26. září 2013

Každodenní klidodárnost #271

Dneska jsem měl tak děsně pracovní den, že jsem si musel zajít na kafe. Měl jsem jednu oblíbenou kavárnu, ale pak mě tam tak naštvali, že jsem tam přestal chodit a našel jsem si jinou. Ta jiná sice docela sála, ale rozhodně méně, než další jiné kavárny kolem fildy.

No moje naštvání trvalo asi tak jeden rok. Pak jsem se zase osmělil tam jít. A teď už tam zase chodím pravidelně. Je to kavárna, která dokonce ani nesaje. Je prostě dobrá sama o sobě. No a spočítal jsem, že tam vysedávám vždycky, když jdu do škole. Je tam dokonce i milá obsluha, která si mě pamatuje.

No a dneska tam teda zas dojdu a vidím, že na mém stolečku jsou nějaké hrnky od kafe. Ale už žádný návštěvník. I řekl jsem si, že si teda sednu vedle, ale byl jsem z toho samože velmi rozmrzelý, protože věci mají být takové, jaké je mám rád a tady prostě stejné.

No a naběhne tam ta kavárnice a řiká, že mi to hned uklidí! A hned to uklidila! Paráda! Pamatuje si, kde vysedávám já! Pamatuje si mě! Dokonce už i ví, co si budu dávat a tak nelení a neotravuje s nápojním lístkem.

Dnešní klidodárnost je, když máte rádi nějaký podnik, ve kterém si vás pamatují a asi vás tam taky mají rádi nebo se tak minimálně chovají.

Žádné komentáře:

Okomentovat