29. listopadu 2010

Jak jít k očnímu a všechno to kolem

Tak abych jako nějak začal: prostě jsem chudý hovád, takže mi můj očař poradil, že když budu nosit měsíční kontaktní čočky 2 měsíce, tak jako ušetřím a nic se nestane.

No a jak teď už jako tak nějak bydlím spíš trvale v Brně, nemůžu se dostat ke svému očaři Domů. A tak se stalo, že mi došly kontaktní čočule a já musel tento problém nějak řešit. Jsem poctivý student a tak jsem nechtěl jet domů jen kvůli očím. No a jako student mám Google. Tak jsem si našel něco jako optiku, kde dělají něco jako měření zraku a furt jsem neměl ani páru, co to jako je.

Nakonec jsem šel do školy a cestou jsem potkal Optiku *jméno*, která měla ve výloze napsáno, že se tam provádí měření zraku. Tak jsem tam naklusl. Naproti mi vyběhla hudrmanice a jediné, co jsem se dozvěděl, bylo, že to stojí 500,- a za 2 dny tam mám naklusnout eště raz a objednat se. Tak jsem utek a už jsem se tam neukázal.

Googlil jsem tedy znova a našel jsem kousek od další mé fakulty nějakou ofešnost. Dám na konec reklamici patrně. Tak jsem se tam šel zeptat! Všechno mi vysvětlily (byly tam jen prodavačky nebo teda optičky) jako pro debila. A já Vám to taky povykládám tady, abyste věděli, do čeho jdete: Stojí to tam 600,- - vyšetří Vám zrak a nafásnete zdarma (za 600,- teda) pár kontaktních čočulí, které nějaký dob nosíte. A když je to v cajku, tak šlus a když ne, tak zdarma (teda furt za těch prvních 600,-) nafásnete další, dokud prostě nejste spokojenec. Rovnou jsem učinil objednávku toho měření zraku na dnešek. A tak jsem tam dnes taky šel.

Naklusl jsem tam tak solidně na čas a jedna paní prodavačka se mě ptala, co tam jako chci. Tak jsem řekl, že jdu asi měřit zrak a něco s čočkama, ale že tomu furt moc nerozumím, co tam jako budu dělat. Ať se podívá do knihy návštěvní, že je to tam napsané. A tak ona se podívala a zděsila se, že mám namalované oči a jdu na čočky! Tak jsem řek, že to mi nikdo neřek. Že mi bylo jen řečeno, že nemám mít 2 hodiny před vyšetřením čočky. To jsem splnil, měl jsem brýle a připadal jsem si jako malý blbec. Paní prodavačka si to odkvačila a řekla mi, abych počkala. Za fous se mě ujala optička a odtáhla mě do jakéhosi kanclíku s věšákem, křeslem a všelijakými stroječky.

Pamatujte si jednu věc - je jen na Vás, kolik vědomostí na svých 600,- nafasujete. A tak jsem se pořád ptal na různé blbiny a chtěl zkoumat ty stroječky. Samotné vyšetření je docela sranda, už tam totiž primárně nepoužívají ty srandovní brejle na měnění sklíček, ale takový cajk, který optička ovládá z křesélka svého. Trvalo to fakt dlouho a mě bylo té paní docela líto, jelikož jsem se furt nemohl rozhodnout, který pohled na tabuli s písmenkama je jako lepší a který je jako horší.

Na začátku jsem říkal svoje hodnoty dyjoptryjové s tím, že vidím docela dobře. Nakonec jsem nafasoval skoro dvojnásobek a tak jsem se moudře zeptal: "A to lidi normálně jako vidí takhle dobře? No fí!" A ona povídá: "Eeeeeeeh, no asi ano." A vytáhla mě z toho kamrlíku, kde se provádí měření zraku, přičemž jsem měl na nose nasazené ty dyjoptryje, které jsem pak měl dostat do čoček. Stály jsme přímo v tom krámě s brýlema a optička se mě ptá: "Není to na Vás moc ostré? Nemáte pocit, že se proti Vám nadouvá podlaha?" A já na to: "To Vy umíte? Udělat, že člověk vidí, že se nadouvá podlaha jenom tím, že mu dáte brejle? No fí! Ale to nemám takový pocit. Mám pocit, že chci na všechno sahat, jak je to krásně ostré. Vidíte to taky?" A ona: "Eeeeeeh, tak pojďte zase dovnitř." A zatáhla mě zase do toho kamrlíku, kde jsem si nasadil kontaktní čočule už a bylo mi řečeno, že mám 15 minut a můžu jít i z brýlařského krámu ven nebo po něm můžu štrádovat a koukat se na vystavený brýlový tovar. Tak jsem okukoval brejle.

