24. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #238

Jsem včera zapomněl povykládat, že jsem si kromě té Olie koupil i dvoje nové kecky. Já mám kecky rád. Je  to po vysokých podpatcích a New Rockách asi moje nejoblíbenější obuv. Dokonce jsem si koupil vyteplený pár kecek, které nosím v zimě, protože mám kecky prostě rád.

No a tak jsem včera ve městě neodolal, protože jsem našel (asi tak po půlroce usilovného hledání) barevné kecky. Jedny jsou zelené a jedny růžové. Jejich výhoda je v tom, že když budu ráno jetel, můžu si omylem obout jednu růžovou a jednu zelenou kecku. Předtím to moc nešlo, protože když se mi to stalo, tak jsem si toho všiml, protože jsem si obul 2 úplně jiné boty. Z toho plyne, že každá byla jinak udělaná (dírovaná nebo zavřená a měla jinak vysoký podpatek) a tak jsem si toho hned všiml a chybu jsem napravil. Ale tady to až tak moc nehrozí, protože pocitově to nepoznám.

Každopádně už jsem si je hezky našněroval. A bylo to dobré. Původní dnešní klidodárnost mělo být, když si vaříte brokolici v páře. Ptal jsem se maminky, jak se to asi tak dělá, když nemáme žádný takový ten kuchyňský kulatý bazmek, co se v něm umí samo dělat vaření na páře. Maminka mi řekla, že nijak. Viděla, že mě odpověď neuspokojila a tak se vytasila s tím, že na to je taková mřížka, kterou už ale zahodila, protože u nás doma nikdo nežere knedlíky.

V tuto chvíli jsem již byl uspokojen, ale zapomněl jsem změnit výraz a stále jsem vypadal stejně nablble nechápavě a zklamaně, jako když jsem se zeptal poprvé. A tak mi maminka řekla, že se to dá udělat s hrncem a utěrkou a rukou opsala takový jako mávanec, který měl celý můj nápad, že budu něco vařit v páře, odevlát, protože to v překladu znamenalo, že maminka se bude pachtit s párou a já jí budu za zády jako tak nějak moudře stát, dívat se a pak stejně řeknu, že je to moc pracné a příště si to hodím jen tak do vody. Vskutku. Mávanec nápad odevlál a já si tu brokolici pak nasypal normálně do vody a trochu jsem ji odmrazil a pak jsem ji snědl.

Dnešní klidodárnost je šněrování tkaniček.

Žádné komentáře:

Okomentovat