13. července 2013

Každodenní klidodárnost #196

Včera jsem to odflákl, takže dneska to musím pro své věrné čtenáře zase natáhnout, protože pevně věřím tomu, že děláte čtení mých klidodárností velmi rádi. Ještě bych rád upozornil, že se možná stane, že přijdete o nějaké ty yluze ohledně mě, protože úplně dole ukazuji, že nechápu asi elementární věc, kterou jiní lidi chápou. A jedná se o takové to citlivé téma.

Dneska jsem měl takový akční den. Totiž maminka někde vyzvěděla (nebo nevim, to je vlastně jedno), že zde ve městě existuje něco, co nazvala Bránou času. Možná se to tak i jmenuje, ale to je taky jedno. A že když se k tomu přijde a stiskne se tlačítko, tak to udělá blablabla a vy pak jdete na Kalvárii. Pokud vám to připadá jako totální zmatek a nevíte, co to jako znamená, jste na tom stejně jako já, když jsem řekla, že ano, že jasněže, že jdeme k té Bráně času.

Vlastně to maminka řekla úplně přesně. Officiálně se to jmenuje Cesta od renesance k baroku a je to sranda z Únyje (ROP NUTS II, registrační číslo CZ.1.13/3.1.00/14.01012), která zadotovala celých 43 918 030,60 Kč. No prostě pecka.

A teď vám teda povim, co to jako je. Kousek pod Zámkem je taková šedá brána, kterou projdete k takovému stolečku, který má nahoře zobrazenou mapu s jednotlivými historickými částmi města. Tyto vyobrazené části jsou spojeny s určitým číslem. Jelikož je mapa kryta sklem, jsou v její dolní části číslíčka, která můžete (s trochou štěstí a velmi velkou silou) postiskat a ono to mluví nějaká moudra, která se váží k danému číslíčku (tedy k nějaké té hystoričnosti na mapě).

No a pak se seberete a jdete podle té mapy (kterou teda za celou dobu vidíte jen jednou) k těm jednotlivým sochám a kapličkám, o kterých jste si mohli předem poslechnout. Pokud se ztratíte, tak máte pech, protože další mapa už po cestě není. Ale je pravda, že někde jsou patníky, na kterých jsou čísla. Pokud nejste domorodec, tak se na to rovnou vykašlete, protože prostě zabloudíte a patrně si ani nebudete pamatovat, co jsou ty jednotlivé sošiny zač. Ale tak co už. To neva, i tak zajímavý nápad!

A tak jsme se vydaly ke Kalvárii (což je u nás na kopcu nad hřbitovem takové sousoší Krista, kolem kterého jsou ti další dva pánové a taky nějací andělé a možná svatí), protože k tomu postavili nové schody. Předtím jste se totiž museli štrachat vysokou travou, což bylo nepříjemné. No a tolik teda k té Cestě od renesance k baroku: prostě postavili schody, cestu a pár patníků. A ze 2 kapliček ze 4 odmetli pavučiny. Jako dobrý, líbilo se.

No, ale jak už jsem možná někde v tomto zmazeném textu zmínil, Kalvárie se nachází nad hřbitovem. A tak jsme s maminkou usoudily, že bysme tam mohly jako taky nakouknout. Přecijenom, jsme dneska na kulturní procházce.

No a tak jsme vlezly na ten hřbitov. Je to tam docela fešné a cestičky jsou zametené. Vydaly jsme se na takovou tu obhlídku okolí. Ihned jsem vymyslel super hřbitovní hru: kdo najde nejčerstvější. Myslel jsem tím ovšem datum, nicméně maminka začala hned pokřikovat "támhle támhle!" a ukazovat na čerstvý hrob, který na sobě měl perfektní krtičák hlíny. Snažil jsem se vysvětlit pravidla. Že takhle se to nehraje a musí se hledat datum. Pak už nám to šlo bezchybně.

Ten hřbitov je asi docela starý a obsahuje i staré hroby. Tyto staré hroby mají náhrobky, které jsou velmi důstojné a přitom jemně, smutně krásné. Je to neskutečný kontrast s dalšími dvěma typy, které jsem identifikoval. Jeden z nich jsem nazval komunistická moderna a ten druhý nekomunistická moderna.

Komunistická moderna se vyznačuje hranatostí náhrobků, která je kombinována s jejich velkou členitostí. Zároveň je daný hrob celý betonový a je na něm minimálně 8 různobarevných váz na svíčky, které jsou umě nakombinované s květinami. Ty jsou buď umělé (a válí se po celém hrobě) nebo jsou pravé (a válí se po celém hrobě). Pokud mají květináče ještě cenovky a svíčky ještě etikety, je to asi lepší.

Nekomunistická moderna má náhrobní kameny obvykle zaoblené, velmi naleštěné a často v nešedé barvě. Jinak to opět hraje všema barvama a čím víc se toho na hrob vleze, tím lépe. Někdy je to doplněno smetákem, který je asi v polovině případů skryt za náhrobkem a ve druhé polovině je z tého skrýše vypadený a mává kolemjdoucím.

Výsledkem výletu bylo, že jsem mamince slíbil, že půjde zaurnovat a dám si ji na krb, abych mohl návštěvám v legraci dycky říkat, že s náma bude večeřet i maminka.

Já nevim. Kdyby tam byly jen ty německé/staré hroby, tak bych řekl, že to chápu. Tu maškarádu s barevným kdečím nechápu. Jakože ji fakt nechápu a nedělám si legrace z těch lidí, co to tam dávají a aranžují. Prostě mi jen nepřijde doopravdické, že všechny ty osoby, které tam odpočívají, mají takovýto stejný vkus. A ano, jistě je tam i několik nových či komunistických hrobů, které našňořené nejsou (například líbivá kreace s lopuchem), ale je jich fakt minimum.

Dnešní klidodárností jsou procházky po hřbitově.


3 komentáře:

  1. Jesisem, děláš si srandu? Ty seš z Moravský?

    OdpovědětVymazat
  2. To je hustý! Někdy Tě tam chci potkat.

    OdpovědětVymazat