31. prosince 2011

Předsevzetí do roku nového... 3#

Já moc nechápu smysl tradic, ale na tom nezáleží! Přijde mi, že když tohle dělám každý rok, musím to udělat i ten nadcházející, jinak by to neplatilo. Takže tradice. Minulý minulý ročník si můžete počíst a inspirovat. Minulý ročník stučně nahrnu:

Jelikož jsem v jeho úvodu nastínil naprosto obdivuhodné rady (jak se má takový seznam předsevzetí dělat) a následně jsem se jimi řídil, nehrozí, že bych se tady teď rozezloval nad tím, jak jsem svoje předsevzetí nenaplnil.

Čiže. Naplnil jsem totálně: Pít víc kafe, Zapalovat si svíčky, Tvářit se jako blbec, Zůstat u Zlikatosti, Být Jesisem, Poukazovat na nedostatky kolemstojících lidí, Chřoupat mrkev, Zkusit znovu zpívat, Smát se během pití, Mizet lidem z dohledu během konverzace, Zakrývat si oči a pokřikovat, že nic neslyším, I nadále se bát rachejtlí, Zase si nezastřihnout vlasy, Oňufávat kdeco, Dělat vylomeniny a hodně zlobit, Vypadat neustále jako totálni profesionál, Broukat, Povalovat se v kavárnách. 

Nenaplnil jsem (z podstaty věci to nešlo): Míň na sebe kydat jogurt, Drobky ze stolu smetat rovnou do koše, Kupovat si kornflejky ve velkých baleních, Domalovat rozmalované obrazy, V noci koukat do zrcadla, Nezapomínat furt všude svůj tubus, Vysedávat v knihovně, Malovat Fí oči každý lichý týden, Zalejvat kytičku, Nosit náušnice, Dělat častěji homoli, Omezit čištění skvrn na oblečení pomocí černé propisky.

Všechna předsevzetí pokračují do dalšího kola! No a protože už mám plnění tohohle nacvičené, přidám dle osvědčených rad nějaká další!

  1. Zůstat.
  2. Bablat na sebe lesky na rty.
  3. Rtěnkovat.
  4. Hlasitě smrkat a všechny tím rušit.
  5. Skartovat!
  6. Psát si hlášky, které jsou produkovány během řízení auta.
  7. Naučit se vařit nové jídlo.
  8. Prozkoumat další kavárenské prostory.
  9. Samože nástrojovat!
  10. Nosit prstýnek a nezapomínat ho furt někde.
  11. Započít ty nové projekty, co je máme v hlavách.
  12. Dělat stripy a né o tom jen canit.
  13. I nadále dělat fufacím autům "PAC" pomocí smotaného papíru.
  14. Víc se smát.
  15. Naučit víc lidí wrrrruchat.
  16. Nadále rozsévat svoje slova do okolí.
  17. Předělat si bydlení (egen!).
  18. Mluvit jako postižený nějakým stihem.
  19. Používat kosmetické věci!
  20. Výletovat. 
  21. Míň se bát.
  22. Nosit fusakle.
  23. Víc zmokat.
  24. Nosit velké oblečení.
  25. Brát prášky na hlavu.
  26. Číst víc knih.
  27. Mít stále rád ryby a furt o tom mluvit.
  28. Jasmín!
  29. Voňaviny.
  30. Být princezna.

30. prosince 2011

Jak na úspěšnou silvestrovskou párty

Dlouho jsem přemýšlel, jakou další radu vám poskytnu. Vím, že dlužím dokončení mouder o prezentování a dělání prezentací a psaní skript. Nicméně ještě nedozrál čas a tak si můžete aspoň přečíst skripty (pokud vás ten boom, co způsobila, minul [tedy pokud jste byli v atomovém nebo podminovém krytu]).

Takže dál, abych se dostal k jadérku: momentálně vám můžu grandyjózně poradit v boji s plísní a nebo v tom, jak udělat super Silvestrofskou párty. Podle nadpisu je vám jasné, o čem bude rozsévané poučení. Došel jsem totiž k zázvoru, že rady o plísních chce každý, všichni se na ně třesou jak hadr po flusu (slepice na holi). Proto vám prvně naservíruji pártorady, abyste se mi sem museli vrátit s tím, že si počtete o plísních.

Tak. Je to totiž velmi aktuélní, jelikož je zítra Silvestr (než to tu ovšem všechno sepíšu, bude už dneska). Předpokládám, že pokud chcete nějakou párty dělat, již jste s přípravami začali. Že to máte promyšelné a tak dále. To beru jako jednu skupinu čtenářů. Ta druhá žádnou párty dělat nechce a nebo zapomněla a nebo neví, jak se taková párty dělá. Proto musí být moje rady natolik přelomové, aby ti, co mají něco nachystané, museli vše zahodit a začít znovu dle mých pokynů a ti, co nezačali a nemají zkušenosti, aby stihli vše nachystat. Tak a tím jsem zaručil, že mají obě skupiny stejnou startovní pozic.


A teď už Jak na věc!

  1. Vy - jste na celé párty to nejvíc důležité. Lidi se někdy mnohou mylně myslet, že jsou to nejdůležitější hosté. To není pravda. Na párty vlastně ani žádné hosty nepotřebujete. Často se stává, že nikdo nedorazí a párty je tak pokažená. S mou radou číslo jedna se tak nestane, jelikož podle ní jste to hlavní vy. Takže dojděte, jinak máte ostudu a nepovedenou práty.
  2. Hosté - pokud chcete, můžete pozvat nějaké lidi a doufat, že pochopí jedinečnost a genyjalitu vaší párty. Idejálnější stav ale je, když máte v záloze tak 2-3 věrné kumpány, se kterými obvykle trávíte dlouhé večery. Napříkad spolubydlící. Nikdy vám tak nehrozí, že hosté nepřijdou. V nejhorším případě odejdou. Pamatujte - čím méně pozvete nejistých případů, tím větší je šance na neomylný úspěch párty!
  3. Hudba - v podstatě žádnou nepotřebujete, pokud máte televizi. Ještě lépe je počítač či nojbuk, ve kterém máte nějaký seryjál. Pokud by vázla konzevrace, víte, co dělat. Vhodný seriál baví každého, nemusíte se spoléhat na televizi a její pořady - prostě sázka na to, že ani hudba vaši párty nepokazí!
  4. Občerstvení - každý si myslí, že na párty je hlavní alkohol. To není pravda a nebo to pravda je. Negujte to. Také si připravte nějaké jídlo. Například víceHUBky nebo se inspirujte v rubrice o vaření. Pokud dojdou nějací cizí lidé (kamarád známého, kterého s sebou bere přítelkyně vašeho kumpána), je vhodné udělat nevábně vypadající jídlo. Například obarvené potravinářským barvivem. Jídla tak zbyde dost pro vás a proto nebude párty pokažená z důvodu hladu!
  5. Zábava - pokud nestačí seriál a jídlo, můžete se opatrně vrhnout do společenských her (sledování seriálu a jezení, což je zábavné. Sugerujte.)

28. listopadu 2011

Jak na nespání, nespavost a nemohoucnost usnout

Dnes se mi zase stala skvělá věc! Ona je (sama o sobě, věc o sobě) velice nápytelní, nicméně neskutečně grandyjózní bonus vidím v tom, že vám (svým čtenářům), můžu prvotřídně poradit, jak na věc!

Čiže: Jak na věc, když nemůžete usnout.
  1. Prevence. Došel jsem k zázvoru, že předcházení nespání je to nejlepší, co můžete udělat. Zkusím zde jemně načrtnout, co jako tak zrhuba nemáte dělat:
    • Nevstávejte po patnácté hodině, pokud si přejete jít spát jako slušný člověk někdy aspoň kolem druhé hodiny ranní.
    • Nedávejte si 3 (a méně) hodiny před chtěným spánkem kafe (povzbuzující čaje, povzbuzující pilule na hlavu, jásavku nebo energy drinky).
    • Celej den se zbytečně nepovalujte a nelenošte, pokud nebyl den předtím krizově vyčerpávající.
    • Necpěte se čokoládou a dalšími vydatnými pochutinami!
  2. Čtení. Na mě to sice nazabírá, ale považuji to za hodně dobrou věc. Čistě proto, že když začne být ležení potmě s nepřicházejícím spánkem velmi velmi velmi demotivující, můžete si rožnout a jako něco dělat a přitom si zdržet pocit, že se stále snažíte spát a né se naopak probudit.
  3. Ležení. Zmínil jsem to v předešlém bodě - prostě s sebou plácněte na postel, vypněte topení (před plácnutím), vyvětrejte (před plácnutím), zhasněte (před plácnutím), zkontrolujte bubáky (před plácnutím), zkontrolujte bezpečnost okolí lože (před plácnutím), podívejte se pod lože (před plácnutím), zavřete oči a ležte. Spánek třeba dojde.
  4. Snění. Je to fajn, nenamáháte mozek a máte příjemnost.
  5. Přemýšlení. Je to fajn, namáháte mozek a máte příjemnost.
  6. Pohyb. Jděte běhat, posilujte, trsejte. Potichu, ať nikoho nebudíte. Hrozí, že se unavíte a rychleji usnete.
  7. Teplé mléko. Nikdy jsem to nezkoušel, ale je to tak rozšířená věc, že mi zde němůže chybět.
Co nepomáhá (díky za odborné porady směřují k Rionce, Ofelii a Bolince):
  1. Čtení Twitteru.
  2. Vykoupání se.
  3. Pozorování svítání.
  4. Psaní blogpostů za účelem usnutí.
  5. Čtení strašidelností.
  6. Alkoholování.
  7. Dělání práce, kterou musíte upracovat.
  8. Debaty existenciální (možná i jiné, leč jsem sám, tak nemám jak odzkoušet).
  9. Smrkání.
  10. Uklízení.
  11. Čučení do stropu a do polštáře.
  12. Čuchání polštáře.
  13. Poslech hudby.
  14. Protahování
  15. Psaní blogpostů.

