31. prosince 2010

Předsevzetí do roku nového... 2#

Napadlo mě, že si udělám vlastní řetězovku, ale kdo chce, tak se může přidat! Budu jen rád!

Minulý rok jsem si předsevzetí taky sepsal a musím konstatovat, že jsem to celkem solidně naplnil.

Prvně ale nějaké dobré rady o tom, jak taková předsevzetí psáti:
Takže jsem vymyslel, že je velmi důležité dávat si taková předsevzetí, která se splní sama nebo jsou již ze své podstaty nesplnitelná, takže se po celý rok můžete v klídku povalovat a nemáte navíc žádné další úkoly. Na konci roku se jen podíváte, jaký jste borec a všechno se to splnilo nebo prostě jen přepíšete ta nesplnitelná předsevzetí do nového roku a nemáte tedy lopocení ani s tím předsevzetím, jelikož ta moudra nemusíte vymýšlet zase znova.



A teď už moje předsevzetí:

  1. Pít víc kafe.
  2. Míň na sebe kydat jogurt.
  3. Drobky ze stolu smetat rovnou do koše.
  4. Zapalovat si svíčky.
  5. Tvářit se jako blbec.
  6. Zůstat u Zlikatosti.
  7. Být Jesisem.
  8. Poukazovat na nedostatky kolemstojících lidí.
  9. Chřoupat mrkev.
  10. Kupovat si kornflejky ve velkých baleních.
  11. Domalovat rozmalované obrazy.
  12. Zkusit znovu zpívat.
  13. Smát se během pití.
  14. Mizet lidem z dohledu během konverzace.
  15. Zakrývat si oči a pokřikovat, že nic neslyším.
  16. I nadále se bát rachejtlí.
  17. V noci koukat do zrcadla.
  18. Nezapomínat furt všude svůj tubus.
  19. Zase si nezastřihnout vlasy.
  20. Oňufávat kdeco.
  21. Vysedávat v knihovně.
  22. Malovat Fí oči každý lichý týden.
  23. Zalejvat kytičku.
  24. Nosit náušnice.
  25. Dělat častěji homoli.
  26. Dělat vylomeniny a hodně zlobit.
  27. Vypadat neustále jako totálni profesionál.
  28. Broukat.
  29. Omezit čištění skvrn na oblečení pomocí černé propisky.
  30. Povalovat se v kavárnách.

19. prosince 2010

Brouk

Prošel jsem chodbou
jednou
a zapomněl tam nohy
dvoje
povedlo se mi to tak
třikrát.
A z chodby vyběhne ven
BROUK

13. prosince 2010

Bankomat VS Bankomat

Dnešní moudro bude krátké, protože je moc pozdě večer a já už bych měla být v posteli. Nicméně neodolám a musím se s Vámi podělit o věc, kterou jsem vykoumal. Zatím jsem nedokoumal, k čemu je tento poznatek dobrý, ale to neznamená, že se nám někdy v budoucném budoucnu nemůže hodit.

Stalo se mi, že jsem zase jela posledním možným Frousákem do mého brlohu v Brně. No a je to tak pozdě, že už je i Vaňkule zavřená. Tak jsem tak solidně postával a pohupsával u Tesca a přemýšlel, jak bych se mohl co nejlépe pozahřívat. Šel jsem tedy intuitivně ke zdroji světla, což prostě znamenalo, že jsem se nalepil na skleněné Tescové výlohy a nakukoval dovnitř. Fotobuňule nade mnou jemně bingala. A teď co jsem tam uviděl:

Je tam nějaký tabák/tisk, ale to není podstatné. Hlavní jsou 2 bankomaty vedle sebe. Jeden je asi Česká spořitelna a druhý je Komerční banka. Teď nebudu hodnotit ty banky, je mi úplně jedno, která je lepší a která není lepší. Jde mi čistě jen o ty bankomaty.

Když na ně koukáte, zjistíte, že dodávky bankomatů asi zajišťuje jeden a ten sám bankomatář, protože jsou oba stejné. Ale pozor! Českospořitelní je takový vyšňořenec. Má k sobě přidělanou ceduli s nápisem "Česká spořitelna" a je obohacen modrou samolepkou pod ťukátkem čísílek. Dále na sobě má další podivné super samolepky, které vypadají poněkud varovně. Asi jako kdyby se měl bankomat začít každou chvíli třepat a vybouchnout. Takový profesionál to je.

Bankomat Komerční banky vypadá asi tak, že byste si ho dali na svou kosmickou loď, pokud byste nějakou měli, kde by plnil funkci něčeho, co nevydává žádné zvuky, ale vy jste si jisti tím, že to něco dělá.

Takže: KB vede 1:0!

10. prosince 2010

Tma

Večer seděl jsem na jednom kameni
A hledal kolem sebe v trávě stébla
Pozdě vyhaslá sirka bez klobouku
Okamžik odhalila střepů stíny
A nakonec prošel jí samotný čas.

A tma na to ukryla konce mých řas
Ruce své vtiskla tak do zmrzlé hlíny
Nebesa skryla nespočtem oblouků
A pohledem vzhůru bělostně slepla
Já čekal v ní na příchod znamení

6. prosince 2010

Jak si uvařit horkou čokoládu

Tato otázka mě nikdy netrápila a tak myslím, že Vás taky ne. Ovšem jednou jsem si takhle seděla na stole a napadlo mě toto: "Co kdybych si skočila do kavárny na horkou čekuládu?" Moje kamarádka (čte myšlenky) mi na to řekla, že si můžeme přece udělat svoji horkou čekuládu! A tak tu pro Vás mám návod, jak na to:

Jděte do kvelbu a nakupte tyto ingredyjence: mléko polotučné nebo i vícetučné a hořkou čekuládu. Pokud jste šetřílek, můžete tu čekuládu koupit ve slevněnce (šop s prošlými potravinami).

Pak naklusněte zpět do svého brlohu (nebo haciendy) a do hrnca nalijte půl litru mléka. Ale nedávejte to ještě na šporák. Pak rozbalte 100g čekulády (čiže na 100g čekulády připadá 0,5l mléka) a tu buďto nastrouhejte na struhátku nebo ji nakrouhejte nožem na malé částečky. Až to máte, tak dejte to mléko na šporák, přičemž musíte udělat, aby hřál. Chvíli ho tam nechte a pak do něj opatrně vsypte tu čokoládu. Pomalu to míchejte. Jakmile se všechna čekuláda rozpustí, máte horkou čekuládu.

Upozorňuji, že pokud čekuládu míchá Jesisem a né její kamarádka, vypadá to pak následovně. Ale u Vás to až tak jistě nedopadne. A to proto, že já jsem, narozdíl od Vás, před vařbou žádný návod nečet.

29. listopadu 2010

Jak jít k očnímu a všechno to kolem

Tak abych jako nějak začal: prostě jsem chudý hovád, takže mi můj očař poradil, že když budu nosit měsíční kontaktní čočky 2 měsíce, tak jako ušetřím a nic se nestane.

No a jak teď už jako tak nějak bydlím spíš trvale v Brně, nemůžu se dostat ke svému očaři Domů. A tak se stalo, že mi došly kontaktní čočule a já musel tento problém nějak řešit. Jsem poctivý student a tak jsem nechtěl jet domů jen kvůli očím. No a jako student mám Google. Tak jsem si našel něco jako optiku, kde dělají něco jako měření zraku a furt jsem neměl ani páru, co to jako je.

Nakonec jsem šel do školy a cestou jsem potkal Optiku *jméno*, která měla ve výloze napsáno, že se tam provádí měření zraku. Tak jsem tam naklusl. Naproti mi vyběhla hudrmanice a jediné, co jsem se dozvěděl, bylo, že to stojí 500,- a za 2 dny tam mám naklusnout eště raz a objednat se. Tak jsem utek a už jsem se tam neukázal.

Googlil jsem tedy znova a našel jsem kousek od další mé fakulty nějakou ofešnost. Dám na konec reklamici patrně. Tak jsem se tam šel zeptat! Všechno mi vysvětlily (byly tam jen prodavačky nebo teda optičky) jako pro debila. A já Vám to taky povykládám tady, abyste věděli, do čeho jdete: Stojí to tam 600,- - vyšetří Vám zrak a nafásnete zdarma (za 600,- teda) pár kontaktních čočulí, které nějaký dob nosíte. A když je to v cajku, tak šlus a když ne, tak zdarma (teda furt za těch prvních 600,-) nafásnete další, dokud prostě nejste spokojenec. Rovnou jsem učinil objednávku toho měření zraku na dnešek. A tak jsem tam dnes taky šel.

Naklusl jsem tam tak solidně na čas a jedna paní prodavačka se mě ptala, co tam jako chci. Tak jsem řekl, že jdu asi měřit zrak a něco s čočkama, ale že tomu furt moc nerozumím, co tam jako budu dělat. Ať se podívá do knihy návštěvní, že je to tam napsané. A tak ona se podívala a zděsila se, že mám namalované oči a jdu na čočky! Tak jsem řek, že to mi nikdo neřek. Že mi bylo jen řečeno, že nemám mít 2 hodiny před vyšetřením čočky. To jsem splnil, měl jsem brýle a připadal jsem si jako malý blbec. Paní prodavačka si to odkvačila a řekla mi, abych počkala. Za fous se mě ujala optička a odtáhla mě do jakéhosi kanclíku s věšákem, křeslem a všelijakými stroječky.

Pamatujte si jednu věc - je jen na Vás, kolik vědomostí na svých 600,- nafasujete. A tak jsem se pořád ptal na různé blbiny a chtěl zkoumat ty stroječky. Samotné vyšetření je docela sranda, už tam totiž primárně nepoužívají ty srandovní brejle na měnění sklíček, ale takový cajk, který optička ovládá z křesélka svého. Trvalo to fakt dlouho a mě bylo té paní docela líto, jelikož jsem se furt nemohl rozhodnout, který pohled na tabuli s písmenkama je jako lepší a který je jako horší.

Na začátku jsem říkal svoje hodnoty dyjoptryjové s tím, že vidím docela dobře. Nakonec jsem nafasoval skoro dvojnásobek a tak jsem se moudře zeptal: "A to lidi normálně jako vidí takhle dobře? No fí!" A ona povídá: "Eeeeeeeh, no asi ano." A vytáhla mě z toho kamrlíku, kde se provádí měření zraku, přičemž jsem měl na nose nasazené ty dyjoptryje, které jsem pak měl dostat do čoček. Stály jsme přímo v tom krámě s brýlema a optička se mě ptá: "Není to na Vás moc ostré? Nemáte pocit, že se proti Vám nadouvá podlaha?" A já na to: "To Vy umíte? Udělat, že člověk vidí, že se nadouvá podlaha jenom tím, že mu dáte brejle? No fí! Ale to nemám takový pocit. Mám pocit, že chci na všechno sahat, jak je to krásně ostré. Vidíte to taky?" A ona: "Eeeeeeh, tak pojďte zase dovnitř." A zatáhla mě zase do toho kamrlíku, kde jsem si nasadil kontaktní čočule už a bylo mi řečeno, že mám 15 minut a můžu jít i z brýlařského krámu ven nebo po něm můžu štrádovat a koukat se na vystavený brýlový tovar. Tak jsem okukoval brejle.

Bylo to totálně super, protože jsem viděl! Ale 15 minut je fakt dlouho a já jsem se začal nudit. V tom mě napadlo, že v těch vytrýnách s vystavenými brýlemi je jistě nějaký skrytý systém. Jakože když k vytrýně přijdete, tak se podíváte většinou do úrovně očí, kousek kolem toho. Málokdo brejlí dolů do rohu a tak podobně. Pak je taky rozdíl mezi tím, kam brejlí muž a kam žena, protože vytrýny jsou stejně velké, ale muži jsou v průměru vyšší. A tak jsem se snažil rozluštit ten jistě sofistikovaný kód, podle kterého se rovnají v krámě s brýlema brýle. Skákal jsem od jedné vytrýny k druhé s tím, že to jistě rozluštím.

Pak se ke mě přikradla ta optička a ptala se, jestli si rovnou koupím i brejle, že to tak okukuji. Jsem řek, že ne a vyložil ji svůj problém. Ona to vůbec nepochopila a vysvětlovala mi, že systém je v tom, že je to rozdělené na brýle pro muže a pro ženy. Tak jsem jí to objasnil znova a to už jsem se dozvěděl, že žádný systém na to nemají a prostě to tam jen naflákají. Pak mě zase zatáhla do kamrlíku a podívala se, jestli mi čočky sedí. Údajně mi kloužou po očích. A asi je to tak dobře.

Pak mě odtáhla k pultíku a já vyplázl 600,- (kartou se platit může) a nafasoval jsem roztok na čočule a pouzdro. Pak mě objednala za 14 dní na kontrolu. A už byl jako konec. Tak jsem se zeptal, jestli bych nemohl dostat papír s nějakým moudrem o tom, kolikže jako mám těch dyjoptryjý a tak podobně, abych si večer pěkně počet. Tak mi to bylo poskytnuto. A pak už jsem šel a koukal se a kochal se... já jako FAKT vidím teď!

REKLAMA - Oční studio Aleš Žejdl

17. listopadu 2010

Tinto a Pan Svorka

Nebudu psát nějaké super rozsáhlé články. Prostě jsme tam šli na oběd. Chudé studentstvo. Sáhodlouze jsme vybírali pizzu, která by chutnala oběma a mohli jsme se o ni tedy rozdělit. Pan Svorka už z nás nemohl a tak pozoroval solničku.



Pak jsme si vybrali a paní servírka se nás zeptala, jestli nevyužijeme té nabídky a nedáme si 1+1 zdarma. Tak jsme využili a Pan Svorka to taky zabalil.


16. listopadu 2010

Milá Zlikatosti, to byl dneska ale Infokon...

... teda: to byl dneska ale den!

Jeden neví, co by vám měl dřív povykládat.

Už si kulové vzpomínám, jestli jsem zde někdy vykládal o tom, že kdysi dávno mi doma v Brně smrděl noční stoleček. Prostě si tak stál a smrděl. Bylo to divné, protože ani po bližším ohledání jsem nenašla nic tak závadného, aby to muselo divně zapáchat.

Za nějakou dobu (v rámci inovace mého sídla) mi byl stolek odebrán a místo jsem jsem nafásnul jeden psací stůl a jednu policatou nízkou poličku. Ani jedno už nesmrdělo.

Další pohádka je o urvaném kohoutku: jednou jsem si myl ruce a zůstal mi v ruce kohoutek. Opravili to.

Další pohádka je o urvaném sprchovátku: jednou jsem se sprchoval a urval jsem sprchovou hlavici. Opravili to.

Další pohádka je o ucpaném odtoku: jednou mi nějak spadl čaj omylem do umyvadla a ucpal se odtok. Prošťucli to.

Další pohádka je o urvaném splachovadle: jednou jsem splachoval a urval jsem splachovadlo. Opravili to.

Všechno se to stalo omylem a já dodnes nevím jak. Kdyby to bylo součástí telévizní komédie, tak jim to nevěřím a řeknu, že je to tupé a nereálné.

No a dneska ráno se čančám na Infokon. Skáču po pokoji a snažím se zapnout si šaty. Klepe nějaký pán. Že prý mám v koupelně uhnilé trubky a vždy, když se tu svoji půlhodinku sprchuji, tak teče voda všude, jen ne v trubkách. Mám se prostě vystěhovat, aby to tam mohli celé rozkopat a dát dokupy.

Dalo mi to tu znalost, že jsem fakt... mobilně flexibilní! Kdybych neměla knihy, nacpu svůj život do batohu, kabelky a varné konve. Že prý až to tam opraví, zase se můžu nakydnout zpět. No co už. Snad to opraví rychle, než stihnu rozložit další koupelny!

12. listopadu 2010

Rosebud


Jenom malou
historku vetknu sem:
Tlapkal jsem si to uličkou
s náladou naprosto ospalou
témeř již brodil se snem.
Obchůdek s kytičkou
najednou vtáhl mne
dechem skořicovým
a tak koukal jsem kolem
na barevné kamínky ve skle.
A dostal lízátko.
Bylo to nečekané.

11. listopadu 2010

Jak se pere v pračce

Nevěřím tomu, že je schopnost zapnout pračku nějak vrozená a že se lidé dělí na 2 skupiny, kdy jedna v pračce prát umí a ta druhá prostě ne a ještě je to nějak konkrétně vázáno na pohlaví. Takže když jsem do tohoto podniku šel, neměl jsem obavu, že nebudu umět pračku uvést do chodu a vyprat si prádlo; měl jsem strach, že v prádelně nebude návod a pračka bude ruská s obrázky kachen.

Ale prvně povím, že jsem si potřeboval vyprat. To nutně předcházelo tomu, že jsem uvažoval nad těmi kachnami. Zjistil jsem, že doma v Brně máme dokonce nějakou prádelnu. Nechal jsem si ukázat, kde se nalézá a pak jsem si koupil prací prášek. To je taky věda. Musíte vybrat takový, co není drahý, nebudete z něj mít vyrážku a bude ho tak malé balení, aby ho i Jesisem domů odvezla. Nakonec jsem koupil podezřele vypadající škatulku se sypacím jemně namodralým obsahem za nějakých 35 kerun.

Zpět k té prádelně. Abych čtenáře o nic neochudil, tak jsem prádelnu nafotil a může se také pokochat! Prádelna má dokonce vlastní balkon, sušák na prádlo, lavor, opadané kachle, koukavou double zásuvku, strašidelné vodovodné kohoutky, chuchval špíny v koutě, dřez, návod, díru ve dveřích a dvě pračky (ale jen jedna je zapojená a pere).

Prostě jsem to zvládl na jedničku, prádlo jsem vypral a nic jsem nerozbil a ještě jsem si připadal velmi profesionálně. Příště si spočítám, kolik fusaklí do pračky dávám a kolik jich vytáhnu ven, jakmile prací cyklus skončí. Mám zajímání, zdali je pravd onen povíd o tom, že pračky jedí fusakle.

=> rada tedy zní: Na praní v pračce nic není, je to sranda a zábava!

=> pro zájemce o sňatek: Jesisem je kompetentní k nákupu pracího prášku a praní v paní práčovně.







10. listopadu 2010

Čajovna Chajovna

Tak dneska se s Vámi chci podělit o místo, kam je vhodné se schovat, když:
  • venku prší
  • máte hodně/málo peněz
  • se chcete jenom schovat
  • máte bandu kamarádů a chcete si povídat
  • chcete mlčet a relaxovat
  • chcete pozorovat roztodivné konvičky
  • chcete kout pikle
  • chcete se povalovat po polštářích
  • chcete slopat čaj
=> jděte do Chajovny!

Osobně jsem si dal osmiletý Pu-erh a něco jako placku s pórkem a tím slaným sýrem (balkánský?) a byla to voňavá ňaminka. Následující foto mapuje Chajovnu. Je docela nekvalitní, protože je tam tma, protože je focené mobilem a protože jsem to nefotila já!


9. listopadu 2010

Co dělat, když jste smutní

  1. Kupte si pomeranč. Vyberte ten, který Vám jako první padne do oka. Kupte jen jeden. Oloupejte ho, jezte a myslete na to, že je kulatý.
  2. Rožněte si lampičku a koukejte pod ni.
  3. Čichejte ke knihám.
  4. Jezte skořici.
  5. Obujte si tlusté nadkolenky.
  6. Představte si něco, co je "pružná podivná kabinková skládačková doprava".
  7. Namalujte si šneka.
  8. Zjistěte, co znamená "Normativní právní akt".
  9. Jděte okukovat nějakou žoužel.
  10. Uvařte si čaj a čtěte knížku.
  11. Sjeďte se guaranou, kafem a energy drinkem.
  12. Sepište seznam věcí.
  13. Seberte se a skočte si přes pár kaluží nebo rovnou do nich.
  14. Učešte si na hlavě šílené hnízdo z vlastních vlasů a vyražte do ulic.
  15. Sprchujte se a hrejte si při tom na to, že jste hurikán a máte za úkol postavit tři domky.
  16. Zavolejte mamince!

8. listopadu 2010

Sarah Waters: Špičkou jazyka

Tuhle knihu mi děsně nápadně podstrčila kamarádka. Kukněte na ten obal a je prostě jasné, proč se to tak jmenuje. Začíná to v kabaretu někdy kolem konce 19. století a pak se to tak různě šine a transformuje a končí to u sociálního hnutí a u boje za práva žen; situované je to v Anglii. Je to vlastně docela blbina; je to vlastně docela dobré. Proto jsem tomu dal 3hvezdičky z 5hvězdiček (a taky proto, že ty růžové věci na obalu knihy jsou sametové, takže je to bžunda!)



Od téhle autorky jsem dřív četl knihu Zlodějka. Pro mě byla o dost čtivější a napínavější, děj ve Špičkou jazyka se spíš tak jako plácá a já (jakožto čtenář), nejsem nucen vlastní touhou číst pořád dál a dál. Osobně jsem čekal víc nějakých zaručeností ve stylu "jak to tenkrát bylo", abych se poučil. Z knihy na mě vůbec nedopadal "dech doby" (klišé!) konce 19. století v Anglii.

Jinak je to ale vlastně docela zajímavá taková jakoby červená knihovna s lesbickým párkem v hlavní roli. Bylo to dobré, ale woo efekt nulový, takže to číst nemusíte a o nic nepřijdete. Pokud jste zvědavci a chcete nenáročné čtení, tak si to přečtěte. A ano, jsem zlý suchar, který neumí psát recenze.

Obrázek ukraden z argo.cz

7. listopadu 2010

Je podzim, čte se Irving!

Přišla jsem na to, že zajímavé věci mě potkávají často. Vlastně skoro pořád. K mé smůle (nebo možná štěstí), si ale všimnu povětšinou jen těch, jejichž pojmenování mě zaujme. Když dané slovo (nebo vícero slov) slyším, tak okamžítě vidím nějaký obraz. Obraz toho slova v mé mysli. A pokud je tímto způsobem vytvořen hodně fascinující, až téměř dechberoucí obraz, toužím tu věc okamžitě prozkoumat.

Přesně takhle jsem se dostala k Irvingovi. Na nějaké přednášce jsme se dostali k tomu, kolik kdo viděl filmů podle knižní předlohy dříve, než přečetl knihu. Jedna slečna jmenovala knihu Pravidla moštárny. A já jsem byl ztracen. Byla to večerní přednáška, takže jsem nemohl okamžitě běžet do knihovny. Hned večer jsem si ale obinternetoval všechny katalogy brněnských knihoven a zjistil, že je daná kniha prostě všude popučovaná (sic!)! Šupnul jsem si rezervaci, jako správný uživatel. A čekal. A těšil se. A čekal.

Pak nastal toužebný den a já naklusl do knihovny a hned se začetl. Já nevím, co vyvolává sousloví Pravidla moštárny ve vás, ale u mě to bylo něco, co se s obsahem knihy naprosto neslučovalo. Ta kniha vůbec neodpovídá tomu, co já vidím za slovy Pravidla moštárny!

Ale stejně je skvělá! A můžete se v ní louňat, smutnit a přemýšlet a porovnávat a taky se můžete smát. Když jsem ji četl, vůbec jsem o Irvingovi nic nevěděl, nic jsem si předem nezjišťoval, neměl jsem tucha, že toho třebas napsal víc (no měl jsem tucha, to ano, ale ne konkrétního)! Tak jsem odložil dočtená Pravidla moštárny (musím ten název stále opakovat) a vzal jsem si Svět podle Garpa.

Hned jsem si všiml tolika podobností! Pak jsem se podíval na anglickou wiki a už jsem se nedivil a dělal jsem, že jsem o tom věděl! Svět podle Garpa mě zase tak moc nenadchnul, což znamená, že jsem si skvěle početl, ale nedostavil se woo efekt. Pak jsem si dal fous pauzu a v lednu jsem si odčapnul Hotel New Hampshire na jeho pouti mezi uživateli knihovny.

Ta kniha je tak smutná, jak je vtipná. Je úplně prososaná akcí a zamyšlením. Je v ní všechno, ale není to přehňácané. Prostě to čtete a kolem vás to bouří. A pak jste smutní. A pak se smějete. A pak to skončí a vy chcete, aby to pokračovalo. Jo a jsou tam skvělé hlášky. Pak jsem se dostal k tomu, že bych si měl přečíst Modlitbu za Owena Meanyho (na doporučení kamarádů). Že je to nej kniha s totálním woo efektem. A já nechci. Prvně si chci přečíst všechno ostatní, než se dostanu k tomuto vrcholu. A tak jsem si teďkonc (protože je přeci podzim!) vzal Rok vdovou.

A zase jsem nevěděl, co od toho mám čekat. Prostě jsem to přečetl, doslova sežral. A zde se dostáváme k tomu, že v mém článku chybí nějaká recnze nebo zhodnocení. Ale to si můžete každý najít sám. Internety toho jsou jistě plné. No a nebo taky nemusíte; uděláte to jako já. Prostě se po tom vrhnete a přečtete si to.

Jak být vizážně IN!

Takže abych nějak začal. Mám vlastně začátky dva, tak si můžete vybrat jen jeden nebo můžete přečíst oba.


1. - Kdo mě zná, ví, že chodím jako oškuban obvykle. A jsem od nečeho nechtěně umolousán a ušpiněn. Na ulici se na mě nikdo nedívá, jsem šedá jak bordó výloha kamenictví. Ovšem ve chvíli, kdy si vezmu zimní boty (NE-Rocky), tak si musím vzít sukeň, jelikož se mi nelíbí rvát si gatě do kozaček a na ně nic nenatáhnu. No a jak jsem měl tu sukni, tak mi přišlo, že po mě každý čumí! Tento pocit jsem patrně nabral cestou proto, že nejsem zvyklý nosit sukně. Takže to snad rychle přejde. No, ale tak mě napadlo, že bych mohl svým čtenářům začít radit v tom, jak se dobře a chytře oblékat!

2. - Kdo mě zná, ví, že jsem hustej blogger. Nebo že jako chci bejt! A teďkonc frčí fešnblog. To jako, že vezmete z nějakých stránek fotky obléča a namixnete to do jednoho obrázku a řeknete, že se to k sobě hodí. Jesisem šla ještě dál.

Jesisem šla tak daleko, že profesionálně nastajlovala sama sebe a pak se superprofesionálně nafotila. Měla totiž 2 hodiny čas, než jí jel bus na intr, těžký batoh a do knihovny daleko a na ten fous se jí tam s tím batohem nechtělo vláčet. Tak šla do Teska. Proto je na fotkách ten košíček modrý! A nyní už rady k obléknutí:

  1. Vlasy dělají dámu nebo pána. Proto mám na hlavě ten kokrhel, který je epesně doplněn sportovními brýlemi ze stánku za 69,-. Brýle suplují čapici, takže abyste byli zlikatě in, můžete mít i nějakou čapici.
  2. Svetrohalenka. Moje francouzská svetrohalenka je velmi originální a krásná a seková; koštovala celých 50,-! Ale pro potřeby mého fešn blogu je z butyku a stála 1500,-. Taky si takovou kupte.
  3. Sukeň je z brněnského druhoručného butyku za 45,-, tedy jako myslím za 1450,- ze salónu!
  4. Ty jak se to... punčocháče umně doplňují celý komplet fascinující *další slova chvály* a když budete hledat, tak v secích najdete i nerozbalená balení pučoch, jejichž cena se pohybuje kolem 15,-. No a nebo si taky můžete koupit nějaké normální v obchodě pro lid bohatý!
  5. Na botech se nešetří a proto si kupte takové, které vám pasují a ne nutně ty, které vám poradí Jesisem!
  6. Doplňky - na krk si pověste kurále a ještě jedny namotejte na ruku, abyste si měli po cestě s čím hrát nebo s čím hrkat na poradách!
  7. Batoh nechte doma a vemte si nějakou kabelku solidní.

5. listopadu 2010

Řetězovka: věci, se kterými se mumáme

Tato řetězovka je opět od Rionky. Jak to tak vypadá, budu si muset dodělat i tu o obsahu kabelky, abych prostě nebyl pozdadu.

 Na přiložené fotce jsou věci, které mám v posteli a slouží mi k mumání. V pozadí je Šnek. Mám ho fakt dlouho a proto vypadá už docela zuboženě. Růžová válcovitá věc se jmenuje Garry Kondóm. Garry Kondóm je FAKT kondóm. Užitečný. Má dokonce kapsičku na kondomy.

Dva polštářky jsou již zmiňované Mucloně. Předtím (což je doba neurčená blíže), jsem měl jen jeden. Teďkonc mám dva!

A s čím se mumáte vy?

Jak jsem byl v bance

Tak abych to nějak uvedl: prostě jsem byl doma v Brně a domů Domů mi přišel dopis, že mám na pobočce banky Doma k vyzvednutí nové platební kartice. (Přišel mi teda i mail, ale tam, jak známo, nehraje roli, jestli jsem byl v Brně nebo Doma.)

Řekl jsem si, že je to lahodáro, jelikož v sobot dojedu Domů a pro kartice si dojdu. Problém byl v tom, že v sobot měla banka zavřeno. Tak jsem zase odjel do Brna, kde jsem byl 4 týdny. Vymýšlel jsem, že bych mohl na domovskou pobočku zatelefónovat a nechat si to třebas přeposlat do Brna a tak... ale to není podstatné. Hlavní prostě je, že se mi shodou náhod, ošklivostí a veselostí povedlo dostat se Domů v pátek. Využil jsem toho a došel jsem si i pro ty karty. A teď:

Dojdu tam (vypadám jako škuban samosebou) a nakouknu do místnosti pro klienty, kde sedí dvě vyfešákované dámy. Pozdravím. Ony taky. Stojím a koukám. Ony sedí a koukají. Pak se mě jedna zeptá, co chci. Sdělím, že tu na mě už dlouho čekají kartice. Jsem vyzván, abych se posadil a ukázal občanu. No a tak to udělám.

A pak nastane to, na co se chci zeptat vás, svých čtenářů: co se má správně v bance dělat s očima, když paní bankovnice má v ruce vaši občanu a něco ověřuje v počítači? Ono to totiž trvalo docela dlouho a tak jsem tam seděla a nevěděla jsem, na co se mám koukat. Tak jsem jí obhlédla stůl a myslela na naši řetězovku. Moc zajímavých věcí tam neměla, jen nějaké papíry a propisky - ale zaujaly mě sešívačky (koně cvakací)! Měla jich tam hned několik, různobarevné!

Pak mi přišlo blbé očumovat jí stůl a tak jsem se zaměřil na elegantní trochu okopanou almaru za ní. Prča byla v tom, že v almaře chyběla jedna dvířka (nebo tedy šuplíkové zavírátko) a tak byl vidět bordel uvnitř! Lezly z toho nějaké papírce. Tak jsem se pochichotal a okukoval květiny v dosahu. Vypadaly docela zdravě. Pak tam byly nějaké stojany s letáky bankovními. Nuda. Tak jsem se koukal na paní bankovnici. Měla super fialové kurále kolem krku!

A pak už mi tu občanu dala a karty taky. Starou kartu si ode mě vzala (jen jednu, víc jsem jich s sebou neměl) a poučila mě, že ty další musím doma najít a rozstříhat. Zeptal jsem se, jestli jí tu jednu musím nechat. Že ji mám rád a hodně jsme spolu zažily a zdali by nebylo možné, abych si ji ponechal. Povedlo se, nakonec mi ji dala a poradila mi, abych si dala pozor a nepletla si ji s tou novou.

A nejlepší byla stejnak ta almara!

4. listopadu 2010

Důležité smetí na stole skutečné Jesisem

Vymyslel jsem, že bych se mohl zúčastnit elegantní řetězovky. Přebral jsem ji od Rionky a Mamufa (i název jsem jim ukradl!). Nechápu smysl řetězovek, ale jsem si jist, že bych chtěl momentálně něco psát. A tak napíšu řetězovku. Nikdy jsem to nedělal, tak se aspoň poučím. Článek není ani vtipný, ani přínosný. Je čistě psací.

Jesisem má dva stoly. Jeden má v doma Brně a druhý doma Doma. Stůl v Brně bude označen jako MNOŽINA Q [množina kvé] a stůl Doma jako MNOŽINA X [množina iks]. Jejich průnik pak bude logicky MNOŽINA SŇUR [množina sňur].

MNOŽINA Q:
  1. Lampička - je taková malá, ale když ji zataháte za krk, tak se natáhne a je vysoká. Takjakotak je zakončena svítivou bobulkou.
  2. Hrn na kaf a hrn na čaj. Hrn na kaf je černý vroubkatý, hrn na čaj je 0.625l velký kbelík s obličejíky.
  3. Varná konva. Každý ví, že je to můj velký gastro kamarád.
  4. Věc na ruce. Věc, kterou si mažu ruce, abych je měl hebké!
  5. Sus. Sus by měl být napsán jako první, ale všichni vědí, že pjetka je prvočísl (sic!).
  6. Kartáč na vlasy Jesiseminy.
  7. Gumky na vlasy Jesiseminy.
  8. Echt skřipec elegán na vlasy Jesiseminy.
  9. Flóra (Jesisemina krutokudla).
  10. Papír, potisklou stranou nalepený na stůl.
  11. Prázdné pet lahvice.
MNOŽINA X:
  1. Stroj na zmrzlinu (stolní počítač).
  2. Klávesnivec, monitor, myška s podlohou.
  3. Kyblík s blbinama.
  4. New Rocka hrající roli stojanu na tužky.
  5. Hrn na kaf, hrn na čaj. Hrn na kaf má potisk vánoční, hrn na čaj je elegán barev hnědých.
  6. Pravítko s logem firmy prodávající inkontinenční pomůcky.
MNOŽINA SŇUR:
  1. Papírové kapesníky skládané.
  2. Papírové kapesníky zmuchlané.
  3. Mobil s Fí.
  4. Propiska nepsací.
  5. Flashky.
  6. Sluchátka fuchátka.
  7. Deník zelený s plný popisů mých pohledů z různých oken.
  8. Kniha o programování v C.
  9. Kniha beletristická.
  10. Kniha odborná IT zaměření.
  11. Kniha odborná metafyzického zaměření.
  12. Kniha odborná knihovnického zaměření.
  13. Kolečka od kafe.
  14. Fleky od jídla.
  15. Drobky.

Polévkové recenze - Knorr Slepičí

Kupoval jsem to proto, že to bylo slevněné a cena se pohybovala ... někde kolem 13,- kerun (za dvě polivajdy!). Obal je skoro stejný jako u polévky Celestýnské, jen je tam napsané Slepičí.

Těžko k tomu co napsat, je to prostě zase umělá žbrunda s troškou nudliček. Chutná to jako všechny ostatní jedlé instantní polévky. Slaně a okuřeněně. Asi jako polévka Celestýnská, jen s tím rozdílem, že v tomhle plavou menší nudličky.

Shrnutí (aneb za co jsou polivajdy): zelený obal, břunda, slané, sleva, dvjbalení, dalo se to sníst, ušpiněný hrn.

Jak na zdravý spánek!

Jesisemin čas je poslední dobou tak nacpaný, že Jesisem nic nestíhá. Jesisem taky zatím nemá moc jasno v tom, jak má stíhat to, co má stíhat. Jesisem přišla na to, že to chce nějak organizovat. Něco jako takový tajm manažment od Jesisem. To je téma velmi obsáhlé a tak na to půjdem postupně.

Článků o tom, jak se chutně, vhodně a zdravě stravovat už zde bylo napostáno hned několik. Takže si to dostudujte. Dalším patrem Pyramidy vitálního tajm menežmentu podle Jesisem (což je prozatím pracovní název pracovního názvu) je spinkot.

Čiže musíte být dobře vyspaní, abyste mohli dělat ty blbiny, které máte/chcete celý den dělat.

Teď se zastavte a zamyslete se nad sebou samým: hrbíte se teď, když čtete tento člán? Jestli ano, tak se narovnejte. /*těchto přerušovadel (zcizovací efekt!) užívám proto, abych udržela čtenářovu pozornost*/

Základem dobrého spánku je místo, na které se natáhnete. Nemusí být moc široké, jelikož, jak praví Anketice, většina z vás spí na boku. Z toho navíc plyne, že toto místo může být i drobet zašišacené, protože každý na boku zároveň trochu preclíkatí. Nejlepší místo pro spinkot je samosebou postel, ale ne každý ji máme! Někdy nás okolnost donutí spát třeba na stole, nojbuku, v šalině, ve vaně nebo kdekoli jinde. Důležité je mít k tomuto místu pozitivní vztah, jelikož tato rada vychází z toho, že autosugesce je velmi mocná. Pokud nejste s momentálním místem ke spinkotu spokojeni, vsugerujte si, že vlastně jste.

Když máte kam opřít aspoň hlavu a jste s tím spokojeni, můžete postoupit k bodu dalšímu: pokrývka a polštář. Pod hlavu si můžete nacpat co chcete, vlastně polštář není nijak moc důležitý, pokud máte aspoň jednu ruku, dlouhé vlasy, krátké vlasy nebo šálu či triko. Nebo si vsugerujte, že spát bez polštáře je zdravé pro vaši páteř. Lidé normálně neví, co je zdravé a když pronesete, že jste na to četli výzkum, je to tutovka.