Bylo to totálně super, protože jsem viděl! Ale 15 minut je fakt dlouho a já jsem se začal nudit. V tom mě napadlo, že v těch vytrýnách s vystavenými brýlemi je jistě nějaký skrytý systém. Jakože když k vytrýně přijdete, tak se podíváte většinou do úrovně očí, kousek kolem toho. Málokdo brejlí dolů do rohu a tak podobně. Pak je taky rozdíl mezi tím, kam brejlí muž a kam žena, protože vytrýny jsou stejně velké, ale muži jsou v průměru vyšší. A tak jsem se snažil rozluštit ten jistě sofistikovaný kód, podle kterého se rovnají v krámě s brýlema brýle. Skákal jsem od jedné vytrýny k druhé s tím, že to jistě rozluštím.

Pak se ke mě přikradla ta optička a ptala se, jestli si rovnou koupím i brejle, že to tak okukuji. Jsem řek, že ne a vyložil ji svůj problém. Ona to vůbec nepochopila a vysvětlovala mi, že systém je v tom, že je to rozdělené na brýle pro muže a pro ženy. Tak jsem jí to objasnil znova a to už jsem se dozvěděl, že žádný systém na to nemají a prostě to tam jen naflákají. Pak mě zase zatáhla do kamrlíku a podívala se, jestli mi čočky sedí. Údajně mi kloužou po očích. A asi je to tak dobře.

Pak mě odtáhla k pultíku a já vyplázl 600,- (kartou se platit může) a nafasoval jsem roztok na čočule a pouzdro. Pak mě objednala za 14 dní na kontrolu. A už byl jako konec. Tak jsem se zeptal, jestli bych nemohl dostat papír s nějakým moudrem o tom, kolikže jako mám těch dyjoptryjý a tak podobně, abych si večer pěkně počet. Tak mi to bylo poskytnuto. A pak už jsem šel a koukal se a kochal se... já jako FAKT vidím teď!

REKLAMA - Oční studio Aleš Žejdl

17. listopadu 2010

Tinto a Pan Svorka

Nebudu psát nějaké super rozsáhlé články. Prostě jsme tam šli na oběd. Chudé studentstvo. Sáhodlouze jsme vybírali pizzu, která by chutnala oběma a mohli jsme se o ni tedy rozdělit. Pan Svorka už z nás nemohl a tak pozoroval solničku.



Pak jsme si vybrali a paní servírka se nás zeptala, jestli nevyužijeme té nabídky a nedáme si 1+1 zdarma. Tak jsme využili a Pan Svorka to taky zabalil.


16. listopadu 2010

Milá Zlikatosti, to byl dneska ale Infokon...

... teda: to byl dneska ale den!

Jeden neví, co by vám měl dřív povykládat.

Už si kulové vzpomínám, jestli jsem zde někdy vykládal o tom, že kdysi dávno mi doma v Brně smrděl noční stoleček. Prostě si tak stál a smrděl. Bylo to divné, protože ani po bližším ohledání jsem nenašla nic tak závadného, aby to muselo divně zapáchat.

Za nějakou dobu (v rámci inovace mého sídla) mi byl stolek odebrán a místo jsem jsem nafásnul jeden psací stůl a jednu policatou nízkou poličku. Ani jedno už nesmrdělo.

Další pohádka je o urvaném kohoutku: jednou jsem si myl ruce a zůstal mi v ruce kohoutek. Opravili to.

Další pohádka je o urvaném sprchovátku: jednou jsem se sprchoval a urval jsem sprchovou hlavici. Opravili to.

