28. listopadu 2011

Jak na nespání, nespavost a nemohoucnost usnout

Dnes se mi zase stala skvělá věc! Ona je (sama o sobě, věc o sobě) velice nápytelní, nicméně neskutečně grandyjózní bonus vidím v tom, že vám (svým čtenářům), můžu prvotřídně poradit, jak na věc!

Čiže: Jak na věc, když nemůžete usnout.
  1. Prevence. Došel jsem k zázvoru, že předcházení nespání je to nejlepší, co můžete udělat. Zkusím zde jemně načrtnout, co jako tak zrhuba nemáte dělat:
    • Nevstávejte po patnácté hodině, pokud si přejete jít spát jako slušný člověk někdy aspoň kolem druhé hodiny ranní.
    • Nedávejte si 3 (a méně) hodiny před chtěným spánkem kafe (povzbuzující čaje, povzbuzující pilule na hlavu, jásavku nebo energy drinky).
    • Celej den se zbytečně nepovalujte a nelenošte, pokud nebyl den předtím krizově vyčerpávající.
    • Necpěte se čokoládou a dalšími vydatnými pochutinami!
  2. Čtení. Na mě to sice nazabírá, ale považuji to za hodně dobrou věc. Čistě proto, že když začne být ležení potmě s nepřicházejícím spánkem velmi velmi velmi demotivující, můžete si rožnout a jako něco dělat a přitom si zdržet pocit, že se stále snažíte spát a né se naopak probudit.
  3. Ležení. Zmínil jsem to v předešlém bodě - prostě s sebou plácněte na postel, vypněte topení (před plácnutím), vyvětrejte (před plácnutím), zhasněte (před plácnutím), zkontrolujte bubáky (před plácnutím), zkontrolujte bezpečnost okolí lože (před plácnutím), podívejte se pod lože (před plácnutím), zavřete oči a ležte. Spánek třeba dojde.
  4. Snění. Je to fajn, nenamáháte mozek a máte příjemnost.
  5. Přemýšlení. Je to fajn, namáháte mozek a máte příjemnost.
  6. Pohyb. Jděte běhat, posilujte, trsejte. Potichu, ať nikoho nebudíte. Hrozí, že se unavíte a rychleji usnete.
  7. Teplé mléko. Nikdy jsem to nezkoušel, ale je to tak rozšířená věc, že mi zde němůže chybět.
Co nepomáhá (díky za odborné porady směřují k Rionce, Ofelii a Bolince):
  1. Čtení Twitteru.
  2. Vykoupání se.
  3. Pozorování svítání.
  4. Psaní blogpostů za účelem usnutí.
  5. Čtení strašidelností.
  6. Alkoholování.
  7. Dělání práce, kterou musíte upracovat.
  8. Debaty existenciální (možná i jiné, leč jsem sám, tak nemám jak odzkoušet).
  9. Smrkání.
  10. Uklízení.
  11. Čučení do stropu a do polštáře.
  12. Čuchání polštáře.
  13. Poslech hudby.
  14. Protahování
  15. Psaní blogpostů.

18. listopadu 2011

Lektorské a prezentační dovednosti

Všimli jste si?! CO?! COCOCO?! Všimli?!?! Dal jsem tomuhle příspěvku normální a seryjózní názef a ihned jsem to pocancal prvním odstavcem. Ale to nevadí! Protože: tenhle článek bude taková bomba, že se nějaká serióznost může jít za šera posadit na lavičku postavenou na klidném mostě.

Poslední dobou se mi tak nějak hromadí delší časové úseky, ve kterých musím mluvit k publigu. Publigum je vždy nejméně z 50% cizolidné, často dokonce naprosto cizolidné. A když se takové věci můžou stávat někomu, jako jsem , musí se to mým čtenářům stávat taky co chvíla. Proto jsem dorzál k zázvoru, že bych se měl klasicky podělit o hutné rady ohledně témy "Jak na prezentování a canění na veřejnosti, pro různé masy lidu, které neznáme a které nás buď milují, nenávidí nebo jsme jim mňouk". Je to mňouk. Jako vždy se jedná o univerzální rady.

Přišel jsem na to (vymyslel jsem), že všude (pod kobercem třeba) můžete najít knihy o tom, jak být dobrý lektor a prezentátor (taková ta promítací svítivá krabica, co obsahuje větrák a luštěninu*). Jenže kdo by čet celou knihu? Na to ani není čas a ten přebytečný text, který kniha obsahuje, vás jen nutí zapomenout to hutné, pokud to hutné v návalu textu vůbec najdete. Ale zkrátím to - je to napytel, prostě se řiďte mými radami a bude to OK.

Dám tomu nějakou strukturu, ve které se nevyznáte (protože se v ní nevyznám já, tak ani mí čtenáři):