18. listopadu 2011

Lektorské a prezentační dovednosti

Všimli jste si?! CO?! COCOCO?! Všimli?!?! Dal jsem tomuhle příspěvku normální a seryjózní názef a ihned jsem to pocancal prvním odstavcem. Ale to nevadí! Protože: tenhle článek bude taková bomba, že se nějaká serióznost může jít za šera posadit na lavičku postavenou na klidném mostě.

Poslední dobou se mi tak nějak hromadí delší časové úseky, ve kterých musím mluvit k publigu. Publigum je vždy nejméně z 50% cizolidné, často dokonce naprosto cizolidné. A když se takové věci můžou stávat někomu, jako jsem , musí se to mým čtenářům stávat taky co chvíla. Proto jsem dorzál k zázvoru, že bych se měl klasicky podělit o hutné rady ohledně témy "Jak na prezentování a canění na veřejnosti, pro různé masy lidu, které neznáme a které nás buď milují, nenávidí nebo jsme jim mňouk". Je to mňouk. Jako vždy se jedná o univerzální rady.

Přišel jsem na to (vymyslel jsem), že všude (pod kobercem třeba) můžete najít knihy o tom, jak být dobrý lektor a prezentátor (taková ta promítací svítivá krabica, co obsahuje větrák a luštěninu*). Jenže kdo by čet celou knihu? Na to ani není čas a ten přebytečný text, který kniha obsahuje, vás jen nutí zapomenout to hutné, pokud to hutné v návalu textu vůbec najdete. Ale zkrátím to - je to napytel, prostě se řiďte mými radami a bude to OK.

Dám tomu nějakou strukturu, ve které se nevyznáte (protože se v ní nevyznám já, tak ani mí čtenáři):

  1. Obléčo - hutné knihy uvádí, že máme vypadat slušně, ale zároveň tak, aby nám to bylo pohodlné. Například si tedy máme vzít košili, ale nesmíme si moc přeškrobit to, co si na košili stejně nikdy neškrobíme. Já bych tak řekl, že je jedno, co na sobě máte. Když jste slušně oděn, je to v cajku a když jste jak prase, tak je to taky v cajku, protože pak vypadáte jako osobnost a odvaha (nikdy ne jako prase). Z toho plyne, že víme, jak vypadá odvaha (jako neprase).
  2. Příprava projevu a prezentace - jedná se o velmi obsáhlý blok rad, takže to vydá na samostatný článek. Zapomněl jsem v úvodu dodat, že půjde o seryjál. Ale moji čtenáři čtou stejně všechno, takže jsem na nic nezapomněl.
  3. Tréma - tréma je věčné téma a všude je kopa rad, jak na to. Žádná z nich ale nefunguje, pokud jste Jesisem. Dycky jste za pitomce, jiná možnost není. Jediné, co je zde možno uradit, je dýchání. Musíte dýchat zhluboka. Můžete si vybrat, zda budete funět jak stará fufačka a nebo jestli budete mluvit přiškrceně jak vesnické zdyhovadlo.
  4. Publigum - pokud máte v publigu známé nebo dokonce kamarády, vždy se na vás usmívají, ať melete, co melete. Povzbuzují vás a pak vás chválí. To je v cajku. Problém je u lidí cizích, protože oni nevědí, že jste v reálu opravdu takový Jesisem a často mají dojem, že si hrajete na debila, což považují za trapné a nevhodné pro danou situaci. Nic se s tím nedá dělat, publigum si nevybíráte. Pokud ano, je to oslava vašich narozenin a tam mluvit nemusíte, pokud nechcete. Radu nemám, prostě to berte jako fakt. 
  5. Měli byste umět zaujmout. Což je takové klišé. Rada zní: představte si sami sebe, jak spíte na přednášce a udělejte přesně to, co by vás probudilo (houkačka). Ale zas nebuďte moc otravní. Nedávejte si do prezentací kreslené vtipy, 3/4 publiga je nechápe a pokud jsou na konci dotazy, lidi se trapně ptají na ty vtipy.
  6. Dotazy. Lidi se často chtějí na něco zeptat, ale taky mají trému, tak se jim nechce. Když řeknete "nebojte se zeptat" nikdo se nezeptá, protože nikdo přece nepřizná, že se BOJÍ se zeptat (často to ani není pravd). Musíte křičet "Dotaz! No tak! Jen do mě! Dejte mi nějaký nepříjemný dotaz!" nebo "Chcu taky dostat dotaz, moji kolegové jich dycky nafasují...:("
  7. Vtipnost je ošemetnost. Protože co přijde vtipné mi, nepřichází ostatním. A průměrné vtipy, co chápe každý, nejsou chacha. Prostě buď jste ftipný od příroda nebo buďte radši suchouš, co mu semtam vypadnou z kapes hopsamíčky, kameny nebo miniaturní pepřenka. Nebo aspoň upusťte v nevhodnou chvíli poznámky či při nástupu na plac zakopněte.
  8. Ukončení. Jestli mluvíte ke studentům, končete o něco dřív. Prostě je to od vás hezké, že myslíte na co, že chcou jít dom. Pokud máte publigum veřejnostní, končete o něco dřív, každý chce jít čůrat.
 
*čočku


2. listopadu 2011

Příspěvek do texťáku

Tenhle příspěvek píšu normálně do texťáku.

Protože jsem chtěl o něčem pojednat a napadlo mě, že to nemám kam primárně napsat. Že prostě nemám „osobní“ blog, kam bych blogal takové bláboly, které se chystám právě blábolit. Až na to dojdu, tak to někam postnu.

Ještě odbočk – vede mě to k tomu, že se moje Zlikatost stala semeništěm genyjálních rad, ale tak nějak přestala být o . Což nebylo původně moc v plánu. Ale teď mě napadá, že je furt moje! A už mám dokonce dojem, že to tam jasně patří. Takže fuf, killuju texťák a jdu to smrkat na Zlikatost!

Dneska se mi stalo, že jsem si to frousal Frousákem ke . Jakože sem ke mě domů. Je fakt, že jsem si zvykl během cesty poslouchat hudb. A odvykl jsem si číst. Nicméně Červeňák (konkrétně Bicarbona (HA!)) mi doporučil knih. Těžký knih, který s sebou furt někde (v kábelici) tahám. A tak jsem ho prostě četl ve Frousáku. A co se nestalo (sic!)? Cesta mi utekla daleko rychleji. No a to už se dostávám k jádru:

Pak jsem ten knih zavřel a napadlo mě, že má super název (vlastně i obal). Takový mocný (pro mě samože [záměrně nebudu říkat, co to je, nechci narušit tu anonymitu, kterou budu dále v článu potřebovat]). No a napadlo (uvjedomyl jsem si), že většina knih na mě působí mocně. Takovým dojmem, že je v nich něco fakt hutného, hustého, drsného, mocného, uzavřeného, neuchopitelného, obohacujícího.

Prostě když vidím někoho, kdo v rukách drží (má na stole ... bla) zavřený knih, jehož název si můžu přešíst, cítím, že je ten knih mocný. Často jsem pak samože zklamán, když si na ten knih počkám někde za rohem (v knihárně), popadnu ho a ofufám ho. Často to vůbec není mocný knih. Nicméně mě to neustále uchvacuje. Furt dokola - název - taj, moc. A když do toho nakouknu, tak to tak není

Mluvím spíš o nějakých beletristických knihách, ne vědeckostních - a to se ospravedlňuji (čistě proto, že jsem odvolal moderování fomentářů)!

Nicméně aby to bylo interaktiv a protože mám rád vaše fomentáře - máte to taky tak? Že zavřené a neprobádané je mocné, protože si sami můžete vymýšlet, o čem to asi tak bude?

Tak a ještě musím vymyslet název blogpostu. Obvykle to dělám hned na začátku, ale když jsem začal v tom texťáku... ať je to tedy... <dodatek pro fandy HP> (ZMIJOZEL... ...trapné ticho... ne, vlastně NEBELVÍR!)! </dodatek pro fandy HP>

19. října 2011

Jak telefonovat

Dneska pro vás mám několik užitečných rad, fakt hutnosti samé.

Každej ví, že mám svoje Sluchátko moc rád. Dokonce jsem kvůli němu začal i docela rád telefonovat.

Jelikož jsem před tím moc netelefonoval, přišel jsem na to, že je na to potřeba jistý cvik. Aby se to jako dobře zvládlo (samo).

dřív jsem dělal to, že jsem ignoroval omezení telefonního hovoru ("Podívej támhle!", "Ňufej, jak to hezky voní!", "Sáhni si na to!"). To je v pořádku a dělám to dál. Nicméně jsem našel jiné věci, které stojí za zmínku, protože když jsem to nevěděl já, tak moji čtenáři jistě taky ne. Takhle nějak to musí fungovat.

  1. Někdo vám volá a vy to zvednete. A NIC neřeknete. Byl jsem na tento problém upozorněn za strany volaného... vlastně asi volajícího. Dělám to tak, že to zvednu, dám k uchu a čekám. Je to příjemné, asi jako otevírání staré truhly. Nicméně jsem byl upozorněn, že mám něco říct, aby bylo jasné, že tam jsem a slyším. Hlavní je nemlčet! Takže NEMLČTE!
  2. NEKŘIČTE! Furt mám takové cukání, že když toho někoho nevidim, musim hodně řvát, aby mě slyšel. Věřte, neplatí to. Vypadáte jak dement a ten ve sluchátku si s váma pak nechce povídat. Což je smutné.
  3. NEŠEPTEJTE, jste pak kulové slyšet. A v šumu se to ztrácí. Asi. Jinak nevim proč by se nemohlo šeptat.
  4. DYLEM. Je milé, když někomu volám, někdo mi to zvedne a řekne "Ahoj Jesi!". Je to jak zázrak! Jak , že jsem to já?! Jakto, že mi pokazil překvapení, že jsem to já?! ALE! Nedávno jsem byl svědek toho, že někdo volal, někdo řekl "Ahoj někdo" a on to nebyl někdo! Byl to jiný někdo. Pak je to trapas papas a né hřejivost. Tak nevim, jak se to má správně dělat. Bude to předmětem bádání.
Ve fomentářích se můžete podělit o svoje vlastní hutné rady, co se má a co se nemá, když se dělá telefonování!

