22. února 2012

Histořice: Pán a Toaleťák

Mám dvě historky. Jednu dnešní a jednu starší. První si sem chci jen poznamenat, abych nezapomněl, protože je kouzelná a ohledně té druhé mi můžete poradit a sdělit své názory, protože byla fakt WTF.

Kouzelná: Kdo mě zná, ví, že moc rád cestuji vlakem. Je to prostě pecka. Možná jezdím vlakem radši než autem! Ale jen možná, jsou to oba dva tak odlišné způsoby frousání, že se to nedá srovnat. No ale k histořici. Vlak stál na nějakém nádraží (z důvodů anonymit to neprozradím). Dlouho. Dlouho. Dlouho. Už jsem se nudil. Civěl jsem z okénka. A najednou se tam objevil pan výpravčí. Civěl jsem na něj. A pak se vlak rozjel. Pan výpravčí se možná díval mým směrem, ale přes zapatlané okénko to nebylo až tak moc přesně poznat. Prostě jsem mu ale pro sichr zamával. A on?! On smekl čapec a jemně se mi uklonil. To bylo tak milé! Jeden by mu i pohled poslal!

WTF: WTF historka bude trochu obšírnější, protože nevím, jak to pojmout, aby to dáválo aspoň trochu smysle. Jde o to, že jsme dnes měli v plánu udělat si cool výlet. Pak jsem si vzpomněl, že už je semestr a musí se tedy chodit do školy. Cajk. Zredukovalo se to jen na nákupy jídla a kravin pro radost. No a vlastně je to jedno, prostě jsme se rozhodli, že prvně půjdem do Makra, uděláme tam rychlou vozíkovou objížďku, popadneme pití a pojedeme do Teska. Cajk. A už bude to WTF.

napadlo, že potřebuji toaletní hajzlpapír. V Makru a podobných velkých obchodech dělám rád to, že pokud jsou role vystavěny pěkně vysoko a na sobě, tak tu hordu obejmu. Je to měkké a miloučké. Jenže ouha. V oddělení toaleťáků stojí nějaká paní. Říkal jsem si, že se budu chovat solidně a jen si vyberu. Normálně. Šel jsem kolem různých druhů toaleťáků, až jsem se dostal k Zewě, kterou jsem si původně chtěl koupit. Užužuž jsem chtěl popadnout žlutý pakl, když v tom ke mě ta nějaká paní přiskočila a povídá mi: "Mohu vám pomoci s výběrem toaletního papíru?". Myslel jsem, že je to nějaká paní, co je jako já a dělá si z lidí legrace. Čeká na jejich reakce. Hluboce jsem to ocenil! Samozřejmě jsem řekl, že ano, že jistěže! Ať mi poradí, jak si mám toaleťák vybrat. Fakt jsem byl zvědav, jak moc dobře to má připravené. Rohodil jsem u toho rukama, abych dal najevo dostatečný zájem.

Paní ukázala na tu Zewu a řekla: "Tady, jak vidíte, je bílý, tady je žlutý, bílý a broskvový..." a tím popsala spodní řadu regálu. Zarazil jsem ji. Ptám se: "A to je všechno? To mi je jen vyjmenujete? Já myslela, že mi toho řeknete víc. Třeba i něco o používání a tak...".

A v tuto chvíli jsem poznal, že to není srandopaní. Že to myslí vážně. S křečovitým úsměvem říká: "No ne, já vám chci nabídnout jen toaletní papír... záleží, jestli chcete jemný nebo extra jemný...". Jsem zklamaný. Říkám "dobře. Fajn. Pokračujte.

Paní pokračuje vrchním regálem: "Tohle je extra bílý a vedle je bílý...".
Přerušuji ji slovy: "Extra bílý?! Co to je?! To je jako víc bílý než ten vedle?"
Paní: "No... ne. Ten je bílý a ten je extra bílý."
Já: "No, ale jaký je mezi tím teda rozdíl? Jeden je bílý, jeden je extra bílý a ani jeden není víc bílý?"
Paní: "Heleďte se, to nemá cenu. Vyberte si sama."

Začal jsem si vybírat. Pak jsem řekl: "to nemá cenu, ta paní mě rozhodila! Nemůžu si vybrat!" a vrátil jsem se k našemu vozíku. Ale protože jsem si chtěl koupit žlutou Zewu (která asi teda není extra bílá), musel jsem se pro ni vrátit. Prvně jsem nakukoval za kuchyňskými utěrkami, jestli tam paní ještě je. Byla. Nechtěl jsem zdržovat nákup. Rozběhl jsem se k regálu a vyrval z něj pakl žluté Zewy. Nerozhlížel jsem se. Pelášil jsem pryč a tisknul si pakl na hruď. U košíku jsem se dozvěděl, že jsem měl vzít ještě jeden fialový. Běžel jsem zpět k regálu.

