20. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #234

Dneska mám možná jednu z nejdřívějších klidodárností, co jsem kdy napsal. Ale mám potřebu psát a navíc všichni víte, že dnešní menu je klidodárnost ze včera.

I totiž stalo se, že jsme v tom bytě s maminkou našly nějaké staré věci. Například obraz Panny Marie, která na sobě má Nejsvětější Srdce Ježíšovo (nebo možná Mariino, netuším, jak to funguje, když není zobrazen Ježíš, ale jeho srdce ano). Obraz sice nebyl obraz, ale jenom tisk a ten rám dokola už byl taky pěkně jetý, ale to neznamená, že nemůžeme zkusit štěstí a jít s tím otravovat do starožitna.

Když jsme se tedy vzájemně ujistily, že ano, že se vskutku jedná o skvělý starožitný kousek, rozhodlo se, že se pojede do vedlejšího okresního města, kde se nějaké to starožitno nachází. Když už jsme byly v ráži, přihodily jsme do svého starožitného inventáře i krucifix (tentokrát už oježíšovaný), 2 zvonce kovové a misku z růžového skla. Prostě samé úžasnosti.

Obraz jsme omotaly bublinofólií a vyrazily jsme. Já jsem nesl obraz, maminka ty hovadiny. To říkám proto, abych zde demonstroval, že mě maminka nechá dělat i tu náročnější práci. Vynechám cestu busem, kdy jsme pořád vykřikovaly něco o dědictví a o tom, jak budem brutálně bohaté.

No pak jsme se teda konečně přihasily do toho starožitna. Pán za pultem nesdílel naše nadšení z toho, že je ve starožitnictví. Vlastně vypadal, že si toho ani nevšiml. Tak jsme s maminkou s gestem kouzelníka odhalily náš super obraz. Že je to tisk jsme teda věděly, ale že má pan starožitník 3 000 takových rámů (a ještě lepších) jsem teda nečekal. Snažily jsme se ho ukecat, ať si to sakra nechá. Nepomáhalo. Tak jsme začaly lovit v maminčině tašce a oslňovat ho ostatním majetkem. Řekl, že dobrý, ale že to nechce, protože je to neprodejné, páč toho už má plný obchod a zájem není. A jestli nemáme něco dalšího. Tak to jsme teda neměly, ale snažily jsme se ho ukecat, aby si to koupil, že je to krásné! A úžasné! A naše dědictvo!

Nakonec se zeptal, kolik za to chceme. Zřejmě si myslel, že chceme fakt vydělat. Maminka řekla, že je jí to jedno. Že třeba 50,-! No a v tomto bodě chlap pookřál, protože mu došlo, že ho nechcem oškubat, ale zbavit se těch krámů. Řekl, že to aspoň tak 150,- a začal nás provázet po šopu a ukazovat nám, co je dobře prodejné a co ne. Chtěl jsem mu tam udělat nějakej hustej kauf, ale neměl tam nic, co bych nutně potřeboval, protože si myslím, že by maminka nebyla nadšená, kdybych jí dom dotáh půlmetrovou skleněnou rybu, kterou jsme našly den předtím a následně vyhodily včetně jejího kámoše úhoře (uhoří!), protože byly oba rozbití. Takže jsme žádnou vetešnost nezakoupily, což je škoda (šperků tam totiž moc neměl a tak jsem si nevybral).

No a tak jsme se nakonec teda dohodli na těch 150,- a chlap si vztal i ten obraz! Skvělé!

Dnešní klidodárnost je starožitnictví. Tam vám mají takových krásných věcí, co všechny stejně voní!

Žádné komentáře:

Okomentovat