31. května 2011

Dneska je tarifářů den!

Já mám teď práci, tak to vezmu jenom stručně - prostě ty hlavní rady a srandy.

Jsem dneska šel směrem do školy a co se nestalo (!). Zastavil mě v podchodu klučík v růžové košili a ptal se, co mám za operátora. Tak jsem se v rámci nácviku socializace zastavil a snažil se konverzovat. Odpověděl jsem tedy, že toho růžového. Ten kluk (nebo teda takový ten vyžehlenec "namakaný") se na mě podíval jak na vola (né jak na duševně nemocného) a nadřazeným tónem se moudře zeptal: "Myslíte Vodafon?" "Ne. Myslím ten růžový." Asi je to snad první tarifář, co nerozluštil, že myslím Pegase. Pak se ptal, kolik provolám. To jsem mu to řekl, ale odpověď na otázku, co mám za tarif, už jsem nevypotil. Protože to nevím. Znova se teda zeptal, co mám za operátora. Odpověděl jsem stejně a on se znova zeptal, jestli je to nějaké ódva. Tak jsem řekl, že ne. A on se na mě znova podíval jak na vola a šel do hája. Ani se nerozloučil. Doufám, že se mu stane něco hodně nepříjemného, jako třeba že mu na nohu spadne neuvařený brambor, když to bude nejméně čekat.

No a co se stalo fous poté. Prostě jsem dělal pracovní věc a zvoní mi fouňátko. Tak to zvednu a tam je nějaká baba, co se jmenuje Tý-Mobajl. Volá mi docela často, jenom moc nechápu, co furt chce. Ale často si dobře poekcáme. Třeba jako dneska. Ptala se, jestli jsem majitelka telefonu. Tak jsem řek, že jo, protože jsem si ten telefon přece koupila, tak musím být majitel.

Jinak příjemný hovor jasně kazila ta věc, že se ze sluchátka frut ozýval nějaký rachot. Tak jsem to paní Tý-Mobajl řekl. Že tam má rachot a že ji špatně slyším. Řekla, že za to nemůže, že tam jsou další Operátoři. To mě trochu zmátlo. Myslela jsem, že je Tý-Mobajl a né Operátor. Divné. Řekla, že si dá mikrofon blíž. Sice to nepomohlo, ale poděkoval jsem. Pak řekla:
TMO: "Můžu se vás v rámci krátkého monitorovaného hovoru zeptat, kolik tak měsíčně utratíte za telefon?"
J: "Ano, můžete"
TMO: *dlouhé ticho* "Tak kolik teda utratíte?"
J: "Asi tak 300,-"
TMO: "A jaký máte tarif?"
J: "Jó, to já nevim."
TMO: "No my pro vás máme výhodou nabídku, měsíčně zaplatíte 300,- a 60,- vám dáme navíc a esemeska za 1,20,- a volání za 5,xx a nový telefon k tomu zdarma! Tak co na to říkáte? Jak se vám to líbí?"
J: "Mi se to nelíbí"
TMO: "A můžete mi říct, proč?"
J: "Já nechci žádný nový telefon :( a esemeskuju teď za korunu, bych řek."
TMO: "Aha, ale tohle je výhodné, ale je to vaše věc, když si chcete esemeskovat za 3,40 a volat za 7,-!!!" (začala na mě být jako fakt úsečná a nadrzlá)
J: "Esemeskuju za korunu, vy mě vůbec neposloucháte :( "
TMO: "Poslouchám vás!!! Jenom vás špatně slyším!!! Máte tam nějaký blbý signál!!!" (furt štěkala)
J: "Ale tak to je spíš problém u vás, já nic s mobilním pokrytím nedělám, hehe. Dělám si legác."
TMO: "NO TAK MÁTE ŠPATNĚ NASTAVENÝ MIKROFON, JÁ VÁS PROSTĚ NESLYŠÍM!" (ohavně štěkala)
J: "Proč jste na mě tak ošklivá? Jsem jenom řekl, že tu vaši věc nechci."
TMO *zklidněná* "Já na vás nejsem ale ošklivá, jsem jenom říkala, že vás neslyším! Tak se nezlobte..." (asi si vzpomněla, že na začátku canila, že je to MONITOROVANÉ!
J: "Já se nezlobím, jen nechci, abyste na mě byla ošklivá. Jsem nic neudělal."
TMO: "To je dobře, že se nezlobíte (*začala se ke mě chovat jako v debilovi, takže už nebyla hnusná, ale lítostivá*) tak naschledanou, hezký den"
J: "Taky se mějte hezky."

Úspěšně jsem se socializoval a zajistil jsem, že lidi nemaj rádi, když nedělám to, co bych jako měl dělat. A stejně tohle nebyla ta pravá paní Tý-Mobajl, protože ta se na mě tak snadno nenaštve, když nechci nový telefon.

22. května 2011

Jak na mě!

Dneska budu pojednávat o věci, která bude nechutně a ohavně užitečná jen takovým jedincům, kteří se se mnou někde potkávají. A to ať v online nebo offline formě. Rozhodně to ale dneska nebude přímo rada do života, nicméně pozorný čtenář má šanc si z toho odnést vskutku hodně.

