13. června 2011

Jak na pakování

Původně jsem chtěl pojednat o jiné blbině, ale stěhování mi nakonec přišlo natolik gargantuózně radonosné, že jsem neodolal.

Prostě každému se někdy stane, že se musí spakovat na dovolenou nebo se třeba musí stěhovat. Je léto, každej z nás se buď pakuje nebo pakuje. Je to jedno. A právě proto bez dnešních mouder nemůžete být déle ani fous!

Přišel jsem k tomu tak, že jsem musel pakovat. A tak jak na to teda už konečně:

Předpoklad: bydlíte tak, že máte všude něco (nemusí to být nutně chlívný borelus). A to každé něco, co je někde, potřebujete spakovat.

Potřeby: věci, které chcete pakovat, pakovátko (něco, v čem to budete zpakovance přenášet) a pakovací prostor (byt/pokoj).

Praxe: nebudem si tady říkat, že si máte udělat seznam, abyste na nic nezapomněli - to je pro bábovky, co nemaj můj návod!

Přirozené je, že v pakovacím prostoru něco necháme. Jinak by to přece nebyla bžunda a my bysme si nevyzkoušeli, jak jsme kreativní vymýšleči s vysokou schopností zapomenutec nahradit! A kdo by taky chtěl nudnou dovolenou, na které nelže předvádět kreativní mastodontismus?!

Protože na balení není nikdy dost času, padá možnost, že si to nachystáte předem. Jednoduše se postavte doprostřed pakovacího prostoru (pokoj/byt) a rozhlédněte se kolem sebe. Potřebujete pakovátko, tedy věc, kam dáte všechny ty bazmeky, co chcete někam stěhovat. Postačuje papírový pytel (IKEJA taška), ale pokud jste movitější nebo více fasfas, jistě budete mít fufr. Pokud nejste Jesisem ani fasfas, tak máte nějakou vhodnou velkou tašku nebo kolečkatý fufr pro střední vrstvice. Je to jedno, prostě pakovátko. Poté popadněte první věc, která vám přijde pod ruce a je dostatečně hranatá a vy máte dojem, že byste si ji měli vzít s sebou. Dejte ji na dno pakovátka. Volně se pohybujte po pakovacím prostoru a sbírejte vhodné věci. Čistě dle vašeho úsudku. Semtam se zastavte a zeptejte se sami sebe: "Jedu až zítra, budu tuto věc ještě nutně potřebovat poté, co ji zabalím a už nebudu mít možnost se k ní snadno dostat?" Jedná se například o kartáč na vlas nebo zub. Hlasitě odpovězte: "Ne, nebudu se zdržovat kravinama!" a nacpěte věc do pakovátka

Poznáte, že něco nehraje. Pakovátko je za chvíli totiž plné a rozhodně v něm nejsou jen vhodné věci. Abychom tomuto zamezili, vysymepe momentální obsah pakovátka na plácek, na kterém jinak nic není. Projdeme si, co jsme do pakovátka nacpali. U každé věci se zastavíme a řekneme si: "opravdu s sebou NUTNĚ potřebuji tuto věc?" A odpovíme: "Ne, je to kravina!" a věc zahodíme za sebe. Takto pokračujeme, až je pakovátko prázdné.

Postup opakujeme, dokud nejsou všechny naše věci rozházené po zemi. Jelikož už svítá, vezmeme do pakovátka peněženku, telefon, kapesníky a klíče a směle vyrazíme vstříc novým situacím, které máme jedinečnou šanci kreativně řešit.

Poznámka: Pokud jste čunisko nebo Jesisem a máte věci normálně poházené po zemi, v rámci pakovací přípravy je nasuňte ladně do polic a skříni nebo je nakupte na postele, židle a skříně.

Pro zájemce o sňatek: O Jesisem by se měl někdo začít intenzivně starat.

9. června 2011

Furt mi někdo telefónuje

Zvykl jsem si, že mě furt na ulici zastavují tarifáři a ptaj se mě furt na to samé furt dofurtkola. Dneska taky, hned u Teska. Ty samé dotazy. Tak jsem řek, že nezájem, protože jsem měl hlad. Jinak bych si totiž pokecal (v rámci nácviku sociálních dovedností a srand).

No ale co se nestalo? (sic!)

Telefón. Asi ti mrzáci zjistili, že mám nové sluchátko. Nebo nevim, ale to je mňouk.