Další pohádka je o ucpaném odtoku: jednou mi nějak spadl čaj omylem do umyvadla a ucpal se odtok. Prošťucli to.

Další pohádka je o urvaném splachovadle: jednou jsem splachoval a urval jsem splachovadlo. Opravili to.

Všechno se to stalo omylem a já dodnes nevím jak. Kdyby to bylo součástí telévizní komédie, tak jim to nevěřím a řeknu, že je to tupé a nereálné.

No a dneska ráno se čančám na Infokon. Skáču po pokoji a snažím se zapnout si šaty. Klepe nějaký pán. Že prý mám v koupelně uhnilé trubky a vždy, když se tu svoji půlhodinku sprchuji, tak teče voda všude, jen ne v trubkách. Mám se prostě vystěhovat, aby to tam mohli celé rozkopat a dát dokupy.

Dalo mi to tu znalost, že jsem fakt... mobilně flexibilní! Kdybych neměla knihy, nacpu svůj život do batohu, kabelky a varné konve. Že prý až to tam opraví, zase se můžu nakydnout zpět. No co už. Snad to opraví rychle, než stihnu rozložit další koupelny!

12. listopadu 2010

Rosebud


Jenom malou
historku vetknu sem:
Tlapkal jsem si to uličkou
s náladou naprosto ospalou
témeř již brodil se snem.
Obchůdek s kytičkou
najednou vtáhl mne
dechem skořicovým
a tak koukal jsem kolem
na barevné kamínky ve skle.
A dostal lízátko.
Bylo to nečekané.

11. listopadu 2010

Jak se pere v pračce

Nevěřím tomu, že je schopnost zapnout pračku nějak vrozená a že se lidé dělí na 2 skupiny, kdy jedna v pračce prát umí a ta druhá prostě ne a ještě je to nějak konkrétně vázáno na pohlaví. Takže když jsem do tohoto podniku šel, neměl jsem obavu, že nebudu umět pračku uvést do chodu a vyprat si prádlo; měl jsem strach, že v prádelně nebude návod a pračka bude ruská s obrázky kachen.

Ale prvně povím, že jsem si potřeboval vyprat. To nutně předcházelo tomu, že jsem uvažoval nad těmi kachnami. Zjistil jsem, že doma v Brně máme dokonce nějakou prádelnu. Nechal jsem si ukázat, kde se nalézá a pak jsem si koupil prací prášek. To je taky věda. Musíte vybrat takový, co není drahý, nebudete z něj mít vyrážku a bude ho tak malé balení, aby ho i Jesisem domů odvezla. Nakonec jsem koupil podezřele vypadající škatulku se sypacím jemně namodralým obsahem za nějakých 35 kerun.

Zpět k té prádelně. Abych čtenáře o nic neochudil, tak jsem prádelnu nafotil a může se také pokochat! Prádelna má dokonce vlastní balkon, sušák na prádlo, lavor, opadané kachle, koukavou double zásuvku, strašidelné vodovodné kohoutky, chuchval špíny v koutě, dřez, návod, díru ve dveřích a dvě pračky (ale jen jedna je zapojená a pere).

Prostě jsem to zvládl na jedničku, prádlo jsem vypral a nic jsem nerozbil a ještě jsem si připadal velmi profesionálně. Příště si spočítám, kolik fusaklí do pračky dávám a kolik jich vytáhnu ven, jakmile prací cyklus skončí. Mám zajímání, zdali je pravd onen povíd o tom, že pračky jedí fusakle.

=> rada tedy zní: Na praní v pračce nic není, je to sranda a zábava!

=> pro zájemce o sňatek: Jesisem je kompetentní k nákupu pracího prášku a praní v paní práčovně.







10. listopadu 2010

Čajovna Chajovna

Tak dneska se s Vámi chci podělit o místo, kam je vhodné se schovat, když:
  • venku prší
  • máte hodně/málo peněz
  • se chcete jenom schovat
  • máte bandu kamarádů a chcete si povídat
  • chcete mlčet a relaxovat
  • chcete pozorovat roztodivné konvičky
  • chcete kout pikle
  • chcete se povalovat po polštářích
  • chcete slopat čaj
=> jděte do Chajovny!

