31. prosince 2012

Každodenní klidodárnost #2

Dnešní klidodárnost pochází hned z časné popůlnoci. Staly se mi dvě skvělé a klidodárné věci, které se obě vážou ke knihám. O té jedné pojednám někdy později, o té druhé pojednám hned teď. Čistě proto, že jsem si řekl, že budu dávat jen jednu klidodárnost. Mám ve svém konceptu třistašedesátkové klidodárnosti stále trochu mezery. Moc to nechápu ani já sám, takže si budu plavidla vytvářet během řeky sjezdu. Jsem si ale jistý tím, že zde chci upozorňovat na milé věci, které obvykle ignoruji, i když jsou úžasné a zaslouží si více mých pozorností.

Zpět. Už jsem o tom vlastně několikráte mluvil. Vlastně o tom melu pořád, protože je to takový zlozvyk, který mě výsostně obtěžuje i přesto, jak moc je klidodárný. Jedná se o mockrát proprané a odstředěné čuchání ke knihám. Přišel jsem na to, že někteří lidé k nim čichají tak, že je prostě mají rozevřené a strčí do nich čenich. A nasají.

Já to dělám tak, že si dám zavřenou knihu těsně před nos tak, aby ta otvírací část byla před mým čenichem. Tedy NE hřbetem. No a pak stlačím listy palcem pravé ruky, kterým pomalu pohybuji směrem doprava, takže právě uvolněné listy se jemně přehoupnou směrem doleva a nejenže je mohu snáze očichat, ony navíc svým pohybem nahání svou vůni na mě. Prostě takové to prolistovávání zavřenou knihou. Jistě to chápete. Pokud ne, rázně vám to na zademonstruji živě, když mě potkáte a moc mě nevyděsíte.

Takže dnešní klidodárnost je čichání ke knihám. Důležité je uvědomění, jak úžasné to je. A že každá kniha voní jinak. Přesně to se mi stalo dnes ráno. Zakoupil jsem si totiž pod smrk 3 knihy a každá voní úplně jinak. Chtěl jsem už jít spát, ale stál jsem u stolečku a střídavě k nim čichal asi 10 minut. Pak už se mi moc motala hlava, tak jsem odpadl do postele, která je naštěstí hned vedle toho stolku. Mé knihy nebývají očtené. Mé knihy jsou prostě očichané.

30. prosince 2012

Každodenní klidodárnost #1

Vymyslel jsem, že jsem vymyslel hned několik důvodů, proč chci vlastní projekt365. Tím myslím takové to, kam každý den smrknete nějaký příspěvek nebo fotku. Viděl jsem to u mnoha lidí a přišlo mi to náročné. A pak jsem to zas viděl u mnoha lidí a napadlo mě, že je to super věc hned z několika důvodů: trénujete psaní, zaznamenáváte vlastní vzpomínky a hlavně máte potentát stát se slavným spisovatelem nebo fotografem. Dokonce tak moc, že u vás jednoho dne zazvoní chlap z vydavatelství, což musí být naprosto super a myslím, že to za můj projektový pokus stojí.

No, ale zpět k těm výhodám. Vymyslel jsem i jednu ještě další věc. Často se kolem mě motají lidé, kteří řeší takovou věc. Něco v tom smyslu, jak udělat, aby byli šťastní (ve smyslu nejvíce spokojení. Slovem štěstí se dá označit takové to, že se na vás usměje něco imaginárního, co ani vy sami nevidíte a najednou vyhrajete ve Sportici. No a stav štěstí tedy je, že se to na vás usmívá furt). Podle mě je to vlastně docela náročná hovadina. Štěstí je moc dynamické na to, abyste ho měli furt. Štěstí je právě o tom, jak je nárazové a odcházejícně přicupitávací. Proto by se měla jeho hladinka v člověku pomalu zvedat. Furt. Aby bylo trvale pociťovatelné jako štěstí a ne jako to, co se v hierarchii spokojenosti nachází hned pod tím.

Nebudu takový megaloman a budu skromný. Nebudu chtít hned prvním projektem dosahovat štěstí, ale právě toho, co je v hierarchii spokojenosti hned pod ním. A to něco je klid. Klid je pozitivní stav spokojenosti, kdy jsme nedynamicky šťastní. 

No a to štěstí (nebo v mém případě samože klid) se má hledat v maličkostech a pak to udělá ten klid. A proto jsem se rozhodl, že (jelikož jsem divný) si sem chci každý den napsat (nebo vyfotit) nějakou věc, která byla (pro mě osobně) klidodárná. Čiže je to vlastně 365ka, kde budu produkovat informace o takových věcech, které mi za ten den udělaly klid. Je to takové lákátko, aby přišla klidodárnost.

Dnešní klidodárnost je v podstatě jen tenhle článek. Protože jsem začal. Já mám začínání rád. A to i přes to, že obvykle trvá jen zlomek celkové doby, kterou věnuji přípravě začátku. Ale je daleko více klidodárný.

Navíc vtip: ten spočívá v tom, že lidi obvykle začínají svoje 365ky na Nový rok. Já začnu s předstihem, takže na konci dalšího roku se budu moct už jen válet a radovat se, zatímco ostatní budou muset ještě 2 dny makat. I když to přijde až nakonec, je to klidodárné už dnes!

1. prosince 2012

Jak na vánoční dekorace

Napadlo mě (vymyslel jsem), že bych mohl být někdy trochu trendy. Je obvyklé, že v určitých časech určité magazíny pro ženy dělají radění. Tyto určité časy se obvykle obvazují kolem nějakého kalendářního období. Jedná se třeba o Valentýna, Velikonoce a Vánoce.

No a jelikož budou za fous ty Vánoce, rozhodl jsem se vám taky honem naradit, jak udělat super vánoční výzdobu. A nekopíruju žádný ženský magazín!

Co na to: skleněnou misku, řetěz modrých kuliček, nějaké buráky, svíčka a baňka.

Podrobně:

  • Skleněná miska: já jsem zvolil velkou, protože taková obvykle pojímá ovoce na jídelním stole u maminky. Pokud to uděláte jako já, ovoce z ní prvně vysypte na stůl. Ale stejně dobře vám poslouží i nějaká jiná, klidně plastová, miska. Ale musí to být miska.
  • Řetěz modrých kuliček: já jsem v maminčiných zásobách našel tento. Ale vy najděte klidně jiný. Kdyžtak pouliční krámky s dekoracema to jistí.
  • Nějaké buráky: jak si můžete prohlédnout na špionských fotkách, moje buráky jsou zcela obyčejné a není vyžadována žádná extrémní kvalitka.
  • Svíčka: svíčka je taky kruciální. Musíte ji mít, jinak to není žádná vánoční dekorace. Klidně tam můžete smrknout čajovku. Já jsem použil svíčku, co má maminka normálně na jídelním stole. Inspirujte se.
  • Baňka: jelikož jsou ty Vánoce, musí tam být i baňka. Kdyby to nebyly Vánoce, můžete použít i klidně něco jiného, třeba kůzlátko.
Jak na věc:
Vemte misku a dejte do ní svíčku. Kolem svíčky naaranžujte vhozením kuličky. Do kluliček naaranžujte vhozením buráky a baňku. Kochejte se!


21. listopadu 2012

Jedenáctka

Rionka mě dneska nacpala do řetězofky. Já mám řetězofky rád, takže hned odpovím a pošlu štafet o blog dál.

Jak na věc:

  • Napíšete o sobě 11 zajímavostí
  • Odpovíte na 11 otázek, které vám položil ten, kdo vás do řetěžofky nacpal
  • Napíšete 11 otázek, na které odpoví ti, co do řetězofky nacpete vy
  • Napíšete 11 lidí, které do řetězofky nacpete vy

Zajímavosti o Jesisem!

  1. Zbožňuje, když jí lidi kolem říkají "Jasmín", protože si díky tomu připadá, že ji někdo vidí a má rád.
  2. Má rád ponožky. Všechny.
  3. Pořád ke všemu čuchá, někdy si kvůli tomu musí i stoupat na špičky.
  4. Rád sedí a je ve své hlavě.
  5. Když nedělá soustředěnou mimiku obličeje, vypadá jako naprostý idiot.
  6. Pořád skládá písně o smrkání a následně je zpívá.
  7. Miluje post-itové papírky a lepí si je v pokoji po stěnách, i když jsou na nich nesmyslné nesmysle.
  8. Ráda nosí rozeplé košile, protože to patří k imaginární hře na investigativního novináře.
  9. Jeho nejoblíbenější činnost je LEŽENÍ NA BOKU.
  10. Když jsou lidé kolem ní naštvaní nebo křičí, vždycky si myslí, že je to její vina.
  11. Nezná obvyklé věci, které lidi znají. Třeba kolik je jim let nebo jaké je jejich oblíbené jídlo nebo jak se jmenuje jejich maminka, i když to, že maminka se nejmenuje Maminka vím asi tak od 12 let!

Odpovědi na otázky od Rionky!
  1. Na co byste si přáli mít v životě více času?
    • Na ležení na boku.
  2. Co jste si naposledy uvařili?
    • Kedlubnové jídlo, co se vaří z kedluben, brambor a smetany. Jo a česnek eště!
  3. Chodíte do lesa, nebo jste bezvýhradně počítačoví tvorové?
    • Ano.
  4. Jakou hudbu právě posloucháte? Je něco, co byste mi doporučili?
    • Teď nic, dělám soustředění na psaní. A doporučil bych nějakou koninu, co hrají v televizní reklamě na auto, ze kterého se stane ježura.
  5. Máte doma nějakou zvěř? Jakou, od kdy a jak se vám to stalo?
    • Ano. 2 kocoury. Už tak třeba 10 let. A stalo se to tak, že jsem chtěl kocoura.
  6. Kafe nebo čaj?
    • Oboje, záleží na chuťi a příležitostech.
  7. Jaký je váš názor na kouření (cigaret, vodních dýmek)?
    • Ééé, je mi to mňouk. Každého věc.
  8. Čím byste chtěli být, až "vyrostete"? Nebo už jste "velcí" a děláte přesně to, co jste si vysnili?
    • Chtěl jsem být vždycky já, jenom o fous starší a zkušenější. Takže si ten sen plním každý okamžikový fous.
  9. Jakou barvou se rádi obklopujete a proč?
    • Nechávám barvy jen tak plynout. Třeba pokoj mám teď do zelena, ale je to proto, že už takový byl, když jsem přišel. Jinak mám rád barevné a nebarevné barvy.
  10. Kdybyste měli křídla, jak by vypadala?  
    • Taková nějaká hodně cool. Něco mezi ptákem a drakem.
  11.  Co právě máte v kabelce/batohu? :)
    • Post-it papírky, pero a knih.

