3. září 2013

Každodenní klidodárnost #248

Jsem unavený. Takže se mi nechce psát nic moc dlouhého.

Ale tak co už. Zkusím to aspoň zkrátit. Můj problém je, že už si moc nepamatuju, jestli už jsem tu o tom náhodou nepojednával. Ale tak začnu historkou, která se mi stala předvčírem, takže aspoň ta bude jistě nová.

Šel jsem se psem dělat venčení. Doma nosím takové sexy tepláčky jak od Vikrotyje Sekretové. No a jsou tak jako ležérně padající. A tak řikám Flufovi, že si tam udělám mašličku, aby mi to nepadalo. Protože gatě jsou samože na šňůrku v pase (no na bocích teda, jsou přece sexy). Tak jsem se upravil a vyrazili jsme.

No a dojdem tak jako na roh ulice, když v tom se na nás vyřítí nějakej hnusnej čokl ohavnej. Tak jsem Flufa popad do náruče, protože co dělat jiného. A ten hnusnej čokl na mě skočil a sápal se po mě. Jeho páníček (fakt ho měl!) na to blbě čuměl a pak začal pípat něco o tom, aby se k němu jeho pes vrátil. No a tak jsem teda zařval já, jestli to jako chlap myslí vážně a ať si to laskavě odvolá. Docela hodně mě to naštvalo, ale prostě nebylo nic, co bych mohl udělat. Maximálně kopnout do toho psa, ale chudák pes nemůže za to, že je jeho páníček dement. No tak nic, pes se mého řevu asi lekl a utekl k tomu dementovi. A já jsem odešel. A pak jsem si dokonce vzpomněl a postavil Flufa zas na zem.

No a v tuhle chvíli mě napadlo, že mít zavázané kalhoty je fakt klidodárné, protože kdybych je zavázané neměl, tak by každej na ulici moh vidět moje spoďáry s Katipánem Emerikou. A to bych asi nechtěl.

No ale šli jsme dál. A já mám takový superzvyk, že si furt se zviřátkama povidám. No a tak pokračujeme v našem špacíru a já furt melu nějaké hovadiny směrem na Flufa. Je to takové veselé, protože jinak obvykle většinu času rád mlčím. Ale když jdu sám se psem, tak furt něco melu.

Dnešní klidodárnost je, když to vypadá, že trpíte samomluvou, ale vy víte, že to tak není.

Žádné komentáře:

Okomentovat