17. října 2011

Jak na dopisní schránu

Dnešní moudro (moudré) bude o poštovních schránách. Poštovní schránou tentokráte nemyslím oranžovou věc na nožce, do které dáváme dopisy, kterých se chceme zbavit, ale myslím tím to, co má snad skoro každý na/v baráku.

Mívá to různé podoby! Někdo má leštěnou a někdo brokátovou. Někdo ji má na klíček a někdo na heslo, někomu se to sype ven samo. Někdo u ní má i ruličku na noviny, někdo ji má kovovou a někdo plastovou a někdo dřevěnou. A někdo hnědou a někdo černou a někdo bílou a někdo kradenou a někdo rezavou. A někdo má schránu dyzajnovou a někdo má jen krabicu a někdo má kvádřík a někdo ji má jak roládu z amerického filmu a někdo ji má vyrobenou doma a někdo si ji koupil. Prostě schrána. Snad už víte, co myslím. Hází se do ní pošta a když nechceme, tak i letáky a reklamy.

Ve svém moudru budu pojednávat o tom, co se má dělat, když je schránka velmi odolná, nejsou k ní klíče (důvody jsou různé - někdo je snědl, někdo je ztratil, někdo je debil) a potřebujeme se do ní dostat!

Schrána má vepředu dírku na klíč. Za ní se nachází zámek. Zprvu na to jdeme velmi velmi velmi jemně, aby se schrána nepoškodila a byla normálně dále použitelná. Vezmeme tedy drátek a špáráme s ním v dírce. Zkoušíme to asi tak 4 minuty a doneseme si jehlici, kterou tam zkoušíme nacpat. Poté, co se jehlice ohne doneseme vrtačku s malým vrtáčkem. Poté ho vyměníme za trochu větší a odvrtáme kus zámku. Poté ho vymeníme za ještě větší. A pak ještě větší a o něco špičatější. Až jsou nervy více na pochodu, doneseme si kleště na plech. Těmi uděláme několik děr do spodní strany schrány, přičemž to k ničemu není. Pak si doneseme kleště na mačkání a nic kloudného s nimi neuděláme.

Poté si doneseme kus kovu a sekeru. Kus kovu vrazíme do zámku a sekerou do toho tlučeme tak dlouho, až dvířka upadnou. Toto je kruciální fáze, jelikož zjišťujeme, že není možné schránu dále používat a je nutné ji tedy oddělat ze stěny, aby moc nehyzdila okolí.

Copak přidělat schránu, to umí každý blbec! Ale oddělat rozbitou schránu!

Pod upadenými dvířky se patrně objeví nějaké šroubky, kterými je schrána přidělána do zdi. Dá práci je všechny oddělat, jelikož jsou velmi dlouhé a často špatně navrtané. Opět k tomu použijte kleště, vrtačku a několik šroubováků a pár silných slov. Hlavní problém je, že by nemělo odpadnout větší než nutné množství omítky. 

Nakonec se stane, že je v omítce několik děr po šroubech. Abychom zamezili zbytečnému větrání a ochlazování omítky a celého domu z těchto děr, zalepíme je izolepem. Ten ukoušeme pomocí zubů, protože už jsme za tu hodinu práce měli v rukou příliš mnoho rozličných nástrojů!

I přes tu extrémní dobu tvrdé práce to nevypadá moc vábně, takže vždy, když jdeme kolem, díváme se na druhou stranu a pochvalujeme si, jak je omítka STÁLE krásná! 

Pokud se vás pak budou sousedé ptát, kde je vaše krásná schrána, je možné/vhodné vymyslet nějakou pracovní verzi o tom, že ji ukradl potulný zloděj schránek!

MOŇ MOX evisek_net!

14. října 2011

Jak přežít nákupy

K tomuhle postu mě inspirovala Rionka (link dám až na konec článu, aby byla větší pravděpodobnost, že to dočtete a neutečete mi hned na začátku). Musím ale dodat, že pouze tím, že napsala vlastní post o nákupech. Nikoliv tím, že by neuměla nakupovat.

Často se mi stává, že si nějaká žena z mého okolí myslí, že jsem jako dobrej (to si myslí dobře), že rozumím módě (to si myslí dobře), že jí poradím (to si myslí dobře) s výběrem nějakého ohadru (to už si nemyslí dobře) a že mě to baví (to už si nemyslí dobře). Já nákupy nemám rád, všude je moc lidí. Všude je moc nepotřebných krámů, kterých je mi v horším případě líto a tak si je chci koupit, odnést domů a starat se o ně. To je samože nejhorší možný scénář.

Nicméně zpět k tomu, jaké RADY to dneska budou. Už vám to vlastně prozradil nadpis - naradím vám, jak přežít nákup, když na něj nechcete jít. Novinka je, že v této oblasti nejsem až zase tak moc vyběhaný, takže se ve fomentářích můžete podělit o vlastní nápady.

Jak už napsala Rionka (link dám až na konec článu, aby byla větší pravděpodobnost, že to dočtete a neutečete mi hned v polovině) - důležité je jít na nákupy ve více lidech a hodně o nakupovaném tovaru canit, aby nám prodavačky daly pokoj a moc se na vás nelepily.

Srandardní sytuace ale vypadá tak, že si váš nákupní partner/ka běhá po šopu, na všechno se kouká a vás to kardinálně štve, nudíte se, všechno vás bolí, chcete si sednout a z židle vás dycky někdo vyhodí, protože si chce zkusit boty.
  1. Tancujte. Je to to nejlepší, co můžete udělat. Jednak ulevíte bolavému tělu (hlavně zádům) a druhak si váš nákupní partner všimne, že se nudíte a zároveň to nebude brát tak špatně, jako když vyjdete ven z obchodu a zmučeňe se opřete o kandelábr. Jistě si také poslyšnete, že v obchodech hraje hudb. Obchodníci už na to přišli přede mnou, jen se jim nepovedlo to převést na masy. Na to tam ta hudba je. Abyste nevypadal jako debil, že tančíte bez hudby.
  2. Sabotujte! Zaručeně vás pak nakupování bude bavit - přenášejte například různá ramínka s tričky do oddělení kabátosů nebo v obotách otáčejte vzhůru nohama reklamí cedule, které hlásají, jaké značky bot jsou vystavené v daném regále.
  3. Informujte se! Váš nákupní partneros si zkouší ohadry? Čapněte prodavačku a ptejte se na různé kraviny, jako je třeba doba trvanlivosti a jestli se to může sušit v mikrovlnce. Pak se s ní podělte o váš unikátní systém kolíčkování mokrého prádla a zeptejte se, jestli ví tu známou věc, že trička byla původně vynalezena pro usnadnění sběru hub, ale nakonec se z nich stalo oblečení. Jsou to kraviny, ale trénujete se v komunikaci a v něčem dalším. Využíváte drahocený čas k vlasnímu obohacení!
  4. Zkoušejte si ohadry, které nejsou primárně pro vás (jiná velikost, jiný džender).
  5. Komentujte oblečení na 100janech, které si prohlíží někdo jiný a sledujte ty rejakce.
  6. Říkejte pravdu! Pokud si váš nákupní partneros něco zkouší, nikdy mu nelžete. Říkejte to ale kulantně (né jako tupé hovado). Jen ti nejlepší totiž nepochopí (po vylezení z kabinky [v novém úžasném modelu]) větu "No jako nána! Vesnická selka!" špatně.
Jo a ten Rionkatý LINK!

6. října 2011

Jak rychle zavěsit a nikdy nelhat

Dneska pro vás mám totální tutovku! Osobně jsem to vyzkoušel, nemusíte se tedy ničeho bát a můžete to v pohodě používat.

A teď o co jde: často se nám stává, že nám někdo volá a my se s ním vůbec nechceme nebo vůbec nemůžeme bavit. Obvykle se to má tak, že to nemůžeme takhle otevřeně říct, jelikož by nám to udělalo uškození do budoucna. Nemůžeme říct, jak to je. Musíme plácat nablbé výmluvy, kterým stejně nikdo neuvěří a přetvařovat se.

S mojí radou už ale nebudete muset lhát, vymýšlet si a neumřímnostit!

Dneska jsem se chystal na Frousáka a čas byl mnoho nahnut. V tom mi zvoní Sluchátko. Zvednu to, byť je to neznámé číslo.

Chlap: "Dobrý den, tady je BleBle blablabla TýMobajl! Mluvím s majitelkou telefonu?"
Jesisem: "É, ano." Zde, v tomto bodě si sedám a chci si zavázat boty, protože musím na ten bus.
Chlap: "Výborně, tak si spolu promluvíme v rámci monitorovaného hovoru. Byla jste vybrána jako blablablablabla, super nabídka, kamarádům volání zdarma a telefon za korunu, co tomu říkáte?"
Jesisem: "Já bych si s váma fakt rád pokecal, ale musím si zavázat boty. Díky vám na to mám jen jednu ruku, protože ve druhé držím sluchátko. Jednou rukou si boty prostě nezavážu."
Chlap: Ticho. "Ééé, tak já zavolám pozdějc, jo?"
Jesisem: "Jasně, naschlééé!"
 
Musím dodat, že jsem měl strach, že mi poradí něco o hendsfrí. Ale nestalo se to.

Co je k provedení mé genyjality potřeba: boty šněrovací. Abyste už nikdy nemuseli lhát!

19. září 2011

Jak si vyfešat pokoj/byt

Už dlouho mám potřebu poskytnout vám nějakou hodně cennou radu, kterou za každou cenu použije každý. Tedy samože jako všechny mé ostatní rady. Důvodem je to, že dělám nerad nějaké velké změny.

Přišel jsem na to, že moje nadpisy jsou problém. Každý hned vidí, o čem budou padat hutná moudra hodná značné gloryfykace. Výhoda je v tom, že nemusím sáhodlouze představovat a nasťiňovat problém. Každý ví, do čeho jde.