Otázky pro mé následovníky:
  1. Máte rádi telefonování a děláte při tom funění?
  2. Když na ulici potkáte prodavače nějakých věcí, pokecáte si s nimi a snažíte se jim ukázat, kde je nejbližší nouzový východ?
  3. Hltáte jídlo nebo si to vychutnáváte?
  4. Víte, kdo je to hrachulník?
  5. Na zádech máte malý batůžek. Budete se bát, že vám do něj někdo nedá svačinu?
  6. Kdybyste si mohli vybrat 6 věcí, které si s sebou vezmete do dolíku v marcipánovém světě, co by to bylo?
  7. Hrajete si někdy ve svém životě na to, že jste někdo jiný?
  8. Co vás naposledy vyvedlo z míry?
  9. Myslíte si, že kdybyste se ráno probudili na opačné straně postele, byli byste zvědaví, jak jste se tam dostali?
  10. Kolik čokolády sníte na posezení?
  11. Fascinují vás oblé a kulaté tvary, které vypadají nebezpečně a přitom máte neklamný pocit, že jsou opuštěné a čekají na déšť?

Lid, co by měl navázat po mě:

Já jsem nad tím přemýšlel a nemám odvahu někoho otravovat s tím, aby pokračoval. Chtěl bych, aby si to mohl každý vybrat, takže se prosím ciťte volně a odpovězte mi. Do komentářů pak smrkněte odkaz, aby to mohlo plnohodnotně pokračovat dál. Já budu šťastný, když to uděláte. Navíc někdo by se chtěl přidat a nemůže, protože bych ho sem nenapsal. Takže. Pokud nemáte blog, tak to vůbec nevadí, protože můžete použít tohle: http://instablogg.com/ - je to instantní blog, kde si vytvoříte akorát jeden příspěvek a neregistrujete se a ani neděláte jiné blbosti. Prostě píšete.

A ještě bych dodal, že mě Rionka vůbec neotravovala, byl jsem nadšený a šťastný, že mě někdo chce do řetězofkové party. Ale různí lidi to mají různě. A já nejsem troufavý, abych někoho oslovil. Jsem jen Jasmín.



19. října 2012

Jak jsem zachraňoval brouka

Dneska to nebude psané přímo jako radodárný návod. Bude to prostě histořice, díky které se dozvíte, co dělat, když se vám to taky přihodí. A bude to krátké. Což je zde prezentováno jako bonusace.

Takže jsem dělal sezení na lavičce na dvorečku FF MU. Před tou lavičkou je cesta, která je vytvořená takovými těmi kostkami Dlažebními. Jak jsou tak decimetrokrychlové a mají šedavě načervenalou barvu. A jsou to vlastně takové pseudokrychle. Mají různé vývrtky a prohlubně a jsou šišaté a přitom nerozsedlé, protože je na první pohled jasné, že jsou moc tvrdé na to, aby šly obyčejně rozsednout. Prostě dlažební kostky.

No a Jesisem si dělá sezení na té lavičce a čte si nějakou psychopatalogickou knihu a najednou si všimne, že na jedné dlažební kostce jde brouk. Tak 2cm velký. Načervenalé barvy. Jemně tykadloidní. Pokukuje. Na kostce není skoro vidět a je zrovna vprostřed cesty, která vede do knihovny. Takže si to tam štráduje mnohomoc lidí, co jdou do knihárny nebo z ní. A brouka samože nikdo nevidí. Takové věci se obvykle stávají jenom mi. I když si zrovna dělám čtení.

No a Jesisem teda uzří toho brouka a zrovna jde někdo kolem něj a šlápne na kostku vedle brouka a brouk se skrčí to kostrkové spáry a dělá opatrného nákukníka směrem ke knihovně. Asi jako kdyby se ujišťoval, kdo ještě jde, aby mohl tiše proklouznout.

No a Jesisem to teda začne pořádat. Protože chudák brouk, co vlastně na těch kostkách vůbec není vidět. Lidi proudí furt kolem něho a on se furt schovává a následně nakukuje. Smutné. Tak Jesisem bere list žlutý (protože který brouk by jen tak vlezl na ruku) a chce na něj brouka nalákat. Ale když se otočí pro ten list a pak zpět na brouka, tak brouka nemůže najít, protože na kostkách prostě není vidět.

Ale nakonec se to daří, brouk automaticky nasedá (žlutý list - asi i u brouků je to taxík) a nechává se odnést pod stromy, kam si to původně mířil. Doufám teda. Ale budu dělat, že ano. Protože jinak by to nemělo moc veselý konec.

Jo a ještě si na mě sedly cestou 2 berušky. A v té knize jsem se dočet, že lidi, co si vymýšlí vlastní slova, můžou být schizofrenici.

27. září 2012

Jak na kulaté jídlo, jehož součástí je zmrzlina

Jelikož jsem v poslední době kuchařivý, musím se s vámi podělit o další recept, který jsem vyzkoušel a snědl. Taky bych měl přiznat, že hlavním kuchařivým aktérem byl @danextsux, který udělal většinu složité práce a já pak jen dělal tvary a vytahoval věci s mrazáku. Případně jsem pokyvoval hlavou, čímž jsem vyjevoval, že má @danextsux kuchařivou pravdu.

Nicméně to nic nemění na tom, že se jedná o nadbáječné jídlo, které je vhodné i k uctění pana nadlesního, co má v zimě roh, na který ale nikdy netroubí. Jelikož se ale v základu jedná o docela chudojídlo, přidali jsme unikátní věc - domácí zmrzlin, který celkový dojem posunuje vzhůru jako stlačení páčky na židli, jejíž sedátko zrovna nikdo neokupuje.

Co na věc potřebujete (můj recept je pro dva, protože jsme to tak dělali a navíc je na tom jasně vidět, jak moc jsem sociální!):
  • kuchařivec (může být jeden, ale ve dvou je to větší legrác)
  • 500g zmrazených malin (kilogramový pytel zmraženců z Makra to jistí, ale zkuste se podívat i v jiných obchodních řetězcích. Kdyžtak můžete jít pro čerstvé a zamrazit je. Nebo maliny nahradit čímkoliv jiným, podle vaší chuti, jelikož jsem nikde nenapsal, že se nutně musí jednat o ovocné tvarohové knedle)
  • 2 vaničky naplněné 250g měkké tvarožiny (normální i beztučný)
  • 480g mouky. Tipl bych, že polohrubé
  • 4 lžíce oleje. Normálního
  • 2 vajca (aspoň myslím. Pokud bude jídlo nechutné, prostě ho udělejte znova a vajca tam nedávejte)
  • 1-2 jogurty (radši nízkotučné, jelikož to je jenom taková břunda a bohatě to stačí. Smetanovosti ne, protože jsou moc hutné)
  • potravinové barvivo, pokud chcete mít více veselosti v talíři. Přidejte ho pak do těsta
  • velký hrnec
  • moučková cukra
  • obyčejnou vodu
  • troch soli
  • míchátko
  • polívkový lžic
  • mixér
  • loudnu na těst
  • šporák

Jak na věc:
  1. Vemte loudnu na těst a dejte do ní mouk, tvarožin, vajca, olej a špetk solu.
  2. Návod si před vařením přečtete až do konce, protože body nenásledují přímo po sobě. Některé činnosti (dělání zmrzlinu) vnořujete do jiných.
  3. Míchejte, až je z toho těsto.
  4. Vyndejte z mrazáku maliny.
  5. Posaďte si těstový bochánek na pracovní link a vyžďubněte z něj kus, který je velký asi tak do dlaně (do mé dlaně, takže malý kus). Mějte před tím trochu vlhké ruce (ale NE mokré). V dlani ten kus rozplácněte do placičkova. Pak doprostřed placičky vložte malin a zabalte ho do placičky, abyste ve výsledku měli bakuli, která má vprostřed tu malinu. Dobře to udusejte, ať v sobě bakule nemají díry.
  6. Omyjte si ruce (ano, hned po udělání jedné bakule) a jemně je osušte, ale ne úplně do sucha. Když totiž máte suché ruce, tak se to moc lepí a když máte mokré ruce, tak se to taky moc lepí a vznikají ježaté bakoule. Můžete si je prohlédnout na obrázku, na kterém jsou naše bakule vystavené.
  7. Dělejte malinové bakule, dokud máte těst.
  8. Plácněte na šporák velký hrnec, který tak do poloviny naplníte vodou. Může být klidně teplá
  9. Dejte do toho bakule. Dejte jich tam tolik, aby se všechny najednou (kdyby chtěly) mohly nadechovat nad hladinou. Pokud se tam takhle všechny nevejdou, musíte to vařit na várky nebo si vzít víc hrnců.
  10. Nechte to vařit. Odšťuchujte jemně bakule ode dna, aby se nepřichytly. To by bylo lojné. Jakmile se budou bakule nadechovat (vyplavou odspoda hrnce nahoru), odpočítejte 3 minuty a vytahejte je opatrně ven. Nejlépe pomocí míchátka. Nikdo nechce bakule pomlátit.
  11. V době, kdy máte hlídat bakule a odšťuchovat je ode dna, můžete udělat zmrzlin. Vezmete si mixér a dáte do něj nízkotučný jogurt (tu mřundu vodnatou) a polívkový lžic moučkové cukry. A všechny zbývající maliny. Mixujte, dokud z toho není zmrzlina.
  12. Do misky si dejte určitý počet bakulí a naaranžujte na ně zmrzlinu.
  13. Konzumujte.


