15. října 2013

Každodenní klidodárnost #290

Já jsem si dneska tak dlouho četl, že jsem zapomněl napsat klidodárnost. Dokonce už jsem si i vytáhl čočky, takže jsem krajně nasleplý a nemůžu si vzít brýle, protože by to neplatilo.

Chtěl jsem dneska pojednat o jedné zajímavosti z dopravního prostředku, ale jelikož jsem byl při čtení v posteli, tak jsem nahý a je mi tu zima. Proto to musí být zase krátké, protože jinak by bylo psaní klidodárnosti nepříjemné a to nemůže být.

Dnešní klidodárnost tedy je, když čtete tak super knihu, kterou nechcete přestat číst ani v případě, že máte jít do práce. Málem jsem kvůli tomu totiž přejel zastávku a pak jsem zkoušel dělat chození spojené se čtením. A ještě jsem si dneska vymyslel novou dlaždicovou hru, takže jsem v práci jednou omylem minul záchodové dveře a podruhé jsem si rozžbrundal čaj, který mi ale naštěstí jen potřísnil boty a nohavici, takže jsem paní uklízečce neopůsobil katastrofy.

1 komentář:

  1. Prisla jsem na seminar o 20 minut pozdeji protoze jsem cekala az konecne zabiji Starky. Ale je nezabili, tak jsem pak musela do 1 hodini nocni sedet a cekat az to udelaji, ale kolem te 1 vstal pritel a rekl ze uz dost a rychle do postele.
    No tak je rano, a Starkove porad ziji... (nejhorsi je kdyz shlednete serial nez doctete knihu a furt se snazite dohnat ten okamzik v knize.)

    OdpovědětVymazat