Osobně jsem si dal osmiletý Pu-erh a něco jako placku s pórkem a tím slaným sýrem (balkánský?) a byla to voňavá ňaminka. Následující foto mapuje Chajovnu. Je docela nekvalitní, protože je tam tma, protože je focené mobilem a protože jsem to nefotila já!


9. listopadu 2010

Co dělat, když jste smutní

  1. Kupte si pomeranč. Vyberte ten, který Vám jako první padne do oka. Kupte jen jeden. Oloupejte ho, jezte a myslete na to, že je kulatý.
  2. Rožněte si lampičku a koukejte pod ni.
  3. Čichejte ke knihám.
  4. Jezte skořici.
  5. Obujte si tlusté nadkolenky.
  6. Představte si něco, co je "pružná podivná kabinková skládačková doprava".
  7. Namalujte si šneka.
  8. Zjistěte, co znamená "Normativní právní akt".
  9. Jděte okukovat nějakou žoužel.
  10. Uvařte si čaj a čtěte knížku.
  11. Sjeďte se guaranou, kafem a energy drinkem.
  12. Sepište seznam věcí.
  13. Seberte se a skočte si přes pár kaluží nebo rovnou do nich.
  14. Učešte si na hlavě šílené hnízdo z vlastních vlasů a vyražte do ulic.
  15. Sprchujte se a hrejte si při tom na to, že jste hurikán a máte za úkol postavit tři domky.
  16. Zavolejte mamince!

8. listopadu 2010

Sarah Waters: Špičkou jazyka

Tuhle knihu mi děsně nápadně podstrčila kamarádka. Kukněte na ten obal a je prostě jasné, proč se to tak jmenuje. Začíná to v kabaretu někdy kolem konce 19. století a pak se to tak různě šine a transformuje a končí to u sociálního hnutí a u boje za práva žen; situované je to v Anglii. Je to vlastně docela blbina; je to vlastně docela dobré. Proto jsem tomu dal 3hvezdičky z 5hvězdiček (a taky proto, že ty růžové věci na obalu knihy jsou sametové, takže je to bžunda!)



Od téhle autorky jsem dřív četl knihu Zlodějka. Pro mě byla o dost čtivější a napínavější, děj ve Špičkou jazyka se spíš tak jako plácá a já (jakožto čtenář), nejsem nucen vlastní touhou číst pořád dál a dál. Osobně jsem čekal víc nějakých zaručeností ve stylu "jak to tenkrát bylo", abych se poučil. Z knihy na mě vůbec nedopadal "dech doby" (klišé!) konce 19. století v Anglii.

Jinak je to ale vlastně docela zajímavá taková jakoby červená knihovna s lesbickým párkem v hlavní roli. Bylo to dobré, ale woo efekt nulový, takže to číst nemusíte a o nic nepřijdete. Pokud jste zvědavci a chcete nenáročné čtení, tak si to přečtěte. A ano, jsem zlý suchar, který neumí psát recenze.

Obrázek ukraden z argo.cz

7. listopadu 2010

Je podzim, čte se Irving!

Přišla jsem na to, že zajímavé věci mě potkávají často. Vlastně skoro pořád. K mé smůle (nebo možná štěstí), si ale všimnu povětšinou jen těch, jejichž pojmenování mě zaujme. Když dané slovo (nebo vícero slov) slyším, tak okamžítě vidím nějaký obraz. Obraz toho slova v mé mysli. A pokud je tímto způsobem vytvořen hodně fascinující, až téměř dechberoucí obraz, toužím tu věc okamžitě prozkoumat.

Přesně takhle jsem se dostala k Irvingovi. Na nějaké přednášce jsme se dostali k tomu, kolik kdo viděl filmů podle knižní předlohy dříve, než přečetl knihu. Jedna slečna jmenovala knihu Pravidla moštárny. A já jsem byl ztracen. Byla to večerní přednáška, takže jsem nemohl okamžitě běžet do knihovny. Hned večer jsem si ale obinternetoval všechny katalogy brněnských knihoven a zjistil, že je daná kniha prostě všude popučovaná (sic!)! Šupnul jsem si rezervaci, jako správný uživatel. A čekal. A těšil se. A čekal.