Pro zájemce o sňatek: @danextsux už je zadaný.
Pro zájemce o chutné jídlo: pokud recept nefunguje, zmatenosti směřujte na @danextsuxe.

13. září 2012

Jak na Kedlubnové jídlo

Tak jsem se rozhodl, že budu velmi hodný a přidám do sdíleného vědra svých moudrostí další recept, který sice není z mé hlavy, ale zato je velmi chutný. Tím jsem naznačil, že recept ani nápad nepatří mi, ale budu dělat, jakože ano, abych vypadal chytřeji a měl naději na to, že budu oblíbenější. Tímto děkuji @evisek_net.

Úvodem bych řekl, že hodně z nás má rádo kedlubny. Nedělal jsem na to žádné výzkumy, ale je to můj blog a proto zde platí slovo a proto to tak je. Nutné je však zmínit, že mnoho lidu je nemůže jíst, protože se jim z nich dělají blíže nespecifikované šoufly. A tyto šoufly tento úžasný recept odstraňuje! Musíte si to však dokázat sami, protože nedávám sliby. Tak a jelikož jsem právě objasnil, že můj recept je vhodný pro milovníky i nemilovníky kedluben, můžeme přejít k vlastnímu recepisu.

Co na věc pro 2 osoby (tím ukazuji, jak jsem sociální a nevařím jen pro jednoho):

  • 2 kedlubny (nazelenalá natvrdlá bakule s chapadly, které mají na koncích povadlé listy a v prodejních řetězcích nejsou obvykle děleny na váhy, ale na kusy. Nicméně se vždy jedná o kompaktní hmotu v nejedlé slupce. Tím myslím, že na kusy tedy rozděleny nejsou)
  • 5 bramborů (solidně velké, vítány jsou různé patvary, co mají třeba tělíčko a 2 hlavičky. Takové brambory mám totiž rád a na talíři to už pak stejně nepoznáte, takže můžete dát šanci ošklivým a nechtěným, čímž si své jídlo na konci daleko lépe vychutnáte)
  • máslo v kvádru klasickém (je nutné mít verzi klasicky kvádrovou, protože jinak vám nebudu schopen správně naradit dávkování)
  • 2 zakysané smetany (15% pro normální lid, 8% lehký pro lid normální s tendencemi k hubnutí a zdravojídlům)
  • sůl (krystalky, co chutnají slaně)
  • česnek (tak 2-X stroužků, podle vašich chutí a preference)
  • voda (normální z kohoutku stačí, nebudu popírat, že se jedná o levné jídlo. Pokud ale chcete, můžete užít i neochucenou balenost)
  • škrabka na brambor (je to ošemetné, já užívám nějakou divnou, co mě 3x požerala během obnažování 5 bramborů)
  • 2 hrnce (průměr 20-25cm, na výšku tak kolem 15cm)
  • míchátko (dřevěné je lepší, protože dělá hezčí zvuky)
  • lžička (normální příborová)
  • nůž (normální příborový)
  • kudla (solidně ostrá, není čas se zdržovat pižláním)
  • struhátko hrubé (takové to na okurkový salát)
  • mačkátko na česnek (pokud doma nemáte, můžete ho zkusit nadrtit třeba lžičkou, ale nezkoušel jsem to. Je to prostě momentální nápad od klávesnivce)
  • odměrka (věc, která vám umí sdělit, kolik vody jste do ní nalili)
  • šporák (nutné je umět udělat, aby nahoře hřály 2 ploténky. Pokud máte jednoploténko, u kterého umíte udělat hřání, musíte nejprve udělat brambory a až poté kedluben)

Jak na věc (návod podrobně, jelikož nebude následovat "všechno smíchejte"):
  1. Oškrabte brambory pomocí škrabky a nakrájejte je na kousky o maximální velikosti 6cm krycholových. Protože mi to tak přijde vizuálně hezčí, než když jsou ty kusy brambor velké.
  2. Vezměte jeden hrnec (pokud se nemůžete rozhodnout který, tak rozpočítadlo) a dejte do něj kousky brambor a následně na to nalejte vodu z kohoutku skoro až po okraj hrnce. Nedělejte to opačně (brambory do vody), protože nemusíte odhadnout, o kolik stoupne hladina vody v hrnci po přidání brambor a hrnec přeteče a vodní bordel hned na začátku. A to nikdo nechce.
  3. Přidejte troch soli. Radši míň, protože v servírovací misce si to můžete vždycky dochutit. No a udělejte jednu šporákovou ploténku hřací a prcněte na to hrnec. Počkejte, až se to bude vařit a pak to tam nechte ještě tak 15 minut. Pak to odudělejte hřací a nechte to na plotně.
  4. Než se udělají brambory, oloupejte kedlubny a nastrouhejte je na struhátku pro okurkový salát.
  5. Vemte hrnec, co zbyl a postavte ho na šporák. Vemte do ruky krádr másla a položte ho obsahově největší stranou na kuchyňskou linku a poté z něj pomocí příborového nože odkrojte asi 5mm silný plátek, přičemž řez kvádrem vedete rovnoběžně s druhými nejmenšími hranami kvádru. Překpokládám, že je to nově otevřený kvádr másla. Pokud ne, můj návod na kroj do másla nebude úplně fungovat.
  6. Máslo vložte do hrnce a udělejte šporákovou plotýnku pod ním hřací a počkejte, až se máslo rozpustí. Pak tam frcněte ty nastrouhance kedlubnové.
  7. Nechte to chvíli tak, až kedlubny pustí vodu. To, že se z toho kouří, je dobrým znamením.
  8. Opět to tak nechte a vyslečte česnekové fousánky z jejich obalů. Do odměrky načepujte 250ml kohoutkové vody a do ní vložte mačkátkem na česnek namačkaný česnek.
  9. Nalijte vodu s česnekovými mačkánky do kedluben, které již pustily vodu.
  10. Nechte to tak a míchejte dřevěným míchátkem, aby to nezačalo smrdět.
  11. Nějakou dobu vyčkejte. Až se vám bude zdát, že se hodně vody odpařilo a už to není moc vodnaté, dokydněte tam obě smetany, které z jejich sídla vydlábnete pomocí lžičky.
  12. Míchejte a chvíli to nechte odstát.
  13. Opatrně vemte hrnec s bramborový a odlejte z něj nad dřezem všechnu vodu.
  14. Pokud jste to dobře trefili, trvalo vám připravit kedlubny asi stejnou dobu, jakou se vařily brambory.
  15. Vypněte hřejivost šporáku zpod hrnce s kedlubnami.
  16. Servírujte!
Možná na to budete potřebovat tak 3 pokusy, než to bude maňifik. Veškeré problémy, které vzniknou, řešte operativně.

Pro zájemce o sňatek: Jesisem umí uvařit toto jídlo tak, že je chutné a nenechutné.

16. srpna 2012

Jak sám sebe namotivovat a odstranit demotivaci

Chci pojednat o tom, co máte dělat, když jste celí sešlí, nic se vám nechce, jste demotivovaní a obtěžuje vás i čumění z okna i přesto, že vám do očí nepálí Slunko. Kdy se prostě chcete jen tak odložit do vzduchu a válet se v něm, protože válení po posteli je taky moc otravné a totálně vás vytáčí. Nechce se vám ani dát si nohy na stůl, protože vám to přijde nepohodlné a otravné. Prostě totální echt-bleh. Tak o tom chci pojednat, ale do nadpisu se to nevešlo. Vlastně jsem to ani nezkoušel, protože echt-bleh.

Šel jsem na tento fenomén prvně vjedecky. Prostě jsem hledal nějaká infa o motivaci a demotivaci. Dozvěděl jsem se něco o pyramydách a taky o zaměstnavatelích. Ale to jsem nechtěl. Chci promlouvu k lidu a né k zaměstnancům. Pak jsem prošel nějaké moudré knihy o sebeprodukci. Je to furt to samé, jak dlouhý žebřík, který vám umožňuje oďubávat okapy až u samého vrcholku střechy.

Nicméně jsem pochopil, že to hlavní v demotivaci je CÍL. Jakože musíte mít nějaký cíl, kterého chcete dosáhnout. Přišlo mi to trochu jako konin, protože i když ten cíl mám, můžu se furt cítit echt-blehově. Pak mě napadlo, že můj cíl (aby i náhodní lidé poznali, že jsem princezna) je buďto moc vzdálený nebo již dávno splněný. Proto jsem si pro potřeby mého článu dal cíl nový. Navíc je tak o-moudrý, že na konci uvidíte, zda se mi ho povedlo naplnit, což jasně dokáže nebo vyvrátí pravdivost mého článu (jakože hypotézy se vyvrací a nedeformují nebo tak nějak).

Jde totiž o to, že jsem nikde na první poklik a pohled nenašel článek, který by byl tak moudrý, jako se chystá být ten můj a hned mi naradil nějaké hutnosti, co mám jako dělat, když se dostanu do takového echt-blehu jako jsem popsal v úvodu. A proto jsem se vnitřně dohodl, že takový člán vytvořím.

