10. října 2013

Každodenní klidodárnost #285

Dneska jsem šel do škole na cviko. Bylo to docela o ničem a tak jsem šel zas dom, kde jsem si lehl do křesla a usnul. No a pak jsem zas šel do škole, protože jsem chtěl jít na kafe do kavárny, což obvykle ve čtvrtek večer dělám. No a předtím teda chodím do té školy, protože jsem přece student a né zapšklý kavárenský bohém.

No přednášku jsem teda absolvoval a pak teda hurá do kavárny, kam jsem se moc těšil, protože tam dávají takové ty sušeny ke kafi, o kterých jsem tu již minimálně 2x pojednával. No a dojdeme tam a dozvíme se, že tam mají dneska zavřeno a uzavřenou společnost a kupa omluv a tak dále. No nic, tak jsme se sebraly a že teda půjdem do jiné kavárny. Původně jsem do té jiné kavárny chodil docela často, ale pak se to tam ohnusilo a já jsem to tam opustil. Po dnešku vím proč. 30 minut jsem dělal čekání na obsluhu. Nenafasoval jsem šušenu ani muffinek k tomu kafi, a pak jsem zase 20 minut čekal na účet. A těch prvních 30 minut jsem jistě přehnal, ale bylo to prostě dlouho. A otravné. A kupa lidí a prostě i to kafe mi donesli špatně, protože jsem si objednal takové to dvojté a oni to pomrvili a nebylo to dvojté. A vůbec jsem tu o tom nechtěl pojednávat, chtěl jsem se dostat někam úplně jinam, ale asi jsem se chtěl vypopovídat nebo tak něco.

Každopádně dnešní klidodárnost je, když ze sebe někdo udělá podplukovníka, myslí to vážně a jiní lidi mu to nesežerou a prokouknou ho. A to i přesto, že má kovovej kýbl a kupu keců.

Žádné komentáře:

Okomentovat