2. října 2013

Každodenní klidodárnost #277

Zapsal jsem si angličtinu pro právníky. Říkal jsem si, že je to do mého života jistě velká investice, protože se tam učíme různá byznys slovíčka. Já jsem vždycky nesnášel hodiny cizích jazyků, protože se tam obvykle musí mluvit před cizíma lidma a to já fakt nemám rád. No ale tak řekl jsem si, že jazykové kurzy jsou drahej špás a navíc je to pro mě povinný předmět a tak teda jo, že tam teda půjdu. No včera jsem tam vůbec nechtěl.

Dneska jsem zjistil, že je to fakt super věc. Moji spolužáci například nemají ani takovou nějakou základní slovní zásobu, takže jsem furt odpovídal jenom já. To se jako nechlubím, samože všichni víme, jaký jsem hrozný matlák a tak. Nejde tu o to, že jsem byl děsně moudrej. Jde o to, že jsem si to fakt užil. Napadlo mě totiž, že si budu hrát na Hermionu. Kdo jste to četl (no a nebo možná teda i viděl), tak víte, že se furt hlásila a měla nějaké moudré mrmle, o kterých neměl nikdo z jejích spolužáků ani páru. No a tak jsem si řekl, že to budu dělat taky tak. Jenom jsem se teda nehlásil, ale furt jsem vykřikoval správné odpovědi. Sice jsem nedostal žádné body pro svoji kolej (patrně proto, že na žádné koleji nebydlím), ale náramně jsem si to užil.

Na konci jsem se zeptal, jestli bych nemohl dostat zápočet jakože hned. Nemohl. I tak to za to stálo.

Dnešní klidodárnost je, když si hrajete na Hermionu a ono vám to vlastně docela i vyjde.

Žádné komentáře:

Okomentovat