3. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #217

Dneska jsem udělal něco, co obvykle nedělám. Což se mi teda stává skoro každý den, ale dneska to bylo fakt dobré!

Zalíval jsem totiž kytky. Hned jak jsem ráno vstal, jsem vyběhl na balkon a zjistil, že tam vlastně není konev. A tak jsem běžel do kuchyně, napojil jsem prvně konev a pak se vrátil zpět na balkón. Napojil jsem kytky. Měl jsem u toho tak úžasný pocit. Rozumíte, jste prostě pánem těch kytek a když jim nedáte napít, tak umřou. To je prostě strašné. Chudery kytky. A navíc je to zodpovědné! Prostě nemyslím tím, že jste zlej mocipán a schválně týráte kytky, ale prostě jste hodnej blbec a zapomenete na to. No a ty kytky nic. Prostě umřou!

Možná si řeknete, že nějaká kytka není žádná věda. Co taková zvířátka?! Panebože lamentuješ nad kytkama, ale vem si, když nenakrmíš a nenapojíš zvířátko! Jo, ale je tu takový rozdíl. Zviřátka se obvykle jídla dožadují, takže se nestane, že zapomenete nakrmit zviřátko. Ale u kytky se to prostě může stát hned. Navíc kytka nefuní, když je jí vedro a tak vůbec. Ani nemá teplý nos, když je nemocná, protože žádný jednoznačně lokalizovaný nos prostě nemá. Je to děsně složitý.

No a tak jsem ty kytky teda zalil a pak jsem si uvědomil, že bych to příště mohl udělat až jako druhou ránovou věc a mohl bych si na sebe třeba aspoň něco obléct.

Dnešní klidodárnost je, když zalejváte kytky.

Žádné komentáře:

Okomentovat