24. července 2013

Každodenní klidodárnost #207

Dneska jsem tak unavený, že se mi vůbec nic nechce psát. Byl jsem dneska zase solidně popracovat, protože jsem se ráno probudil a přišlo mi to jako dobrej nápad. A tak jsem šel pracovat. A cajk.

I pak jsem se uvzpomněl, že mám domluvenou schůzku. Teda ten, co se mnou chce schůzovat se mnou má domluvenou schůzku, páč jsem měl poskytovat nějaké hutné rady o tom, jak má vypadat web, jak být děsně chytrý a jak mluvit na cílofku. Byl to takovej otřes, že jsem si celou dobu hrál na iPadu Mahjong. Někteří lidé jsou prostě jiní. A kvůli tomu jsem odešel z práce (jakože néže bych se sám vyhodil, prostě jsem odešel o hodinu dřív, abych šel na tu schůzku). Z práce, která obsahuje rachací mašinu na kafe a především kancelářskou židli. No děs. Ale zase jsem měl 2 kávové sušenky a okousal jsem jim v té kavárně, kde jsem teda schůzkoval, citrón.

Pozorný čtenář si jistě může povšimnout, že mluvím, jako když padám ze schodů a během toho padání se mi sypou myšlenky z hlavy. Přesně tak nějak si připadám a až dopíšu tohle, tak půjdu dělat ležení nebo jsem během psaní dělal lhaní.

No a tak jsem byl teda před tou schůzkou ve zdravé výživě a chtěl jsem si koupit čija semínka a nějaká další semínka, protože už jsem je doma pojedl. No a tak tam přijdu, naplním si košík a jdu dělat kasování. Paní za kasou se mě hned ptá, jestli je to všechno. Říkám, že jo.

A paní za kasou to namarkuje a ptá se, jestli je to všechno. A já říkám, že jo. A ona říká, že ježíši, že už se vlastně ptala! A já říkám, že jo. Ale že to nevadí, protože jsem v obchodech rozmyšlací člověk a tak je v pohodě, že se ptá znova. A ona se směje a ptá se, jestli to teda bude všechno. A já říkám, že asi jo, ale už jsem celej nejistej, jestli by se mohla zeptat ještě jednou radši. A tak ona se ptá, jestli to bude všechno. A já říkám, že snad jo, že jsem na nic doufám nezapomněl! A paní se směje. Já se směju. A pak zaplatím a zdravím, páč dělám odcházení a ona mi říká, že mám hrozně hezké velké oči.

Dnešní klidodárnost je, když během dne kromě debila potkáte i úplně cizího člověka, se kterým vás zahřeje blbinodělání.

1 komentář:

  1. úplně vidím,jak si za rohem vzpomenu,co jsem zapomněl :o)

    OdpovědětVymazat