8. října 2013

Každodenní klidodárnost #283

Dneska jsem byl v Ikeji. A měl jsem pizzu. Tu jsem teda neměl v Ikeji, ale byla dobrá a tak se o tom zmiňuji.

Jo, budu zase vykládat o Ikeji. Měl jsem tam totiž od maminky takový úkol. Měl jsem jí koupit 2 lampičky. No a tak jsem se tam vydal a šel jsem hledat ty lampičky. Já Ikeju nemám rád. A to i přesto, že o ní v klidodárnostech melu pokaždé, co tam jdu. Nemám ji rád proto, že je tam moc ošklivých, uřvaných a zavazivých lidí. Jinak bych ji možná rád měl. No a taky je prostě děsně velká a mě to tam pak prostě přestane bavit a tak. Ale to je jedno. O důvodech, proč nemám Ikeju rád, jsem tu pojednával už fakt hodněkrát.

Zpět k tomu, co jsem chtěl povykládat. Totiž ty lampičky jsou fest kruciální. Totiž ony jsou balené tak, že je to vlastně stínítko lampičkové, ve kterém je schovaná ta nožka. Takže to má tvar květináče. Takový ten komolý kónický tvar. Jako když vezmete kužel a špičku mu uříznete.

No a jelikož jsem musel vzít dvě (a byl jsem za to rád!), tak jsem vzal do každé ruky jednu. I v tom mě napadlo, že bych si mohl udělat fórek a dal jsem si je na prsa, tou větší kruhovou podstavou na hruď. Tedy dal jsem si je tam, kde mají ženy normálně prsa (kdo mě zná, ví).

A chodil jsem tak po Ikeji a pak po parkáči. Já vlastně ani nevím, jestli se na mě někdo díval nebo nedíval. O to vůbec nešlo. Já jsem si připadal děsně vtipný. Víte, jako takový ten člověk, co si umí udělat srandu sám ze sebe a nezkazí žádnou srandu a je prostě vtipnej. Čistě proto, že si dal stínítka od lampy na hruď a dělal, že to jsou prsa. Prostě jsem měl takový ten plnohodnotný pocit. Možná proto, že to byla fakt velká prsa.

Dnešní klidodárnost je, když máte radost z úplné nevýjimečné blbosti. Jo a protože jsem matlák a neodpovídám na maily pokud nesedíte hned vedle mě, tak bych rád pozdravil Jardu a udělal děkování za milomail.

Žádné komentáře:

Okomentovat