Pak nastal toužebný den a já naklusl do knihovny a hned se začetl. Já nevím, co vyvolává sousloví Pravidla moštárny ve vás, ale u mě to bylo něco, co se s obsahem knihy naprosto neslučovalo. Ta kniha vůbec neodpovídá tomu, co já vidím za slovy Pravidla moštárny!

Ale stejně je skvělá! A můžete se v ní louňat, smutnit a přemýšlet a porovnávat a taky se můžete smát. Když jsem ji četl, vůbec jsem o Irvingovi nic nevěděl, nic jsem si předem nezjišťoval, neměl jsem tucha, že toho třebas napsal víc (no měl jsem tucha, to ano, ale ne konkrétního)! Tak jsem odložil dočtená Pravidla moštárny (musím ten název stále opakovat) a vzal jsem si Svět podle Garpa.

Hned jsem si všiml tolika podobností! Pak jsem se podíval na anglickou wiki a už jsem se nedivil a dělal jsem, že jsem o tom věděl! Svět podle Garpa mě zase tak moc nenadchnul, což znamená, že jsem si skvěle početl, ale nedostavil se woo efekt. Pak jsem si dal fous pauzu a v lednu jsem si odčapnul Hotel New Hampshire na jeho pouti mezi uživateli knihovny.

Ta kniha je tak smutná, jak je vtipná. Je úplně prososaná akcí a zamyšlením. Je v ní všechno, ale není to přehňácané. Prostě to čtete a kolem vás to bouří. A pak jste smutní. A pak se smějete. A pak to skončí a vy chcete, aby to pokračovalo. Jo a jsou tam skvělé hlášky. Pak jsem se dostal k tomu, že bych si měl přečíst Modlitbu za Owena Meanyho (na doporučení kamarádů). Že je to nej kniha s totálním woo efektem. A já nechci. Prvně si chci přečíst všechno ostatní, než se dostanu k tomuto vrcholu. A tak jsem si teďkonc (protože je přeci podzim!) vzal Rok vdovou.

A zase jsem nevěděl, co od toho mám čekat. Prostě jsem to přečetl, doslova sežral. A zde se dostáváme k tomu, že v mém článku chybí nějaká recnze nebo zhodnocení. Ale to si můžete každý najít sám. Internety toho jsou jistě plné. No a nebo taky nemusíte; uděláte to jako já. Prostě se po tom vrhnete a přečtete si to.

Jak být vizážně IN!

Takže abych nějak začal. Mám vlastně začátky dva, tak si můžete vybrat jen jeden nebo můžete přečíst oba.


1. - Kdo mě zná, ví, že chodím jako oškuban obvykle. A jsem od nečeho nechtěně umolousán a ušpiněn. Na ulici se na mě nikdo nedívá, jsem šedá jak bordó výloha kamenictví. Ovšem ve chvíli, kdy si vezmu zimní boty (NE-Rocky), tak si musím vzít sukeň, jelikož se mi nelíbí rvát si gatě do kozaček a na ně nic nenatáhnu. No a jak jsem měl tu sukni, tak mi přišlo, že po mě každý čumí! Tento pocit jsem patrně nabral cestou proto, že nejsem zvyklý nosit sukně. Takže to snad rychle přejde. No, ale tak mě napadlo, že bych mohl svým čtenářům začít radit v tom, jak se dobře a chytře oblékat!

2. - Kdo mě zná, ví, že jsem hustej blogger. Nebo že jako chci bejt! A teďkonc frčí fešnblog. To jako, že vezmete z nějakých stránek fotky obléča a namixnete to do jednoho obrázku a řeknete, že se to k sobě hodí. Jesisem šla ještě dál.