Obdobným způsobem jsem popadl fialový. Paní mě zastavila. Že pro mě má dárek od Zewy. Dala mi jednu rolku. Civěl jsem. Řekla, že to je fialový, když nechápu ty druhy. Poděkoval jsem. Paní si myslela, že jsem dementní. Ale dala mi papír zdarma. Fialový. Když nechápu rozdíl mezi bílým a extra bílým.

Ukončím to tím, že jsme tam byli hodinu a stálo to pjet hadráků. FOTO (nahoře můžete vidět ten toaleťáček, co jsem dostal prézentem):


10. února 2012

Jak na rande. Part I.

Docela často se mi stává, že se mi tady v redakci hromadí požadavky, prosby a stížnosti ohledně jedné věci. A to o té věci, že jsem vám nic nenaradil ohledně randění (to je věc!). Budu na to dneska rejagovat. Věc se má totiž tak, že nechápu koncept rande. Celého randění. Je to na mě moc divné a složité. Pak mě napadlo, že jsem prokazatelně několik rand patrně i absolvoval. A stejně to furt nechápu

Nicméně jsem o tyto rady byl nedávno pořádán přímo. Ne do redakce, ale prostě přímo IRL (IRL je dobrá zkratka, přijde mi děsně profi. A to proto, protože jsem děsně dlouho luštil, co to znamená, protože jsem jetel. Pak jsem na to přišel a od té doby to semtam užiju, když si na to vzpomenu. Abyste se nemuseli namáhat, pokud byste museli: inrýllajf). No a na ten kont jsem si řekl, že já umím radit totálně ve všem a tak bych jako něco vyradit mohl. Přeci jen, jsem pokladní truhlice rad a nezklamu sám sebe, když už jsem si ten titul udělil!

A pak jsem se zase dostal k tomu, že v tom moc radit nemůžu. Z pana principa mého dělání chápání randů (což je docela kulatý omezenec). Jak chcete někomu radit, jak udělat dojem? On to pak vezme, udělá to přesně tak a z rande se stane jedna velká lež. Nebudete tak totiž poznávat toho někoho, ale . Skrze moje rady. Budete tedy poznávat (částečně, zprostředkovaně) přes někoho. No uznejte, to je pěkný osmrk. To bych nechtěl ani !

Tak a už k té klasické krucialitě, motivaci už jsme měli. Jestli ve vás dělá pocit, že ne, tak dělejte jiný pocit: jakože jo. Co se mi totiž nedávno nestalo (sic!)? Přišel jsem na to (vymyslel jsem), čím uděláte rande genyjální. Je to úplně jednoduché. Záleží to jen na výběru restaurace. Ono totiž když mají lidi hlad, tak nejsou vrlí. Proto byste se měli jít někam najíst. No a když dobře vyberete plac kam, máte vyhráno a rande můžete zhnojit jen tím, že váš randí partner není úplně echt (vy jste echt, znáte totiž mou radu. IRL se tím ale moc neohánějte).

Tak už to přijde, teď: byl jsem v úchvantné malé italské restauraci. Na stole byla svíčka! Ale ne taková ta čajovka, do které z nudy sypete sůl a pepř, protože je to prča. Prostě vysoká elegán svíce na tepaném černém svícnu. Nevím, co znamená slovo tepaný IRL, ale přesně tak ten svícen vypadal. Přesně tak, jak to slovo zní. Vedle něj byla na stole rudá růže. No paráda. Hned jsem si připadal, jakože dneska poprvé a fakt na fest randím! Dokola mě nevtíravá italiáne hudba a (a to je to nejhlavnější!!!) tam byla obsluha, co se FURT usmívala. A to je přesně to, podle čeho máte vybrat tu restauraci! Podle usmívajícího se personálu!

Zaprvé máte plné bříško dobrého jídla (pizzy), takže nemůžete být naštvan a zadruhé jsou kolem vás usmívající se lidé, takže vám to sekundárně dělá den! Pecka. Takže když chcete jít na rande a děláte chtění, aby to bylo echt, jděte tam, kde se usmívají! To je prostě celé tajemství randění. Dneska jsem to rozlousk. Tečka.

Jen vám nemůžu říct, co to bylo za restaurant. Mám v plánu tam chodit i nadále. Kdybych to prozradil, chuchvalcovaly by se tam davy a já už bych si tam v klídku nezarandil. Není nutné, aby to byla italská restaurace. Klidně může být třeba kolumbijská nebo jen se střechou a oslem. Je to mňouk. Hlavní je ten personál a poživatelné jídlo. A ano, můžete začít dělat namítání, že jídlo uvaříte doma a další jiné jistě oprávněné námitky. Berte na vědomí, že nechápu, co je to rande. Ale dnes jsem měl fakt pocit, že na nějakém jsem!

9. února 2012

Jak na pleť a kosmetiku

Vaše obavy se nemusí obávat, že by snad měly započít svou aktivitu. Můj článek bude přínosný pro všechny. I pro chlapy nekosmeťáky! Článek vám sdělí, jak vypadá kosmetické vyšetření zdarma a po jeho přečtení možná budete mít touhy jít za kosmetyckým poradcem z lékárny.