  1. Cíl. Všude mleli o tom, že musíte mít cíl, kterého chcete dosáhnout. Problém je v tom, že nesmí být moc vzdálený a ani moc hneddosažitelný. Proto jsem došel k zázvoru, že mým cílem bude (rovnou své rady testuji při tvorbě tohoto článu, abych nedával zdarma kukačky v blátě bez olova) napsání článu o demotivaci a o tom, jak ji překonat
  2. Motivace. Sice máte ten cíl, ale furt nevíte, proč byste se s tím měli crcat. Musíte vymyslet, co dokonalého vás díky tomu potká. Co bude odměna! Takže: za mě to je to, že můj člán udělá, že mě opsaní (osloví pomocí psaní) nějaký chlap, který mi nabídne tučnou sumu za to, že napíšu celou knihu, která bude obsahovat následující rady, jen o každé procaní tak 2 kapitoly, aby to vydalo na celou knihu, protože brožurky působí nevěrohodně, byť jsou sebechytřeji hutné. Zde můžete vysledovat, že motivace nemusí být úplně až tak moc závislá na vás. Čiže se můžete normálně opít cizím peřím! Hlavní je prostě motivaci mít.
  3. Myslete na to, jak jste děsně profi. Nikdo vám nikdy nebude rozumět (a znát vás) tak dobře, jako vy sami. A vy víte, že jste profi. Váš šéf, vaše kreslířka či stolní lampa naprosto nejsou žádným měřičem vaší profesionality. Nikdy.
  4. Sedněte si a zamyslete se, jak se do toho cíle dostanete. Čiže co máte udělat, abyste to měli hotové a míček byl na straně toho chlapa, co vás osloví, abyste napsali tu knihu a on vám naprašal hutný peníz. Až to vymyslíte, víte přesně, co máte udělat. Takový jakože míčkový odpal na druhou stranu. Pokud je těch odpalů víc, tak to budete mít náročnější (protože než míček dopravíte na druhou stranu, musíte do něj drcnout několikrát [což vlastně není moc profi {a měli byste se zamyslet nad redefinicí svého cíle}]).
  5. Pjetka je mezikalkulace, protože přece nemůžeme celou věc uspěchat, když jste se až doteď váleli a nic nedělali. Takže máte cíl (nějaké chtění), motivaci, jste profi a zvládnete to a navrch víte, co máte dělat.
  6. Odstranění demotivace. V moudrých knihách se s tím obvykle moc nepářou a do demotivací (a depresí a vůbec tadytěch nechtených negativ) kopou a zahazují je. V mém návodu ale demotivaci vemte a uložte ji někam do pelíšku, aby nebyla smutná a neměla potřebu vás potom umačkat, až se k vám vrátí. Uložením do pelíšku získáte výhodu, že později nebude svým smutkem a opuštěním tak vyprahlá a znovu se jí opět snadno zbavíte prostým uložením. V tomto bodě jde v podstatě (pokud se oprostíme od pelíšku) o to, že i když víte, co máte dělat, musíte se k tomu donutit. Vyberte si aspoň 16 činností z následujících a splňte je:
    • Oblečte si teplé fuskale. Takové ty hutné. Zabírá to, nemusíte se dívat divně. Až na to lidi přijdou, bude se to tak nosit normálně.
    • Zjistěte si autobusový spoj do Jekatěrinburku s přestupem ve vašem místě bydliště.
    • Udělejte si čaj a po napití se hluboce nadýchněte.
    • Posaďte se na okno a koukejte se z něj ven. Pokud je to fyzicky možné, vyhoďte ven jednu dolní končetinu bez obuvi (možno ponechat fusakli, je-li to teplá huňatice) a jemně s ní máchejte v luftě tak, aby nedošlo k jejímu odření o omítku domu.
    • Zapalte si svíčky, pokud je v místnosti takové šero, že nejste schopni rozpoznat barvu svých očí.
    • Jděte se předem nahřát na Slunce a během pracování dbejte na to, aby na vás naopak nesvítilo i v případě, že je vaším cílem výroba sluneční zvonkohry poháněné větrem.
    • Pořiďte si lahev s cucáčkem a po napití poslouchejte, co se vám lahev snaží sdělit.
    • Pokud jste akční typ, protáhněte si záda nebo snězte hodně studený jogurt (dovoluje-li to vaše trávení).
    • Zkuste v rámci záchvatu kreatitivy udělat stojku.
    • S ostatními osobami interagujte jen pomocí horních končetin.
    • Místo kávy používejte náhražky vajec.
    • Vezměte si provázek a udělejte na něm méně než 6 uzlů klasickým způsobem.
    • Nadechněte se levou nosní dírkou a dívejte se při tom doleva. Cvičení opakujte i s druhou stranou obličeje.
    • Nepoužívejte papíry a propisky s ostrým hrotem.
    • K jídlu si nedávejte nic těžkého a velkého. Je docela dobré mít trochu hlad, jelikož budete chtít mít činnost dříve za sebou, protože vidina jídla je také motivující.
    • Čichejte k náhodným předmětům.
  7. Po předchozích činnostech byste měli být rádi, že můžete dělat něco, co má podle vašeho cíle smysle a proto se do toho pusťte.
  8. Pochvalte se.
Pro zájemce o sňatek (a pro toho chlapa, co mi nabídne tu věc): Jesisem sama vyzkoušela svůj recept na demotivaci, kterou uložila do Ikejových krabic pod svoji postel. Zjistila, že funguje, jelikož udělala to, co si stanovila v prvním bodě. Napsala člán o demotivaci.

12. srpna 2012

Kostelní vtip

Dnes jsme byly s maminkou na špacíru. Tedy původně jsme šly jen do Billy, ale pak jsem navrhl, že by bodlo kafe v cukrárně. A tak jsme se harcovaly k cukrárně. Byla zavřená. Tak jsem nadhodil, že bychom mohly jít do asi 2km vzdálené restaurace, protože přece není takové vedro, aby nám kysly jogurty, co jsem si koupil v té Bille.

No a co se nestalo (sic!)? Šly jsme kolem (no dobře, docela kus od) kostela a já řekl, že místo restaurace půjdem tam! Maminka protestovala a tak jsem díky tomu vymyslel tento kostelní vtip! Je hodně blbý, takže už ho možná někdo vymyslel přede mnou. A aby to nebylo rasistické, tak předem říkám, že nemám v plánu urážet žádné náboženské většiny.


Kostelní vtip:

Přijde Jesisem s maminkou do kostela. Energicky zasednou do lavic, pohodlně rozhodí své kabelky a zvesela zahlaholí na faráře: "Dvakrát kafe, prosím!".
Farář se zamračí a řekne: "Pssst! Tady jste v kotele, zde žádnou kávu nepodáváme!".
Jesisem se probere a šeptem odpoví: "Tak dvě ty sušenky a červené víno".

6. srpna 2012

2 histořice s obrázky

Abych nějak začal. Také jsem si povšiml toho, že jsem sem již dlouho nic nenapsal. Což neznamená, že nemám Zlikatost rád nebo tak. Nebo že ji nechci nebo že jsem zapomněl psát. Nebo že se bojím nebo nemám náladu na hemoglobin. Ale neměl jsem dostatečně hutné a dlouhé téma k razení. A to i přesto, že jsem montoval nábytek, jel na výlet a začal si jinak česat vlasy. A koupil si až moc šamponů s kondicyjonéry.

Takže. Abych se nějak dostal k tomu gró. Našel jsem v telefonu dobré (jako ty fotky jsou děsné, ale myslím dobré, jakože Zlikatostně hutné z pohledu "co se nachází na fotce". Protože jinak jsou ty fotky děsné) fotky. Jedna z nich bude zastupovat srandahistorku, kterou si můžete v praxi vyzkoušet a ta druhá bude obsahovat návod na velmi vkusný doplněk do vašeho příbytku, který si také můžete (s trochou námahu) v praxi vyzkoušet.

Histořice První aneb Návod na zábavu:
Už jsem tu několikrát mlel o Ikeji. Já se tam furt tak nějak ochomýtám a ani nevím, jak se to vždycky stane. Prostě tam najednou jsem. Jednou večer jsem tam třeba byl a byla tam také taková plyšová věc, co vypadá jako shnilý salám. No odporné. Vzal jsem to do náruče a bylo to tak zoufale nehezké, že jsem si to musel koupit, aby to nebylo tak moc smutné. Je to tohle. Odnesl jsem si to ke kase v náručí. Pojmenoval jsem to Prokop Balón. Na počest chlápka, co vlastně asi ani nežije, i když já si myslím, že ho můžu normálně potkat na ulici.

Tak to bylo na úvod srandahistorky. Jak jsem v úvodu vypopovídal: furt se nějak ocitám v Ikeji. No a ocitl jsem se tam zase (poté, co jsem měl Prokopa doma. Vlastně ten úvod s Prokopem není vůbec důležitý, jen jsem potřeboval nějak představit toho plyšáka) s tím, že nákyselně se tvářící (tím ukazuji, že se v mém příběhu jedná o zápornou postavu) paní prodavačka z oddělení matrác někde lítala v době, kdy jsem asi chtěl nebo potřeboval její asistence. Bylo to otravné a já se nudil. A najednou jsem uviděl loudnu s dalšími Prokopy. Tak jsem je popadl a nastrmačil je na všechny martace. Tím jsem ilustroval, na co ty martace jsou. Lidé díky tomu nechodili kolem těch měkkých a naměkklých kvádrů a neříkali: "No co to je? Na co ty bílé věci jenom jsou?". Protože to Prokopové jasně a názorně ilustrovali. A pak přišla ta baba a všechny je ošklivě popadla a nacpala je zpět do ohrádky, že které jsem je pracně vytahal. Nepochopila tu prodejní a radivou genyjalitu.




Histořice Druhá aneb Návod na dekoraci:
Co k tomu potřebujete: Hromadu MC kazet, pana Šroubováka
Jak na věc: vezmete staré MC kazety, které už nepotřebujete a jednoduše je celé vymotáte. Pana Šroubováka máte proto, že to někdy nejde až tak úplně (přetrhne se to) a musíte nějak dostat ven i ty nejmenší zbytečky pásky. Odměnou je vám pak skvělá a hravá šmodrchanina tvaru homole nebo tvaru jiného, podle toho, jak si ji naaranžujete.



Pro zájemce o sňatek: Jesisem dělá i horší věci a dokonce je již schopna rozlišit, co se hodí napsat na Zlikatost a co ne.