Jesisem šla tak daleko, že profesionálně nastajlovala sama sebe a pak se superprofesionálně nafotila. Měla totiž 2 hodiny čas, než jí jel bus na intr, těžký batoh a do knihovny daleko a na ten fous se jí tam s tím batohem nechtělo vláčet. Tak šla do Teska. Proto je na fotkách ten košíček modrý! A nyní už rady k obléknutí:

  1. Vlasy dělají dámu nebo pána. Proto mám na hlavě ten kokrhel, který je epesně doplněn sportovními brýlemi ze stánku za 69,-. Brýle suplují čapici, takže abyste byli zlikatě in, můžete mít i nějakou čapici.
  2. Svetrohalenka. Moje francouzská svetrohalenka je velmi originální a krásná a seková; koštovala celých 50,-! Ale pro potřeby mého fešn blogu je z butyku a stála 1500,-. Taky si takovou kupte.
  3. Sukeň je z brněnského druhoručného butyku za 45,-, tedy jako myslím za 1450,- ze salónu!
  4. Ty jak se to... punčocháče umně doplňují celý komplet fascinující *další slova chvály* a když budete hledat, tak v secích najdete i nerozbalená balení pučoch, jejichž cena se pohybuje kolem 15,-. No a nebo si taky můžete koupit nějaké normální v obchodě pro lid bohatý!
  5. Na botech se nešetří a proto si kupte takové, které vám pasují a ne nutně ty, které vám poradí Jesisem!
  6. Doplňky - na krk si pověste kurále a ještě jedny namotejte na ruku, abyste si měli po cestě s čím hrát nebo s čím hrkat na poradách!
  7. Batoh nechte doma a vemte si nějakou kabelku solidní.

5. listopadu 2010

Řetězovka: věci, se kterými se mumáme

Tato řetězovka je opět od Rionky. Jak to tak vypadá, budu si muset dodělat i tu o obsahu kabelky, abych prostě nebyl pozdadu.

 Na přiložené fotce jsou věci, které mám v posteli a slouží mi k mumání. V pozadí je Šnek. Mám ho fakt dlouho a proto vypadá už docela zuboženě. Růžová válcovitá věc se jmenuje Garry Kondóm. Garry Kondóm je FAKT kondóm. Užitečný. Má dokonce kapsičku na kondomy.

Dva polštářky jsou již zmiňované Mucloně. Předtím (což je doba neurčená blíže), jsem měl jen jeden. Teďkonc mám dva!

A s čím se mumáte vy?

Jak jsem byl v bance

Tak abych to nějak uvedl: prostě jsem byl doma v Brně a domů Domů mi přišel dopis, že mám na pobočce banky Doma k vyzvednutí nové platební kartice. (Přišel mi teda i mail, ale tam, jak známo, nehraje roli, jestli jsem byl v Brně nebo Doma.)

Řekl jsem si, že je to lahodáro, jelikož v sobot dojedu Domů a pro kartice si dojdu. Problém byl v tom, že v sobot měla banka zavřeno. Tak jsem zase odjel do Brna, kde jsem byl 4 týdny. Vymýšlel jsem, že bych mohl na domovskou pobočku zatelefónovat a nechat si to třebas přeposlat do Brna a tak... ale to není podstatné. Hlavní prostě je, že se mi shodou náhod, ošklivostí a veselostí povedlo dostat se Domů v pátek. Využil jsem toho a došel jsem si i pro ty karty. A teď:

Dojdu tam (vypadám jako škuban samosebou) a nakouknu do místnosti pro klienty, kde sedí dvě vyfešákované dámy. Pozdravím. Ony taky. Stojím a koukám. Ony sedí a koukají. Pak se mě jedna zeptá, co chci. Sdělím, že tu na mě už dlouho čekají kartice. Jsem vyzván, abych se posadil a ukázal občanu. No a tak to udělám.

A pak nastane to, na co se chci zeptat vás, svých čtenářů: co se má správně v bance dělat s očima, když paní bankovnice má v ruce vaši občanu a něco ověřuje v počítači? Ono to totiž trvalo docela dlouho a tak jsem tam seděla a nevěděla jsem, na co se mám koukat. Tak jsem jí obhlédla stůl a myslela na naši řetězovku. Moc zajímavých věcí tam neměla, jen nějaké papíry a propisky - ale zaujaly mě sešívačky (koně cvakací)! Měla jich tam hned několik, různobarevné!