Možná by mohlo slovo fešání dělat problémy, takže to raděj vysvětlím. Nebo to vysvětlím v kontextu: člán je moudrem o tom, jak si vyzdobit pokoj, aby byl fešný a hezký a nám se v něm líbilo.

Osobně se s tímto potyčkuji docela často, protože mě furt nikdo nikde nechce a tak se musím věčně někde harcovat. A taky dělat nové a nové pokoje. Za ten dob jsem již solidně vychytal, co je k tomu potřeba. Takže se pohodlně usaďte, zahoďte letáky, brožury a katalogy s bydlením a nechce má moudra proniknout do realit!

Nutné vybavení (co hned s sebou) - varná konva, matrac, prodlužko s mnohadírným zakončením, hrnek, skříň, stolek, sesla.

Vonné tyčinky - začnu tyčkama, protože to je hodně důležitá věc (kromě té cimry/bytu, který fešáme). Jsou totiž důležité hned na začátku! Na konci (kdy budete mít pocit vrcholné útulnosti) by vás mohlo napadnout, že nějakou tyčku použijete, abyste tento pocit ještě znásobili. Když to uděláte jako první věc, předejde se tak tomu, že tyčky hrozně smrdí a všechno jima načichne.

Čaj - čaj by měl mít v pokoji každý, protože ono se stává, že se kulové topí. Čaj má aspoň možnost, že vás ohřeje na určitou, značně omezenou dobu.

Kafe - kafe každej potřebuje a dělá útulno! Všichni známe tu televizní reklamici, kde chlap čuchá u dveří a žena otevře a pak hned najde pod šálkem prsten!

Svíčky - nezdá se to, ale také mají ohřívací funkci. Výhodou je i funkce nekouřivá voňací. Doporučuji zastavit se v Ikeji a koupit si ten levný pakl voňavin, popřípadě se plácnout přes kaps a koupit si svíčky s vůní dortíků, které jsou daleko lepší než svíčky bez dortíkové vůně.

Něco na stěny - aby byl pokoj útulnost sama, plácněte něco na stěny. A to i v případě, že vám ta ozvěna zatím moc nevadí. Klidně namuchlané noviny, budete vypadat před přáteli velmi fasfas a jakože rozumíte umňení!

Světélka - důležité je, abyste měli zdroj teplého světla, které vás bude přitahovat. Je k tomu nutno prohledat krabici s prošlými vánočními ozdobami a najít tam svítící řetěz. Potají ho ukradnete a nalepíte ho na stěnu nebo tím oblepíte hrany nábytku. Pokud řetěz furt bliká, je to vada a musíte to nějak opravit nebo koupit nový. Bonusem je i nekonečná atmosféra Vánoc každý den a blikatost pokaženého kusu je výhodná v párty den.

Věc - věc je něco, co buď furt sedí v pokoji nebo to všude nosíte s sebou a nebo to střídáte. Já mám Baklažán. Baklažán je hrozně ošklivý kus nějaké asi zeleniny, který jsem ukradl. A to tak, že jsem ho schoval do rukavice a odešel dveřma ven.


Pro zájemce o sňatek: Jesisem umí udělat útulné místo s Baklažánem!

7. září 2011

Jak připravit Wrrrruchánky

Někdy předávno minule jsem zmiňoval, že vám povykládám, jak udělat Bochánky, zvané též Wrrrruchánky. Jelikož mám psací náladu a už jsem popracoval a ještě musím popracovat, napadlo mě, že si udělám psací pauzičku, abych byl samaritán a někoho něco zdarma naučil.

Takže jak na Wrrrruchánky. Fotky prostě zase ukradnu Rionce.

Můžete si být jisti tím, že Wrrrruchánky jsou totální ňaminka, kterou má každý moc rád a všem vždy chutná. Je to velmi primitivní jídlo a jeho výhoda spočívá v parazitizmu. Jelikož si vezmete 2 hotové nadchutné tovary, které chutnají všem a prostě spojíte v jeden. Tečka.

Co k tomu potřebujete na basic verzi: listové těsto naválené z obchoda, čokoládu (s náplní nějakou za 10,- - obvykle to maj v Tesku nebo v Lýdlu. Drahé čokolády bez náplně ve Wrrrrucháncích nejsou dobré a tak hezky se neroztečou), vajco, tróbu, plech, pečící papír, mašlovačku, misku na vajco, něco, čím se vajco rozmíchá, rádýlko, vytahovací navíjecí metr, pracovní desk.
Co potřebujete na ++ verzi: listové těsto nenaválené z obchoda, čokoládu (s náplní nějakou za 10,- - obvykle to maj v Tesku nebo v Lýdlu. Drahé čokolády bez náplně ve Wrrrrucháncích nejsou dobré a tak hezky se neroztečou), vajco, tróbu, plech, pečící papír, mašlovačku, misku na vajco, něco, čím se vajco rozmíchá, rádýlko, vytahovací navíjecí metr, pracovní desk, koření (skořica, čili nebo co máte rádi), mouku, váleček válící.

Pokud je těsto naválenec z obchodu, rozmotáte ho, vezmete rádýlko a rozdělíte ho na obdélníčky 10x5 cm pomocí vytahovacího navíjecího metru. Pokud máte nenaválenec z obchodu, posypete pracovní desk moukou a těsto rozválíte pomocí válečku. Poté postupujete stejně a uděláte ty obdélníčky. Pak vezmete čokoládu, rozlámete ji na dílečky a do každého obdélníčku jeden dáte a zabalíte ho tam. Abyste docílili hezkých polštářkovatých tvarů je nutné, aby těsto dobře lepilo a nebylo oschlé a omoučněné. Pak ho jen přehnete a uňahňáte kolem čokolády. Dovnitř možno vložit koření. Pak to dáte na plech, který jste pokryli papírem na pečení a dáte do misky obsah vejce bez skořápky, rozmícháte ho něčím, čím se rozmíchá vajco (do vajce možno rozmíchat koření). Wrrrruchánky potřete pomocí mašlovačky tím vajcem a frcnete do to tróby. Doporučuji mít tróbu s okénkem, abyste mohli jasně vidět, kdy jsou z toho polštářky a mohli to vyndat ven. Pokud tam okénko nemáte, udělejte si ho tam. Peče se to asi na 180 stupňů nebo aby to bylo upečitelné. Pokud máte hypertróbu, můžete nastavit i odkud teplo funí. Třeba odspoda a zhora. Mělo by to tak za 8 minut být hotové, ale raděj čekujte to okénko.

A pak to nechte trochu vychladnout a můžete to sníst!

Pro zájemce o sňatek: Jesisem už to fakt umí!

17. srpna 2011

Jak přecházet po přechodě

Mohlo by to vypadat, že na tom není nic složitého a tak vlastně nikdo nepotřebuje rady o tom, jak se má po přechodě přecházet. Každý všelijaký přece , že se chodí po těch bílých obdélníčkách a nemůže se díky tomu stát, že nás srazí fufák.

Taky jsem si to tak myslel. Byl jsem o tom donedávna dokonce přesvědčen. Než mi někdo patrně řekl, že to tak nefunguje a můj jesisemný svět zažil další otřes. Přechod mě nijak neochrání. Přechod moc neochrání nikoho. Musel jsem tedy nápravu tohoto nedostatku vzít do vlastních rukou a vymyslet, jak udělat, aby byl přechod aspoň částečně bezpečným místem mezi těmi všemy funivými fufáky (frousáky [auty]).

Když jsem na místě spolucestujícího v autě, musím pořád myslet na to, že je velká pravděpodobnost, že lidé, kteří se nachází na chodníku, mohou zavrávorat a spadnout pod kola auta, ve kterém já jedu. Je to doopravdy děsivé, vůbec nevíte, co ti lidi venku udělají

Z toho plyne, že vlastně ani nevíte, kdy chcou použít přechodu. Lidi se kolem něj obvykle jen nablble motají a není z toho poznat, jestli jen na někoho čekají nebo jestli chcou doopravdy přecházet - fufák pak nemůže vědět, jestli má jako stát nebo jestli musí jet a pak se stává to, že přechod není bezpečný.

Tím bych skončil ten úvod a už bych konečně pojednal o tom, co s tím. Tedy přichází na řadu ona grandyjózní rada, která celou dobu doslova visí před očima všem, kteří kdy aspoň zahlédli chodcovský semafor. Semafor je věc, která stojí na štíhlé vysoké nožce a může nabývat 2 hodnot. Červeného stojícího panduláka a Zeleného chodícího panduláka. Zelený pandulák má natažené ruce ve směru od těla. Prostě jako takový stromeček. A to je to genyjální řešení! Tak se má člověk postavit k přechodu a přesně tak po něm má taky jít, aby každý viděl, že chodec se chystá užít přechodu a že ho právě aktuélně využívá.

Dnes jsem to tak celý den praktikoval a nezaznamenal jsem naprosto žádnou nehodu.

Pro zájemce o sňatek: Jesisem to myslí fakt vážně a normálně se tak po přechodech producíruje.

27. července 2011

2 nápadní věcy

Tak jenom ve fofru tady o něčem pojednám, možná na konci nasmolím i nějakou radu, abyste neměli dojem, že jste jen házeli vědrem do čaje (dělali zbytečnou věc s hrachem).

Napadlo (vymyslel jsem!), že taková ta double záchodová splachovátka jsou divně nadyzajnovaná. Jedna stlačovací část je větší než ta druhá. A ta menší je mnohdy fakt moc malá, že se na to nikomu nechce strefovat a prostě zatlačí do té velké. Pak je to ale napytel a zbytečně se procajdá moc vody. Napadlo mě to na veřejných pjetikorunových toaletách ve Vaňkuli, kde je malá část splachovacího tlačítka opravdu až nepříjemně malá a jak známo, každý z veřejných toalet rychle utíká pryč, takže se nedá počítat s tím, že by se někdo zdržoval s takovou banalitou, jakou bezpochyby hledání malého tlačítka je. Plýtvání!

Rada: Vymyslete lepší splachovadla!

