9. července 2013

Každodenní klidodárnost #192

Dneska jsem měl takový veselý den. Dokonce jsem se dozvěděl, že jako zvládám dodržovat základy hygyjeny. Tedy né, že bych si kdy myslel, že by o tom mé okolí mohlo pochybovat, ale i tak to bylo velmi milé. Jakože když vám někdo něco takového řekne. Obvykle lidi caněj krávoviny o tom, co kdy jedli nebo co udělala jejich kočka (nebo pes), který vy ale vůbec neznáte. Nebo co udělala jejich přítelkyně nebo přítel. To je ještě o dost horší než když řikají, co udělali jejich zvířata nebo děti. Potíž je totiž v tom, že zvířata i děti lze obecně považovat za docela roztomilé, ale cizí a vám neznalé přítele a přítelkyně spíše ne. A hlavně nevim, co na to mám říct. Až na tu fázi o jídle. To vím, co mám říkat. Buď "jé, to bych si taky dal" nebo "wow, obdivuji tvoji odvahu, to bych totiž nejed". S obojího vzájemné porozumění jen slyne.

A to mě přivádí k tomu, že jsem se v poslední době docela hustě rozvinul v takzvaných small talcích. Třeba dneska jsem jel do práce šalinou. Potkal jsem v ní jednoho spolužáka. Doufala jsem, že se jen pozdravíme a budeme se ignorovat, ale nestalo se tak. Dokonce si sundal sluchátka a tak jsem i já pochopil, že teď budeme jako konzervovat.

Nějak došlo na dotaz, kam jako jedu. Jestli jedu do škole. Inu nelhal jsem a řekl jsem, že ne. A jestli jedu do práce. No tak jako že jo. A kdeže to teda pracuju. Řekl jsem, že ve striptýzovém baru. Vykulené oči. A kde?! Ve kterém?! Řekl jsem, že mám přeci právo na nějakou tu anonymitu, ale autogram že kdyžtak dám. Šalina se po mě točila. No příště budu prostě míň křičet. A taky bych mohl lidem po skončení hovoru přestat říkat, že "to byl docela dobrej small talk".

Chci tím ale říct, že jsem se v milém povídání o ničem velmi zlepšil. Dokážu udržet poměrně inteligentní hovor na úrovni poměrně dlouho. A ještě ty zásady hygyjeny. Jsem na sebe pyšný.

Dnešní klidodárnost je, když si umíte inteligentně povídat o ničem.

Žádné komentáře:

Okomentovat