Pak mi přišlo blbé očumovat jí stůl a tak jsem se zaměřil na elegantní trochu okopanou almaru za ní. Prča byla v tom, že v almaře chyběla jedna dvířka (nebo tedy šuplíkové zavírátko) a tak byl vidět bordel uvnitř! Lezly z toho nějaké papírce. Tak jsem se pochichotal a okukoval květiny v dosahu. Vypadaly docela zdravě. Pak tam byly nějaké stojany s letáky bankovními. Nuda. Tak jsem se koukal na paní bankovnici. Měla super fialové kurále kolem krku!

A pak už mi tu občanu dala a karty taky. Starou kartu si ode mě vzala (jen jednu, víc jsem jich s sebou neměl) a poučila mě, že ty další musím doma najít a rozstříhat. Zeptal jsem se, jestli jí tu jednu musím nechat. Že ji mám rád a hodně jsme spolu zažily a zdali by nebylo možné, abych si ji ponechal. Povedlo se, nakonec mi ji dala a poradila mi, abych si dala pozor a nepletla si ji s tou novou.

A nejlepší byla stejnak ta almara!

4. listopadu 2010

Důležité smetí na stole skutečné Jesisem

Vymyslel jsem, že bych se mohl zúčastnit elegantní řetězovky. Přebral jsem ji od Rionky a Mamufa (i název jsem jim ukradl!). Nechápu smysl řetězovek, ale jsem si jist, že bych chtěl momentálně něco psát. A tak napíšu řetězovku. Nikdy jsem to nedělal, tak se aspoň poučím. Článek není ani vtipný, ani přínosný. Je čistě psací.

Jesisem má dva stoly. Jeden má v doma Brně a druhý doma Doma. Stůl v Brně bude označen jako MNOŽINA Q [množina kvé] a stůl Doma jako MNOŽINA X [množina iks]. Jejich průnik pak bude logicky MNOŽINA SŇUR [množina sňur].

MNOŽINA Q:
  1. Lampička - je taková malá, ale když ji zataháte za krk, tak se natáhne a je vysoká. Takjakotak je zakončena svítivou bobulkou.
  2. Hrn na kaf a hrn na čaj. Hrn na kaf je černý vroubkatý, hrn na čaj je 0.625l velký kbelík s obličejíky.
  3. Varná konva. Každý ví, že je to můj velký gastro kamarád.
  4. Věc na ruce. Věc, kterou si mažu ruce, abych je měl hebké!
  5. Sus. Sus by měl být napsán jako první, ale všichni vědí, že pjetka je prvočísl (sic!).
  6. Kartáč na vlasy Jesiseminy.
  7. Gumky na vlasy Jesiseminy.
  8. Echt skřipec elegán na vlasy Jesiseminy.
  9. Flóra (Jesisemina krutokudla).
  10. Papír, potisklou stranou nalepený na stůl.
  11. Prázdné pet lahvice.
MNOŽINA X:
  1. Stroj na zmrzlinu (stolní počítač).
  2. Klávesnivec, monitor, myška s podlohou.
  3. Kyblík s blbinama.
  4. New Rocka hrající roli stojanu na tužky.
  5. Hrn na kaf, hrn na čaj. Hrn na kaf má potisk vánoční, hrn na čaj je elegán barev hnědých.
  6. Pravítko s logem firmy prodávající inkontinenční pomůcky.
MNOŽINA SŇUR:
  1. Papírové kapesníky skládané.
  2. Papírové kapesníky zmuchlané.
  3. Mobil s Fí.
  4. Propiska nepsací.
  5. Flashky.
  6. Sluchátka fuchátka.
  7. Deník zelený s plný popisů mých pohledů z různých oken.
  8. Kniha o programování v C.
  9. Kniha beletristická.
  10. Kniha odborná IT zaměření.
  11. Kniha odborná metafyzického zaměření.
  12. Kniha odborná knihovnického zaměření.
  13. Kolečka od kafe.
  14. Fleky od jídla.
  15. Drobky.