25. dubna 2012

Jak na samoobslužné pokladny a nudné nakupování

Dneska se budu věnovat dvěma věcem. První trápí většinu populace a druhá tu menší většinu. Všiml jsem si totiž (sám na sobě třebas), že nechci používat samoobslužné pokladny v Tesku. Protože se bojím. Jasně, mají tam všude cedule, jak na to a taky je tam nějaký pán nebo paní, co vám s tím poradí. A pokud už jste to někdy absolvovali, možná se zrovna nadzvedáváte na židli a říkáte mi "ty jsi ale povařený makarón! Je to tak jednoduché, kdo by se toho mohl bát?!". No a máte v celku pravdu. Až na ten makaron.

Nicméně pokud se mnou máte společnou prvotní nechuť k samoobslužným pokladnám, račte si počíst, jak na to. Funguje to tak, že si vyhlédnete nějakou samooblsužnou pokladnu. Je celkem jedno kterou. Nejlepší je taková, u které nikdo nestojí. Pokud máte nějakou favoritku a někdo u ní je a u pokladny vedle nikdo není a ve frontě za vámi někdo stojí a vy máte v plánu čekat, až se uvolní vaše favoritka, můžete sklidit hudrání zavámičekajících. Ale jinak je to smrk. Prostě používat můžete jen takovou samoobslužnici, u které nikdo nestojí. Tečka.

Naklusnete k tomu. Jsou to takové 3 stolky. Nižší, na který prásknete košíček s nákupem, vyšší, který má na sobě sbírátko na čárové kódy (jak je to známo z normálních kas, kde sedí pan/paní pokladní) a dotykový dysplej a pak zase další nižší stolek, což je jedna velká placatá váha. No a vlastní práce začíná u vyššího stolku. Na dyspleji ťapnete "Start" a pak starodávným způsobem naťapete čárový kód věci, kterou si chcete koupit. Dysplej vám oznámí, až se to povede. Pak tu věc musíte odložit na nižší stolek, což je váha. A ta kontroluje, že nekradete. Pokud máte rohle nebo jabka, místo čárového kódu dáte na dyspleji "vybrat zboží" a prostě ho tam podle obrázků naťapete. A cajk. Normálně se nestala žádná nepředloženost, celé úplně v pohodě.

Až máte naťapané vše, nákup ukončíte a automatickou samoobslužnost nakrmíte penězi nebo kartem. Pak to honem rychle všechno poberete a běžíte pryč, aby se i ochranka pobavila. Zvládl jsem to, nemáte se čeho bát!

No a když už jsem u toho bavení. Jistě se vám někdy stalo, že jste se na nákupech nudili. Mi se to stává často. Šopink mám moc rád, ale tak prvních 7 minut nebo když si můžu zkoušet boty a klobouky. Jinak to moc nedávám. Proto jsem vymyslel, jak to udělat ještě víc dokonalé, abych byl tralala po celou dobu. Takže přináším nějaké další super typy z krámů s nábytkem a domácími potřebami:
  • Přerovnávejte jim plyšáky a dekorace, protože se vám zdají v defaultním nastavení smutné.
  • Pokud mají budíky, vezměte jeden a po cestě krámem s ním náhodně zvoňte.
  • Čichejte ke kobercům, lehejte si na ně a tvařte se, jakože je to látka na šaty a pokuste se do toho namódit.
  • Čichejte k zrcadlům.
  • Podívejte se do všech šuplat stylem, při kterém dáváte vizuálně najevo, že uvnitř očekáváte apokalypsu nebo nemravnou scénu.
  • Pokud se v obchode nachází dětský koutek, vyhněte se mu.
  • Pokud má Ikea v nabídce minutky, naběhněte k nim a co nejvíce (a v co nejkratším čase) jich natáhněte na nejrůznější hodnoty. Utečte.
  • Vyzkoušejte si všechny nainstalované rolety.
  • Lehněte si na postel a dělejte mrtvolu nebo spící mrtvolu.
  • Záchodové štětky, tyče na záclony a smetáky jsou mocné zbraně, které se hodí k útoku na každého, kdo je též třímá v ruce.
  • Schovávejte se za různé kusy nábytku a jemně za nimi vykukujte, jakože na někoho číháte. Lidi to moc mate.
  • Sledujte, co mají jiní lidé v košíčku a uhihňávejte se tomu.
  • Berte do rukou lampy a přikládejte je k uchu. Pro větší efekt můžete dělat "ššššt" na vedle nakupující.
  • Vše, co je průhledné nebo průsvitné, si dávejte blízko k oku.
  • Zajímavé povrchy dlouze a zkoumavě osahávejte. I když je to dlaždice nebo květináč.
  • Pokud jdete s někým a díky své neposednosti se ztratíte, začněte wrrrruchat. Nalezení zaručeno.

5. března 2012

Fóbie z internetu (Tarifáři egen)

No, co se mi teď nestalo (sic!)? Zvoní mi Sluchátko. Číslo, které neznám. Hned mi bylo jasné, že to bude nějaký tarifář. Volali mi pár dní zpátky, že jak si na Sluchátko platím tarif, tak že už to dělám dlouho a mám tam nějaké výhody. Dycky jim řeknu, že to nechci, protože mi nutí barevný telefon za jednu kerunu (říkám, že jeden telefon mám, tak na co další) a levnější volání a tak. Prostě jim po telefonu nevěřím. Navíc mi už nevolá paní Tý Mobajl, ale nějaké jiné paní, co jsou partnerky paní Tý Mobajl. Moc to nechápu. Ale to je celkem jedno. Prostě jim už nevěřím. Je to podezřelé.

No a tak mi zvoní Sluchátko. Zvednu to a je to další partnerka paní Tý Mobajl a jedná se o monitorovaný hovor. Tato patrnerka paní Tý Mobajl mi to stihla říci hned, obvykle mi to říkají až tak ve třetí větě, kdy si na to vzpomenou. Jistě se mi nepovede přesný přepis, nicméně mají to tam nahrané. Uschované pro budoucí generace! Prvně se mě zeptala, jestli mluví se mnou, ale přečetla špatně moje příjmení, tak jsem klidně řekl, že ne. Omluvila se a přečetla ho dobře. Tak jsem řekl, že ano.

No a pak to začalo. Neklasická nabídka internetu na začátek, protože tam hodně dlouho platím svůj tarif.

Partnerka paní Tý Mobajl: "Nabízím vám internet, vlastně abyste si mohla připojit počítač k internetu. Máte už počítač připojený k internetu?"
Byl jsem z toho zmaten. Myslel jsem, že se mě ptá, jestli mám počítač připojený k internetu od nich. Tak jsem řekl, že ne. Ale bylo to evidentně špatně, protože pokračovala:
Partnerka paní Tý Mobajl: "Vy nemáte počítač?"
Jesisem: "Mám."
Partnerka paní Tý Mobajl: "A vy ho nemáte připojený k internetu?"
Co naplat, musel jsem pokračovat v šarádě. Řekl jsem si, že se partnerka aspoň pobaví, když už musí otravovat lidi po telefonu.
Jesisem: "Ne."
Partnerka paní Tý Mobajl: "A proč ne?"
Jesisem: "Bojím se ho."
Partnerka paní Tý Mobajl: "Vy si ze mě děláte srandu!"
Všimněte si, že to je snad vůbec poprvé, co je aspoň napadlo, že si z nich fakt dělám srandu.
Jesisem: "Ne, jedná se o naprosto regulérní fóbii, to nevíte?"

Partnerka paní Tý Mobajl je šokovaná, říká něco ve smyslu, že to snad ani není možné, bát se něčeho tak jednoduchého, jako je internet. Ptám se, jestli je podle ní internet jednoduchý. A jestli je podle ní jednoduchý třeba pavouk. Internet je jednoduchý, pavouků se nebojí, pokud ji nechtějí kousnout nebo jí doma nedělají sítě. Partnerka paní Tý Mobajl se mi snaží vysvětlit, že si na internetu najdu všechno, třeba nějaké slovo, nějako adresu, překladače a tak. Ptá se mě, jestli jsem s tím něco dělala. Říkám, že chodím na terapii. Partnerka paní Tý Mobajl najednou vykřikne "AU" ptám se, co se stalo. Možná jsem se přeslechl. Říká, že je jí to blízké, že taky chodila na terapie, ale s něčím jiným.

Je chvíli ticho. Pak mi řekne, že neví, jak by mi na dálku mohla pomoct. Chtěl jsem jí říct, že jsem rád. Že je to asi nejfajnovější tarifář, co jsem měl kdy ve Sluchátku. Nekřičela na mě, jak je u jiných partnerek obvyklé. Ale zavěsila. Možná mě prokoukla. Každopádně, pokud si večer bude googlit fóbii z internetu, třeba mě odhalí! Byla to fakt milá paní, mohl jsem udělat lepší joke, ale moje prvotní nepochopení otázky vedlo jinam.

2. března 2012

Jak na pracovní pohovor a motivační dopis

Předem avizuji, že to dneska vůbec nebude vtipné ani srandovní. Bude to normálně hutná rada do života, kterou fakt můžete použít a nemusíte si ji nijak umírňovat pro mimojesisemné prostředí. Výhodou mého návodu je, že budete šťastní bez ohledu na výsledek vašeho snažení, jelikož vám sdělím, jak na věc!

Tak a zpět: O tomhle tématu jsem zatím nic nenaradil. Je to proto, že jsem to taky ještě nikdy neabsolvoval. Ale jednou jsem si řekl, že bych to zkusit mohl a tak jsem se na jedno výběrové řízení přihlásil. Čistě proto, abych měl tu zkušenost a věděl, co čeho jdu. Předem říkám, že moje rady jsou tak kruciální, že v žádném zaměstnání nebudete mít problémy. Jediné, co se vám může stát negativního je, že na tu práci nemáte dostatek zkušeností/vědomostí. Ale s tím vám nepomůžu. Jen vám sdělím co dělat, aby vás vzali, pokud na to máte! Kapitoly o sebevzdělávání přiložím možná časem a na přání.

Motivační dopis
Začneme motivačním dopisem, protože ten musíte napsat obvykle ještě před tím, než jdete na pohovor.
Co to je: Motivační dopis je moc dlouhý can (abyste nenudili), na základě kterého si vás budoucí zaměstavatel musí pomyslet "panebože, taková dokonalost! To musím vidět a zaměstnat, pokud se to zvládne dostavit!".

