5. března 2012

Fóbie z internetu (Tarifáři egen)

No, co se mi teď nestalo (sic!)? Zvoní mi Sluchátko. Číslo, které neznám. Hned mi bylo jasné, že to bude nějaký tarifář. Volali mi pár dní zpátky, že jak si na Sluchátko platím tarif, tak že už to dělám dlouho a mám tam nějaké výhody. Dycky jim řeknu, že to nechci, protože mi nutí barevný telefon za jednu kerunu (říkám, že jeden telefon mám, tak na co další) a levnější volání a tak. Prostě jim po telefonu nevěřím. Navíc mi už nevolá paní Tý Mobajl, ale nějaké jiné paní, co jsou partnerky paní Tý Mobajl. Moc to nechápu. Ale to je celkem jedno. Prostě jim už nevěřím. Je to podezřelé.

No a tak mi zvoní Sluchátko. Zvednu to a je to další partnerka paní Tý Mobajl a jedná se o monitorovaný hovor. Tato patrnerka paní Tý Mobajl mi to stihla říci hned, obvykle mi to říkají až tak ve třetí větě, kdy si na to vzpomenou. Jistě se mi nepovede přesný přepis, nicméně mají to tam nahrané. Uschované pro budoucí generace! Prvně se mě zeptala, jestli mluví se mnou, ale přečetla špatně moje příjmení, tak jsem klidně řekl, že ne. Omluvila se a přečetla ho dobře. Tak jsem řekl, že ano.

No a pak to začalo. Neklasická nabídka internetu na začátek, protože tam hodně dlouho platím svůj tarif.

Partnerka paní Tý Mobajl: "Nabízím vám internet, vlastně abyste si mohla připojit počítač k internetu. Máte už počítač připojený k internetu?"
Byl jsem z toho zmaten. Myslel jsem, že se mě ptá, jestli mám počítač připojený k internetu od nich. Tak jsem řekl, že ne. Ale bylo to evidentně špatně, protože pokračovala:
Partnerka paní Tý Mobajl: "Vy nemáte počítač?"
Jesisem: "Mám."
Partnerka paní Tý Mobajl: "A vy ho nemáte připojený k internetu?"
Co naplat, musel jsem pokračovat v šarádě. Řekl jsem si, že se partnerka aspoň pobaví, když už musí otravovat lidi po telefonu.
Jesisem: "Ne."
Partnerka paní Tý Mobajl: "A proč ne?"
Jesisem: "Bojím se ho."
Partnerka paní Tý Mobajl: "Vy si ze mě děláte srandu!"
Všimněte si, že to je snad vůbec poprvé, co je aspoň napadlo, že si z nich fakt dělám srandu.
Jesisem: "Ne, jedná se o naprosto regulérní fóbii, to nevíte?"

Partnerka paní Tý Mobajl je šokovaná, říká něco ve smyslu, že to snad ani není možné, bát se něčeho tak jednoduchého, jako je internet. Ptám se, jestli je podle ní internet jednoduchý. A jestli je podle ní jednoduchý třeba pavouk. Internet je jednoduchý, pavouků se nebojí, pokud ji nechtějí kousnout nebo jí doma nedělají sítě. Partnerka paní Tý Mobajl se mi snaží vysvětlit, že si na internetu najdu všechno, třeba nějaké slovo, nějako adresu, překladače a tak. Ptá se mě, jestli jsem s tím něco dělala. Říkám, že chodím na terapii. Partnerka paní Tý Mobajl najednou vykřikne "AU" ptám se, co se stalo. Možná jsem se přeslechl. Říká, že je jí to blízké, že taky chodila na terapie, ale s něčím jiným.

Je chvíli ticho. Pak mi řekne, že neví, jak by mi na dálku mohla pomoct. Chtěl jsem jí říct, že jsem rád. Že je to asi nejfajnovější tarifář, co jsem měl kdy ve Sluchátku. Nekřičela na mě, jak je u jiných partnerek obvyklé. Ale zavěsila. Možná mě prokoukla. Každopádně, pokud si večer bude googlit fóbii z internetu, třeba mě odhalí! Byla to fakt milá paní, mohl jsem udělat lepší joke, ale moje prvotní nepochopení otázky vedlo jinam.

2. března 2012

Jak na pracovní pohovor a motivační dopis

Předem avizuji, že to dneska vůbec nebude vtipné ani srandovní. Bude to normálně hutná rada do života, kterou fakt můžete použít a nemusíte si ji nijak umírňovat pro mimojesisemné prostředí. Výhodou mého návodu je, že budete šťastní bez ohledu na výsledek vašeho snažení, jelikož vám sdělím, jak na věc!

Tak a zpět: O tomhle tématu jsem zatím nic nenaradil. Je to proto, že jsem to taky ještě nikdy neabsolvoval. Ale jednou jsem si řekl, že bych to zkusit mohl a tak jsem se na jedno výběrové řízení přihlásil. Čistě proto, abych měl tu zkušenost a věděl, co čeho jdu. Předem říkám, že moje rady jsou tak kruciální, že v žádném zaměstnání nebudete mít problémy. Jediné, co se vám může stát negativního je, že na tu práci nemáte dostatek zkušeností/vědomostí. Ale s tím vám nepomůžu. Jen vám sdělím co dělat, aby vás vzali, pokud na to máte! Kapitoly o sebevzdělávání přiložím možná časem a na přání.