Polévkové recenze - Knorr Slepičí

Kupoval jsem to proto, že to bylo slevněné a cena se pohybovala ... někde kolem 13,- kerun (za dvě polivajdy!). Obal je skoro stejný jako u polévky Celestýnské, jen je tam napsané Slepičí.

Těžko k tomu co napsat, je to prostě zase umělá žbrunda s troškou nudliček. Chutná to jako všechny ostatní jedlé instantní polévky. Slaně a okuřeněně. Asi jako polévka Celestýnská, jen s tím rozdílem, že v tomhle plavou menší nudličky.

Shrnutí (aneb za co jsou polivajdy): zelený obal, břunda, slané, sleva, dvjbalení, dalo se to sníst, ušpiněný hrn.

Jak na zdravý spánek!

Jesisemin čas je poslední dobou tak nacpaný, že Jesisem nic nestíhá. Jesisem taky zatím nemá moc jasno v tom, jak má stíhat to, co má stíhat. Jesisem přišla na to, že to chce nějak organizovat. Něco jako takový tajm manažment od Jesisem. To je téma velmi obsáhlé a tak na to půjdem postupně.

Článků o tom, jak se chutně, vhodně a zdravě stravovat už zde bylo napostáno hned několik. Takže si to dostudujte. Dalším patrem Pyramidy vitálního tajm menežmentu podle Jesisem (což je prozatím pracovní název pracovního názvu) je spinkot.

Čiže musíte být dobře vyspaní, abyste mohli dělat ty blbiny, které máte/chcete celý den dělat.

Teď se zastavte a zamyslete se nad sebou samým: hrbíte se teď, když čtete tento člán? Jestli ano, tak se narovnejte. /*těchto přerušovadel (zcizovací efekt!) užívám proto, abych udržela čtenářovu pozornost*/

Základem dobrého spánku je místo, na které se natáhnete. Nemusí být moc široké, jelikož, jak praví Anketice, většina z vás spí na boku. Z toho navíc plyne, že toto místo může být i drobet zašišacené, protože každý na boku zároveň trochu preclíkatí. Nejlepší místo pro spinkot je samosebou postel, ale ne každý ji máme! Někdy nás okolnost donutí spát třeba na stole, nojbuku, v šalině, ve vaně nebo kdekoli jinde. Důležité je mít k tomuto místu pozitivní vztah, jelikož tato rada vychází z toho, že autosugesce je velmi mocná. Pokud nejste s momentálním místem ke spinkotu spokojeni, vsugerujte si, že vlastně jste.

Když máte kam opřít aspoň hlavu a jste s tím spokojeni, můžete postoupit k bodu dalšímu: pokrývka a polštář. Pod hlavu si můžete nacpat co chcete, vlastně polštář není nijak moc důležitý, pokud máte aspoň jednu ruku, dlouhé vlasy, krátké vlasy nebo šálu či triko. Nebo si vsugerujte, že spát bez polštáře je zdravé pro vaši páteř. Lidé normálně neví, co je zdravé a když pronesete, že jste na to četli výzkum, je to tutovka.

Deka je ovšem velmi ošidná. Bez ní to prostě nejde. Nemůžete spát bez deky, jelikož DEKA DĚLÁ SPÁNEK. Pod dekou vás totiž nikdy nic nemůže ukrást. Zde prosím nezkoušejte žádné improvizace a autosugesce. Deku mít musíte. I kdyby to byla rozložená krabice!

Poslední hmatatelnou a nutně potřebnou věcí je něco Mucloň (= malý polštářek primárně určený k omumávání spací osoby; zde může znamenat i něco plyšového, třeba kapesník, který zastává roli mumatele spací osoby). 

Pohyby těla a činnosti mozku, které vykonáte ke splnění těchto podmínek, jsou samy o sobě tak náročné, že nehrozí nic jako nespavost či nemožnost usnutí. Usnete prostě hned. Pokud jste šťastný jedinec, který si tyto zařídí pouze jednou a poté už si jen užívá jejich užitku, máte tu neskutečnou výhodu; máte na spánek více času!