31. prosince 2012

Každodenní klidodárnost #2

Dnešní klidodárnost pochází hned z časné popůlnoci. Staly se mi dvě skvělé a klidodárné věci, které se obě vážou ke knihám. O té jedné pojednám někdy později, o té druhé pojednám hned teď. Čistě proto, že jsem si řekl, že budu dávat jen jednu klidodárnost. Mám ve svém konceptu třistašedesátkové klidodárnosti stále trochu mezery. Moc to nechápu ani já sám, takže si budu plavidla vytvářet během řeky sjezdu. Jsem si ale jistý tím, že zde chci upozorňovat na milé věci, které obvykle ignoruji, i když jsou úžasné a zaslouží si více mých pozorností.

Zpět. Už jsem o tom vlastně několikráte mluvil. Vlastně o tom melu pořád, protože je to takový zlozvyk, který mě výsostně obtěžuje i přesto, jak moc je klidodárný. Jedná se o mockrát proprané a odstředěné čuchání ke knihám. Přišel jsem na to, že někteří lidé k nim čichají tak, že je prostě mají rozevřené a strčí do nich čenich. A nasají.

Já to dělám tak, že si dám zavřenou knihu těsně před nos tak, aby ta otvírací část byla před mým čenichem. Tedy NE hřbetem. No a pak stlačím listy palcem pravé ruky, kterým pomalu pohybuji směrem doprava, takže právě uvolněné listy se jemně přehoupnou směrem doleva a nejenže je mohu snáze očichat, ony navíc svým pohybem nahání svou vůni na mě. Prostě takové to prolistovávání zavřenou knihou. Jistě to chápete. Pokud ne, rázně vám to na zademonstruji živě, když mě potkáte a moc mě nevyděsíte.

Takže dnešní klidodárnost je čichání ke knihám. Důležité je uvědomění, jak úžasné to je. A že každá kniha voní jinak. Přesně to se mi stalo dnes ráno. Zakoupil jsem si totiž pod smrk 3 knihy a každá voní úplně jinak. Chtěl jsem už jít spát, ale stál jsem u stolečku a střídavě k nim čichal asi 10 minut. Pak už se mi moc motala hlava, tak jsem odpadl do postele, která je naštěstí hned vedle toho stolku. Mé knihy nebývají očtené. Mé knihy jsou prostě očichané.

30. prosince 2012

Každodenní klidodárnost #1

Vymyslel jsem, že jsem vymyslel hned několik důvodů, proč chci vlastní projekt365. Tím myslím takové to, kam každý den smrknete nějaký příspěvek nebo fotku. Viděl jsem to u mnoha lidí a přišlo mi to náročné. A pak jsem to zas viděl u mnoha lidí a napadlo mě, že je to super věc hned z několika důvodů: trénujete psaní, zaznamenáváte vlastní vzpomínky a hlavně máte potentát stát se slavným spisovatelem nebo fotografem. Dokonce tak moc, že u vás jednoho dne zazvoní chlap z vydavatelství, což musí být naprosto super a myslím, že to za můj projektový pokus stojí.

No, ale zpět k těm výhodám. Vymyslel jsem i jednu ještě další věc. Často se kolem mě motají lidé, kteří řeší takovou věc. Něco v tom smyslu, jak udělat, aby byli šťastní (ve smyslu nejvíce spokojení. Slovem štěstí se dá označit takové to, že se na vás usměje něco imaginárního, co ani vy sami nevidíte a najednou vyhrajete ve Sportici. No a stav štěstí tedy je, že se to na vás usmívá furt). Podle mě je to vlastně docela náročná hovadina. Štěstí je moc dynamické na to, abyste ho měli furt. Štěstí je právě o tom, jak je nárazové a odcházejícně přicupitávací. Proto by se měla jeho hladinka v člověku pomalu zvedat. Furt. Aby bylo trvale pociťovatelné jako štěstí a ne jako to, co se v hierarchii spokojenosti nachází hned pod tím.

Nebudu takový megaloman a budu skromný. Nebudu chtít hned prvním projektem dosahovat štěstí, ale právě toho, co je v hierarchii spokojenosti hned pod ním. A to něco je klid. Klid je pozitivní stav spokojenosti, kdy jsme nedynamicky šťastní. 

No a to štěstí (nebo v mém případě samože klid) se má hledat v maličkostech a pak to udělá ten klid. A proto jsem se rozhodl, že (jelikož jsem divný) si sem chci každý den napsat (nebo vyfotit) nějakou věc, která byla (pro mě osobně) klidodárná. Čiže je to vlastně 365ka, kde budu produkovat informace o takových věcech, které mi za ten den udělaly klid. Je to takové lákátko, aby přišla klidodárnost.

Dnešní klidodárnost je v podstatě jen tenhle článek. Protože jsem začal. Já mám začínání rád. A to i přes to, že obvykle trvá jen zlomek celkové doby, kterou věnuji přípravě začátku. Ale je daleko více klidodárný.

Navíc vtip: ten spočívá v tom, že lidi obvykle začínají svoje 365ky na Nový rok. Já začnu s předstihem, takže na konci dalšího roku se budu moct už jen válet a radovat se, zatímco ostatní budou muset ještě 2 dny makat. I když to přijde až nakonec, je to klidodárné už dnes!

1. prosince 2012

Jak na vánoční dekorace

Napadlo mě (vymyslel jsem), že bych mohl být někdy trochu trendy. Je obvyklé, že v určitých časech určité magazíny pro ženy dělají radění. Tyto určité časy se obvykle obvazují kolem nějakého kalendářního období. Jedná se třeba o Valentýna, Velikonoce a Vánoce.

No a jelikož budou za fous ty Vánoce, rozhodl jsem se vám taky honem naradit, jak udělat super vánoční výzdobu. A nekopíruju žádný ženský magazín!

Co na to: skleněnou misku, řetěz modrých kuliček, nějaké buráky, svíčka a baňka.

Podrobně:

  • Skleněná miska: já jsem zvolil velkou, protože taková obvykle pojímá ovoce na jídelním stole u maminky. Pokud to uděláte jako já, ovoce z ní prvně vysypte na stůl. Ale stejně dobře vám poslouží i nějaká jiná, klidně plastová, miska. Ale musí to být miska.
  • Řetěz modrých kuliček: já jsem v maminčiných zásobách našel tento. Ale vy najděte klidně jiný. Kdyžtak pouliční krámky s dekoracema to jistí.
  • Nějaké buráky: jak si můžete prohlédnout na špionských fotkách, moje buráky jsou zcela obyčejné a není vyžadována žádná extrémní kvalitka.
  • Svíčka: svíčka je taky kruciální. Musíte ji mít, jinak to není žádná vánoční dekorace. Klidně tam můžete smrknout čajovku. Já jsem použil svíčku, co má maminka normálně na jídelním stole. Inspirujte se.
  • Baňka: jelikož jsou ty Vánoce, musí tam být i baňka. Kdyby to nebyly Vánoce, můžete použít i klidně něco jiného, třeba kůzlátko.
Jak na věc:
Vemte misku a dejte do ní svíčku. Kolem svíčky naaranžujte vhozením kuličky. Do kluliček naaranžujte vhozením buráky a baňku. Kochejte se!