A pak mě taky napadlo (vymyslel jsem!), že jsou hovadina návleky v ordinacích u doktorů, pokud jsou určeny na vícero použití. Vemte si třeba takovou tu klasickou krabici, ve které jsou různé návleky všelijakých lecjakých barev. Každej si to natáhne na boty (pomalu, aby se tím eklem neumazal) a když pak odchází, tak to rychle odkope z nohou nebo odejde i s návleky. Pokud nastane první možnost, může se stát, že návlek vysleče opačně, tedy že strana, která byla připlesklá na podrážce, se ocitne při příštím navlečení na podlaze - efekt návleků a čistoty mizí. Pokud nastane druhá možnost (osoba odejde ven v návlecích) a vrátí se, je efekt zrušen okamžitě, bez ohledu na otočení návleku.
Ale tohle jistě už napadlo někoho přede mnou. Možná z výše popsaných důvodů nebo prostě proto, že lidi kradou a často se tak stávalo, že v bedně zůstal nějaký lišák*, což je neklamný důkaz toho, že se návleky ztrácí. A tak se zavedlo to, že si lidi nosí vlastní návleky, které jsou k zakoupení v ordinaci. Ale je to stejně to samé! Byl jsem teď u zubaře. Plná čekárna lidí. Každý vytáhne modré pytlíky s gumou a nacpe si je na nohy. Připadal jsem si jako chudý příbuzný, který porušuje dresscode, protože jsem žádné pytlíky na nohy neměl. Stará dáma vedle mě si je například vytáhla z kabelky a nasadila si je stejně opačně, soudě podle bahna, které opadávalo. Nejlepší fáze byla, když jsem byl na řadě a sestřička mě zavolala dovnitř. Na prahu ordinace jsem řekl, že nemám návleky, že si je chci koupit. A ona řekla, ať jdu dále a posadím se. Tak jsem se posadil a až poté, co jsem zahamtal polovinu ordinace, jsem si naparádil návleky. Tak tak.
Návlekovou šarádu dovlekli k dokonalosti u dámského doktora, kde se prostě v čekárně vyzujete a necháte stát boty venku. Zase jsem to vždycky byl jen , kdo se sice vyzul, ale pak si svoje boty vzal do tlapky a šel s nimi do ordinace, protože je přece nenechám stát v čekárně.

Rada: Návleky jsou dobré. A je to rada a né že ne.

Taky se teď tak nudíte, že píšete věcy, nutíte lid, aby to četl a komentoval?

* lichý počet

20. července 2011

Jak na Francouzskou Manikůru

Tak dneska mám pro všechny své čtenáře super využitelnou radu. Nemusíte se děsit dvou věcí, které vás mohly poděsit ihned. A to:
  1. Ten nadpis (název příspěvku) je schválně napsaný takhle, aby to našli i lidé, co Zlikatost ještě nečtou. Normální název je "Jak na French Manykýru".
  2. Není to JEN pro přefifacené fasfas slečny. Normálně se to dá brát jako chlapský člán pro chlapy, co se budou chtít blejsknout svými znalostmi této problematyky, když se jejich přítelkyně a polovičky dostanou do šlamastyky. No a nebo taky ne.
A teď odpověď na otázku, proč by vás to mělo vůbec zajimat:
  1. Může se vám stát, že se někdy dostanete do sytuace, kdy k vám dojde maminka a řekne: "Jesisem, viděla jsem to a to a chci, abys mi to taky vyrobila". Tento člán zaručí, že nebude následovat: "Mami, co je to francouzská manykůra?" a tedy nebude následovat kopec ostudy, že už nejste ten, co ví všechno a vy to pak musíte různě maskovat a tak.
  2. Chcete si takovou manykůru udělat a nevíte, jak na věc, protože si myslíte, že jste kosmetycké nemehlo.
A teď, když jsem všechny odrazené zase přiradil, můžu přejít k těm radám. Prvně vám ale eště řeknu, co je to ta french manykýra - je to takové to, že si nějakou barvou namalujete necht a ten přerůst naláknete jinou barvou tak, že to nevypadá ošmudlaně. Pokud přerost nemáte, tak asi french manykýru mít nemůžete. A nebo můžete. Každopadáně čtěte dále:

A teď co k tomu potřebujete: nechty, 3 drápolaky, šablónky, trpjelivost, pilník
  • Necht = má to aspoň fous přerost
  • 3 drápolaky = růžofka, bílost, bezbarvík
  • Šablónky = jsou to takové lepivé úzké samolepící proužky papíru, které se kupují normál v drogéryjy
  • trpjelivost = dočíst tohle
  • pilník = odstranit přebytečno nechtové

A teď jak na věc:
  • Pillníkem ohoblňete nechty zboka, aby byly hezčejší a zhora, aby byly víc trendy. Kdo chce, může zhoblnout do špiček. Já to tak mám třeba rád, i když to tak teď nemám, protože musím být trendy, když radím v kosmetyce.
  • Vemte růžolak a celý necht nalakujte narůžovo (fasfas lid může použít třebas i béžovou nebo svítivou zelenou nebo nějakou jinou, je to vlastně mňouk).
  • Nechte to zaschnout. Hlavně na nic nemacejte, prostě seďte.
  • Vemte šablónku a nalepte ji fous pod nechtový odrost a pořádně ji připlácněte tak, aby nehrozilo, že další lak zateče pod to. Fakt na to dávejte bacha, jinak vám ty šablónky hned dojdou, protože když pokazíte tento krok, můžete začít od bodu 0, což je odlakace.
  • Vemte bílost a opartně ji namatlejte nad šablónku, tedy na odrost. Šablonku můžete lakem zasvincat, ale nesmíte to zasvincat pod ní, na nechtolůžku.
  • Seďte a nic nedělejte.
  • Ještě fous. Seďte a nic nedělejte. I když si myslíte, že už je to such.
  • Pak opatrně sloupněte šablónku za překukující ocásky. Zde je problém, že ta šablónka nechá na nechtu trochu lepidla. Takový ten drobný ulepenec, co vznikne, když někam nalepíte samolepku, chvíli ji tam necháte a slepíte ji pryč. Tak přesně to na tom nechtu je. Ale je stále moc málo zaschlý než abyste s tím mohli něco dělat. A je to návod podle mě, takže to tam prostě necháme a celý necht přelákneme bezbarvíkem.
  • Vo-a-lááá! Necháme to zase dostatečně zaschnout a vyfotíme celé dílo! Já jsem děsně chtěl v tlapce držet svoje sluchátko, ale nešlo to, protože jsem to musel něčím vyfotit. Trochu mě štve, že to díky mé skvělé práci vypadá, jak kdybych měl umňelé nalepené nechty (nebo že sem nevěsta), což nemám (což nejsem), ale smrk na to.



Povšimněte si, že to vypadá FAKT DOBŘE na to, že jsem to dělal já SÁM a poprvé. A opět pomyslete na to, že jsem neměl žádný návod. Vaše nechty budou vypadat jak od... kadeřnice pro nechty!

Pro zájemce o sňatek: Jesisem neutrácí za nechtové kadeřnice a během svého manykýrodělání zvládne vysávat nebo upéct nějakou sladkou věc! A skoro nikdy si moc nevymýšlí!

13. června 2011

Jak na pakování

Původně jsem chtěl pojednat o jiné blbině, ale stěhování mi nakonec přišlo natolik gargantuózně radonosné, že jsem neodolal.

Prostě každému se někdy stane, že se musí spakovat na dovolenou nebo se třeba musí stěhovat. Je léto, každej z nás se buď pakuje nebo pakuje. Je to jedno. A právě proto bez dnešních mouder nemůžete být déle ani fous!

Přišel jsem k tomu tak, že jsem musel pakovat. A tak jak na to teda už konečně:

Předpoklad: bydlíte tak, že máte všude něco (nemusí to být nutně chlívný borelus). A to každé něco, co je někde, potřebujete spakovat.

Potřeby: věci, které chcete pakovat, pakovátko (něco, v čem to budete zpakovance přenášet) a pakovací prostor (byt/pokoj).

Praxe: nebudem si tady říkat, že si máte udělat seznam, abyste na nic nezapomněli - to je pro bábovky, co nemaj můj návod!

Přirozené je, že v pakovacím prostoru něco necháme. Jinak by to přece nebyla bžunda a my bysme si nevyzkoušeli, jak jsme kreativní vymýšleči s vysokou schopností zapomenutec nahradit! A kdo by taky chtěl nudnou dovolenou, na které nelže předvádět kreativní mastodontismus?!

Protože na balení není nikdy dost času, padá možnost, že si to nachystáte předem. Jednoduše se postavte doprostřed pakovacího prostoru (pokoj/byt) a rozhlédněte se kolem sebe. Potřebujete pakovátko, tedy věc, kam dáte všechny ty bazmeky, co chcete někam stěhovat. Postačuje papírový pytel (IKEJA taška), ale pokud jste movitější nebo více fasfas, jistě budete mít fufr. Pokud nejste Jesisem ani fasfas, tak máte nějakou vhodnou velkou tašku nebo kolečkatý fufr pro střední vrstvice. Je to jedno, prostě pakovátko. Poté popadněte první věc, která vám přijde pod ruce a je dostatečně hranatá a vy máte dojem, že byste si ji měli vzít s sebou. Dejte ji na dno pakovátka. Volně se pohybujte po pakovacím prostoru a sbírejte vhodné věci. Čistě dle vašeho úsudku. Semtam se zastavte a zeptejte se sami sebe: "Jedu až zítra, budu tuto věc ještě nutně potřebovat poté, co ji zabalím a už nebudu mít možnost se k ní snadno dostat?" Jedná se například o kartáč na vlas nebo zub. Hlasitě odpovězte: "Ne, nebudu se zdržovat kravinama!" a nacpěte věc do pakovátka

Poznáte, že něco nehraje. Pakovátko je za chvíli totiž plné a rozhodně v něm nejsou jen vhodné věci. Abychom tomuto zamezili, vysymepe momentální obsah pakovátka na plácek, na kterém jinak nic není. Projdeme si, co jsme do pakovátka nacpali. U každé věci se zastavíme a řekneme si: "opravdu s sebou NUTNĚ potřebuji tuto věc?" A odpovíme: "Ne, je to kravina!" a věc zahodíme za sebe. Takto pokračujeme, až je pakovátko prázdné.

