28. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #242

Snědl jsem dneska cibuli. Zajímavý je na ní ten dlouhodobý odér. Zítra zkusím prozměnu třeba celer nebo červenou řepu. Seženu-li to v nějakém šopu.

No dneska pojednám o té super věci s mozkem, parfémem a nosem. Jde totiž o to, že jsem tvor velmi čichový. Jakože mám otřesné nutkání furt ke všemu čuchat a věřte, že pokud se mnou mluvíte aspoň 5 minut a například držíte v ruce něco zajímavého (nebo třeba máte oblečení s nějakou zajímavou aplikací, či máte prostě cokoliv, co mi přijde nějak zajímavé), minimálně jednou jsem se musel hrozně moc držet, abych to nechtěl očichat. A proto jsem vás možná až zase tak moc neposlouchal. Výhoda je v tom, že jsem se to naučil tak dobře maskovat, že jste to jistě nevěděli až do této chvilky, kdy jste si to zde přečetli.

No a stala se mi taková věc. Mohl bych to vlastně nazvat "Jak si udělat Vánoce, když zrovna nejsou Vánoce". Jde o to, že jsem měl jeden parfém, kterým jsem se furt voněl o Vánocách. A pak jsem se s ním nevoněl, protože mi přišel velmi zimní. A teď jsem ho užil a připadal jsem si, jakože jsou Vánoce, protože jsem to měl čichově zafixované. A byl jsem šťastný (měl jsem takový ten mimoňský pohled v očích, které se jemně leskly).

Dnešní klidodárnost je, když máte nějaký pach zafixovaný k něčemu příjemnému a jste schopni tento pach lokalizovat a používat dle potřeby.

Žádné komentáře:

Okomentovat