23. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #237

Víte, jak jsem minule psal něco o tom, že rád píšu o věcech, co se mi nepovedly nebo pro mě byly nějak ponižující, protože mě pak mají lidi víc rádi? Koho moje žvance nezajímají, ať pokračuje ke klidodárnosti, která začíná tím videem.

No tak dneska pro vás mám takovou velmi zajímavou čuňárnu, díky které si můžete připadat jako mecenášové hygieny a slušného chování. A pokud byste náhodou dělali to stejné, aspoň víte, že je to možná docela normální, když jsem to viděl na ulici.

Totiž dneska jsme šly s maminkou na špacír do města. A na náměstí byly zrovna trhy. Zní to honosně, ale ve skutečnosti to byly 3 minikrámky s otřesnou domácí bižuterií, stánek s kořením a s čepicama a 2 stánky se zeleninou. No a maminka řeka, že by bylo vhodno koupit brambory a tak k jednomu stánku se zeleninou zaplula.

Vím, že to teď už asi bude vypadat, že mám spadeno na tlusté lidi, ale vůbec to tak není. Prostě paní prodávající v zelenině byla ohavně obézní. To nemá s tou nechutností, co se chystám sdělit, nic moc společného. Jen prostě co nejrealitněji líčím prostředí. No a maminka této paní řekla, že by chtěla 2 kg brambor a zdali by bylo možné, aby jí vybrala nějaké malé. Krabice s bramborama byla totiž daleko z dosahu nakupujících a ta tlustá paní stála hned vedle ní.

Ta tlustá paní přežvejkla a řekla, ať si to jde maminka jako vybrat sama. Tak maminka se zaradovala, přelezla první barikádu okurek a začala vybírat brambory. Já jsem tam jen tak stál (protože vždycky vybírám ty největší brambory, jelikož jsou podle mě nejzajímavější, a tak jsem nechtěl zdržovat) a padl mi zrak na tu tlustou paní. A ona si prostě vytáhla takovou tu štětičku do uší, jeden její konec vložila do úst a vytřela si s tím asi jazyk. Pak to vytáhla ven a vrazila si to do ucha. Totéž opakovala (naštěstí s druhým koncem) pro druhé ucho. Maminka si toho ale nevšimla, protože se ňomrala v těch bramborách. A já jsem mlčel, protože co už. Výhoda byla v tom, že jsem to mamince později řekl a ona to reagovala tím, že musíme ty peníze, které ta baba ochytala, co nejdříve utratit. Což byl příjemný bonus a příště budu čuňárny prodavačů hlásit vždy se zpožděním.

No a nyní už ne klidodárnosti. Můžete si pustit reklamu, která naprosto vyhrává žebř mých oblíbených reklam asi tak za poslední 3 roky. Viděl jsem to poprvé a věděl jsem, že je to úžasná reklama. Vším. Moc se mi líbí. No pusťte si to. Má to minutu, je to fakt dlouhá reklama.


No a už jsem se tu asi zmiňoval o tom, že mám reklamy fakt moc rád a ještě raději se jimi nechávám ovlivňovat. Obvykle se mi líbí reklamy, které nemůžu odměnit nákupem, protože jsou na auta nebo pro lidi, kteří kouří a chcou přestat. Tohle je ale na barvu na vlasy.

Já mám vlasy černé. Vždycky jsem si je barvil, což není žádný taj, jelikož už jsem tu o tom taky mluvil. Lidi se mě ale obvykle ptali, jestli je černá moje přírodní barva, že to vypadá, jakože jo. Takže buď mám kolem sebe dobré lháře, slepce nebo je to fakt tak. No a nedávno mě napadlo, že bych mohl být přece blonďatý a tak jsem to barvit přestal, abych se mohl nabarvit na blond.

No a pak i mi došlo, že je to hrozná hovadina a že bych vypadal jako jetel a hlavně bych se už vůbec neměl šanci v odrazech poznat. Fór je v tom, že si nikdo nevšiml, že mám tak 15 cm odrůsty. Takže buď je moje přirozená barva vlasů skoročerná (jo je, samože je!) nebo kolem sebe mám slepce nebo taktníky, co mi to nechtěli říkat. Ale to je tak celkem jedno.

Prostě jsem si řekl, že si to zase obarvím. No a když jsem přemýšlel nad tím blonďatým extrémem, došel jsem k zázvoru, že bych se mohl trochu proměnit. A tak jsem se rozhodl, že si koupím nějakou zajímavou barvu. Samozřejmě jsem měl v hlavě, že jediná barva, kterou si můžu koupit, je Olia. Vlastně budu upřímný - prostě jsem si z větší části tu barvu na vlasy kupoval proto, že se mi líbí ta reklama. A chtěl jsem tu reklamu odměnit, protože je fakt dobrá.

No a tak jsem nakonec musel oběhat všechny 3 drogerie, co tu ve městě máme, abych ji sehnal. Někde se mě dokonce ptali, co to ta Olia je. Ptala se paní, co dělá v oddělení s barvama na vlasy. Co už, aspoň jsem ji poučil.

No a tak už abych to zafynyšoval. Koupil jsem si tmavě hnědou a žádné změny na mě patrné nejsou. Vypadám furt jak Jasmín. Což je dobře. Za to jsem opravdu rád, protože nechci, aby mi lidi říkali, že mám nové vlasy. Já to přece vím a nemusí mě upozorňovat na to, že jsem pro ně viditelná.

Dnešní klidodárnost je barvení vlasů NEBO (v případě, že si prostě vlasy barvit nehodláte) ten pocit, když si koupíte zboží z vaší oblíbené reklamy.

Žádné komentáře:

Okomentovat