Ještě bych dodal dodatek: hodně lidí už si toho všimlo a začalo to fakt natvrdo používat. Což je od nich hnusné a ohavné, ale mám je proto ještě víc rád!

Takže abych začal: o čem to teda bude a o čem to nebude. A nebo úvod vynechám a povím histor:

Byl jsem děsně smutnej a musel jsem čekat asi 2 hodiny na Frousáka. Neměl jsem co dělat. Byl víkend. A já byl u Vaňkule. Tak jsem tam zaplul. Vlastně to považuji za takové cvičení a sebetrýznění, protože nemám rád lidi a nerad nakupuji. A proto lezu hodně do obchodů s dámskými ohadry, protože tam je nacpanost jistá. Tak jsem do jednoho takového vlezl a začal si prohlížet hovadiny k oděvu, které tam měli vystaveny. No a najedou jsem tam uviděl bílé triko s naprosto ohavnou rybou. Fakt vobluda. Tak jsem to prošel až dozadu toho krámu a šel jsem do háje. A u takových těch antikradacích pípáků jsem stále ještě myslel na tu škaredou rybu. Že je to prostě chudák ryba, když je tak šeredná. Kdo si přece sakra koupí hnusnou rybu a bude ji nosit na triku? No jen dement úplný. Nezapomínejte, že jsem byl fakt děsně smutnej a připadal jsem si maximálně opuštěně. Tak jsem prostě šel a jedno to triko s šeredkou jsem si koupil. Hned jsem měl dojem, že ta ryba může být děsně veselá, protože ji budu mít moc rád i přesto, jak ohyzdně vypadá. A to mi zvedlo nálad. To je jistě super, ale ten krám na mě vydělal nějaké peníze, protože jsem si jasně koupil něco, co jsem vůbec nepotřeboval (nebo potřeboval, ale jé jako ošatítko, ale jako psychickou pomoc v mé smuténce).

Druhý případ se mi stal docela nedávno. Teď někdy týden minulý. Prostě jsem šel kolem bazárku u nás na FF. Prodávají se tam různé věci, co tam kdo . No a já šel kolem a tam byl na zemi minikvětináč. A v tom minikvětináči si prostě rostl plevel. A já si řekl, že chudák plevel. To si přece nikdo, kdo není dement, nemůže koupit. Kdo by si, sakra, kupoval plevel?! Plevele si prostě nikdo nekoupí a ten chudák plevel tam bude sám a smutnej, že ho nikdo nechce. Jak kdyby za to ten plevel mohl. Chudík plevel. No a tak jsem si ten blbej plevel teda koupil, abych se o něj mohl hezky starat, pěstovat si ho, přesazovat ho do větších květináčů a pak ho zasadit do zahrady, kde jistě zničí zcela vše, co tam roste. Nebo se tam aspoň celý rozleze, bude toho plný trávník a všude bude ten plevel nevábný.

No ale opět genyjální prodej! Chtěl jsem snad nějakej blbej plevel, když jsem šel kolem toho krámku?! No nechtěl, ale stejně jsem si ho koupil, protože mi ho bylo děsně líto. Třeba když si jdu do takové té velké sámošky koupit kompot, tak tam jak Jesisem stojím a hledám takový konzerv, který je pomuchlaný, protože si myslím, že si ho nikdo jiný nekoupí a chudák kompot se vyhodí a bude prostě děsně smutnej. 

A teda v poslední době se mi stává, že mi to lidi dělají naschvál. Prostě po mě něco chtějí a když řeknu, že jim na to smrkám, tak mi začnou nalhávat, že "to a to" bude děsně smutné nebo opuštěné!

Prostě to není fér!

Pro zájemce o sňatek: 7 z 9 lidí si myslí, že je ta ryba fakt ošklivá.

15. května 2011

Jak si obarvit vlasy

Dnes mám ochuťnou chuť podělit se se světem o nějaké své moudré moudro. Prvně jsem myslel, že bych svět naučil něco vařit, ale pak mi došlo, že existuje závažný problém! Je to věc, která hodně lidí trápí. A je to věc, kterou jste si přečtli v nadpise. Nemyslete si, že když nejste přefifněná žena, že se vás tento problém netýká! Můžete na to narazit fakt všude. Jednou nastane taková životní chvíle, kdy si řeknete, jakej moc velkej pech to je, že neumíte barvit háro. Když si přečtete tenhle návod, tak: a) večer neusnete, protože bude jistě tak moc moudrý a obrazotvorný a b) budete umět barvit háro jako ta žena, co má křeslo a nechává si za to platit!

Co je k tomu potřeba: barva na vlasy, miska, štětec, ruka, hřeben, voda

A teď podrobněji:
Barva na vlasy - koupíte to v drogéryjy. Je to taková malá krabička, která není ve standardní formě krychle, ale je také hranatá. Mívá různý obsah, obvykle je tam věc (návod), věc (flakónek s tekutinou) a věc (tuba mačkací). Pokud jste prachatější a koupíte si dražší věc, je tam navíc věc (rukavica) a věc (pobarvící péče). A pak tam můžou být i další věci, ale ty už nejsou podstatné. Věc (návod) číst nemusíte, jelikož máte moje rady.