Postup opakujeme, dokud nejsou všechny naše věci rozházené po zemi. Jelikož už svítá, vezmeme do pakovátka peněženku, telefon, kapesníky a klíče a směle vyrazíme vstříc novým situacím, které máme jedinečnou šanci kreativně řešit.

Poznámka: Pokud jste čunisko nebo Jesisem a máte věci normálně poházené po zemi, v rámci pakovací přípravy je nasuňte ladně do polic a skříni nebo je nakupte na postele, židle a skříně.

Pro zájemce o sňatek: O Jesisem by se měl někdo začít intenzivně starat.

9. června 2011

Furt mi někdo telefónuje

Zvykl jsem si, že mě furt na ulici zastavují tarifáři a ptaj se mě furt na to samé furt dofurtkola. Dneska taky, hned u Teska. Ty samé dotazy. Tak jsem řek, že nezájem, protože jsem měl hlad. Jinak bych si totiž pokecal (v rámci nácviku sociálních dovedností a srand).

No ale co se nestalo? (sic!)

Telefón. Asi ti mrzáci zjistili, že mám nové sluchátko. Nebo nevim, ale to je mňouk.

Chlap: "Dobrý den, tady je *někdoněkdo* od společnosti Tý-Mobajl! Mluvím s paní Jesisem Lizulalo, majitelkou tohoto telefonu?"
Jesisem: "Jo, už to tak bude, stojím tady."
Chlap: "Můžu vás požádat o dvouminutový monitorovaný rozhovor?"
Jesisem: "Dvojminutový jo."
Chlap: "Máte smartfoun nebo nějaký chytrý telefon?"
Jesisem: "Ano."
Chlap: "Výborně. A máte v něm internet?"
Jesisem: "Ne."
Chlap: "Výborně! Tak vám nabízím super výhodný tarif *blebleble* s telefonem v mobilu! Můžete se připojit, odkudkoliv budete chtít! Internet v mobilu!" (povšimněte si, že zatím mě má za VÝBORNÉHO potentního zakazovatele)
Jesisem: "Ale to já nechci. Já rád dělám, že lovím wifiny!"
Chlap: (nejistě) "Ale to můžete i s tím tarifem, to nevadí, to se neovlivňuje!"
Jesisem: "Jakto? K čemu mi to jako bude, když někde najdu wifinu, kterou budu moct krást? Jak mě to jako bude bavit, když mi to nanic nebude, jelikož se budu moct kdykoliv odkudkoliv připojit k internetu? Kde je na tom co zábavného? Kde je odměna za ulovení wifiny?"
Chlap: "Ale.... alé... nooo... přece... chodíte třeba do parku? Tam wifina nebude a vy budete potřebovat internet!"
Jesisem: "Když jdu do parku, tak ani žádnej internet nechci."
Chlap: "Máte psa?"
Jesisem: "Ne."
Chlap: "Máte nějaké zvíře?"
Jesisem: "Ne." (povšimněte si, jak už přestávám být potentátní závorník)
Chlap: "Čím jezdíte z práce?" (asi nějaký nový výzkum)
Jesisem: "Tou věcí na kolech, jak tím může jezdit víc lidí."
Chlap: "Aha, tak se mějte hezky, naschledanou."
Jesisem: "Naschlé."

Tenhle byl v pohodě a ani na mě nekřičel a nebyl zlý, což je novinka!

6. června 2011

Moň MoX

Nedělávám to často, ale!

Ale prvně histořice: šel jsem prostě po ulici a funěl větr. Měl jsem v ruce svoje malé fufátko a @evisek_net měl svoje větší fufátko. Hledaly jsme wifiny. No a prostě tam zrovna nebyla žádná, která by byla volně kradací.

A tak jsem rozpřáhl ruce a myslel na to, že se v těch wifinách vlastně koupu. Příjemný pocit, být omýván wifinami, Sluníčkem a větrem.

No a utwítl jsem o tom. Ertýtlo to hodně lidí. Fakt děsně moc.

No a tak bych jim chtěl prostě poděkovat, protože jsem z toho jeden velký juch.

A to je jako už celé.

Moň.

2. června 2011

Cowcosi!

Promiňte, děsně toužím začít spojením "milý deníčku". A protože je to můj blog, tak tak taky začnu ihned poté, co sem napíšu, že tak začít chci. To je jako místo úvodu, jsem slušnej a nevynechal jsem ho, abyste byli uvedeni do problematiky.

Milý deníčku,

poslední dobou to s meníčkama v místech, kde se vyskytuji já, stojí za zelenou ponravu. Prostě mají všude smrkanec a samé blafy. Každej den jak chobot sedím u Susanky a hledám žrádlo, které bych chtěl nejen sníst, ale taky za něj zaplatit. Fakt to není žádná prča. Prostě všude hnoje.
Samože jsem přefifacený umrňaný rejpal. Normální lidi si normálně vyberou. Prostě pro ostatní jsou to normální meníčka, pro někoho dokonce laskominy. Né pro mě. Počítám s tím, že i vy, moji čtenáři, tento problém taky někdy jistě máte. A pokud ne, není jediný důvod (nebo možná je), proč byste se ho neměli naučit řešit, kdyby nastal.

Řešením je bagetárna. Ale ještě čtěte dál! Fór je v tom, JAKÁ je to bagetárna! Link dostanete až na konci, abyste mi nikam neutekli a museli to dočíst. Prostě je to takovej jako krcálek, kde to nevypadá špinavě. Maj tam kiklavé stolky a divné asi anatomicky tvarované židle, které se taky kolíbaj. Hodiny jak z nádra a pod nima je obyčejná skleněná bakule s rybama, které tam maj jen vodu. Chudinky rybky. No děs. Radši se tam moc nerozhlížejte, jako fakt.

ALE! Mají tam docela levné bagety. Teda né všechny. Maj tam i kusy za 75,-, ze kterých leze tuňák. To nemám rád, takže je to taky mínus. ALE! Maj tam třeba šunkovou minibagetu nebo (a to je to kruciální, to je to, proč celej tenhle článek vlastně píšu) ČOKOLÁDOVOU bagetu. Prostě vám do ní daj hrnec nutely, hrušk, banános a takové další věci. Na oboje (šunk i čokoládos) vám stačí padesátikeruna. Prostě vozejk.

Pokud vás to naláká a půjdete to tam vyzkoušet, tak se připravte na to, že je tam milá obsluha, která se vás ale furt na něco ptá. A vy nevíte, co máte říct. Třeba jestli chcete světlou nebo tmavou housku a jestli to chcete zapéct a nebo jestli to chcete rozpůlit a nebo jestli to chcete s sebou. A prostě takové zbytečnosti, co nikdo neví nebo to nechce řešit.

Finální jídlo je dobré a levné a můžete se dělit s kamarády, protože je toho celkem dost!

31. května 2011

Dneska je tarifářů den!

Já mám teď práci, tak to vezmu jenom stručně - prostě ty hlavní rady a srandy.

Jsem dneska šel směrem do školy a co se nestalo (!). Zastavil mě v podchodu klučík v růžové košili a ptal se, co mám za operátora. Tak jsem se v rámci nácviku socializace zastavil a snažil se konverzovat. Odpověděl jsem tedy, že toho růžového. Ten kluk (nebo teda takový ten vyžehlenec "namakaný") se na mě podíval jak na vola (né jak na duševně nemocného) a nadřazeným tónem se moudře zeptal: "Myslíte Vodafon?" "Ne. Myslím ten růžový." Asi je to snad první tarifář, co nerozluštil, že myslím Pegase. Pak se ptal, kolik provolám. To jsem mu to řekl, ale odpověď na otázku, co mám za tarif, už jsem nevypotil. Protože to nevím. Znova se teda zeptal, co mám za operátora. Odpověděl jsem stejně a on se znova zeptal, jestli je to nějaké ódva. Tak jsem řekl, že ne. A on se na mě znova podíval jak na vola a šel do hája. Ani se nerozloučil. Doufám, že se mu stane něco hodně nepříjemného, jako třeba že mu na nohu spadne neuvařený brambor, když to bude nejméně čekat.

No a co se stalo fous poté. Prostě jsem dělal pracovní věc a zvoní mi fouňátko. Tak to zvednu a tam je nějaká baba, co se jmenuje Tý-Mobajl. Volá mi docela často, jenom moc nechápu, co furt chce. Ale často si dobře poekcáme. Třeba jako dneska. Ptala se, jestli jsem majitelka telefonu. Tak jsem řek, že jo, protože jsem si ten telefon přece koupila, tak musím být majitel.

Jinak příjemný hovor jasně kazila ta věc, že se ze sluchátka frut ozýval nějaký rachot. Tak jsem to paní Tý-Mobajl řekl. Že tam má rachot a že ji špatně slyším. Řekla, že za to nemůže, že tam jsou další Operátoři. To mě trochu zmátlo. Myslela jsem, že je Tý-Mobajl a né Operátor. Divné. Řekla, že si dá mikrofon blíž. Sice to nepomohlo, ale poděkoval jsem. Pak řekla:
TMO: "Můžu se vás v rámci krátkého monitorovaného hovoru zeptat, kolik tak měsíčně utratíte za telefon?"
J: "Ano, můžete"
TMO: *dlouhé ticho* "Tak kolik teda utratíte?"
J: "Asi tak 300,-"
TMO: "A jaký máte tarif?"
J: "Jó, to já nevim."
TMO: "No my pro vás máme výhodou nabídku, měsíčně zaplatíte 300,- a 60,- vám dáme navíc a esemeska za 1,20,- a volání za 5,xx a nový telefon k tomu zdarma! Tak co na to říkáte? Jak se vám to líbí?"
J: "Mi se to nelíbí"
TMO: "A můžete mi říct, proč?"
J: "Já nechci žádný nový telefon :( a esemeskuju teď za korunu, bych řek."
TMO: "Aha, ale tohle je výhodné, ale je to vaše věc, když si chcete esemeskovat za 3,40 a volat za 7,-!!!" (začala na mě být jako fakt úsečná a nadrzlá)
J: "Esemeskuju za korunu, vy mě vůbec neposloucháte :( "
TMO: "Poslouchám vás!!! Jenom vás špatně slyším!!! Máte tam nějaký blbý signál!!!" (furt štěkala)
J: "Ale tak to je spíš problém u vás, já nic s mobilním pokrytím nedělám, hehe. Dělám si legác."
TMO: "NO TAK MÁTE ŠPATNĚ NASTAVENÝ MIKROFON, JÁ VÁS PROSTĚ NESLYŠÍM!" (ohavně štěkala)
J: "Proč jste na mě tak ošklivá? Jsem jenom řekl, že tu vaši věc nechci."
TMO *zklidněná* "Já na vás nejsem ale ošklivá, jsem jenom říkala, že vás neslyším! Tak se nezlobte..." (asi si vzpomněla, že na začátku canila, že je to MONITOROVANÉ!
J: "Já se nezlobím, jen nechci, abyste na mě byla ošklivá. Jsem nic neudělal."
TMO: "To je dobře, že se nezlobíte (*začala se ke mě chovat jako v debilovi, takže už nebyla hnusná, ale lítostivá*) tak naschledanou, hezký den"
J: "Taky se mějte hezky."

Úspěšně jsem se socializoval a zajistil jsem, že lidi nemaj rádi, když nedělám to, co bych jako měl dělat. A stejně tohle nebyla ta pravá paní Tý-Mobajl, protože ta se na mě tak snadno nenaštve, když nechci nový telefon.

22. května 2011

Jak na mě!

Dneska budu pojednávat o věci, která bude nechutně a ohavně užitečná jen takovým jedincům, kteří se se mnou někde potkávají. A to ať v online nebo offline formě. Rozhodně to ale dneska nebude přímo rada do života, nicméně pozorný čtenář má šanc si z toho odnést vskutku hodně.

Ještě bych dodal dodatek: hodně lidí už si toho všimlo a začalo to fakt natvrdo používat. Což je od nich hnusné a ohavné, ale mám je proto ještě víc rád!

Takže abych začal: o čem to teda bude a o čem to nebude. A nebo úvod vynechám a povím histor:

Byl jsem děsně smutnej a musel jsem čekat asi 2 hodiny na Frousáka. Neměl jsem co dělat. Byl víkend. A já byl u Vaňkule. Tak jsem tam zaplul. Vlastně to považuji za takové cvičení a sebetrýznění, protože nemám rád lidi a nerad nakupuji. A proto lezu hodně do obchodů s dámskými ohadry, protože tam je nacpanost jistá. Tak jsem do jednoho takového vlezl a začal si prohlížet hovadiny k oděvu, které tam měli vystaveny. No a najedou jsem tam uviděl bílé triko s naprosto ohavnou rybou. Fakt vobluda. Tak jsem to prošel až dozadu toho krámu a šel jsem do háje. A u takových těch antikradacích pípáků jsem stále ještě myslel na tu škaredou rybu. Že je to prostě chudák ryba, když je tak šeredná. Kdo si přece sakra koupí hnusnou rybu a bude ji nosit na triku? No jen dement úplný. Nezapomínejte, že jsem byl fakt děsně smutnej a připadal jsem si maximálně opuštěně. Tak jsem prostě šel a jedno to triko s šeredkou jsem si koupil. Hned jsem měl dojem, že ta ryba může být děsně veselá, protože ji budu mít moc rád i přesto, jak ohyzdně vypadá. A to mi zvedlo nálad. To je jistě super, ale ten krám na mě vydělal nějaké peníze, protože jsem si jasně koupil něco, co jsem vůbec nepotřeboval (nebo potřeboval, ale jé jako ošatítko, ale jako psychickou pomoc v mé smuténce).

Druhý případ se mi stal docela nedávno. Teď někdy týden minulý. Prostě jsem šel kolem bazárku u nás na FF. Prodávají se tam různé věci, co tam kdo . No a já šel kolem a tam byl na zemi minikvětináč. A v tom minikvětináči si prostě rostl plevel. A já si řekl, že chudák plevel. To si přece nikdo, kdo není dement, nemůže koupit. Kdo by si, sakra, kupoval plevel?! Plevele si prostě nikdo nekoupí a ten chudák plevel tam bude sám a smutnej, že ho nikdo nechce. Jak kdyby za to ten plevel mohl. Chudík plevel. No a tak jsem si ten blbej plevel teda koupil, abych se o něj mohl hezky starat, pěstovat si ho, přesazovat ho do větších květináčů a pak ho zasadit do zahrady, kde jistě zničí zcela vše, co tam roste. Nebo se tam aspoň celý rozleze, bude toho plný trávník a všude bude ten plevel nevábný.

No ale opět genyjální prodej! Chtěl jsem snad nějakej blbej plevel, když jsem šel kolem toho krámku?! No nechtěl, ale stejně jsem si ho koupil, protože mi ho bylo děsně líto. Třeba když si jdu do takové té velké sámošky koupit kompot, tak tam jak Jesisem stojím a hledám takový konzerv, který je pomuchlaný, protože si myslím, že si ho nikdo jiný nekoupí a chudák kompot se vyhodí a bude prostě děsně smutnej. 

A teda v poslední době se mi stává, že mi to lidi dělají naschvál. Prostě po mě něco chtějí a když řeknu, že jim na to smrkám, tak mi začnou nalhávat, že "to a to" bude děsně smutné nebo opuštěné!

Prostě to není fér!

Pro zájemce o sňatek: 7 z 9 lidí si myslí, že je ta ryba fakt ošklivá.

15. května 2011

Jak si obarvit vlasy

Dnes mám ochuťnou chuť podělit se se světem o nějaké své moudré moudro. Prvně jsem myslel, že bych svět naučil něco vařit, ale pak mi došlo, že existuje závažný problém! Je to věc, která hodně lidí trápí. A je to věc, kterou jste si přečtli v nadpise. Nemyslete si, že když nejste přefifněná žena, že se vás tento problém netýká! Můžete na to narazit fakt všude. Jednou nastane taková životní chvíle, kdy si řeknete, jakej moc velkej pech to je, že neumíte barvit háro. Když si přečtete tenhle návod, tak: a) večer neusnete, protože bude jistě tak moc moudrý a obrazotvorný a b) budete umět barvit háro jako ta žena, co má křeslo a nechává si za to platit!

Co je k tomu potřeba: barva na vlasy, miska, štětec, ruka, hřeben, voda

A teď podrobněji:
Barva na vlasy - koupíte to v drogéryjy. Je to taková malá krabička, která není ve standardní formě krychle, ale je také hranatá. Mívá různý obsah, obvykle je tam věc (návod), věc (flakónek s tekutinou) a věc (tuba mačkací). Pokud jste prachatější a koupíte si dražší věc, je tam navíc věc (rukavica) a věc (pobarvící péče). A pak tam můžou být i další věci, ale ty už nejsou podstatné. Věc (návod) číst nemusíte, jelikož máte moje rady.

Miska - všichni víme, že miska je věc a tak ji můžete nahradit třeba hrnem na kafe, protože ten mají, narozdíl od misky, doma všici.

Štětec - je to takový široký štětec na barvení vlasů. Ten se normálně nahrazuje kartáčkem na zub.

Ruka - musíte mít aspoň jednu a musí být pohyblivá (jde to i bez rukou, např. pusou nebo nohou, ale na to musíte být ultraexpert. Pokud jím jste, tak tenhle návod stejně nepotřebujete).

Hřeben - stačí ruka.

Voda - obvykle teče z kohoutu v koupelně.

Vhodnosti navíc (nepotřebný luxus) - zdrcadlo.

A jak na věc: vynechte věc (návod) a doufejte, že nemáte alergyje na barvy na vlas. Vemte hrn od kafe a dejte do něj obsah věci (tuba mačkací) a věci (flakónek s tekutinou). Kartáčkem na zuby to hňácejte, dokud to není jednohmota. Pokud máte v obsahu balení i věc (rukavica), napasujte si to na ruce. Pak se postavte rovně a dejte pořádný kydanec vzniklé hmoty na štetiny kartáčku, který následně opatrně přemístěte nad vaši hlavu asi tak zhruba doprostřed a pokuste se štětinami vetřít barvu ke konečkům vlasů. Pak kartáč vraťte do hrnu a rukama si posuňte vlasovou pěšinku směrem doleva a opět naberte hmotu barvivou na štětiny a plácněte si to na hlavu. Po chvíli zjistíte, že je to trapné, blbé a pomalé a namočíte do hrnu celou ruku a plácnete si ji na hlavu. Pak to hodně pocucháte. Několikrát opakujete. Pak znovu cucháte a voila! Vaše vlasy jsou obarvené.

Pak si na zatím blíže nespecifikovanou dobu sedněte na židli a tvařte se jako hromádka neštěstí, protože místo, kde jste si vlasy barvili je celé od barvy. Barva je všude. I na podrážkách. Hlavně s tím nic nedělejte a nechte to dostatečně zaschnout, jinak se to moc matle a stejně to uklidit nejde.

Asi za 30-40 minut přestaňte dělat smutnou hromádku a jděte si umýt vlasy. Můžete při tom použít věc (pobarvící péče), pokud je součástí balení. Umejte to fakt dobře a pokud si myslíte, že už to máte, tak to umejte ještě jednou.

Gratulace, je z vás krasavica/krasavec!

Pro zájemce o sňatek: Jesisem umí barvit vlasy vždy a všude a za všech podmínek. I když nemá barvu na vlasy.

8. května 2011

Jak si zašít kalhotu

Dneska se dozvíte něco o tom, co jako máte dělat, když si potřebujete zašít kalhotu. Bude to velmi velmi velmi poučné a po přečtení vám navíc jasně shrnu, co nemáte a máte přesně udělat.

A teď už k věci:
Prostě jsem si jednoho dne sáhl do přední kapsy své kalhoty a nebyla tam žádná fungující kapsa. Prostě tam byla najednou velká ďoura. A na druhé straně to bylo taky tak. Napadlo mě, že bych s tím měl něco udělat, abych si mohl do kapes strkat věci a nesbírat je ihned poté po zemi. A tak jsem to řekl Evíííííškovi, která nejenže si vždy rady, ale navíc má šicí strojátor.