Na internetu jsem se dočetl, že do toho máte dávat trapné fráze o tom, jak moc tu práci chcete a tak. Buďte slušní, pozdravte. A pak tam prostě normálně napište, proč tu práci chcete a jak moc jste dobrej. Smrkejte na fráze. Jednou jste nějací, tak to neschovávejte. Přece nebudete lhát vlastnímu zaměstnavateli, že jste jiní, než jste. Jediné, co se může stát, je to, že vám tu lež sní a vy se pak budete muset přetvařovat po celou dobu svého působení v dané pozici. A jestli se mu váš motivační dopis nelíbí, tak ať si strčí čepici do odšťavňovače a nezapne ho. Čiže v případě neúspěchu nemůžete vinit sebe, ale toho někoho, kdo nerozpoznal váš potenciál. Čistě pro úplnost: jakmile ten dopis odešlete, můžete se radovat bez ohledu na výsledek, protože pokud uspějete, jste geniální a pokud ne, jste geniální a zaměsntavatel (budoucí) to prostě nepoznal, takže buďte rádi, že pro něj nebudete mrhat svými talenty.

Pohovor
Co to je: Pohovor je takový pokec, na který jdete poté, co někdo rozpozná vaši genialitu, jež byla zprostředkována pomocí motivačního dopisu. Obvykle tam sedíte vy a nějací další lidé, kteří si myslí, že za ten fous odhalí, jak moc vhodný kandidát jste. A ano, na začátku se klepe rukama. Buďte na to připravení! Někdy se může stát, že vám dají i nějaký úkol. Nebuďte na ně naštvaní, vlastně je jejich rozhodovací práce nezáviděníhodná, protože za ten fous času, který mají vyhrazen pro vás a za který musí poznat, jestli se jim hodíte do krámu nebo ne, se toho moc zjistit nedá. Pro je to větší lotynka než pro vás.

Jak na věc:
  1. Ohákněte se. Třeba já jsem strávil víc času kupováním košile, než vlastní myšlenkovou přípravou na pohovor. Zjistil jsem totiž, že žádnou vhodnou nemám (že prostě nemám žádnou). Vyrazil jsem nakupovat. Byl to mor. Nikde nic hezkého neměli. 4 hodiny mého života v háji. Radši si tedy něco uštrikujte. Každopádně se ohákněte tak, jak se sluší na vaši pozici. Aby budoucí zaměstnavatel pochopil, že chápete takové ty základní sociální věci a situace. Že umíte používat zrcadlo. Že se neoblečete jako na ples mikrovlnek nebo si nevemete o 3 čísla menší kalhoty. Prostě dobrý dojem. Cajk, pokud jste fakt moc jelito a víte, že na tom v budoucím zaměstnání záležet nebude, nechce si poradit od někoho, kdo je menší jelito, než jste vy. Pak na jeho radu smrkněte a oblečte se podle svého, neb chcete, aby zaměstnali jelito a ne menší jelito.
  2. Připravte se hlavou. Předpokládám, že pozice, na kterou se hlásíte, je nějak zaměřená. Je docela vhodné, abyste o tom měli více par (a ne jen jednu páru). Záleží samože na pozici. Pokud si nejste jistí, aspoň si k tomu něco nastudujte, pokud vám pro samé oblékání zbyde čas.
  3. Připravte si další věci. Nahledejte, kde se pohovor koná, ať pak nebloudíte víc, než 5 minut, protože to dělá stresování. Vemte si kapesníky. Když nebudete vědet, na co se vás ptají, prostě začněte smrkat. Pro krizový případ (spletli jste si pohovorové dveře; naprosto nechápete, co je to za lidi; chce se vám na záchod; chcete domů; máte děsy z kravaty, kterou má předseda poroty; nebaví vás to; nechali jste na Slunci balíček polomáčených sušenek) si namyslete krizový plán, který vám zajistí rychlý odchod z místnosti bez zbytečného pozdvižení. Například nakoukněte do okna, podívejte se na oblohu a vykřikněte: "panebože, zmrzlinář!" a utíkejte ven.
  4. Na vlastním pohovoru si nevymýšlejte a chovejte se normálně. Je to to stejné, jako s tím motivačním dopisem. Prostě pokud zaměstnavatel nepozná, jak super jste, je to jeho chyba. Tečka. Radujte se a gratulujte si!
  5. Výsledek. Pokud je kladný a vzali vás, sdílejte moje rady dál (jako místo díků). Pokud vás nevzali a vy jste přesvědčeni o tom, že udělali kruciální chybu, sledujte danou firmu/podnik/blabla a smějte se jim, jak špatně udělali, houpejte se na židli a hlaďte si bříško spokojeností!
Pro zájemce o zaměstnance: nevzali mě, protože jsem neměl s danou problematikou žádné zkušenosti. Ale líbilo se mi to! Kopa srandy, šel bych na ten pohovor znova, i kdybych věděl, že mě zase nevezmou. Nicméně pokud máte pocit, že vám člověk jako já na pohovorech (no a nebo i v zaměstnání) chybí, dejte mi vědět, přijdu si zapohovorovat.

22. února 2012

Histořice: Pán a Toaleťák

Mám dvě historky. Jednu dnešní a jednu starší. První si sem chci jen poznamenat, abych nezapomněl, protože je kouzelná a ohledně té druhé mi můžete poradit a sdělit své názory, protože byla fakt WTF.

Kouzelná: Kdo mě zná, ví, že moc rád cestuji vlakem. Je to prostě pecka. Možná jezdím vlakem radši než autem! Ale jen možná, jsou to oba dva tak odlišné způsoby frousání, že se to nedá srovnat. No ale k histořici. Vlak stál na nějakém nádraží (z důvodů anonymit to neprozradím). Dlouho. Dlouho. Dlouho. Už jsem se nudil. Civěl jsem z okénka. A najednou se tam objevil pan výpravčí. Civěl jsem na něj. A pak se vlak rozjel. Pan výpravčí se možná díval mým směrem, ale přes zapatlané okénko to nebylo až tak moc přesně poznat. Prostě jsem mu ale pro sichr zamával. A on?! On smekl čapec a jemně se mi uklonil. To bylo tak milé! Jeden by mu i pohled poslal!

WTF: WTF historka bude trochu obšírnější, protože nevím, jak to pojmout, aby to dáválo aspoň trochu smysle. Jde o to, že jsme dnes měli v plánu udělat si cool výlet. Pak jsem si vzpomněl, že už je semestr a musí se tedy chodit do školy. Cajk. Zredukovalo se to jen na nákupy jídla a kravin pro radost. No a vlastně je to jedno, prostě jsme se rozhodli, že prvně půjdem do Makra, uděláme tam rychlou vozíkovou objížďku, popadneme pití a pojedeme do Teska. Cajk. A už bude to WTF.

napadlo, že potřebuji toaletní hajzlpapír. V Makru a podobných velkých obchodech dělám rád to, že pokud jsou role vystavěny pěkně vysoko a na sobě, tak tu hordu obejmu. Je to měkké a miloučké. Jenže ouha. V oddělení toaleťáků stojí nějaká paní. Říkal jsem si, že se budu chovat solidně a jen si vyberu. Normálně. Šel jsem kolem různých druhů toaleťáků, až jsem se dostal k Zewě, kterou jsem si původně chtěl koupit. Užužuž jsem chtěl popadnout žlutý pakl, když v tom ke mě ta nějaká paní přiskočila a povídá mi: "Mohu vám pomoci s výběrem toaletního papíru?". Myslel jsem, že je to nějaká paní, co je jako já a dělá si z lidí legrace. Čeká na jejich reakce. Hluboce jsem to ocenil! Samozřejmě jsem řekl, že ano, že jistěže! Ať mi poradí, jak si mám toaleťák vybrat. Fakt jsem byl zvědav, jak moc dobře to má připravené. Rohodil jsem u toho rukama, abych dal najevo dostatečný zájem.

Paní ukázala na tu Zewu a řekla: "Tady, jak vidíte, je bílý, tady je žlutý, bílý a broskvový..." a tím popsala spodní řadu regálu. Zarazil jsem ji. Ptám se: "A to je všechno? To mi je jen vyjmenujete? Já myslela, že mi toho řeknete víc. Třeba i něco o používání a tak...".

A v tuto chvíli jsem poznal, že to není srandopaní. Že to myslí vážně. S křečovitým úsměvem říká: "No ne, já vám chci nabídnout jen toaletní papír... záleží, jestli chcete jemný nebo extra jemný...". Jsem zklamaný. Říkám "dobře. Fajn. Pokračujte.

Paní pokračuje vrchním regálem: "Tohle je extra bílý a vedle je bílý...".
Přerušuji ji slovy: "Extra bílý?! Co to je?! To je jako víc bílý než ten vedle?"
Paní: "No... ne. Ten je bílý a ten je extra bílý."
Já: "No, ale jaký je mezi tím teda rozdíl? Jeden je bílý, jeden je extra bílý a ani jeden není víc bílý?"
Paní: "Heleďte se, to nemá cenu. Vyberte si sama."

Začal jsem si vybírat. Pak jsem řekl: "to nemá cenu, ta paní mě rozhodila! Nemůžu si vybrat!" a vrátil jsem se k našemu vozíku. Ale protože jsem si chtěl koupit žlutou Zewu (která asi teda není extra bílá), musel jsem se pro ni vrátit. Prvně jsem nakukoval za kuchyňskými utěrkami, jestli tam paní ještě je. Byla. Nechtěl jsem zdržovat nákup. Rozběhl jsem se k regálu a vyrval z něj pakl žluté Zewy. Nerozhlížel jsem se. Pelášil jsem pryč a tisknul si pakl na hruď. U košíku jsem se dozvěděl, že jsem měl vzít ještě jeden fialový. Běžel jsem zpět k regálu.

