15. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #229

No. Dneska jsem to nějak nestihl, ale píšu to v 0:12, takže to platí a jen si zase pěkně posunu datum vydání.

No. Musím vás nějak uvést do situace. Věc se má tak, že jsem zase pěkně u maminky. Jelikož jsem tajemný a hlavně to nikoho nezajímá, takže long story short. Vyklízíme byt, co je náš a jehož předchozí bydlitel prostě vypad a nechal to tam tak, jak to leželo a běželo. Žádné citové újmy z toho nemám, takže žádné kondolence. Je to prostě jen super zábava. No a dneska jsme se na to s maminkou vrhly. Včera jsme to jenom obhlížely. Nic moc použitelného tam není (krom toho hrníčku teda). Jo a podivného vysavače, o kterém bych moh pojednat jindy. Dneska mám daleko lepší věc.

Ve spíži byly zavařeniny. Kupa zavařenin. Meruňky. Broskve. Okurky, Nějaké zelené kulatiny. Řepa. Červené zelí. Bílé zelí. Třešně. Cosi. Cosi. Cosi. Cosi. Cosi. No a tak se maminky ptám, co s tím budem dělat. Že to zahážem bylo jasné (některé zavařeniny evidentně pamatovaly zajímavé časy). Ale do popeláku to ťapat by bylo moc prostorově náročné a hlavně neekologické, protože bílé sklo je přece surovina!

Tak jsem vymyslel, že je na zahradě kompost a proč tím přeci nepohnojit? Maminka řekla, že je to super nápad! Tak jsem si dones krabičku na víčka, krabici na sklenice a lavór na jejich obsahy. A začal jsem zavařeniny otevírat, zahazovat víčka do krabičky, vykydávat obsah do lavóra a rovnat sklenice do krabice. Šlo to dobře. Až na ten puch. Ale úžasné!

Chvíli jsem přemýšlel, že táhnout ten smradlavej lavor plnej hnoje přes dvoje schody a naše bydlení až dozadu na kompost bude pěkný otrav a zakřičel jsem: "Mamí! Dyť je tu záchod! Proč to nevylejt tam?!". Maminka byla mým nápadem nadšena! No jasně! Záchod! Přece se s tím nebudem tahat. Jaké jsem to geniální dítě! Tak jsem vzal ten naplněný lavor a šel jsem na záchůdek.

Maminka: "No ale neucpi to hlavně. Musíš to tam lejt pomalu."
Jasmín: "No jasněže. Nejsem blbej. Pěkně po trochách."
Maminka: "No jestli budem ještě kopat ucpanej záchod, tak teda nevim."
A taky jsem to tak dělal. Pěkně opatrně.

A najednou se tam vzpříčil jeden okurek. Hladinka vody v záchodě začala nebezpečně stoupat. Ale zachoval jsem klid. Říkal jsem si, že je to v pohodě. Že váha vody to přece musí prokydnout. A tak jsem čekal. A voda stoupala. Splachování nešlo zastavit, prostě to teklo, že. Když už byla tak ve 3/4 mísy, tak jsem panicky zakřičel "mamííííííí!", protože když je maminka nablízku, tak řeší všechny maléry.

Maminka (někde zezhora, protože záchod je v mezipatře a vyklízený byt se nachází v patře): "Tys to ucpala, žejo?!". Maminka zahazuje sklenice, co má zrovna v rukách a běží, bere schody potřech. Mládě dalo křikem jasně najevo vysoký stav ohrožení. Vbíhá za mnou. Sleduje, jak se mísa plní. Plave v ní půlka broskve, jinak nic není vidět.

Maminka se rozhlíží kolem, jak by situaci zachránila. Všimněte si zde, že mládě zavolalo matku, která se má okamžitě k akci a popadá toaletní štětku, kterou neohroženě zaboří nepříteli do chřtánu a nemilosrdně ho s ní  chvíli drtí. Nepřítel poraženě zachrochtá. Voda odtéká pryč. Maminka situaci zachránila. Podívala se mi do toho lavora a holýma rukama z něj vyrvala další okurky ve tvaru vzducholodí a zahodila je do směsného odpadu.

Já jsem řekl, že už si dám bacha. Měl jsem takové ty rukavice operatérské a tak jsem je ponořil do lavora a celý obsah jsem s nima nadrtil. Mačkal jsem broskve a mandarinky na kaši. Úžasný pocit destrukce. Dál jsem krmil záchod. Vše šlo hladce. Najednou se to ucpalo znova.

Všimněte si, jak se mláďata učí: okamžitě jsem po vzoru matky popadl zbraň a nepřítele s ní napadl. Ihned to zafungovalo. Vše se spláchlo. Konec. Dobře to dopadlo.

No a teď večer jde maminka kolem místa činu a povídá: "Kriste tady to vypadá, jak kdyby to tady někdo celé pomenstruoval!" No jak by nevypadalo, když jsem prvně drtil červenou řepu se zelím spolu s meruňkama a angreštem, a pak jsem to pomalu dávkoval do mísy, protože komu by se s tím chtělo až na kompost.

Maminka ještě jednou spláchla. Všechno bylo v pořádku. A pak odněkud z mísy vypadlo půl broskve. A tím byla celá etuda o zavařeninách ukončena. Až někde najdeme další (což se jistě stane), stejně zas budu krmit záchod, protože to bylo klidodárné.

Dnešní klidodárnost je, když krmíte záchod zavařeninou, protože máte rádi dobrodružství.

1 komentář:

  1. Tak tahle klidodárnost je úžasná! Smála jsem se od začátku až do konce. Díky. =)

    OdpovědětVymazat