Nebudu čtenáře unavovat tím, jak jsme na to pořád zapomínaly a odkládaly to a i když jsem si vzpomněl, tak jsem byl lín to připomínat. Prostě se na to dostalo až dneska.

E. byl tak děsně hodný, že mi nachystal svůj stroj a posadil mě k němu, abych si to jako zašil, že to už přece umím (!). A tak jsem si sedl, dal kalhot naruby a vzal jednu kapsu. Pokusil jsem se jednotlivé strany díry spárovat a následně je nacpat pod patici, ve které je jehl. A pak jsem šlápl na plyn. A ono to šilo! A šilo a šilo a šilo... šilo to samo. Šilo to pořád do jednoho místa. Zde je potřeba si uvědomit, že pokud se stane toto, je to celé k ničemu. Já si to neuvědomil a jehla mi do kalhoty vyžrala obrovskou díru navíc a ještě totálně zacuckala spodní nic (nebo tak nějak) a nacpala kus kalhot do spodní části patice a celé se to díky tomu ucpalo. Zde mi chybí kus návodu, jak z této šlamastyky ven, jelikož to spravil E., který následně vzal moji kalhotu a zašil ji tak, že se z jedné díry stalo děr asi tři. Poté další 2 zašil a nechal tam jen jednu. Téměř u vrcholku kapsy, jelikož je to přeci místo, kam si drobásky nedávám.

Co přesně nemáte udělat: dát Jesisem šicí stroj.
Co přesně máte udělat: nedávat Jesisem šicí stroj.

Pro zájemce o sňatek: Jesisem již chápe základní principy zašívání děr v předních kapsách kalhot.


27. března 2011

Jak do Prahy na Drrrrupal

Tak. Došel jsem na to, že tento post píšu v neděli a to všechno, o čem tu budu rozkládat, se odehrálo ve středu. Takže jsem něco málo už pozapomněl nebo si to v představách poromantyčtěl. A stejně to celé přepíšu ze svého pohledu, takže neočekávejte nic jako relevantní informace. Tak.

Úvod:
Jednoho dne mi napsal Evíšek, že je Drrrrupal konference a že jako pojedeme, protože Martin říkal/psal/postoval. A tak jsem řekl, že jako jo, že vozík ++ [vozík plusplus]. Já vím o Drrrrupalu celkem velké kulové. Jen takové ty základní cany, ale tak proč bych se nemohl dozvědět něco nového a zajímavého? A nějak jsme do toho přinamočili i Rionku. A pak se přinamočil i Mamuf. A tím to celé začalo.

A teď už jak na věc!
Prvně musíte nějakým stylem přijít na to, že uděláte modré muffiny, protože Drrrrupal je modrý. A tak popadnete Nexíka a naklohníte je. Když muffinů není až zas tak moc, doděláte bochánky, zvané také wrrrruchánky. Jak se taková věc dělá, bude předmětem jiného (budoucího) postu.

Pak důmyslně namyslíte oděv vhodný konference (a takový, který má každý ve skříni) - tedy zelená sukeň a triko s tučňákem (kdo to ve skříni nemá, tak si to prostě vypůjčí). A pak jdete spát a druhý den směle vyrazíte na oběd do restaurace, co se jmenuje skoro jako Mamuf, jen místo "f" je jiné písmeno. A když to rozluštíte, tak je to takový ten chlupatý mumatý slon z minulých dob. A pozor, návštěva restaurace musí probíhat takto:
"Máte Kofolu?"
"NÉÉÉ"
"Uděláte nám salát Mamut?"
"NÉÉÉ"
"Můžeme zaplatit?"
"NÉÉÉ"
... tak musíte 40 minut čekat, nikdo si vás nesmí všimnout a pak se zvedněte a jděte raděj zaplatit na bar.



Při zakoupení hromadé frousací jídzenky vláčkem se nepodívejte na datum na ní natištěné a nechte se vylekat velmi laškovacím chlapem s cvakacími kleštěmi, že jste si koupily lístek s blbým datem. Během jízdy vlakem hodně zpívejte, smějte se a vůbec dávejte průchod všemu, co ve vás kdy vyrostlo. Pouze si dávejte pozor, abyste vycházeli z kupé tou stranou, kde je méně lidí a ostud byl tedy o něco menší.



Potkejte se Martinem a Adamem a jděte dělat ostudu společně. Kupte si lístky na metro a šalinky (kterým se ale v Prahe říká nějak jinak) a jděte na Petřín, kde musíte někomu ukrást mikinu. Tam potkávejte divné lampy, zajímavé věci a naučte se pár vět v cizích jazycích, jako třeba velmi románc větu "Vule vů fér lamůr avek muá?" nebo slovo"kušé".



Poté se pokuste ulovit nějaké jídlo, které pak konzumujete na konferenci, kvůli které jste vlastně dojeli. V první části dávejte pozor a ve druhé se vzdalte dozadu a snažte se ukrást nebo laškovně schovat Martinovi telefon. Po skončení konferenc raděj mlčte, abyste nedal najevo, že už se zase bojíte lidí. Lepte se na ty, kteří přijeli s vámi nebo pokecejte se známými. Síťování se nekoná. 



Pak se vysypte z místa konání a dojděte jen k první zastávce, protože vám dojde mana. Tam stůjte a čekejte, než dojede policejní auto, z kterého vykoukne pan policajt a zeptá se, jestli jste to vy, kdo ohlašoval střelbu. Řekněte popravdě, že to teda ne a začněte se bát. Sledujte, jak policisté s baterkami ohledávají chodník. Pokud jste Jesisem, buďte si jisti tím, že jste to vy, kdo na té nábojnici stojí a o ničem neví. Po odhalení této skutečnosti skočte do šaliny a ujeďte.



Pak se se všemi rozlučte a nahopsněte do vlaku. Dávejte si pozor, aby to byl ten správný. Hodně o tom pochybujte, abyste se mohli celou dobu bát. Během jízdy se zase hodně smějte a dělejte kraviny, dokud neusnete. Pak se probuďte v Pardubicách a sledujte, jak je váš vagon odstaven na kolej podivnou, samotnou.  Bojte se ještě víc a přestaňte se smát, jelikož se jedná o vážnou věc! Kolem tma a vy jste samotné v odstaveném vagonu. Bojte se ještě nějakou dobu, než je váš vagon opět přicucnut k celé sestavě a pak už v pohodě dofrousejte zpět do Brna.



Během cesty si pište hlášky. Výlet se vám natolik líbil, že budete vymetat všechny možné Drrrrupal konference v okolí i neokolí.

Autorem všech fotek je Rionka a usmlouval jsem to s ní tak, že když si sem ty fotky dám, tak na ni jako odkážu. Všechny foteny jsou tady a tady.

19. února 2011

Jak na bowling!

Tak dneska se mi stala taková věc. Tedy ona se nestala vlastně dnes a když budete tento článek číst, tak se nestala včera.

Obvyklý začátek ponechám - kdo mě zná, ví:

Kdo mě zná, ví, že jsem nikdy bowling nehrál. Byla to opravdu elementární chyba! Nikdy by mě nenapadlo, že existuje sport (je to sport, že?), který někdo nadyzajnoval přímo pro mě! Až na jednu maličkost tedy. Ale popořádku:

Já se nových věcí hrozně bojím. Já si vlastně ani moc nepamatuju, že bych někdy pronesl, že bych CHTĚL jít hrát bowling. Něco takového bych já nikdy neřekl, protože jsem to nikdy nedělal. Nikdy nechci dělat nové věci, protože se jich bojím. Patrně jsem tedy buď mlčel nebo jsem neaktivně přikyvoval. Tedy to moje já, co chce sbírat zkušenosti a učit se. To já přikyvovalo. To druhé se bálo a tak neudělalo nic. No a tak jsem se dostal k tomu, že jsem si dneska zahrál bowling.

Asi 2 dny předem jsem se začal bát a vůbec jsem tam nechtěl. Ale umenšil jsem to a pořád jsem ten strach přesouval na dobu, až bude vhodný. No a celý ten vtip je v tom, že na něj vůbec nedošlo

PODROBNÁ PRAVIDLA aneb JAK SE HRAJE BOWLING:

Celá ta hra spočívá v tom, že si vezmete NESKUTEČNĚ ROZTOMILOU koukavou kouli a tu se pokusíte nasměrovat směrem na kuželky, které jsou docela daleko. Prostě se snažíte tou koulí jako drcnout do těch kuželek, aby si lehly. A když si lehnou, tak je to dobře. Kdy si nelehnou, tak je to taky dobře. Když skončí koule ve žlábku, tak je to taky dobře. Prostě v tom sportu není nic, co by se dalo dokazit. Jednoduše vložíte do koule tolik prstů, kolik má koule děr a pak se ji pokusíte pustit na dráhu tak, aby utíkala co nejdále směrem ke kuželkám. Zatím nemám moc jasno v tom, jak se to dělá. Zkoušel jsem to okoukat u ostatních hráčů, ale ještě se mi nepodařilo převést tyto nakoukané znalosti do praxe. Jediná věc, kterou nesmíte udělat, je, že položíte všechny kuželky na jeden kutul. A to proto, že pak koulíte v daném kole za trest jen jednou, což je samozřejmě škoda, jelikož si zahrajete daleko méně.

Nezranil jsem se. Všechno kolem je roztomilé. Koule se furt koukají. Je tam děsná spousta věcí na zkoumání. Nemůžete na tom nic pokazit. Má to jednu nevýhodu. Ty koukavé koule jsou děsně těžké! Udělal jsem kruciální chybu v tom, že jsem si na začátek vzal kouli růžovou. Později se přišlo na to, že angreštová je lehčí a měl bych tedy hrát s ní. Ale angreštové koule prostě pořád padají do žlábku. Takže musíte hrát vždy s růžovou. Je to asi takové pravidlo, na které musí každý nováček přijít!