Deka je ovšem velmi ošidná. Bez ní to prostě nejde. Nemůžete spát bez deky, jelikož DEKA DĚLÁ SPÁNEK. Pod dekou vás totiž nikdy nic nemůže ukrást. Zde prosím nezkoušejte žádné improvizace a autosugesce. Deku mít musíte. I kdyby to byla rozložená krabice!

Poslední hmatatelnou a nutně potřebnou věcí je něco Mucloň (= malý polštářek primárně určený k omumávání spací osoby; zde může znamenat i něco plyšového, třeba kapesník, který zastává roli mumatele spací osoby). 

Pohyby těla a činnosti mozku, které vykonáte ke splnění těchto podmínek, jsou samy o sobě tak náročné, že nehrozí nic jako nespavost či nemožnost usnutí. Usnete prostě hned. Pokud jste šťastný jedinec, který si tyto zařídí pouze jednou a poté už si jen užívá jejich užitku, máte tu neskutečnou výhodu; máte na spánek více času!


12. října 2010

Polévkové recenze - Vitana Gulášová

Vitana - Gulášová

Když jsem si to kupoval, tak jsem měl doufání, že to prostě bude ňaminka. Tentokráte jsem věděl, co je to ta gulášová polévka a tak jsem se na ni těšil. Mělo to sice nudný obal (nedělal srandy) a koštovalo to 10,90 Kč, ale měl jsem na to chuť. Tedy měl jsem chuť na gulášovou polévku.

A teď - není to roztomilé dvojbalení, je to jen roztomilý jednopytlík. Když to sypete do hrnka, divně to smrdí. Divně to smrdí i poté, co to polejete horkou vodou. Návod není srandóvní ani vtipný. Polífka chutná jako zakyslá břunda.



Shrnutí (aneb za co jsou polivajdy): nudný obal, drahé, poživatina, kyselé, břunda, návod!


11. října 2010

Polévkové recenze - Knorr Celestýnská

Abych to nějak uvedl. Přišel jsem na to, že polévka je dobré teplé jídlo, protože čaj není jídlo. Nemám zde (v těchto končinách), kromě Suse a varné konve žádných vymožeností, hrnec nevyjímaje. Proto je jasné, že se můj polévkový seryjál bude věnovat polévkám instantním - tedy takovým, které nasypete do hrnka a poté zalejete horkou vodou konve varné.

Původní úmysl byl, že je všechny vyzkouším a poté budu kupovat ty, u kterých bude nejlepší poměr ceny a chutnosti (přičemž tento poměr určuje výhradně Jesisem bez ohledu na objektivní skutečnosti). A budu o tom mlčoch. Pak jsem domyslel, že moji čtenáři mají moje rady tak moc rádi, že si jistě rádi počtou i o tom, jaké polévky mají být ňamány, za což budou odměněni tím, že již nebudou muset oni sami polévky testovat a zjišťovat míru jejich nechutnosti a drahoty.

Prapůvodně jsem kdysi chtěl dělat seryjál o kokakolách, ale pak mě napadlo, že nikdo není taková Jesisem, aby si kupoval kokakoly za 3,90 Kč na 2 litry jen proto, aby zjistil, jak moc nechutné to je...

Hodnotící systém použiju klasický hvězdičkový, přičemž hvězdičky budou nahrazeny polévkami. A ano, inspirace momentální u Rionky.

A teď už k první polévce!


Knorr - Celestýnská

Když jsem si to kupoval, neměl jsem ani tucha, co to je to "celestýnská", avšak mělo to ofešný zelený obal a stálo to jenom 18,90 Kč dokonce za dvě polivajdy! A tak jsem to vhodil do koše nákupního, potom to zaplatil a dotáhl do těchto končin.

Nese to na pytlíku návod, nemůžete to pokazit - a to ani v případě, že si ten návod přečtete jen zrychleně s tím, že přece umíte udělat polífku. Jelikož nevím, jak má chutnat "celestýnská" tak oznamuji, že je to celkem dobré, protože to skoro nijak nechutná. Je to trochu slaná břunda s trochou nudliček.

Shrnutí (aneb za co jsou polivajdy): ofešný obal, dvojbalení, ucházející cena, břunda, nudličky, návod!


10. října 2010

Tarifáři, parfémáři a ti ostatní

Abych nějak začal. Dnešní článek nebude radivý okatě, ale schovaně. Je to totiž více histořice.

Dojel jsem si to dneska do Brna a potřebný Frousák na intr mi měl jet až za 2 hódě. To je fakt hodně, když máte svůj supertěžký taktický batoh na zádech. Tak co by jako měla Jesisem dělat?

Áno, vydala se to Slevněnky, že si zase nakoupí ňaminy levné, ale bohužel tam nebylo otevřeno. Tak si to sunula zpět k Vaňkuli, přičemž se rozhodla, že to tam nějak přečká. Bude chodit po obchodech, zkoušet si věci, které si nikdy nekoupí a očumovat lidi.

Nakonec na to šla Jesisem chytře! Dala batoh do vozíka a jela do Interšpáru. A tím to chytré skončilo, protože si naložila plný vozík jídla pro hrocha a zapomněla si nějakou tu igelitku. Když jela ke kase, tak tam jako na patvor žádná nebyla. Jesisem né, že by šla k jiné kase, zůstala u té bezigelitkaté. No a tak měla nakonec taktický supertěžký batoh nacpaný k prasknutí blbinama jídelníma a v ruce Knekebroty (takový ten chleba, jak hodně drobí), balení papírových kapesníků a tašku s jablky. Super!

Hned poté, co se těmi parádami ověšala, na ni bafnul nějaký chlap. Nebyl to tarifář a tak Jesisem (již poučena), čekala parfémáře. A ono se ukázalo, že to byl kartář! Prodával totiž nějaké karty. Měl jsem hodně času, tak jsem se rozhodl, že s ním teda jako pokecám.

První dotaz byl, jestli pracuji nebo studuji. Bylo mi jasné, že těma kartama se bude nějak platit, tak jsem nalhal, že jako oboje a že naprašnu tak "dvacítku". Chlap byl nadšen a řekl mi, že mu DÁM ADRESU a oni mi pošlou něco a já si to nějak přečtu a pak někam zavolám a asi něco dostanu nebo tak nějak. Složité to bylo. A moje výhoda bude, že když něco zaplatím, tak dostanu 10%!
Na to já: "Jakože zaplatím 10% navíc, když jim ukážu, že mám tu vaši kartu?"
"Ale néé, to bude sleva!"
Na to já: "Tak to jste neřek, jste řek, že 10% enom!"
"Ne, to dostanete slevu na všechno, kde budete nakupovat. A měsíčně za to zaplatíte 50,- nám!"
Na to já: "A to se mi vyplatí jako?!
"No ano! Si třeba půjdete koupit píště další papírové kapesníky!" /* Pozorný čtenář ví, že je mám v rukách */
Na co já: "Nepotřebuju, už jsem si teď jedny koupil. Myslíte, že jich potřebuju tolik?"
"No, máte tak velké oči a... třeba ráda pláčete."
Na to já: "Myslíte, že někdo rád pláče?"
"....ééé.... éééé ... no jo, znám takové lidi"
Na to já: "Já ne. Nepotřebuju si kupovat další s 10% slevou. Tyhle jsou dobré."
"Ech... no.. teď jsem nějak odbočil... no.. ale to si nemusíte kupovat jen tohle! Vy mi chcete říct, že měsíčně neutratíte 500,-?"
Na to já: "Já nevím, nikdy jsem to nezkoušel!"
"No, tak si koupíte nějaké oblečení"
Na to já: "Mám."
"No tak si koupíte papíry a tužky, píšete přece, ne?"
Na to já: "Na to mám nojbuk."
"Tak co nějaký nábytek?"
Na to já: "Bydlím v něčem, kde už nějaký je."
"No a tak co sport?"
Na to já: "Ne."
"A co jídlo?"
Na to já: "Anorexie."
"Koupete se někdy?!"
Na to já: "Když prší."
"No....ééé..."
Na to já: "Vidíte, nepotřebuju to. Naschléééé!"

8. října 2010

Parfémář!

