25. května 2009

O dopravních prostředcích - negativní negativnost

Možná vás napadlo, že se velmi často věnuji tématu dopravních prostředků a dnes tomu bude nejinak!

Jelikož je ponděl (jel jsem do školy), byl Frousák ráno plný cizích lidí (čistě pro úplnost: já lidi nemám rád - cizí lidi nemám rád. Lidi co znám mám rád). Byl plný, takže jsem si nemohl sednout na SVOJE místo, kde jsem zvyklý sedět a musel jsem se spokojit s místem kdesi vepředu a na jiné straně než sedávám. Přisedl si ke mě nějaký mladík (to mi nevadilo, každý si chce sednout), ale začalo to být otravné ve chvíli, kdy začal usínat, klátit se na mě a divně chrápat. Ale naštěstí se probudil a posadil se normálně.
Pán za mnou (ano, PŘÍMO za mnou) takové štěstí ale neměl a chrápal mi za hlavou. Nechutné. Posledním nechutným pasažérem byl nějaký člověk (asi muž), který hlasitě chrchlal a smrkal na celý Frousák. Já chápu, že lidé potřebují smrkat, ale chce to jistou dávku taktu, když jsem v okolí já, jelikož slyšet hleny není príma. (=> musím si koupit baterie do MPtrojice)

Pak jsem se musel zamyslet nad tím, že musím asi vypadat nafoukaně. Ale co se dá dělat, když na mě křivočepičatý mladík (či snad jakýkoliv jiný), kterého neznám, zařve "čau!" Nelze než nereagovat. Nechápu ten názor, že si "mladí tykají." Posledním otravným člověkem dne je nějaký kluk, co mi vykládal, že EMO chodí v černé a růžové. Opět jsem si ho ani nevšimla. Nechápu, proč na mě cizí lidé mluví s takovýmito trapnými úmysly (aniž by slušně pozdravili).

A teď zlatý hřeb dne: viděla jsem Margotkovou Šalinu! Což podle knihy "Věštění z frousáků" (kterou se chystám napsat spolu s Velkým Citoslovečným Slovníkem Malé Jesisem) znamená něco pozitivního. Nelze prozradit co, jelikož by si knihu pak nikdo nechtěl koupit!

NEJ věc dne: Dupeták, který mě doslova oňuchával, jelikož jsem měla to štěstí, že jsem ho našla v řadě aut u fildy a procházela jsem mu před očičky.

21. května 2009

Rubrika a Návod První!

Dnes jsem se rozhodla, že stvořím novou rubriku s názvem "Jak na Věc," která bude obsahovat návodné návody, jak se správně chovat a jak co správně dělat, abyste byli na vrcholu a měli aspoň malou možnost více se přiblížit Jesisem. Tedy: nejsem škrt a podělím se o své nápady a lišašácké vychytralosti.

První Návodný návod bude pojednávat o tom, co chce vědět skoro každý:

JAK UŠETŘIT PENÍZE

Co je k tomu potřeba: láska k Věcem

Stručný návod: Sežeňte si skleněnou lahev (asi jako od instatního kafu, popřípadě třeba od něčeho jiného, dokonce si ji můžete sami vyrobit). Důležité ale je, abyste do ní viděli - poté si zvolte MINCI, kterou máte rádi (láska k Věcem). Jelikož máte tuto Věc moc rádi, nechcete ji dávat cizím lidem - a proto ji logicky neutratíte a schováte ji do oné skleněné lahvule (nebo co jste si vlastně vybrali jako šetřítko, jelikož bystrý čtenář již pochopil, že hlavní věcí je nechtít dávat jisté mince z ruky a ne nejich uskladnění).

Samozřejmě jsem si to sám prvně vyzkoušel, aby moje nová rubrika nebyla na začátku plná hloupostí. Zvolil jsem si (jak jinak) padesátikerunu! Jejich oblíbenost v mých očích vzrostla natolik, že se v obchodě snažím platit takovým stylem, aby mi byla vrácena zpět kovová padesátikeruna. Dokonce vybírám drobné tak, aby mi mohla být vrácena. V obchodech, kde mě znají, o ni rovnou žádám (tedy mám šanci dostat třeba 3 najednou!). A když ji donesu domů, schovám ji a je!

Nevýhody této metody: za čas máte doma 100 kovových padesátikerun, nemáte co jíst, nemáte je kam dávat, ale nemůžete je utratit, protože je máte rádi.

Rada: řekněte si, že tyto padesátikeruny vás také mají rády, ale jejich posláním je kolovat a poznávat další a další peníze a můžete je propustit do světa...

20. května 2009

Svetronápad, Tarifář další a nějaké kuře...

Dnes jsem si to (jen tak, jakoby nic) vyrazila z domu na poštu poté, co jsem se rozhodla, že nepůjdu ve svetru, který má zepředu zip, který jsem si já dal na záda. Je to nový zlepšovák - jelikož když jdu, je jasné, že se mi (pokud nefouká vítr zezadu) více ochlazuje přední strana (jelikož vykonávám klasickou chůzi), zatímco záda vůbec. Ale ten svetr je pak udělaný špatně - protože se dá rozepnout vepředu, kde se to chladí při chůzi samo, ale ne vzadu, kde se to nechladí nijak. A tak jsem to prostě otočil a zip jsem si dala na záda. Nakonec jsem tak tedy nešla, jelikož už bylo na svetr moc velké teplo, ale příště vím, co mám dělat.

Jdu si to tak pěkně směrem k poště a vidím před sebou tarifáře (!). Již nejméně dvakrát mě zastavoval - jednou jsem si hrála na Nihondžina a jednou na dementa. On se na mě podíval, ale neotravoval mě a tak jsem došel k závěru, že si mě pamatuje a ví, že jsem dementní Nihondžin a nic se mnou nebude. Když jsem ale šla z pošty, vrhl se ke mě (asi jako vosa) a začal na celou ulici: "Dobrý den, máte týmobajl..." a já jsem začala křičet: "Dobrý den, dobrý den!" a šla jsem dál, aniž bych se zastavila. A on mluvil stále něco o tarifu, než mu došlo, že mi mluví do zad.

A pak mě přepadla nějaká holka (ano, holka) a řekla "Nechceš přispět na děti...." a nějak pokračovala dál, ale já jsem šla dál. Nemám rád cizí lidi, co ode mě něco chcou a tykají mi. Je to značně nevychované a nehezké. A tak jsem ji ani nepozdravil a šel jsem dál. Navíc tento týden už jsem peníze na charitu dal. Když jsem si v Brně kupovala šalinlístek, koupila jsem si hodinový za 22,- místo toho na krátkou dobu za 14,-. Šalina ale jela rychle a tak by mi ten za 14,- stačil. A to se mi ten den stalo dvakrát, takže jsem Šalinkám a městským Frousákům dal 16,-. Mám je rád a využívám je a proto se mi to zdá jako dobrá investice, jelikož z toho něco mám (hezký pocit a DPMB peníze na krmení a hračky pro Šaliny a městské Frousáky). Oproti tomu to kuře se mi nelíbí (ale chudák ten člověk v tom kostýmu) a styl vybírání peněz taky ne.