12. října 2010

Polévkové recenze - Vitana Gulášová

Vitana - Gulášová

Když jsem si to kupoval, tak jsem měl doufání, že to prostě bude ňaminka. Tentokráte jsem věděl, co je to ta gulášová polévka a tak jsem se na ni těšil. Mělo to sice nudný obal (nedělal srandy) a koštovalo to 10,90 Kč, ale měl jsem na to chuť. Tedy měl jsem chuť na gulášovou polévku.

A teď - není to roztomilé dvojbalení, je to jen roztomilý jednopytlík. Když to sypete do hrnka, divně to smrdí. Divně to smrdí i poté, co to polejete horkou vodou. Návod není srandóvní ani vtipný. Polífka chutná jako zakyslá břunda.



Shrnutí (aneb za co jsou polivajdy): nudný obal, drahé, poživatina, kyselé, břunda, návod!


11. října 2010

Polévkové recenze - Knorr Celestýnská

Abych to nějak uvedl. Přišel jsem na to, že polévka je dobré teplé jídlo, protože čaj není jídlo. Nemám zde (v těchto končinách), kromě Suse a varné konve žádných vymožeností, hrnec nevyjímaje. Proto je jasné, že se můj polévkový seryjál bude věnovat polévkám instantním - tedy takovým, které nasypete do hrnka a poté zalejete horkou vodou konve varné.

Původní úmysl byl, že je všechny vyzkouším a poté budu kupovat ty, u kterých bude nejlepší poměr ceny a chutnosti (přičemž tento poměr určuje výhradně Jesisem bez ohledu na objektivní skutečnosti). A budu o tom mlčoch. Pak jsem domyslel, že moji čtenáři mají moje rady tak moc rádi, že si jistě rádi počtou i o tom, jaké polévky mají být ňamány, za což budou odměněni tím, že již nebudou muset oni sami polévky testovat a zjišťovat míru jejich nechutnosti a drahoty.

Prapůvodně jsem kdysi chtěl dělat seryjál o kokakolách, ale pak mě napadlo, že nikdo není taková Jesisem, aby si kupoval kokakoly za 3,90 Kč na 2 litry jen proto, aby zjistil, jak moc nechutné to je...

Hodnotící systém použiju klasický hvězdičkový, přičemž hvězdičky budou nahrazeny polévkami. A ano, inspirace momentální u Rionky.

A teď už k první polévce!


Knorr - Celestýnská

Když jsem si to kupoval, neměl jsem ani tucha, co to je to "celestýnská", avšak mělo to ofešný zelený obal a stálo to jenom 18,90 Kč dokonce za dvě polivajdy! A tak jsem to vhodil do koše nákupního, potom to zaplatil a dotáhl do těchto končin.

Nese to na pytlíku návod, nemůžete to pokazit - a to ani v případě, že si ten návod přečtete jen zrychleně s tím, že přece umíte udělat polífku. Jelikož nevím, jak má chutnat "celestýnská" tak oznamuji, že je to celkem dobré, protože to skoro nijak nechutná. Je to trochu slaná břunda s trochou nudliček.

Shrnutí (aneb za co jsou polivajdy): ofešný obal, dvojbalení, ucházející cena, břunda, nudličky, návod!


10. října 2010

Tarifáři, parfémáři a ti ostatní

Abych nějak začal. Dnešní článek nebude radivý okatě, ale schovaně. Je to totiž více histořice.

Dojel jsem si to dneska do Brna a potřebný Frousák na intr mi měl jet až za 2 hódě. To je fakt hodně, když máte svůj supertěžký taktický batoh na zádech. Tak co by jako měla Jesisem dělat?

Áno, vydala se to Slevněnky, že si zase nakoupí ňaminy levné, ale bohužel tam nebylo otevřeno. Tak si to sunula zpět k Vaňkuli, přičemž se rozhodla, že to tam nějak přečká. Bude chodit po obchodech, zkoušet si věci, které si nikdy nekoupí a očumovat lidi.