Štrádujeme si to takhle se slečnou Kateřinou podchodem u Tesca. Volá na nás nějaká blonďatá slečna a mi dochází, že je to jistě nějaká tarifářka. Tak začnu poskakovat a mávat na ni, aby věděla, že ANO, že já jsem ta, která si s ní chce popovídat. Je to proto, že mám velmi juchavou náladu, jejíž původ je vysvětlen v předchozím článku.
Slečna k nám tedy naklusne, nemá ovšem klasický tarifářsky-profesionální bloček podložený tvrdými deskami a obálčice s nabídkami. Má prázdné ruce a z kábelky vytahuje nějaký bílý kvádr, který je potažen alobalem. Nabízí se tedy kruciální otázka – KDO to je, když ne tarifář?!
Jedná se o parfémáře, což je nějaká další odrůda ulicářů (prodavačů na ulicích). Parfémářka se na nás usmívá a ptá se, zdali chodíme nakupovat do Vaňkule a Tesca. Souhlasíme. Pak se ptá, jestli se díváme na reklamy v televizi. Kroutíme hlavou, jakože fakt ne-e. Parfémářka jede dál naučený text, bez ohledu na to, že ani jedna na reklamy nekoukáme a tak je nám sděleno, že ano, že ano, že ano! Že tato reklama už běží asi 14 dní na televizi Nova. Opět zadeklamuji, že to fakt netušíme.
Parfémářka se probere a řekne, že to teda jako až tak neva, no! Ale hlavní je, že je to parfém a začne vyjmenovávat nějaká slova, která už snad známe, že? Já furt kroutím hlavou a tak parfémářka opakuje: „Šanel, šanel! To znáte!“
Na to já: „Neznám to!“
„Koko Šanel! To znáte!“
Na to já: „Koko? To je nějaké jídlo jistě!“
„No... není. Ale to nevadí! Já jsem tady proto, abych Vás navoněla v rámci naší akce!“
Na to já: „Tak jo, tak navoňte!“
„A jakou chcete? Romantickou nebo energickou? Vy jste energická, tak Vám dáme tu energickou!“
Na to já: „Né, nejsem energická, to tak enem vypadá!“
„Ne? Tak jakou byste chtěla?“
Na to já: „Nějakou... jako police knih nebo starý archiv, víte, co myslím, ne?“
*Parfmářka poprvé váhá a neví, co má dělat a tak popadne nějakou tu láhev a šplíchne mi to na rukáv, řka:* „Tohle je čokoláda blablabla marakuja blablabla.“
Na to já: „Vidíte, tak je to jídlo!“
„No... je. Ještě Vás navoním na druhou ruku tímto květinovým! Vyhrňte si ten rukáv, to je lépe na holou kůži!“
Na to já: „Ale to já nechci, už jsem tu mikinu dlouho nepral, tak to cákněte na ni, ať tak nesmrdí!“
*Parfémářka váhá, ale cáká to zas na rukáv, řka:* „Tak, která Vám voní více?“
Na to já: „No ta květinová je strašná, vůbec to nevoní jako květiny. Tadyta druhá je lepší. Ta jídlová!“
Na to slečna Kateřina: „Ta jídlová smrdí a ta kytková zase voní až moc!“
„Tak to jsem ráda! Děkuji za spolupráci!“
Na to já: „Už je to hotovo a můžem jít? Tak naschlé!“

7. října 2010

Jak nakupovat jako student!

/* Dnešní článek je tak přínosný, že večer neusnete! */

Student je chudý. Jesisem je dokonce chudík. Chudík je chudší než chudák. Chudák je ale taky chudý, jen míň, než chudík. Chudý chudík... no ten už není ani chudý. Ten už je prostě namizinec.

Nezáleží na tom, na kterém stupni pomyslné pyramidy chudoby se nacházíte Vy. Hlavní je, že Jesisem přišla na to, jak ušetřit za tak běžný výdaj, jako je jídlo, ještě se při tom kardinálně pobavit a neztratit čepici!

Když jsem byl menší a nebyl jsem ještě ten vysokoškolák, tak jsem byl ten středoškolák. Chudík jsem ale byl tak jako tak. Chodil jsem tedy nakupovat do takového moderního šopu. Jmenoval se Slevněnka. Všechno tam bylo různě poházené a vypadalo to tam jak na smetišti, jehož části někdo prodává za jistý malý úplatek.
V Brně je to taky jistě všudemožně, ale nedávno to otevřeli tam, jak tama Jesisem co fous chodí. (Bude to z důvodu anonymity mé chůze udržováno pod rouchem tajného taje.) Nicméně - je to prostě kvelb s prošlými potravinami! 

Fór je v tom, že je to tak levné, že tomu ani jeden věřit nechce! Sport je v tom, že musíte hledat, jak moc dlouho je to prošlé! Lotynka je v tom, že nevíte, co to s váma udělá, až to sníte!

Při nejlepší hvězdné konstelaci je z vás bohatý najezený vysportovaný student štěstěny! No... pokud... tak.. je z vás... někdo, kdo je sice bohatý, ale je mu blbě => VŽDY jste bohatý! A to za to stojí, ne?

Aby to nevypadalo, že jím buřty a směju se do utěrky (kážu vodu a piju víno): normálně jsem tam nakoupil kopu potravin, nechal jsem tam 78,- a zatím je mi dobře. A také hlavně a především - BOHATĚ!


24. září 2010

Jak se kupuje Bible

Nikdy by mě nenapadlo, že vám budu radit i ohledně nákupu Bible. Ale faktže budu!

Dnešní článek je tedy přínosný naprosto pro všechny. Pokud se stane mně, že jdu kupovat Bibli, tak se to může stát i vám (všem)!

Můj kamarád má maminku a ta má taky maminku. A ta maminka... prostě šel koupit Bibli jako dárek a já jsem měla jít s ním a pomoct mu vybrat. Ani jeden z nás nikdy nic takového nekupoval. Kamarád měl instrukce, kde je místo nákupu Biblí.

Jednalo se o super krámek u ... prostě jak je Petrov, tak tam! Je tam takový obchůdek, kde mají otevřeno od 9 ráno. Byli jsme tam o něco dřív a proto jsem si dobře prohlédl výlohu obchodu. Byla naplněna barevně nevkusnými obrazy svatých, barevnými nevkusnými figurkami svatých, počítačovými hrami a knihami. Knihy pojednávaly o manželství, problémech s puberťáky a Bibli. Pak tam byl samosebou Ježíš na kříži v několika velikostech, OBR dřevěný růženec (299,- nebo 399,-... už si nejsem jist) a něco, na čem byla podobizna papeže.

Tak jsme tam s kamarádem stáli a čekali. V 9 hodin se otevřela skleněná brána obchodu a my vpluli.

Ano, i zevnitř je to tak děsně přehňácané barevným kýčovitým vším. Když budete hledat ty Bible, tak jsou úplně vzadu. Zatím je furt nevidíte. Musíte se sehout až k zemi, jsou v předposlední polici nahučmané. A teď bacha - jsou vždy 2 varyjanty. Jedny mají pevné desky a druhé ohýbací. Oboje mají tenkoučké stránky, takže když otočíte prudčeji, roztrhnou se. Dále - jedny jsou normální a druhé ozlacené. Ty ozlacené stojí tak asi o 1/3 víc. Můžete si vybrat, zdali chcete malou nebo menší. Jediná výjimka je u barvy, kde je k dyspozycy černá, hnědá a červená.

K výběru vám vyhrává hudlavá hudba a sledují vás barevné figury (které nejsou Marie ani Ježíš) náhodně rozmístěné po celém obchodě. Platíte a běžíte. Kreditní karty se berou od 200,- výš a musíte to zahlásit předem.

Škoda, že onen obchod vypadá spíš jako tržiště kdejaké veteše než jako důstojné místo k nákupu věcí spojených s křesťanstvím.

18. srpna 2010

Běhání - rady a rady a všechno, co potřebujete vědět

ale nikoho byste se nezeptali...

Někdy v nedávném článku jsem psal o tom, kterak jsem se z nějakých důvodů rozhodl běhat a že toto bude objasněno v článku budoucím. Takže zde to je:

Já jsem chtěl vždycky běhat. Takové to podvědomé něco "že je to fajn a dobrá machrovina, při které si připadáme velmi profesionálně". Ale nikdy jsem to ani nezkusil, protože mi přišlo, že to prostě není pro mě. Že je to pro lid fyzicky zdatný, schopný a pramálo Jesisemný. Především ona poslední nejesisemná věc mě odrazovala. A pak to přišlo. Vyběhla jsem se svým kamerádem ven, protože ho vytáhl jeho kamerád. Je to složité a vůbec to není podstatné. Jde o to, že šlo o náhlý výběh! Nic plánovaného.

Zjistil jsem tak, že se rychlým tempem pachtím asi 300 metrů a pak už se jen pachtím. Kde byla jako ta mnou slibovaná profesionalita? Co to herdek bylo?

Když už jsem začal, tak jsem si řekl, že vytrvám, protože se mi nesplnilo to, co jsem od toho očekával. Mojí vinou. A to tak Jesisem nemohla nechat, zkazit si vlastní vymyšlené přesvědčení o běhání. Proto se do toho vrhla (jak jinak) celou Jesisem. Šla a koupila si to, o čem mluvila v minulém článku. To je také důležitý bod. Pokud nejste až tak moc jako Jesisem, raděj tento bod nevynechávejte a též si kupte něco, za co dáte pár kerun pro případ, že už byste nikdy běhat nechtěli. Pokud jste jako Jesisem, tento bod vynechte a počkejte si na příští článek, jelikož je jasné, že vytrváte právě tak, jako Jesisem.

Jakmile si koupíte tu ohavnou levnost, ve které by šel běhat jen totální nesoudník a Jesisem, začněte chodit pravidelně běhat. Zatím nejsem až tak sofistikovaný běhátor, takže vám nejsem schopen sdělit jak kolik a kdy, ale to si můžete najít na různých fórech o běhání, jejichž členem byste se také mohli v lepším případě stát.

Pokud jde vše podle plánu, hned první běh zjistíte, že ty levné boty jsou na nic a vyběhl by v tom jen blbec nebo Jesisem. Také zjistíte, že chcete běhat dál a proto potřebujete nové boty. To chce peníze a proto neváhejte a nastudujte tuto problematiku ZDE.

Nákup nových bot (skutečně utíkacích) je velmi velmi složitá věšč a proto ji bude věnován samostatný článek, který bude spojen s recenzí mých nových bot poté, co je odzkušám.


Shrnutí:
  1. Náhlý výběh - jen tak kvůli tomu, aby byl l'grán.
  2. Zklamání, protože jste očekávali, že jste profesionál na vše.
  3. Nenechat to tak!
  4. Ukázat, že máte v mozku hlavu a koupit si boty za 150,- (kdo má mozek v hlavě může vynechat).
  5. Informovat se i jinde, nenechávat to jen na Jesisem.
  6. Nákup nových bot.