Jdu si to takhle dneska do lékárny a je tam fronta. V tom ke mě přiskočí nějaká slečna asitakylékárnice a ptá se mě, jestli chci otestovat, co mám za typ pleti. Nedlouho předtím mě otravoval tarifář, který vůbec nebyl ftipný, a tak jsem řekl, že jo. Že jdeme testovat moji pleť. Aby věděla, že to myslím vážně (a zároveň abych ji zbavil pocitu, že mě obtěžuje), započal jsem na místě radostně poskakovat. Dále jsem sbalil ruce do pěstiček a tiskl si je k hrudi. Zabralo to! Vzala mě stranou. Ke stolečku. Byl přeplněn blbinama. Posadil jsem se. Byl jsem skryt za reklamními cedulemi na lékárénské výrobky. Nikdo nás tedy neočumoval.

Slečna se mě zeptala, jestli používám nějaký krém na obličej. Zíral jsem na ni. Ještě chvíli. A pak jsem vyklopil, že mě nedávno večer poprvé napadlo, že bych si měl nějaký koupit. Protože je zima a má pleť je omrzlá. Optal jsem se, zdali je to důvod, proč ke mě přišla a chce mi otestovat pleť! Zírala ona na . Pak to vyrovnala a usmála se. Pobral jsem, že jsem se asi nechoval moc normálně. A tak jsem to narovnal tím, že jsem vykřikl, že jsem nadšen!

Vytáhla takovou divnou věc s obrazovečkou a sosákem na konci. Že mi to připlácne na pleť a zjistí, jak je hydratovaná. Řekl jsem, že to nechci na obličej, že je to umazané od jiných obličejů. Řekla, že to čistí. Usmál jsem se, že teda cajk. Pak jsem musel povykládat, kolik toho denně vypiju. Taky cajk. Stroj mě nařkl z mírně dehydrované pleti. Necajk. Pak mi změřila mastnotu pleti. Taky pomocí toho chytrého bazmeku, který byl navíc kombinovaný s papírkem. Nějak nadprůměr. Asi taky cajk.

No a pak to přišlo! Vzala katalog a ukazovala mi, jaké přípravky jsou pro mě cajk! Tak jsem se dokola ptal, jak to používat. A taky na cizí slova, kterým jsem nerozuměl. Například slovo micelární. Pak mi řekla, že mají 2 výrobky, co bych si měl podle ní koupit, v akci i s kosmetickou taštičkou. Řekl jsem, že tyhle sety nesnáším kvůli těm taškám. Jsou všude. Musím se bránit. Řekla, že mi tu taštičku kdyžtak oddělá a tím to bude vyřešeno. Řekl jsem, že teda cajk. Pak mi i povykládala, co to koštuje. Znova jsem se optal na ty výrobky, co mi doporučila a do katalogu jsem si dopsal číslíčka, v jakém pořadí by se to mělo používat. Abych věděl. Chtěl jsem si to všechno koupit. Napadlo mě totiž, že bych si měl někdy koupit nějakou kosmetiku. Aspoň to vyzkoušet.

Řekl jsem jí to. Že si to všechno moc chci koupit. Že se vůbec neminula povoláním! A že to se mnou vydržela a všechno mi vysvětlila. Poděkovala a vzala mě k vytrýně s těma kosmetykama a ukazovala mi to real. Dala mi trochu krému z dózy, abych si ho nabablal na ruku a zjistil, jakou má texturu. Abych vypadal chytře, sdělil jsem jí, že jeho textura je krémová, asi jako u krému z dózy. Tvářil jsem se u toho odborně. A taky že se to leskne. Pak mi ukázala i tu kosmetickou taštičku. Byl jsem překvapen. Vypadala roztomile. Znovu jsem se zeptal na rozdíl mezi tubou a dózou. Vysvětlila mi to. Cajk.

Řekl jsem, že si to musím promyslet, jinak bych si to všechno koupil teď. A to bych pak nemusel být tralala. Ale že si to asi koupím zítra. A ona mi řekla, že jo! Že to tak bude cajk. Cajk. Poděkoval jsem a vrátil se do fronty na nákup v lékárně. Za chvíli ke mě zas přišla. Dala mi větší katalog. Poděkoval jsem a vzal si ho. Nakoupil jsem. Zas ke mě přišla a řekla, že našla nějaké vzorečky a ať si je vezmu a vyzkouším. Byl jsem dojat. Poděkoval jsem a zase jsem začal jemně nadskakovat na špičkách, abych ztvárnil radost a dojetí. Nacpal jsem to do kabelky. Znovu mi vysvětlila, že se to dává na obličej a v které fázi dne to mám užít. Báječné! Už se asi nebudu kamerádit s tarifáři, ale jen s lékárními kosmetyčkáři!