Nakonec na to šla Jesisem chytře! Dala batoh do vozíka a jela do Interšpáru. A tím to chytré skončilo, protože si naložila plný vozík jídla pro hrocha a zapomněla si nějakou tu igelitku. Když jela ke kase, tak tam jako na patvor žádná nebyla. Jesisem né, že by šla k jiné kase, zůstala u té bezigelitkaté. No a tak měla nakonec taktický supertěžký batoh nacpaný k prasknutí blbinama jídelníma a v ruce Knekebroty (takový ten chleba, jak hodně drobí), balení papírových kapesníků a tašku s jablky. Super!

Hned poté, co se těmi parádami ověšala, na ni bafnul nějaký chlap. Nebyl to tarifář a tak Jesisem (již poučena), čekala parfémáře. A ono se ukázalo, že to byl kartář! Prodával totiž nějaké karty. Měl jsem hodně času, tak jsem se rozhodl, že s ním teda jako pokecám.

První dotaz byl, jestli pracuji nebo studuji. Bylo mi jasné, že těma kartama se bude nějak platit, tak jsem nalhal, že jako oboje a že naprašnu tak "dvacítku". Chlap byl nadšen a řekl mi, že mu DÁM ADRESU a oni mi pošlou něco a já si to nějak přečtu a pak někam zavolám a asi něco dostanu nebo tak nějak. Složité to bylo. A moje výhoda bude, že když něco zaplatím, tak dostanu 10%!
Na to já: "Jakože zaplatím 10% navíc, když jim ukážu, že mám tu vaši kartu?"
"Ale néé, to bude sleva!"
Na to já: "Tak to jste neřek, jste řek, že 10% enom!"
"Ne, to dostanete slevu na všechno, kde budete nakupovat. A měsíčně za to zaplatíte 50,- nám!"
Na to já: "A to se mi vyplatí jako?!
"No ano! Si třeba půjdete koupit píště další papírové kapesníky!" /* Pozorný čtenář ví, že je mám v rukách */
Na co já: "Nepotřebuju, už jsem si teď jedny koupil. Myslíte, že jich potřebuju tolik?"
"No, máte tak velké oči a... třeba ráda pláčete."
Na to já: "Myslíte, že někdo rád pláče?"
"....ééé.... éééé ... no jo, znám takové lidi"
Na to já: "Já ne. Nepotřebuju si kupovat další s 10% slevou. Tyhle jsou dobré."
"Ech... no.. teď jsem nějak odbočil... no.. ale to si nemusíte kupovat jen tohle! Vy mi chcete říct, že měsíčně neutratíte 500,-?"
Na to já: "Já nevím, nikdy jsem to nezkoušel!"
"No, tak si koupíte nějaké oblečení"
Na to já: "Mám."
"No tak si koupíte papíry a tužky, píšete přece, ne?"
Na to já: "Na to mám nojbuk."
"Tak co nějaký nábytek?"
Na to já: "Bydlím v něčem, kde už nějaký je."
"No a tak co sport?"
Na to já: "Ne."
"A co jídlo?"
Na to já: "Anorexie."
"Koupete se někdy?!"
Na to já: "Když prší."
"No....ééé..."
Na to já: "Vidíte, nepotřebuju to. Naschléééé!"

8. října 2010

Parfémář!