Miska - všichni víme, že miska je věc a tak ji můžete nahradit třeba hrnem na kafe, protože ten mají, narozdíl od misky, doma všici.

Štětec - je to takový široký štětec na barvení vlasů. Ten se normálně nahrazuje kartáčkem na zub.

Ruka - musíte mít aspoň jednu a musí být pohyblivá (jde to i bez rukou, např. pusou nebo nohou, ale na to musíte být ultraexpert. Pokud jím jste, tak tenhle návod stejně nepotřebujete).

Hřeben - stačí ruka.

Voda - obvykle teče z kohoutu v koupelně.

Vhodnosti navíc (nepotřebný luxus) - zdrcadlo.

A jak na věc: vynechte věc (návod) a doufejte, že nemáte alergyje na barvy na vlas. Vemte hrn od kafe a dejte do něj obsah věci (tuba mačkací) a věci (flakónek s tekutinou). Kartáčkem na zuby to hňácejte, dokud to není jednohmota. Pokud máte v obsahu balení i věc (rukavica), napasujte si to na ruce. Pak se postavte rovně a dejte pořádný kydanec vzniklé hmoty na štetiny kartáčku, který následně opatrně přemístěte nad vaši hlavu asi tak zhruba doprostřed a pokuste se štětinami vetřít barvu ke konečkům vlasů. Pak kartáč vraťte do hrnu a rukama si posuňte vlasovou pěšinku směrem doleva a opět naberte hmotu barvivou na štětiny a plácněte si to na hlavu. Po chvíli zjistíte, že je to trapné, blbé a pomalé a namočíte do hrnu celou ruku a plácnete si ji na hlavu. Pak to hodně pocucháte. Několikrát opakujete. Pak znovu cucháte a voila! Vaše vlasy jsou obarvené.

Pak si na zatím blíže nespecifikovanou dobu sedněte na židli a tvařte se jako hromádka neštěstí, protože místo, kde jste si vlasy barvili je celé od barvy. Barva je všude. I na podrážkách. Hlavně s tím nic nedělejte a nechte to dostatečně zaschnout, jinak se to moc matle a stejně to uklidit nejde.

Asi za 30-40 minut přestaňte dělat smutnou hromádku a jděte si umýt vlasy. Můžete při tom použít věc (pobarvící péče), pokud je součástí balení. Umejte to fakt dobře a pokud si myslíte, že už to máte, tak to umejte ještě jednou.

Gratulace, je z vás krasavica/krasavec!

Pro zájemce o sňatek: Jesisem umí barvit vlasy vždy a všude a za všech podmínek. I když nemá barvu na vlasy.

8. května 2011

Jak si zašít kalhotu

Dneska se dozvíte něco o tom, co jako máte dělat, když si potřebujete zašít kalhotu. Bude to velmi velmi velmi poučné a po přečtení vám navíc jasně shrnu, co nemáte a máte přesně udělat.

A teď už k věci:
Prostě jsem si jednoho dne sáhl do přední kapsy své kalhoty a nebyla tam žádná fungující kapsa. Prostě tam byla najednou velká ďoura. A na druhé straně to bylo taky tak. Napadlo mě, že bych s tím měl něco udělat, abych si mohl do kapes strkat věci a nesbírat je ihned poté po zemi. A tak jsem to řekl Evíííííškovi, která nejenže si vždy rady, ale navíc má šicí strojátor.

Nebudu čtenáře unavovat tím, jak jsme na to pořád zapomínaly a odkládaly to a i když jsem si vzpomněl, tak jsem byl lín to připomínat. Prostě se na to dostalo až dneska.

E. byl tak děsně hodný, že mi nachystal svůj stroj a posadil mě k němu, abych si to jako zašil, že to už přece umím (!). A tak jsem si sedl, dal kalhot naruby a vzal jednu kapsu. Pokusil jsem se jednotlivé strany díry spárovat a následně je nacpat pod patici, ve které je jehl. A pak jsem šlápl na plyn. A ono to šilo! A šilo a šilo a šilo... šilo to samo. Šilo to pořád do jednoho místa. Zde je potřeba si uvědomit, že pokud se stane toto, je to celé k ničemu. Já si to neuvědomil a jehla mi do kalhoty vyžrala obrovskou díru navíc a ještě totálně zacuckala spodní nic (nebo tak nějak) a nacpala kus kalhot do spodní části patice a celé se to díky tomu ucpalo. Zde mi chybí kus návodu, jak z této šlamastyky ven, jelikož to spravil E., který následně vzal moji kalhotu a zašil ji tak, že se z jedné díry stalo děr asi tři. Poté další 2 zašil a nechal tam jen jednu. Téměř u vrcholku kapsy, jelikož je to přeci místo, kam si drobásky nedávám.

Co přesně nemáte udělat: dát Jesisem šicí stroj.
Co přesně máte udělat: nedávat Jesisem šicí stroj.

Pro zájemce o sňatek: Jesisem již chápe základní principy zašívání děr v předních kapsách kalhot.