Obdobným způsobem jsem popadl fialový. Paní mě zastavila. Že pro mě má dárek od Zewy. Dala mi jednu rolku. Civěl jsem. Řekla, že to je fialový, když nechápu ty druhy. Poděkoval jsem. Paní si myslela, že jsem dementní. Ale dala mi papír zdarma. Fialový. Když nechápu rozdíl mezi bílým a extra bílým.

Ukončím to tím, že jsme tam byli hodinu a stálo to pjet hadráků. FOTO (nahoře můžete vidět ten toaleťáček, co jsem dostal prézentem):


10. února 2012

Jak na rande. Part I.

Docela často se mi stává, že se mi tady v redakci hromadí požadavky, prosby a stížnosti ohledně jedné věci. A to o té věci, že jsem vám nic nenaradil ohledně randění (to je věc!). Budu na to dneska rejagovat. Věc se má totiž tak, že nechápu koncept rande. Celého randění. Je to na mě moc divné a složité. Pak mě napadlo, že jsem prokazatelně několik rand patrně i absolvoval. A stejně to furt nechápu

Nicméně jsem o tyto rady byl nedávno pořádán přímo. Ne do redakce, ale prostě přímo IRL (IRL je dobrá zkratka, přijde mi děsně profi. A to proto, protože jsem děsně dlouho luštil, co to znamená, protože jsem jetel. Pak jsem na to přišel a od té doby to semtam užiju, když si na to vzpomenu. Abyste se nemuseli namáhat, pokud byste museli: inrýllajf). No a na ten kont jsem si řekl, že já umím radit totálně ve všem a tak bych jako něco vyradit mohl. Přeci jen, jsem pokladní truhlice rad a nezklamu sám sebe, když už jsem si ten titul udělil!

A pak jsem se zase dostal k tomu, že v tom moc radit nemůžu. Z pana principa mého dělání chápání randů (což je docela kulatý omezenec). Jak chcete někomu radit, jak udělat dojem? On to pak vezme, udělá to přesně tak a z rande se stane jedna velká lež. Nebudete tak totiž poznávat toho někoho, ale . Skrze moje rady. Budete tedy poznávat (částečně, zprostředkovaně) přes někoho. No uznejte, to je pěkný osmrk. To bych nechtěl ani !

Tak a už k té klasické krucialitě, motivaci už jsme měli. Jestli ve vás dělá pocit, že ne, tak dělejte jiný pocit: jakože jo. Co se mi totiž nedávno nestalo (sic!)? Přišel jsem na to (vymyslel jsem), čím uděláte rande genyjální. Je to úplně jednoduché. Záleží to jen na výběru restaurace. Ono totiž když mají lidi hlad, tak nejsou vrlí. Proto byste se měli jít někam najíst. No a když dobře vyberete plac kam, máte vyhráno a rande můžete zhnojit jen tím, že váš randí partner není úplně echt (vy jste echt, znáte totiž mou radu. IRL se tím ale moc neohánějte).

Tak už to přijde, teď: byl jsem v úchvantné malé italské restauraci. Na stole byla svíčka! Ale ne taková ta čajovka, do které z nudy sypete sůl a pepř, protože je to prča. Prostě vysoká elegán svíce na tepaném černém svícnu. Nevím, co znamená slovo tepaný IRL, ale přesně tak ten svícen vypadal. Přesně tak, jak to slovo zní. Vedle něj byla na stole rudá růže. No paráda. Hned jsem si připadal, jakože dneska poprvé a fakt na fest randím! Dokola mě nevtíravá italiáne hudba a (a to je to nejhlavnější!!!) tam byla obsluha, co se FURT usmívala. A to je přesně to, podle čeho máte vybrat tu restauraci! Podle usmívajícího se personálu!

Zaprvé máte plné bříško dobrého jídla (pizzy), takže nemůžete být naštvan a zadruhé jsou kolem vás usmívající se lidé, takže vám to sekundárně dělá den! Pecka. Takže když chcete jít na rande a děláte chtění, aby to bylo echt, jděte tam, kde se usmívají! To je prostě celé tajemství randění. Dneska jsem to rozlousk. Tečka.

Jen vám nemůžu říct, co to bylo za restaurant. Mám v plánu tam chodit i nadále. Kdybych to prozradil, chuchvalcovaly by se tam davy a já už bych si tam v klídku nezarandil. Není nutné, aby to byla italská restaurace. Klidně může být třeba kolumbijská nebo jen se střechou a oslem. Je to mňouk. Hlavní je ten personál a poživatelné jídlo. A ano, můžete začít dělat namítání, že jídlo uvaříte doma a další jiné jistě oprávněné námitky. Berte na vědomí, že nechápu, co je to rande. Ale dnes jsem měl fakt pocit, že na nějakém jsem!

9. února 2012

Jak na pleť a kosmetiku

Vaše obavy se nemusí obávat, že by snad měly započít svou aktivitu. Můj článek bude přínosný pro všechny. I pro chlapy nekosmeťáky! Článek vám sdělí, jak vypadá kosmetické vyšetření zdarma a po jeho přečtení možná budete mít touhy jít za kosmetyckým poradcem z lékárny.

Jdu si to takhle dneska do lékárny a je tam fronta. V tom ke mě přiskočí nějaká slečna asitakylékárnice a ptá se mě, jestli chci otestovat, co mám za typ pleti. Nedlouho předtím mě otravoval tarifář, který vůbec nebyl ftipný, a tak jsem řekl, že jo. Že jdeme testovat moji pleť. Aby věděla, že to myslím vážně (a zároveň abych ji zbavil pocitu, že mě obtěžuje), započal jsem na místě radostně poskakovat. Dále jsem sbalil ruce do pěstiček a tiskl si je k hrudi. Zabralo to! Vzala mě stranou. Ke stolečku. Byl přeplněn blbinama. Posadil jsem se. Byl jsem skryt za reklamními cedulemi na lékárénské výrobky. Nikdo nás tedy neočumoval.

Slečna se mě zeptala, jestli používám nějaký krém na obličej. Zíral jsem na ni. Ještě chvíli. A pak jsem vyklopil, že mě nedávno večer poprvé napadlo, že bych si měl nějaký koupit. Protože je zima a má pleť je omrzlá. Optal jsem se, zdali je to důvod, proč ke mě přišla a chce mi otestovat pleť! Zírala ona na . Pak to vyrovnala a usmála se. Pobral jsem, že jsem se asi nechoval moc normálně. A tak jsem to narovnal tím, že jsem vykřikl, že jsem nadšen!

Vytáhla takovou divnou věc s obrazovečkou a sosákem na konci. Že mi to připlácne na pleť a zjistí, jak je hydratovaná. Řekl jsem, že to nechci na obličej, že je to umazané od jiných obličejů. Řekla, že to čistí. Usmál jsem se, že teda cajk. Pak jsem musel povykládat, kolik toho denně vypiju. Taky cajk. Stroj mě nařkl z mírně dehydrované pleti. Necajk. Pak mi změřila mastnotu pleti. Taky pomocí toho chytrého bazmeku, který byl navíc kombinovaný s papírkem. Nějak nadprůměr. Asi taky cajk.

No a pak to přišlo! Vzala katalog a ukazovala mi, jaké přípravky jsou pro mě cajk! Tak jsem se dokola ptal, jak to používat. A taky na cizí slova, kterým jsem nerozuměl. Například slovo micelární. Pak mi řekla, že mají 2 výrobky, co bych si měl podle ní koupit, v akci i s kosmetickou taštičkou. Řekl jsem, že tyhle sety nesnáším kvůli těm taškám. Jsou všude. Musím se bránit. Řekla, že mi tu taštičku kdyžtak oddělá a tím to bude vyřešeno. Řekl jsem, že teda cajk. Pak mi i povykládala, co to koštuje. Znova jsem se optal na ty výrobky, co mi doporučila a do katalogu jsem si dopsal číslíčka, v jakém pořadí by se to mělo používat. Abych věděl. Chtěl jsem si to všechno koupit. Napadlo mě totiž, že bych si měl někdy koupit nějakou kosmetiku. Aspoň to vyzkoušet.

Řekl jsem jí to. Že si to všechno moc chci koupit. Že se vůbec neminula povoláním! A že to se mnou vydržela a všechno mi vysvětlila. Poděkovala a vzala mě k vytrýně s těma kosmetykama a ukazovala mi to real. Dala mi trochu krému z dózy, abych si ho nabablal na ruku a zjistil, jakou má texturu. Abych vypadal chytře, sdělil jsem jí, že jeho textura je krémová, asi jako u krému z dózy. Tvářil jsem se u toho odborně. A taky že se to leskne. Pak mi ukázala i tu kosmetickou taštičku. Byl jsem překvapen. Vypadala roztomile. Znovu jsem se zeptal na rozdíl mezi tubou a dózou. Vysvětlila mi to. Cajk.

Řekl jsem, že si to musím promyslet, jinak bych si to všechno koupil teď. A to bych pak nemusel být tralala. Ale že si to asi koupím zítra. A ona mi řekla, že jo! Že to tak bude cajk. Cajk. Poděkoval jsem a vrátil se do fronty na nákup v lékárně. Za chvíli ke mě zas přišla. Dala mi větší katalog. Poděkoval jsem a vzal si ho. Nakoupil jsem. Zas ke mě přišla a řekla, že našla nějaké vzorečky a ať si je vezmu a vyzkouším. Byl jsem dojat. Poděkoval jsem a zase jsem začal jemně nadskakovat na špičkách, abych ztvárnil radost a dojetí. Nacpal jsem to do kabelky. Znovu mi vysvětlila, že se to dává na obličej a v které fázi dne to mám užít. Báječné! Už se asi nebudu kamerádit s tarifáři, ale jen s lékárními kosmetyčkáři!

31. ledna 2012

Jak zbohatnout

Je divné, že jsem v tomto ohledu ještě nic moc hutného nenaradil. Je to přece taková klasická věc. Lidi chcou furt vědět, jak zbohatnout. Nebo jak otěhotnět. Nebo jak neotěhotnět. Ale hlavně jak zbohatnout.