  1. Obléčo - hutné knihy uvádí, že máme vypadat slušně, ale zároveň tak, aby nám to bylo pohodlné. Například si tedy máme vzít košili, ale nesmíme si moc přeškrobit to, co si na košili stejně nikdy neškrobíme. Já bych tak řekl, že je jedno, co na sobě máte. Když jste slušně oděn, je to v cajku a když jste jak prase, tak je to taky v cajku, protože pak vypadáte jako osobnost a odvaha (nikdy ne jako prase). Z toho plyne, že víme, jak vypadá odvaha (jako neprase).
  2. Příprava projevu a prezentace - jedná se o velmi obsáhlý blok rad, takže to vydá na samostatný článek. Zapomněl jsem v úvodu dodat, že půjde o seryjál. Ale moji čtenáři čtou stejně všechno, takže jsem na nic nezapomněl.
  3. Tréma - tréma je věčné téma a všude je kopa rad, jak na to. Žádná z nich ale nefunguje, pokud jste Jesisem. Dycky jste za pitomce, jiná možnost není. Jediné, co je zde možno uradit, je dýchání. Musíte dýchat zhluboka. Můžete si vybrat, zda budete funět jak stará fufačka a nebo jestli budete mluvit přiškrceně jak vesnické zdyhovadlo.
  4. Publigum - pokud máte v publigu známé nebo dokonce kamarády, vždy se na vás usmívají, ať melete, co melete. Povzbuzují vás a pak vás chválí. To je v cajku. Problém je u lidí cizích, protože oni nevědí, že jste v reálu opravdu takový Jesisem a často mají dojem, že si hrajete na debila, což považují za trapné a nevhodné pro danou situaci. Nic se s tím nedá dělat, publigum si nevybíráte. Pokud ano, je to oslava vašich narozenin a tam mluvit nemusíte, pokud nechcete. Radu nemám, prostě to berte jako fakt. 
  5. Měli byste umět zaujmout. Což je takové klišé. Rada zní: představte si sami sebe, jak spíte na přednášce a udělejte přesně to, co by vás probudilo (houkačka). Ale zas nebuďte moc otravní. Nedávejte si do prezentací kreslené vtipy, 3/4 publiga je nechápe a pokud jsou na konci dotazy, lidi se trapně ptají na ty vtipy.
  6. Dotazy. Lidi se často chtějí na něco zeptat, ale taky mají trému, tak se jim nechce. Když řeknete "nebojte se zeptat" nikdo se nezeptá, protože nikdo přece nepřizná, že se BOJÍ se zeptat (často to ani není pravd). Musíte křičet "Dotaz! No tak! Jen do mě! Dejte mi nějaký nepříjemný dotaz!" nebo "Chcu taky dostat dotaz, moji kolegové jich dycky nafasují...:("
  7. Vtipnost je ošemetnost. Protože co přijde vtipné mi, nepřichází ostatním. A průměrné vtipy, co chápe každý, nejsou chacha. Prostě buď jste ftipný od příroda nebo buďte radši suchouš, co mu semtam vypadnou z kapes hopsamíčky, kameny nebo miniaturní pepřenka. Nebo aspoň upusťte v nevhodnou chvíli poznámky či při nástupu na plac zakopněte.
  8. Ukončení. Jestli mluvíte ke studentům, končete o něco dřív. Prostě je to od vás hezké, že myslíte na co, že chcou jít dom. Pokud máte publigum veřejnostní, končete o něco dřív, každý chce jít čůrat.
 
*čočku


2. listopadu 2011

Příspěvek do texťáku

Tenhle příspěvek píšu normálně do texťáku.

Protože jsem chtěl o něčem pojednat a napadlo mě, že to nemám kam primárně napsat. Že prostě nemám „osobní“ blog, kam bych blogal takové bláboly, které se chystám právě blábolit. Až na to dojdu, tak to někam postnu.

Ještě odbočk – vede mě to k tomu, že se moje Zlikatost stala semeništěm genyjálních rad, ale tak nějak přestala být o . Což nebylo původně moc v plánu. Ale teď mě napadá, že je furt moje! A už mám dokonce dojem, že to tam jasně patří. Takže fuf, killuju texťák a jdu to smrkat na Zlikatost!

Dneska se mi stalo, že jsem si to frousal Frousákem ke . Jakože sem ke mě domů. Je fakt, že jsem si zvykl během cesty poslouchat hudb. A odvykl jsem si číst. Nicméně Červeňák (konkrétně Bicarbona (HA!)) mi doporučil knih. Těžký knih, který s sebou furt někde (v kábelici) tahám. A tak jsem ho prostě četl ve Frousáku. A co se nestalo (sic!)? Cesta mi utekla daleko rychleji. No a to už se dostávám k jádru:

Pak jsem ten knih zavřel a napadlo mě, že má super název (vlastně i obal). Takový mocný (pro mě samože [záměrně nebudu říkat, co to je, nechci narušit tu anonymitu, kterou budu dále v článu potřebovat]). No a napadlo (uvjedomyl jsem si), že většina knih na mě působí mocně. Takovým dojmem, že je v nich něco fakt hutného, hustého, drsného, mocného, uzavřeného, neuchopitelného, obohacujícího.

Prostě když vidím někoho, kdo v rukách drží (má na stole ... bla) zavřený knih, jehož název si můžu přešíst, cítím, že je ten knih mocný. Často jsem pak samože zklamán, když si na ten knih počkám někde za rohem (v knihárně), popadnu ho a ofufám ho. Často to vůbec není mocný knih. Nicméně mě to neustále uchvacuje. Furt dokola - název - taj, moc. A když do toho nakouknu, tak to tak není

Mluvím spíš o nějakých beletristických knihách, ne vědeckostních - a to se ospravedlňuji (čistě proto, že jsem odvolal moderování fomentářů)!

Nicméně aby to bylo interaktiv a protože mám rád vaše fomentáře - máte to taky tak? Že zavřené a neprobádané je mocné, protože si sami můžete vymýšlet, o čem to asi tak bude?

Tak a ještě musím vymyslet název blogpostu. Obvykle to dělám hned na začátku, ale když jsem začal v tom texťáku... ať je to tedy... <dodatek pro fandy HP> (ZMIJOZEL... ...trapné ticho... ne, vlastně NEBELVÍR!)! </dodatek pro fandy HP>