13. srpna 2010

Když se mi nechce spát....

...a mám potřebu sem něco psát!

V takovém případě je dobré mít blog, protože sem můžete napsat jakoukoli hovadinu s tím, že je to přeci váš blog, tak to moc smyslu dávat nemusí a nikdo vám do toho nemá co kecat a poukazovat na úroveň a tak dále.

Nicméně chci povykládat o objevu, který jsem dnes učinil. Sedl jsem si do křesélka, kytaru posadil na zem na polštáře a chytl ji za krk. Druhou rukou jsem otevřel a držel otevřenou knihu a začal číst. A četl jsem. A četl jsem. A četl jsem a najednou je pátek (tedy dnešek) a 105 stran z knihy je ujezeno. Mýma očima. Fofr. Asi jako když stojíte na nádraží a projede vlak. Kolem. Nezastaví.

Zaujalo mě na tom to, že se mi nechtělo spát! Páni, mi se chce před půlnocí vždycky spát - teď se dostávám k tomu, co jsem vykoumal. Původně jsem si myslel, že to má co do činění s tím, že mi svítí velká mohutná zářivka, která je jako anděl, díky čemuž nejsem nikdy sám. Dnes jsem tomu přišel na záhadu. Je to proto, že je zapnutý můj stolní počítač. Onen nezaměnitelný (jako aroma od kafe) a typický zvuk všech větráků, které se nachází kupodovu jen v bedně, je schopen udržet mě ve stavu pohotovosti a bezohlednosti.

Jakmile však stolní počítač vypnu a zalezu si se Susem do postelete, jsem ztracen a upadám do stavu pomalé nepohotovosti a ohlednosti, která je zakočena někde ve spánkové krajině. Sus je vlastně moje aktuélní téma, jelikož včera dostal nové tetování (včelku, nikoli nápis "Sus") a já se nemohu rozhodnout, zdali chce Sus ještě jedno tetování v podobě motýla.

Samosebou chápu, že bude velmi těžké udržet důstojnost na mé straně, jakmile Sus opustí můj batůžek na místě veřejném. Omlouvám se za kvalitu fotky, ale Sus chtěl zůstat v anonymitě - tedy nesmělo být prozrazeno nic, podle čeho by se dal na veřejnosti poznat a jedná se tedy o vysoce kamuflážní foto.


2. srpna 2010

Jak jsem to totálně nevychytal

Chtěl jsem v budoucnu napsat článek o tom, jak se má běhat. Správně běhat, abyste spalovali kalóryje a nabírali svalovou hmotu. Zlepšovali svoji výdrž a prostě všechno to celé dokola. Musím tento nápad na nějaký čas odložit a to proto, že jsem fakt nepoučitelný truhlík => tento článek je velmi informačně hodnotný, protože vy se můžete truhlíkování (díky mé Jesisemnosti) vyvarovat! Tím nechci říct, že byste to snad v reálném životě opravdu udělali tak moc moudře jako já. Pro většinu čtenářů bude tento článek nepřínosný (poprvé!), protože v takových věcech, které jsou tak obecně známé, může přeci truhlíkatit jen Jesisem...

Tedy: jistě (možná) si pametáte, jak jsem podal návod, který pojednával o koupi bot. Herdek, ale jsem to já, kdo udělá při koupi bot botu. Ale od začátku:

Jesisem se rozhodla běhat z nějakých důvodů, kterým se budu věnovat až v tom článku o běhání, který ale zatím nebude, protože mám tento problém, který vám bude nastíněn v tomto článku. Jesisem běhat: Jesisem ale zjistila, že ve své chudobné chudobě nemá prostě v čem běhat. V Rockách, ale i Jesisem došlo, že v tak těžkých botách není dobré začínat s utíketem (sic).
Proto se vypravila do města s tím, že si nějakou vhodnou (!) obuv pořídí. Dopadlo to tak, že Jesisem zapadla do prvního krámu s botama (tedy né do obuvi, čistě pro úplnost) a koupila boty, které jí přišly dobré (!). Na svoji obhajobu musím říct, že jiné na mě neměli a navíc nesnáším nakupování, tak jsem prostě koupil toto. Už při placení mi bylo jasné, že v tomto běhání nebude to pravé jesisemné!

A výsledek se brzy dostavil, odrovnal jsem si oba kotníky a stejně musím zase do města, abych si prostě koupil něco, v čem budu moct běhat. Něco, co mi ty kotníky navíc opraví!

Rada zní: někdy prostě nebuďte jako Jesisem, která sice , ale nedbá, protože je to tak na začátku snadnější.

Pro zájemce o sňatek: Jesisem bude mít do svatbu (sic) boty na běh.

Dudatek: Foto toho zlořádu. A nesmějte se, jako FAKT jsem si to koupil, abych zkusil běhat.


28. července 2010

Hřebečské důlní stezky

První foto dne - chleba na Frousákové zastávce.



Jesisem v bojovném postoji čeká na Frousáka.



Rukavica.



Foto.



Jesisemina botka.



Cedule, kterou jsem si měl přečíst.



Ňamí!



Schodověc.



Jesisem = malé a chechtací.



Houba!



Lesní frousák.



Jesisem a Hvězdná brána.



Jesisem ukazuje, co umí.



Věc na cestě.



Potkaná bojlerovitá velmi velká věc, ke které Jesisem nešla.



Frousací vlak směrem domů.



21. července 2010

Jak jsem nakupoval

Dnes to kupodivu nebude návod, ale Histořice s Galeryjí.

Klasický začátek kdoměznáví, že: se oblékám v seku. Dneska tomu ale bylo jinak!

Šel jsem se svojí sestrou na špacír, přičemž jsme se stavily v obchodě se spodním prádlem. Byl tam pan prodavač a nějaká paní, co na něj byla ošklivá, protože to byl chlap a ten jí přece nemůže poradit. Toto mu sdělila a stále stála před pultem a civěla na něj. Jako by se ten pán snad měl transformovat nebo co... nakonec mu tedy výsměšným tónem sdělila, co chce za velikost a pán jí to našel a baba odešla do kabinky.

Pak přišla řada na nás. Moje sestrucha žádné předsudky ani nablblost neměla a tak přešla rovnou k věci a poté přešla rovnou do kabinky. Já jsem tam zůstal a uviděl jsem trencle (viz Galeryje). Hned jsem se optal, jestli nemají nějaké menší - neměli. Tak jsem řekl, že si teda zkusím tyhle, jestli mi jako nespadnou. Pan prodavač se zděsil a řekl, že to jsou PÁNSKÉ, né dámské! A já jsem se nezděsil a řekl, že to vím. Proto se bojím, že by mi to mohlo spadnout... tak jsem si je zkusil a naznal, že když nebudu tahat za nohavice, tak je to přesně pro mě! GUPPY POWER!

A pak - až jsme ve spodňoprádlovém krámku vysypaly peněženky (tedy jen moje sestrucha, já jsem neměl ani kerunu), tak jsme šly kousek směrem do náměstí. Cestou jsme potkaly outlet! Outlet je dobrý název. A víte, co tam mají? Plavky! Ale nejen obyčejné dvojdílné a jednodílné - prostě tam mají i horní a dolní díly zvlášť! Tak jsem nelenil a sestavil si supermocné kombo, jelikož moje stávající plavky už se rozpadají.

Kdo je zvyklý mě vídat, tak ví, proč je to sranda. Kdo ne, tak neví, že chodím vždycky v černé a tak mu můj nákup nepřijde tak srandovní. Napsal jsem to sem vlastně jen proto, že se potřebuji pochlubit těmi rybičkami!


17. července 2010

Jak na vedro

Všichni na to jistě čekáte - na geniální rady: Co dělat, když je venku vedro.

Než se pustíte do čtení moudrých a velmi účinných rad, zapamatujte si následující krátkou básňi/říkanku:


Vedr; vedr snědl; vedr maxivedr.

Tuto poté opakujte vždy předtím, než budete užívat nějakou ze zlikatých rad:

  1. Máte-li stolní počítač staršího data narození, který má v těchto vedrech vedrové problémy, trochu mu pootevřete case. Je to velmi epesní rebelský tuning!
  2. Máte-li nojbuk (je to skvělé slovo), který s vámi bydlí v posteli, posaďte ho na knihu (ne na polštářek nebo na sebe).
První dva PŘEDbody vycházejí ž PŘEDpokladu (tedy z něčeho, co je umístěno před pokladem), že se chcete chladit, zároveň si u toho musíte číst Zlikatost a nechcete, aby vaše počítací věci trpěly. Následují rady pro vás!