Motivační dopis
Začneme motivačním dopisem, protože ten musíte napsat obvykle ještě před tím, než jdete na pohovor.
Co to je: Motivační dopis je moc dlouhý can (abyste nenudili), na základě kterého si vás budoucí zaměstavatel musí pomyslet "panebože, taková dokonalost! To musím vidět a zaměstnat, pokud se to zvládne dostavit!".

Na internetu jsem se dočetl, že do toho máte dávat trapné fráze o tom, jak moc tu práci chcete a tak. Buďte slušní, pozdravte. A pak tam prostě normálně napište, proč tu práci chcete a jak moc jste dobrej. Smrkejte na fráze. Jednou jste nějací, tak to neschovávejte. Přece nebudete lhát vlastnímu zaměstnavateli, že jste jiní, než jste. Jediné, co se může stát, je to, že vám tu lež sní a vy se pak budete muset přetvařovat po celou dobu svého působení v dané pozici. A jestli se mu váš motivační dopis nelíbí, tak ať si strčí čepici do odšťavňovače a nezapne ho. Čiže v případě neúspěchu nemůžete vinit sebe, ale toho někoho, kdo nerozpoznal váš potenciál. Čistě pro úplnost: jakmile ten dopis odešlete, můžete se radovat bez ohledu na výsledek, protože pokud uspějete, jste geniální a pokud ne, jste geniální a zaměsntavatel (budoucí) to prostě nepoznal, takže buďte rádi, že pro něj nebudete mrhat svými talenty.

Pohovor
Co to je: Pohovor je takový pokec, na který jdete poté, co někdo rozpozná vaši genialitu, jež byla zprostředkována pomocí motivačního dopisu. Obvykle tam sedíte vy a nějací další lidé, kteří si myslí, že za ten fous odhalí, jak moc vhodný kandidát jste. A ano, na začátku se klepe rukama. Buďte na to připravení! Někdy se může stát, že vám dají i nějaký úkol. Nebuďte na ně naštvaní, vlastně je jejich rozhodovací práce nezáviděníhodná, protože za ten fous času, který mají vyhrazen pro vás a za který musí poznat, jestli se jim hodíte do krámu nebo ne, se toho moc zjistit nedá. Pro je to větší lotynka než pro vás.

Jak na věc:
  1. Ohákněte se. Třeba já jsem strávil víc času kupováním košile, než vlastní myšlenkovou přípravou na pohovor. Zjistil jsem totiž, že žádnou vhodnou nemám (že prostě nemám žádnou). Vyrazil jsem nakupovat. Byl to mor. Nikde nic hezkého neměli. 4 hodiny mého života v háji. Radši si tedy něco uštrikujte. Každopádně se ohákněte tak, jak se sluší na vaši pozici. Aby budoucí zaměstnavatel pochopil, že chápete takové ty základní sociální věci a situace. Že umíte používat zrcadlo. Že se neoblečete jako na ples mikrovlnek nebo si nevemete o 3 čísla menší kalhoty. Prostě dobrý dojem. Cajk, pokud jste fakt moc jelito a víte, že na tom v budoucím zaměstnání záležet nebude, nechce si poradit od někoho, kdo je menší jelito, než jste vy. Pak na jeho radu smrkněte a oblečte se podle svého, neb chcete, aby zaměstnali jelito a ne menší jelito.
  2. Připravte se hlavou. Předpokládám, že pozice, na kterou se hlásíte, je nějak zaměřená. Je docela vhodné, abyste o tom měli více par (a ne jen jednu páru). Záleží samože na pozici. Pokud si nejste jistí, aspoň si k tomu něco nastudujte, pokud vám pro samé oblékání zbyde čas.
  3. Připravte si další věci. Nahledejte, kde se pohovor koná, ať pak nebloudíte víc, než 5 minut, protože to dělá stresování. Vemte si kapesníky. Když nebudete vědet, na co se vás ptají, prostě začněte smrkat. Pro krizový případ (spletli jste si pohovorové dveře; naprosto nechápete, co je to za lidi; chce se vám na záchod; chcete domů; máte děsy z kravaty, kterou má předseda poroty; nebaví vás to; nechali jste na Slunci balíček polomáčených sušenek) si namyslete krizový plán, který vám zajistí rychlý odchod z místnosti bez zbytečného pozdvižení. Například nakoukněte do okna, podívejte se na oblohu a vykřikněte: "panebože, zmrzlinář!" a utíkejte ven.
  4. Na vlastním pohovoru si nevymýšlejte a chovejte se normálně. Je to to stejné, jako s tím motivačním dopisem. Prostě pokud zaměstnavatel nepozná, jak super jste, je to jeho chyba. Tečka. Radujte se a gratulujte si!
  5. Výsledek. Pokud je kladný a vzali vás, sdílejte moje rady dál (jako místo díků). Pokud vás nevzali a vy jste přesvědčeni o tom, že udělali kruciální chybu, sledujte danou firmu/podnik/blabla a smějte se jim, jak špatně udělali, houpejte se na židli a hlaďte si bříško spokojeností!
Pro zájemce o zaměstnance: nevzali mě, protože jsem neměl s danou problematikou žádné zkušenosti. Ale líbilo se mi to! Kopa srandy, šel bych na ten pohovor znova, i kdybych věděl, že mě zase nevezmou. Nicméně pokud máte pocit, že vám člověk jako já na pohovorech (no a nebo i v zaměstnání) chybí, dejte mi vědět, přijdu si zapohovorovat.