Je pravd, že bych na toto téma mohl napsat celý seryjál rad. Ale všichni víme, že nejsem seryjálový borec (prvně si musím asi poradit jak na to), což ostatně dokazuje stále slíbené pokračování Prezentačních věcí.

Je tedy jasné, že jsem se musel rozhodnout pro tu nejhutnější radu z hutných rad, které se mocucují kolem bohatnutí. Čet jsem nedávno knihu a nějací chlápci, kteří nebyli hlavní postavy, tam zbohatli. Jak? Lotynka.

Je jasné, že jsem to tedy musel taky vyzkoušet. Neměl jsem dojem, že o tom hned pojednám tady, nicméně mi došlo, že se nejedná zrovna o lehkou činnost, která lze zvládnout levým zadním květináčem. Proto jsem napsal jednoduchý návod, který vás prostě nenechá na holičkách ani kadeřnicích!

Je totiž taková klasická zásada, kterou jsem právě vymyslel a která říká, že musíte jít lotynku sázet na poště. Jinak to neplatí. Sice to lze asi udělat i v trafice, ale tam nepřinášíte tu oběť. Oběť. Oběť. Musíte něco objetovat, abyste něco nafásli zpět. Takže se harcujete na poštu, otravujete se tam s uchrchlanýma smradlavýma otravnýma lidma a potom s paní u přepážky. To je ta daň za to bohatství, jinak to prostě neplatí.

Je tedy jasné, že musíte jít na poštu. To je cajk. Jak tam dojdete vám poradí někdo, kdo už tam někdy byl, nezapomněl to a je schopen nějakým stylem popsat cestu tak, abyste trefili. Kruciální problém je ve vlastní sázce. A nemluvím o tom, jaká vybrat čísla. Jde o ten tiket. Viděli jste to někdy? Je to taková žlutá (nebo jiná) podivnost, která má na sobě divná políčka. Úděs. Nevíte, jak to vyplnit a lidi kolem, co se tlačí zaplatit inkaso, na vás čumí jak na debila (myslí si, že jste chorobný lotynkový utráceč a navíc, že nevíte, jak vyhrát. Obojí po přečtení mých rad již bude nerentabilní).

Je jasné, že to bude potřeba strukturovat, abyste si rady a postup dobře zapamatovali:

Pamatujte si: hlavním problémem na vaší cestě za prachama není vybrat vhodná čísla, ale pochopit ten tiket!

Jak na Šťastných deset:
  • Já vyzkoušel Šťastných 10. Protože "šťastný" je hezké a milé slovo.
  • Tiket je divný.
    • Z jedné strany má moc políček a z druhé nesrozumitelný návod. Na ten můžete smrkat, naradím vám, jak na to.
  • Vyberte si číslo od jedné do deseti. Tolik křížků pak umístěte na více či méně vhodná čísla na tom tiketu. Těchto velkých polí, kam umisťujete [křížkujete] čísla, je tam celkem štyry, ale na to kašlete. Funguje to totiž tak, že máte jakoby 4 tikety v jednom. Je to zbytečně složité a z vašich kapes prachotažné, protože máte dojem, že jste za chudáka, když vyplníte jen jedno pole. Ale vám to stačí, máte totiž můj návod, se kterým nemůžete prohrát!
  • To číslo, které jste si vybrali, okřížkujte vpravo hned vedle těch křížků v hracím poli (jinak vypadáte jako idiot a paní pokladní vám to vrací a vy zdržujete frontu), aby bylo jasné, že jste v poli zakřížkovali 9 čísel, že jste jich fakt chtěli vsadit šest a né třeba štyry.
  • Pod tím zaškrkněte, že nechcete Králofskou hru. Nevim, co to je. Ale ušetříte. Stejně tak úplně dole zaškrtněte, že nechcete Šanci, protože když si ji necháte, platíte u okénka o 10,- víc a my přece chceme s co nejmenšími náklady mít co největší zisk.
  • Dalším úskalím je takzvaný vklad. Zase křížkujete, kolik peněz vložíte. Prvně jsem si myslel, že je to za každé číslo (jakože 10 krát *vybrané číslo od jedné do deseti*), ale není to tak. Klidně tam smrkněte 40,-. A jste chudší o 40,-.
  • Čím více čísel zaškrtáte a čím víc čísel trefíte a čím větší vklad dáte, tím jste pak větší pracháč, když to vyjde tak, jak . Jinak jste se aspoň naučili podávat na poště tikety a moc s tím nezdržovat.
  • Jaká čísla natipovat:
    • Prvočísla jsou čistá.
    • Tlustá čísla jsou tlustá.
    • Imaginární čísla jsou kamarádská.
Je nutné, abych vás ujistil, že i když teď vím, jak zbohatnout a jistě tedy zbohatnu... a i když teda budu ten srdceryvnej pracháč, furt vám budu radit a poskytovat mozkovou oporu ve všech oblastech, které mám vyzkoumané. Tedy vlastně ve všech oblastech.

Pro zájemce o sňatek: Jesisem se sama na poštu bojí, proto nehrozí, že rozfrcá prachy za tykety ve chvílích, kdy ji zrovna nebudete moct hlídat.

10. ledna 2012

Jak na míchaná vejce

Napadlo (vymyslel jsem), že už jsem dlouho nehodil do prostoru (vašich hlav) nějakou tu kulantní kulinářskou radu o tom, jak se co a nemá vařit. Podle názvu příspěvku si odvodilové mohli odvodit, že mé moudro nepotřebují, neboť takové jídlo, jakým bezpochyby míchaná vejce jsou, umí uvařit každý. Ráda bych se těchto jedinců zeptal, co myslí tím "takové jídlo".

Takže jsme si klasicky ozřejmíme, proč bude i dnešní rada klasicky kruciální:
Může se ledabyle stát, že dostanete na míchaná vejce chuť. Jistě všichni chápeme základní principy tvorby míchaných vajec. Jenže to nestačí. Může se totiž přihodit několik nemilých věcí, která celou tvorbu značně zkomplikují. Díky mému článu na ně budete připraveni a nikdy nic nebude stát v cestě vám a míchaným vajcům.

Co k tomu potřebujete: Vajca, pánev, míchátko, máslo, šporák, dochutiny.


Detajly:
Vajca - na internetech jsem vyčetl, že potřebujete 3 na jednu porci. Ale je to docela málo. Vemte si 5, protože 4 je divné číslo. Pokud hrozí, že po vzatí 5 vajec v lednici zbyde jen jedno, vemte jich vždy 6. Lépe se přejíst než mít smutné vajíčko! Dalším (a velmi závažným) důvodem, proč mít vajec nečyři je ten, že se stane, že jisté části vajec se během dělání míchání ocitnou na šporáku, za šporákem, v jeho blízkosti nebo kdekoliv jinde a některým jedincům může připadat o něco méně hygienické jíst takovéto pánevní výskočky.

Pánev - zde mají výhodu šetřivci nebo přemýšleči nebo gastronomiční amatérovci, kteří mají doma jen jednu pánvu. Pokud jich máte víc, vyberte nějakou solidně velkou s vyšším okrajem, aby vám to moc nepadalo kolem, až budete pánev užívat stylem, jakým se používat dle mého názoru má. Velikost pánve také nepřímo nezáleží na počtu vajec. Je celkem mňouk, jestli 5 nebo 6 (zde upozorním, že pokud chcete dělat porcí vícero, nachystejte si buď vícero pánví nebo to dělejte sériově).

Míchátko - něco, čím budete tvořit první část názvu z dvoslouvného názvu tohoto pokrmu. Lépe dřevěné, nepoškrábe se pánva a taky je dobré, když je to zaoblené a né hranaté, protože se s oblíkem lépe oškrabává vajce, které je nasušeno v oblorozích pánve.

Máslo - to je tuk, který, trochu potřete pánev. Asi aby se to moc nepřipalovalo nebo nevim.

Šporák - o šporáku už jsem tu pojednal několikrát. Prostě věc, která stojí obvykle někde v kuchyni, má oční přebytky (čudlíky na ovládání tepla nebo plyna) a případně okénko. Dnes se zaměříme na plošky nahoře. Buď to jsou takové placatiny nebo hořáčky. Udělejte, ať to hřeje!

Dochutiny - chilli, curry a pepř nikdy nic nepokazí, pamatutje na to! A troch soli.

Jak na věc:
Vemte pánvu a plácněte na ni trochu másla. Pak rozkřachněte vajco o okraj pánve a jeho tekutý obsah umístěte do pánve. Pokud vám do ní spadne i spořápka, dělejte, jako když jste to neviděli. Je to daleko rychlejší, než když se to snažíte vydolovat. Takhle pokračujte dokud nebudete mít slizký obsah všech vajec v pánvi a skořápky o kteých víte (o neviděných nevíte!) někde mimo pánev. Nasypte dochutiny. Nedávejte moc pepře! Na konci vám řeknu proč.

Až teď udělejte šporák hřací. Ne dřív, zbytečně propálíte moc energyjí a plynů, než schopně nachystáte ta vejce (zkušenost!). Udělejte, ať to nehřeje moc, ale zase ne tak málo, že na to přesnatene mít chuť, než se to doudělá. Postavte pánev na šporák a začněte míchat. Jemně. Né kvedlat. Né se v tom furt rýpat. Solidně. Né jak mixér. Opatrněji. Snažte se, ať se to moc nepřipeče. Jestli máte rádi slizatější, odstavte pánev ze šporáku a vypněte ho, až to bude slizaté. Jestli máte rádi suchavější, odstavte pánev ze šporáku, až to bude suchavé. Když to budete míchat MOC a dáte MOC pepře, máte na konci šedavou kaši, která vypadá tochu jak mozek. Třeba mi to nevadí, ale jiným by mohlo

Není na tom co pokazit, protože jste se v dělání míchaných vajec právě dokonale vzdělali!

Pro zájemce o sňatek: Jesisem umí udělat míchaná vajíčka, co vypadají jako mozek a zároveň chápe základní principy tvorby míchaných vajec jakožto gastrolahůdky.