Štrádujeme si to takhle se slečnou Kateřinou podchodem u Tesca. Volá na nás nějaká blonďatá slečna a mi dochází, že je to jistě nějaká tarifářka. Tak začnu poskakovat a mávat na ni, aby věděla, že ANO, že já jsem ta, která si s ní chce popovídat. Je to proto, že mám velmi juchavou náladu, jejíž původ je vysvětlen v předchozím článku.
Slečna k nám tedy naklusne, nemá ovšem klasický tarifářsky-profesionální bloček podložený tvrdými deskami a obálčice s nabídkami. Má prázdné ruce a z kábelky vytahuje nějaký bílý kvádr, který je potažen alobalem. Nabízí se tedy kruciální otázka – KDO to je, když ne tarifář?!
Jedná se o parfémáře, což je nějaká další odrůda ulicářů (prodavačů na ulicích). Parfémářka se na nás usmívá a ptá se, zdali chodíme nakupovat do Vaňkule a Tesca. Souhlasíme. Pak se ptá, jestli se díváme na reklamy v televizi. Kroutíme hlavou, jakože fakt ne-e. Parfémářka jede dál naučený text, bez ohledu na to, že ani jedna na reklamy nekoukáme a tak je nám sděleno, že ano, že ano, že ano! Že tato reklama už běží asi 14 dní na televizi Nova. Opět zadeklamuji, že to fakt netušíme.
Parfémářka se probere a řekne, že to teda jako až tak neva, no! Ale hlavní je, že je to parfém a začne vyjmenovávat nějaká slova, která už snad známe, že? Já furt kroutím hlavou a tak parfémářka opakuje: „Šanel, šanel! To znáte!“
Na to já: „Neznám to!“
„Koko Šanel! To znáte!“
Na to já: „Koko? To je nějaké jídlo jistě!“
„No... není. Ale to nevadí! Já jsem tady proto, abych Vás navoněla v rámci naší akce!“
Na to já: „Tak jo, tak navoňte!“
„A jakou chcete? Romantickou nebo energickou? Vy jste energická, tak Vám dáme tu energickou!“
Na to já: „Né, nejsem energická, to tak enem vypadá!“
„Ne? Tak jakou byste chtěla?“
Na to já: „Nějakou... jako police knih nebo starý archiv, víte, co myslím, ne?“
*Parfmářka poprvé váhá a neví, co má dělat a tak popadne nějakou tu láhev a šplíchne mi to na rukáv, řka:* „Tohle je čokoláda blablabla marakuja blablabla.“
Na to já: „Vidíte, tak je to jídlo!“
„No... je. Ještě Vás navoním na druhou ruku tímto květinovým! Vyhrňte si ten rukáv, to je lépe na holou kůži!“
Na to já: „Ale to já nechci, už jsem tu mikinu dlouho nepral, tak to cákněte na ni, ať tak nesmrdí!“
*Parfémářka váhá, ale cáká to zas na rukáv, řka:* „Tak, která Vám voní více?“
Na to já: „No ta květinová je strašná, vůbec to nevoní jako květiny. Tadyta druhá je lepší. Ta jídlová!“
Na to slečna Kateřina: „Ta jídlová smrdí a ta kytková zase voní až moc!“
„Tak to jsem ráda! Děkuji za spolupráci!“
Na to já: „Už je to hotovo a můžem jít? Tak naschlé!“

7. října 2010

Jak nakupovat jako student!

/* Dnešní článek je tak přínosný, že večer neusnete! */

Student je chudý. Jesisem je dokonce chudík. Chudík je chudší než chudák. Chudák je ale taky chudý, jen míň, než chudík. Chudý chudík... no ten už není ani chudý. Ten už je prostě namizinec.

Nezáleží na tom, na kterém stupni pomyslné pyramidy chudoby se nacházíte Vy. Hlavní je, že Jesisem přišla na to, jak ušetřit za tak běžný výdaj, jako je jídlo, ještě se při tom kardinálně pobavit a neztratit čepici!

Když jsem byl menší a nebyl jsem ještě ten vysokoškolák, tak jsem byl ten středoškolák. Chudík jsem ale byl tak jako tak. Chodil jsem tedy nakupovat do takového moderního šopu. Jmenoval se Slevněnka. Všechno tam bylo různě poházené a vypadalo to tam jak na smetišti, jehož části někdo prodává za jistý malý úplatek.
V Brně je to taky jistě všudemožně, ale nedávno to otevřeli tam, jak tama Jesisem co fous chodí. (Bude to z důvodu anonymity mé chůze udržováno pod rouchem tajného taje.) Nicméně - je to prostě kvelb s prošlými potravinami! 

Fór je v tom, že je to tak levné, že tomu ani jeden věřit nechce! Sport je v tom, že musíte hledat, jak moc dlouho je to prošlé! Lotynka je v tom, že nevíte, co to s váma udělá, až to sníte!

Při nejlepší hvězdné konstelaci je z vás bohatý najezený vysportovaný student štěstěny! No... pokud... tak.. je z vás... někdo, kdo je sice bohatý, ale je mu blbě => VŽDY jste bohatý! A to za to stojí, ne?

Aby to nevypadalo, že jím buřty a směju se do utěrky (kážu vodu a piju víno): normálně jsem tam nakoupil kopu potravin, nechal jsem tam 78,- a zatím je mi dobře. A také hlavně a především - BOHATĚ!