Chlap: "Dobrý den, tady je *někdoněkdo* od společnosti Tý-Mobajl! Mluvím s paní Jesisem Lizulalo, majitelkou tohoto telefonu?"
Jesisem: "Jo, už to tak bude, stojím tady."
Chlap: "Můžu vás požádat o dvouminutový monitorovaný rozhovor?"
Jesisem: "Dvojminutový jo."
Chlap: "Máte smartfoun nebo nějaký chytrý telefon?"
Jesisem: "Ano."
Chlap: "Výborně. A máte v něm internet?"
Jesisem: "Ne."
Chlap: "Výborně! Tak vám nabízím super výhodný tarif *blebleble* s telefonem v mobilu! Můžete se připojit, odkudkoliv budete chtít! Internet v mobilu!" (povšimněte si, že zatím mě má za VÝBORNÉHO potentního zakazovatele)
Jesisem: "Ale to já nechci. Já rád dělám, že lovím wifiny!"
Chlap: (nejistě) "Ale to můžete i s tím tarifem, to nevadí, to se neovlivňuje!"
Jesisem: "Jakto? K čemu mi to jako bude, když někde najdu wifinu, kterou budu moct krást? Jak mě to jako bude bavit, když mi to nanic nebude, jelikož se budu moct kdykoliv odkudkoliv připojit k internetu? Kde je na tom co zábavného? Kde je odměna za ulovení wifiny?"
Chlap: "Ale.... alé... nooo... přece... chodíte třeba do parku? Tam wifina nebude a vy budete potřebovat internet!"
Jesisem: "Když jdu do parku, tak ani žádnej internet nechci."
Chlap: "Máte psa?"
Jesisem: "Ne."
Chlap: "Máte nějaké zvíře?"
Jesisem: "Ne." (povšimněte si, jak už přestávám být potentátní závorník)
Chlap: "Čím jezdíte z práce?" (asi nějaký nový výzkum)
Jesisem: "Tou věcí na kolech, jak tím může jezdit víc lidí."
Chlap: "Aha, tak se mějte hezky, naschledanou."
Jesisem: "Naschlé."

Tenhle byl v pohodě a ani na mě nekřičel a nebyl zlý, což je novinka!

6. června 2011

Moň MoX

Nedělávám to často, ale!

Ale prvně histořice: šel jsem prostě po ulici a funěl větr. Měl jsem v ruce svoje malé fufátko a @evisek_net měl svoje větší fufátko. Hledaly jsme wifiny. No a prostě tam zrovna nebyla žádná, která by byla volně kradací.

A tak jsem rozpřáhl ruce a myslel na to, že se v těch wifinách vlastně koupu. Příjemný pocit, být omýván wifinami, Sluníčkem a větrem.

No a utwítl jsem o tom. Ertýtlo to hodně lidí. Fakt děsně moc.

No a tak bych jim chtěl prostě poděkovat, protože jsem z toho jeden velký juch.

A to je jako už celé.

Moň.

2. června 2011

Cowcosi!

Promiňte, děsně toužím začít spojením "milý deníčku". A protože je to můj blog, tak tak taky začnu ihned poté, co sem napíšu, že tak začít chci. To je jako místo úvodu, jsem slušnej a nevynechal jsem ho, abyste byli uvedeni do problematiky.

Milý deníčku,

poslední dobou to s meníčkama v místech, kde se vyskytuji já, stojí za zelenou ponravu. Prostě mají všude smrkanec a samé blafy. Každej den jak chobot sedím u Susanky a hledám žrádlo, které bych chtěl nejen sníst, ale taky za něj zaplatit. Fakt to není žádná prča. Prostě všude hnoje.
Samože jsem přefifacený umrňaný rejpal. Normální lidi si normálně vyberou. Prostě pro ostatní jsou to normální meníčka, pro někoho dokonce laskominy. Né pro mě. Počítám s tím, že i vy, moji čtenáři, tento problém taky někdy jistě máte. A pokud ne, není jediný důvod (nebo možná je), proč byste se ho neměli naučit řešit, kdyby nastal.

Řešením je bagetárna. Ale ještě čtěte dál! Fór je v tom, JAKÁ je to bagetárna! Link dostanete až na konci, abyste mi nikam neutekli a museli to dočíst. Prostě je to takovej jako krcálek, kde to nevypadá špinavě. Maj tam kiklavé stolky a divné asi anatomicky tvarované židle, které se taky kolíbaj. Hodiny jak z nádra a pod nima je obyčejná skleněná bakule s rybama, které tam maj jen vodu. Chudinky rybky. No děs. Radši se tam moc nerozhlížejte, jako fakt.

ALE! Mají tam docela levné bagety. Teda né všechny. Maj tam i kusy za 75,-, ze kterých leze tuňák. To nemám rád, takže je to taky mínus. ALE! Maj tam třeba šunkovou minibagetu nebo (a to je to kruciální, to je to, proč celej tenhle článek vlastně píšu) ČOKOLÁDOVOU bagetu. Prostě vám do ní daj hrnec nutely, hrušk, banános a takové další věci. Na oboje (šunk i čokoládos) vám stačí padesátikeruna. Prostě vozejk.

Pokud vás to naláká a půjdete to tam vyzkoušet, tak se připravte na to, že je tam milá obsluha, která se vás ale furt na něco ptá. A vy nevíte, co máte říct. Třeba jestli chcete světlou nebo tmavou housku a jestli to chcete zapéct a nebo jestli to chcete rozpůlit a nebo jestli to chcete s sebou. A prostě takové zbytečnosti, co nikdo neví nebo to nechce řešit.

Finální jídlo je dobré a levné a můžete se dělit s kamarády, protože je toho celkem dost!