25. listopadu 2009

Jednou...

...mě z té balakářky štrejchne
a pak budu si zpívat o jouze
jednou...
...mě z té bakalářky štrejchne
a pak nebude písně o mé nouze
jednou...
...až mě z té bakalářky štrejchne
budu stát v dlouhé bílé mouze
jednou...
...až mě z té bakalářky štrejchne
nastane širá šedá frouze
jednou...
...až mě z té bakalářky štrejchne
koupím si kalich temné bubiklouze
jednou...
...až mě z té bakalářky štrejchne
už sem nebudu nic psát
leč jednomu se po básňi uleví
a je připraven
si zase celý den s bakalářkou hrát!

24. listopadu 2009

Zkuste...

...se postavit v supermarketu vedle regálu s olivami.

Uslyšíte, jak na Vás mluví a cinkají...

17. listopadu 2009

Mrkev v nose

Už sám název je neskutečně vtipný - a stejně tak bude nekutečně vtipný článek. Ovšem pozor, zároveň je velmi velmi informačně přínosný a varující!

Tedy: všechno začalo tak, že jsem šel kolem mrkve, která přebývá v chladné chodbě. Jednu mrkev jsem čapnul a omyl si ji. Zatím šlo vše podle plánu. Poté jsem odkrojil nazelenalý vršek a ocáskatou špičku a jal se mrkev požírat poté, co jsem si s ní sedl.

Kdo kdy jedl mrkev ví, že chroupáním v ústech mrkev vyschne a její kusy se tam jen tak suše převalují, než se je povede polknout. No a jsem tedy v této fázi a náhodně se mi vybaví velmi vtipná myšlenka. Začnu se tedy smát, čímž se kusy suché mrkve v mých ústech rozletí všemi dutinatými směry. Tedy do krku - já se začnu dusit a následně poté kašlat. Zakašlu a tím suché kusy mrkve vyletí nahoru, kde se v mém případě nachází místo spojení ústní dutiny a dutiny nosní. Bohužel, z nosu mrkev vykašlat nejde. Také ji nezkoušejte vysmrkat, jen se to zhorší. Poradíte si tedy tak, že se budete hodně nadechovat. Mrkev nakonec povolí a opustí ono lechtavé místo.

Poučení zní: při jezení mrkve nemyslete na vtipné věci.

12. listopadu 2009

Jak mě zklamali v MZK

MZK je velký podnik: kupa věcí, kupa lidí.

Dole v přízemí je socha s vodou, dole v přízemí jsou záchůdky, dole v přízemí jsou schody, dole v přízemí je konferenční sál, dole v přízemí je něco jako bufetoobčerstvení.

Já byla v konferenčním sále, ale při cestě do něj jsem viděla, kterak jsou v bufetoobčerstvení ve vitrínce pomeranče! Hned jsem na ně dostal chuť a o přestávce jsem tam letěl, abych si jeden koupil.

Zklamání: ty pomeranče se dají koupit jen v tekuté podobě džusíku. Tak mi sklaplo.

11. listopadu 2009

Zkuste...

Běhat po špičkách jen v ponožkách ze schodů.

Je to úžasný pocit...

10. listopadu 2009

Jak se dělá zákazník

Dnes se mi stala tak zajímavá historka, že si ji sem musím poznamenat pro dobu, kdy budu zase brblat. Jdu si to takhle dneska do Tesca - ale hlavní je, že obvykle chodím do Intersparu. Moc spokojená tam nejsem, je tam moc málo místa, moc uřvaných dětí a tlustých lidí. Nedávají tam zdarmatašky a mají tam přetopeno, fronty ke kasám jsou moc dlouhé a prodavačky nevrlé, podlahy špinavé. Ale chodím tam proto, že tam mají Bochany (= zbojnický rohlík, dnes již za 16,90,-).

V Tescu Bochany nemají, zato tam mají víc místa, vypadá to čistěji, dávají tašky zdarma a je tam plno ukřičených dětí, tlustých lidí, třesoucích se starců a málo místa. Ale tak nějak se stalo, že mi to mělo za fous frousat a tak jsem šel z časových důvodů do Tesca.

Nakupoval jsem si pomeranč (jeden) a mandarinky, když v tom na mě začal mlaskat nějaký kluk. Ano, bylo to na mě, šel přímo proti mě a asi měl dojem, že mě to zajímá. No a tak jsem utekl za regál. Otočím se k němu čelem a jsou v něm GIGANTICKÁ pomela! Tak jsem jedno čapnul a štráduju si to ke kase, za kterou sedí docela hezky vypadající paní středních let.

Váží mi ten pomeranč a najednou povídá, že jsem si vzala nahnilý, že to je tak akorát na vyhození. Tak jsem se zatvářila zkroušeně, protože jsem si toho opravdu nevšiml, neboť byl celý oranžový. Ta paní markovací mi řekla, ať si doběhnu pro nový, že počká! Tak jsem se sebral, odstrkal jsem celou frontu za sebou a běžel jsem přes půl Tesca pro jeden bakulatý oranžový plod. Pak jsem hned pádil zpět, zase jsem všechny odstrkal a jal jsem se šachovat s kartou. Takže jsem zdržoval, co to dalo. Pak jsem té paní pořád děkovala.

Tím chci říct, že to byla první taková zkušenost, jindy tam sedí nerudná baba, co se ani neusměje (kdo by se jí divil, já bych se taky neusmívala na cizí lidi). A proto mě najdete v Tescu, kde budu kupovat vše! Kromě Bochanů, pro ty si skočím vedle, ale nikdy si tam nic jiného nekoupím!

9. listopadu 2009

...

nevidíš mě
a já
se můžu snažit
jak chci
a stejně světlem neprojdou
budou pokračovat někam dál
kamsi za obzor
nevidíš mě
a snad nikdy nebudeš
protože ti brání to
jakou barvu má
možná zcela
nesourodnost
nevidíš mě
končně
jednou
snad
chci
oba
ty

Večerní balada o kaštanově ránu

Jednou jednoho ne moc sladkého skoropodzimního rána si prostě spadl směrem dolů včetně svého vypolstrovaného pichlatě jehlatého pelíšku, který se docela dokonale rozštěpil a jistě dokonale odletěl všemi rozličnými směry směrem od něj, takže mu nezbylo nic jiného než prostě ležet na velmi mokré a částečně cihlově červené dlaždici nacházející se několik nestoupavých stop od pruhovaného sježděného přechodu pro chodce.

Jak se ráno táhlo všemi směry kolem něj a nehřející lucernové světlo padalo směrem na něj, vyrazila zpoza rohu postava, která se k němu kvapem a patrně bez rozmyslu blížila. Hrozilo jeho akutní rozmáčknutí kaučukovou částí nepřímo patřící blížíci se postavě, která si ale nakonec všimla a zazanamenala jeho existenci proto, aby se pro něj mohla sehnout a dát mu podle ní útulný útulek v kalhotové kapse kalhot, která se stala novým ne-až-tak-moc vypolstrovaným domovem v porovnání s tím, který byl toho nesametového ráda nenávratně roztříštěn všemi směry nedbajíce pruhovaného chodivého přechodu pro boty.

Doby plynuly a on se podíval všelikam, protože kapsa kalhot byla poněkud řídká a v její stěně se tedy dělaly žmurkavá okénka právě pro něj. Ale všechno je jednou zakončeno konečnostním koncem a tak teď leží a možná odpočívá bez pelíšku; dospěl; vykukuje zpoza deky.