumů) totálně minula účinkem. Já bych si daný výrobek hned koupila, kdybych kouřila a chtěla s tím přestat! A podobný názor (jakože se reklama líbila) měl i velký počet nekouřících lidí. Oproti tomu lidem, kteří aktivně kouří, se reklama nelíbila, neoslovila je a rozhodně by si to nekoupili. Bohužel neznám žádného kuřáka, co by s tím chtěl přestat, takže nevím, zdali by si na základě reklamy tato část populace výrobek koupila.
A teď o co šlo... Já totiž nevím, zdali je reklama v médiích stále aktivní, jelikož jsem schopná svým koukáním na televizi postihnout jen velmi malé procento reklam. Ale vzhledem k tomu, že jsem ji naposledy v televizi viděla tak před rokem, patrně již nebude vysílána. Byla animovaná/kreslená a byla plná johavých věcí, které byly obsazeny do rolí receptorů, jejichž počet v mozku neustále narůstá a nikotin jim dělá OPRAVDU DOBŘE!

Pak mám také moc rád reklamy na auta. Ale takové ty "umělecké." Vyloženě mě odpuzují ty s rozesmátou rodinou nebo s mladým mužem, jehož auto reprezentuje jeho sexuální výkonnost. Zkrátka se mi nelíbí reklamy, co je v nich nějaký člověk, co je šťastný proto, že daný výrobek má. To je nuda. Stejně jako ty reklamy na prací prášky a jiné blbiny. Stejně nemám možnost si to koupit, protože je to těžké a domů bych to nedonesla. Vlastně se mi líbí, když v reklamách lidi vůbec nejsou.

Například rádiové reklamy mám rád ty zpívané (rádio neposlouchám, ale někdy se mi to "poštěstí" ve Frousákovi) a žádné jiné. Bilbordy nemám rád vůbec, jelikož je většina z nich trapně sexuálních (až vulgárních), aby si každý omezenec všiml...

Ovšem když se mi reklama opravdu líbí, tak si chci daný výrobek koupit a vyzkoušet si ho. Bohužel se mi ale líbí jen malé procento reklam a ty věci si stejně koupit nemůžu, protože na ně buď nemám a nebo jsou mi nanic. Ale třeba na mě jednou reklamní průmysl naprašá. Jednoduše jsem člověk reklamnou snadno ovlivnitelný a nestydím se za to!

Můj článek je pro život přínosný v tom, že opět ukazuje, že i v televizi se dají najít hezké věci!