19. září 2013

Každodenní klidodárnost #264

Dneska mám takovou veselou histořici, ve které světu zase ukazuji, jak je důležité myslet na to, že i když se vám stane něco nepříjemného, existuje velká šance, že strana, která vás poškodila, to vůbec nemyslela špatně.

Jely jsme dneska s Evísem do škole, protože tam máme na FI nějaká cvika. Ta probíhala fakt dobře, jelikož jsem předem Evísovi dobře poradil, že nesmíme přiznat, že užíváme Linuxu, protože pak je na vás automaticky pohlíženo jako na většího gényja. Jako problém se to ukázalo ve chvíli, kdy jsem netušil, jak se v sedmičkových Widlích otevírá složka, kterou naleznete pomocí nabídky start. Ale tak nakonec se zadařilo a po ještě několika trapasech jsme cvika úspěšně zakončily.

No a jelikož jsme jely autem k fakultě, musely jsme teda někde zaparkovat. Dalo to sice trochu práce, ale nakonec se našlo luxusní místečko. No a když jsme teda docvikovaly, tak jsme samože jely na nákupy potravin. No se došly jsme z fakulty do auta, sedly jsme a dělaly jsme takové ty věci, co se maj před odjezdem udělat. Jako třeba takové to zapínání pásů, rovnání kabelek, smrkání, čekování řasenky a tak podobně.

Na já se najednou dívám a jde k nám nějaká paní. Znáte takové to, že když někoho vidíte, jak k vám směřuje, tak jste schopni odhadnout, co bude chtít? Třeba že se chce zeptat na cestu nebo že vás chce pozdravit, protože si myslí, že jste se už někdy potkali? Já to třeba znám. A zrovna dnes jsem byl uvnitř přesvědčen o tom, že mi ta žena chce prodat nějakou květinu. Pravda je, že jsem si to ale uvědomoval jenom podvědomě. Prostě jsem věděl, že mi jde žena nabídnout nákup kytky a už jsem se těšil, jak Evísovi koupím pugét.

No a ta paní teda došla až k okýnku a něco mi řekla. Já jsem neslyšel ani slovo, protože okno bylo samože zavřené. Ale viděl jsem, že klápe hubou. Tak jsem zamával rukama, jakože jsem neslyšel. Prostě mi to vůbec nepasovalo a nechápal jsem proč. Paní to celé zopakovala. I v tom mi došlo, že fakt nevím, co po mě chce, protože jsem jasně zkontroloval, že žádnou kytku v ruce nemá. Tak jsem drbnul do Evíse a řikám mu: "Evís dívej, tady je nějaká pani. Neviš, co po nás chce?". A Evís se otočil směrem k mému okénku a poprvé uviděl tu paní. Odpovědí mi bylo, že taky fakt neví, co paní chce.

No a pak už mě konečně napadlo, že teda zmáčknu knofl a otevřu okno, abych paní slyšel. I řekl jsem: "aha, tak počky, já otevřu okno a ona nám to řekne znova". A tak jsem otevřel okno. A řekl jsem: "Cože prosím?". A paní mi řekla: "My čekáme!" (docela nepříjemně). A já jsem řekl: "No aha". A paní řekla: "Vy budete odjíždět?" (nepříjemněji) a já jsem se podíval na Evíse, jakože abych náhodou té paní nelhal. Evís přikývl a tak jsem řekla: "no ano, budeme". Já vím, že teď to vypadá, že jsem tu paní chtěl naštvat, ale ono to tak nebylo. Já jsem byl prostě vykolejený z toho, že neprodávala ty kytky a fakt jsem nechápal, co po mě chce. I v pikosekundě mě napadlo, že je to skrytej polycajt a chce nám dát nějakej ten pokut za špatné parkování, ale jestliže jako rychle vypadnem, tak z toho třeba nic nebude.

A paní říká: "No my sem chceme zaparkovat!!!" a já říkám: "Ahá! Takhle to je! Tak to jo, my už pojedem" a zavřel jsem okno a trochu jsem se vyklonil a tam stálo auto té nepříjemné paní. Jak kdybysme to snad mohly vidět nebo co. No a tak jsme teda odjely. A jedem a jedem a jedem a já přemýšlím nad tím, že to mohla být hezká chvilka, kdyby se ta paní usmála a třeba nám to řekla hezky. Já bych jí to taky řekl víc hezky a mohlo to být prostě milé. A tak to řikám Evísovi. Že to mohlo být milé. A Evís řiká, že jo. Že prostě se lidi fakt neumí chovat hezky, jak kdyby to prostě bylo něco proti nečemu, že jsme se ještě před odjezdem trochu rafičily.

No a jedem a jedem a jedem a pak mě konečně osvítí a já řikám, že ta paní se usmívala, když šla k nám a proto jsem si myslel, že bude něco prodávat. Ale když to 2x zopakovala do okénka a nikdo ji neslyšel, tak se nemůžu divit, že potřetí už trochu tekla. Ale já to neudělal schválně, prostě měla jenom prodávat kytky.

Dnešní klidodárnost je, když jste si vědomi toho, že vaše odhady nemusí být vždy přesně korektní.

Žádné komentáře:

Okomentovat