  1. Schovejte se pod deku, kterou otáčíte v pravidelných intervalech, které jsou přímo závislé na rychlosti ochladu horní strany a doby výhřevu strany spodní, která se vás fyzicky dotýká.
  2. Zatáhněte věci, které máte na okně [jaluzyje nebo závěs (pokud tam nic takového nemáte, dejte tam prostěradlo)], předstírejte, že je noc a přes den spěte. Možno kombinovat s prvním bodem. Pokud chodíte do práce, pošlete tento návod zaměstnavateli, aby nedošlo k časovému nedorozumu.
  3. Uvařte si horký čaj nebo kaf. Důležité je, abyste tento mok vypili v horkém stavu. Bude vám pak totiž horko. Bude vám takové horko, že budete za to původní horko, které bylo před horkým mokem, velmi velmi rádi a budete ho chtít zpět. Tuto procedůru možno opakovat téměř neomezeně.
  4. Dejde si nohy do lavóra, který naplníte vodou do rozumné výšky tak, aby voda nevytekla ven, když do lavóra umístíte nohy. Pamatujte, že lavór lze naplnit oběma typy vod. Horkou i studenou. Studená je nanic, jelikož se ohřeje. Horká je lepší, jelikož má stejné blahodárné minulostně milostné účinky jako čaj nebo kaf. Tento nápad je vhodné praktikovat i za jízdy autem, především jste-li řidič.
  5. Jste-li odvaha, můžete se zkusit osprchovat oběma typy vod.
  6. V noci postavte bazen s chlazením nebo s vařením, protože ten bez chlazení nebo vaření se ohřeje tak, že není schlazující a zároveň tak, že není oteplující.
  7. Noste klóbrc.
  8. Tvařte se ospale.
  9. Někam ven umístěte misku s vodou tak, aby na ni svítilo Slunce. Voda se bude odpařovat, proto ji vždy doplňte a zkontrolujte, zdali na ni stále svítí Slunce. Je to totiž zrádné, jelikož se místa svitu (náhodně) mění během celého dne. Při sledování vypařování vody z misky můžete sedět, točit palci a říkat si, jaký jste to gényjus, jelikož jste udělal něco pro přivolání deště, když jste právě někam odeslal misku vody.
  10. Čekejte na déšť, přidávejte další dešťotvorné misky.
Dopsal bych další rady, ale moje miska začíná být téměř skoro docela prázdná...


22. června 2010

Jak na zaspání

Dnešní den pro vás mám opět další grandyjózní radu, kterou jsem sám v praxi ověřil, takže se nejedná o žádný blud! Ne, že by snad některá moje rada byla bludným bludem.

Nástin situace: musíte někam jít/jet a je to tak důležité, že to ani napsat nejde. Probudíte se 5:49 a víte, že v 6:02 musíte bezpodmínečně opustit dům.

Překážky: jste nahý, zubovyčistnotoužící, sprchopotřebný, kafechtivý, žíznivý, hladný a musíte ještě nutně zapnout počítač a napsat jednu zprávu.

Cíl: dostat se z domu za 13 minut, vše stihnout a vypadat jako ze škatule s nápisem "formálně upravený".


Jak na věc: začne se tak, že se vyskočí z postele a běží se do koupelny (MUSÍ se běžet, ušetříte čas). Tam děláte vše jako obvykle s tím rozdílem, že zuby nečistíte tři minuty, ale jen jednu. Pokud se malujete, nemalujete se pět minut, ale jednu. Pokud se sprchujete, sprchujte se jen minutu. Pokud se češete, tak si prostě prohrabete vlasy cestou.
Pak vběhnete zpět do pokoje a poslepu popadněte nějaké obléčo, co se válí kolem. Nemůžete si rozsvítit a podívat se po něčem, protože na to není čas. Rychle to na sebe napasujte, zapněte počítač a napište zprávu.
Stále běhejte, nikdy jen tak obyčejně nechoďte. I kdybyste to nestihli, budete si připadat, že jste pro to udělali maximum.
Během minutového čištění zubů si vsugerujte, že dnes neposnídáte, protože je to zdravé a kafe taky nebude, protože je to tak zdravé. Změna jednou za čas je zdravá.
Pokud jste na kávě závislí, vemte si do ruky 3 tabletky guarany a 2 lecithinu, při běhu k domovním dveřím se zastavte u kohoutku s vodou a zabijte dvě mouchy jednou ranou - konečně se napijete a spolknete ty tablety. Během procesu pití si vsugerujte, že tablety nahradí kafe, jídlo, pohodičku a udělají vám skvělý den.
Nazujte si pantofle, do těch se jen skočí a nezdržuje se šněrovnáním.

Vyběhněte na ulici a gratulujte si (během česání vlasů)!

21. června 2010

Jak nakupovat tak...

... abychom byli spokojeni!

Takže co jsem dneska objevil:

Totiž abych začal nějak:

Já obvykle chodím jako škuban, tedy ne úplně, ale prostě na sebe ráno něco naprčím a jdu. Gatě ze seku, triko ze seku, oboje onošené. Oboje se to ještě navíc do pěti minut od naprčení samo umaže, takže jsou na tom různé bílé flekaniny. Za to já nemůžu. Když jdu ven, tak se netvářím nijak, což pro lidi okolo znamená, že se tvářím smutně. Vypadám prostě jako chudík (i když teda na nohách mám Rocky, ale to se nepočitá).

No a TAKHLE jdu do obchodu s botama (tam chodím často, vždycky to proběhnu a jdu dál, je to takový jako sport, protože si zkouším zapamatovat, jaké tam mají boty a kde jsou vyskládané a když tam jdu příště, tak to porovnávám - hlavně v Dajchmanu a Miškéru). A NIKDY mě nikdo neoslovil, jestli nechci něco pomoct a poradit...

A dneska: jsem se namódil, vzal jsem si kurále, svetr ofešný, gatě staré, ale neoflekatily se (nechápu proč) a místo Rock botky na klínku. Šinu si to do Miškéru a chlap nějaký tam po mě hned skočí, jestli chci s něčím pomoct. Mě to tak vyšokuje, že mlčím a NIC. Chlap se nedá odradit a jestli si jako nechci něco zkusit. To se uměju a furt mlčím jako balón bez praskliny. Nakonec zakroutím hlavou a pán jde dál. Uch, chudák pán.

Ale to není všechno, Frousák mi frousá za delší fous a tak jdu ještě do Dajchmana. A co se nestane tam? Čap mě prodavačka, jestli nechci s něčím pomoct. Už jsem připraven, opětuji úsměv a poděkuji, nechci!

Z toho plyne: pokud chcete nakupovat bez prodavačů, obujte si Rocky a nechte gatě volně flekatit. Pokud chcete asistenci, neberte si Rocky, gatě vám nezflekatí.

Pro zájemce o sňatek: Jesisem nosí Rocky.

19. června 2010

Jak se kupují boty

Tento článek je opět velmi přínosný a pro všechny moc užitečný, protože snad každý si někdy musí koupit boty (ať už dnes nebo někdy v budoucnu a pokud má nohy a nemá někoho, kdo mu je koupí).

Jesisem, jak známo, má bot hodně, ale nosí jen troje. Rocky, žabky a cosi sexy, co je na 13cm klínech. A jak známo, Jesisem má starostlivou maminku.

Jesisem šla dnes s maminkou do města. Šly kolem obuvi. Maminka začala ukazovat přednosti divně vypadající (příšerné) páskové... bot (?), které by údajně Jesisem děsně slušely. Jesisem kývala hlavou, protože jí to bylo jedno.
Ale maminka se jen tak nedala a díky psychickému nátlaku Jesisem donutila, aby si boty zkusila.

Jesisem neměla fusakle (jelikož je už červen a tak Jesisem nosí furt dokola jakési reklamní žabky oranžové, protože ty minulé béžové už maminka zahodila) a tak řekla mamince, že nemá fusakle. Paní prodavačka Jesisem podala tělové ponožky, které ale nebyly ponožky! Byl to jako takový minipytlík JEN na prsty (prostě tak solidně 5x3 cm a nedalo se to natáhnout). Jesisem na to zůstala koukat a ptala se paní prodavačky, co s tím má jako dělat a že dostala nějaký pokažený pár, protože toto není fusakla!

A paní prodavačka se smála a říkala Jesisem, že si to musí dát na prsty a natáhnout přes patu. Jesisem to nešlo!
Co to proboha bylo?


Taková divná věc a ta prodavačka se ještě smála a přitom to byla ona, kdo mi podal takovou nenormálnost nečekanou! Tak jsem jí to podala zpět a chtěla normální ponožky pro Jesisem. Tedy takové, které si budu umět obléct a ne takové sofistikovanosti nepoužitelné. Jedna Jesisem by si myslela, že fusakle jsou prostě fusakle a žádná věda...

Abych to zkrátil, ty boty, co se líbily mamince, mi samozřejmě nebyly, protože mám divné nohy (moc hubené s extra dlouhými prsty) a tak mi skoro žádné boty nikdy nejsou. Maminka i paní prodavačka se snažily napasovat mě do nějakých jiných bot, ale já nechtěl, protože jsem si přece jedny zkusil a navíc boty mám a tak jiné nepotřebuju.

Maminka tedy platila ty fusakle jedny normální a paní prodavačka si také posteskla, že její syn žádné nové boty nechce, když má ještě ty staré a že je to prostě s dětma potíž.

AVŠAK! Pak nám ukázala (najednou a nečekaně) velmi SRANDOVNÍ boty! Žabky s masážními pucíky! Tak jsem řek, že to si teda koupím, protože to vypadá velmi srandovně a roztomile. A tak jsem si to koupil. Tedy maminka mi to koupila a já splnil svoji povinnost koupit si nové botky! Maminka sice nadšená nebyla, protože to nesplňuje taková ta kritéria slušné a nositelné obuvi, ale i tak je to podle mě pokrok!
Hned jsem se optal, jestli v nich můžu jít rovnou dom, abych tu novinku jako vyzkoušel a paní prodavačka hned začala odendvávat cedulky. Tak jsem jí řek, že to tam musí nechat, aby teda všichni viděli, že jsem si koupil nové boty. A tak to všichni viděli.

Ponaučení: dávejte bacha na divné fusakle, co nejsou fusakle!

Pro zájemce o sňatek: Jesisem má nové žabky se slevou 10%, které nejsou reklamní.

A dudatkové foto uchvancancujícího povrchu: