7. září 2013

Každodenní klidodárnost #252

Dneska jsem dělal velké uklízení. Já už jsem tu o tom jistě mnohokrát pojednával. O tom, že uklízení je vlastně dobrá věc, protože děláte nějaké dělání a hned poté (během toho) je vidět výsledek. Třeba to stejné máte i u vaření, ale rozdíl je v tom, že uvařenec vydrží (pokud je to dobře udělané) výrazně menší časový úsek uspokojivý, než uklizenec (i pokud je mírně odfláknutý).

No a z toho plyne, že uklízení obecně je prostě daleko víc klidodárné. Navíc k tomu nepotřebujete tolik propriet a hlavně je to i méně nebezpečné, pokud zrovna nemáte zbytkáč a nelezete po otáčecích židlích.

Nicméně abych byl konkrétnější a taky vám po delší době konečně něco hutně naradil (všiml jsem si toho pořádně vlastně až dneska): prach je fakt věc. Když ho někde máte, ani si toho moc nevšimnete (když teda nemáte supervrstvu, ale jen takovou tu normální, co má doma skoro každej). Ale když ho odklidíte, tak je ten rozdíl úplně markantní! Hned to vypadá, jakože jste se zrovna nastěhovali. Což je prostě příjemné! A hlavně je to hned hotové.

K odklizení prachu vlastně nic nepotřebujete, pokud umíte solidně foukat. Nebo máte ruce. Nebo máte tričko. Nebo máte vodu a hadr. A tak podobně. Další úrovní jsou takové ty vlhčené utěrky voňavé, které jsou k tomu přímo vytvořené.

Ovšem nejlepší věc je prachovka. Prachovka je úžasná věc, se kterou si vydržíte hrát, i když už kolem vás žádný prach není.

Dnešní klidodárnost je prachovka. No a pokud oprachovkovaný povrch následně otřete slintavým ubrouskem, získáte pocit, že jste se přestěhovali do křišťálového hradu. Nebo zámku teda vlastně. Zámek je takový honosnější a nebojuje se v něm.

Žádné komentáře:

Okomentovat