19. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #233

Dnešek byl tak super, že jsem z něj odvodil hned tři klidodárnosti. Problém je v tom, že sám nevim, jestli to jako můžu napsat do jednoho a nechat je tak jako spíš zaniknout a nebo to více rozmazat a mít to na 3 dny.

Jelikož se jedná o naprosto nesouvisející klidodárna, budu je psát postupně. Začnu tím, které se dneska událo jako první. Opět se to týká toho bytu. Už je to možná nuda, ale o to více kontroverzní jsou ty 2 další klidodárna. Schválně píšu, že je to možná nuda (i když si nemyslím, že je to nuda), protože mi to přijde jako takové dobré uvození těch dalších klidodárností, o kterých dneska vůbec mluvit nebudu, ale i přesto jsem o nich zvládl napsat už 2 odstavce.

Takže dneska jsme se dostaly k záchůdku. Už jsem tu o něm básnil v čísle #229 - pokud jste to četli, tak víte, že jsem ho celý pomenstruoval zavařeninami. No a prozatím jsme se nedostaly k tomu, abychom ho zkulturnily. Totiž jsme si s maminkou řekly, že by bylo vhodné ho zprovoznit natolik, abychom na něj během používání nemusely nosit obavy na témata nemocnice, venerologie, urologie, gastroenterocosiologie a tak dále. Prostě aby to nebyl ekl a dalo se to používat, protože kdo by chodil dolů, když můžem chodit doprostřed!

A tak jsme se hned zrána daly do práce. Oškrabaly jsme zdi, vyhodili koberec a lino, odšroubovaly prkno, vysadili okénko a celé to tam vysavovaly a také zasádrovaly nerovnosti. Prostě přesně to, co se dělá, když najdete záchod a chcete ho používat i jinak, než jako odlejvárnu pro kompoty. No a pak jsme se vydaly do města na špacír (zde vložte 2 budoucí klidodárna), abychom koupily vymalovávací bílou barvu a prkno. Jelikož je maminka chytrá, tak změřila, jak velké to má být. Pak jsme solidně pokoupily vše, co jsme potřebovaly. Včetně držáku na toaleťák a štětky. Jak jste si mohli povšimnout, jsem dnes velmi podrobný.

A už to přijde. Začaly jsme vymalovávat. Maminka mi půjčila velké pracovní modré triko, abych si neukydal tričenko s Kittynkou. Dále jsem si naparádil takové ty rukavice bílé asilatextové, takže jsem vypadal velmi zdravotnicky. Bohužel nebyl v doslechu nikdo, kdo by se smál mému dotazu "komu mám udělat rektální vyšetření?", kterýžto jsem pokládala ve chvílích, kdy jsem si labužnicky potahovala ty rukavice. Maminka ten fór samozřejmě zná, protože ho říkám vždycky, když si beru rukavice. Což jsem během posledních dní udělal nesčetnokráte.

No během primalexování jsem si stříknul kapku barvy do oka. Naštěstí jsem ho přivřel a tak jsem skončil s pokydaným obličejem. Hrozně mě to poděsilo a tak jsem si narazil svoje dyzajnové obří sluneční brýle. Můj zrak byl tak dokonale chráněn, že ani neviděl, které části už vymaloval a které ne. Mamince prozměnu z jejích brýlí vypadlo jedno sklo a tak jsme se vzájemně navigovaly, kde si jako myslíme, že jsme to ještě nevymalovaly. Nakonec se samozřejmě zadařilo a ani Mikelandželo by to nevymaloval lépe.

A pak přišlo na řadu další mytí mísy a finální prknění. Maminka řekla, že s tím má hodně zkušeností, protože na náš záchůdek ho minule montovala 3 hodiny a tak to v pohodě zvládne znova. Asi tak po 30 minutách říkala, že stráví mládí s hlavou v míse. Čímž myslela, že jí to prkno prostě nejde namontovat. Já jsem mezitím rozbalil závěsnou voňku a naplnil ji gelem. Jelikož jsem si návod přečet až moc pozdě, naplnil jsem jí moc a gel počal svévolně vytékati. Radši jsem to mamince neoznamoval a dělal jsem, že je zcela vpořádku, když se ztekucená vůně dere ven.

Nicméně jsem byl návody tak moc fascinován, že jsem zalovil v pytlíku od prkna a též tam jeden našel. Nestálo tam nic, co by nám nějak pomohlo, ovšem zafascinovalo mě slovo "osmyhran". Já jsem se tedy vzdělával četbou a maminka se krčila nad mísou. No nakonec se finálně rozhodla, že teda už konečně zakouzlí a prkno tam přidělala.

Nakonec i voňku. Úžasné. Není to moc univerzální, ale stojí to za to. Dnešní klidodárnost je, když zpoužitelníte záchod se vším všudy.

1 komentář: