17. října 2013

Každodenní klidodárnost #292

Dneska to začínám psát už před 11 ráno, protože se mi stala super věc a já se o ni musím podělit hned. Zároveň to znamená, že vám zase nepovím tu klidodárnost, co jsem vám nepověděl včera. Ale tak to nevadí.

Asi už tak nějak víte, že žiju v Krně, ale bydlím trvale jinde. No a budou teda ty volby. I řekl jsem si, že tentokrát se nebudu pokoušet kandidovat (jako jsem se snažil u těch prezidentních), ale budu prostě jenom dělat vybírání a někomu dám hlas. No o volbách pojednám, až budou. Dneska vám povim první část o žádosti o Volební průkaz. Takže to vemu rychle: musíte ji poslat tak, aby tam byla zítra, protože jinak už to nebude platit. Já jsem se fakt snažil to udělat včas, ale prostě jsem furt v práci nebo ve škole, takže je pro mě skoro nemožné, abych se dostal na poštu a nechal si tam potvrdit ten podpis. No a jelikož už je dneska doslova poslední den, tak jsem to musel nějak zvládnout. I vydal jsem se dnes před povinným školním cvičením na poštu.

Doma jsem si pěkně nahledal růžovoučkou obálku, aby měli na úřadě radost a přišlo jim to milé a hezké a jiné. Krasopisně jsem to nadepsal, aby si to prostě taky užili. Vyplnil jsem si podací lístek, abych to jako poslal doporučeně, protože jsem chtěl, aby to tam dorazilo včas. No a taky jsem si vytikl tu listinu, kterou je žádám o vydání toho Průkazu a na které musí pošta ověřit můj podpis, jakože je fakt můj. A taky jsem si vzal propisku svoji.

No na poště jsem si vzal los a hned jsem vyhrál a šel jsem k přepážce. Vyndal jsem tam tu obálku a z ní ten papír žádací a podací lístek. Ptám se paní poštovnice, jestli to můžu vyplnit teď. A ona že to mám mít vyplněné, že ona ověřuje jen podpis. Tak jsem to začal u té přepážky vyplňovat. No podařilo se mi to správně. Vyplnil jsem vše až na podpis. Pro přehlednost čtení budu já "J" a paní poštovnice bude "P".

J: "Tak je to v pořádku?"
P: "No a musíte mi dát ještě občanský průkaz."
J: "A chcete ho hned nebo se můžu prvně podepsat a až pak vám ho dám?"
P: "Můžete se podepsat hned, já se dívám."
A tak jsem se podepsal a dal jsem jí občanu. Ona něco naťukala do komplu a pak vzala knihu a cosi vytiskla a něco tam napsala a pak mi tu knihu podala, abych se tam zase podepsala. Zkontroloval jsem, jestli se dívá a pak jsem se podepsal.
P: "Třicet korun."
J: "A můžu to zaplatit až najednou? Já bych to chtěl totiž ještě poslat."
P: "Ano."
A tak jsem začal slintat tu růžovou obálku, ale ono to nechtělo držet a tak řikám, že to nedrží. A paní poštovnice řiká, že mi to zalepí izolepou a bere si obálku a zalepuje ji.
J: "A teď bych to chtěl poslat tak, aby to tam zítra bylo."
P: "No tak když to pošlete doporučeně, tak je možnost, že to tam zítra bude."
J: "Ale já potřebuju, aby to tam zítra bylo určitě."
P: "No tak to můžete poslat jako é-emesko."
J: "Tak jo."
P: "Ale máte na to moc malou obálku, protože na to musíte vyplnit tady ten nalepovací formulář."
J: "Tak si k tomu zakupuji novou obálku prosím."
P: "Dobře, tak to dáme jako é-emesko."
A tak vyplňuji formulář jakýsi nalepovací a paní poštovnice hledá velkou obálku. Vyplním to a podám jí to zpět.
P: "A jaká je cena zásilky?"
J: "Vždyť víte, co v tom je."
P: "No, ale musí se sem něco vyplnit."
J: "Jako jakákoliv cena zásilky je v ceně é-emeska?"
P: "No... ano."
J: "Tak tam dejte půl milionu!"
P: "... ... ale to asi nejde, to byste potřebovala větší obálku ."
J: "Dobře, to jsem si dělala legraci. Tak tam dejte 16 850, ať jsou na úřadě zvědaví, co jim to přišlo."
P: "Víte co? Počkejte chvilku, já se vám dojdu zeptat, kolik je maximum."
J: "Tak jo."
Paní poštovní se vrací a říká, že maximum je deset tisíc.
J: "Tak tam dejte 8 650 Kč."
Tak to tam dala. A pak do té obálky dala tu zalepenou růžovou obálku. Na tu novou velkou obálku nalepila ten můj vyplněnec a zeptala se, jestli chci ještě něco. Chtěl jsem si koupit los s rybičkou, ale oni je zase neměli. Ale když jsem ho hledal, tak jsem uviděl, že tam mají známky s autama. Myslel jsem na to, že mi minule pošta ztratila dopis od maminky a tak jsem si řekl, že to třeba auto doručí lépe než květina. A nebo než ten chlap, co na některých známkách je a který se mi vůbec nelíbí. Dokonce je divné, že si myslím, že kytka doručí dopis lépe než chlap. Reálně by ten dopis asi doručil lépe ten chlap, protože lokomoce květin prostě nejsou tak rozsažné, jako u toho chlapa. Nicméně auto válcuje kytku i chlapa. Dojede všude a nezmokne.
J: "Tadyty známky s autíčkama jsou normální známky, co nalepím na dopis a ten dopis přijde?"
P: "No ano, to jsou normální známky."
J: "Tak mi jedny dejte, pokud ty známky stačí nalepit a doručí to dopis."
A paní poštovní mi je dává. Já to teda celé platím i přesto, že jsem si všiml, že tam prodávají i svačinky a sladkosti. Ale tak nějak už je mi to blbé. Prvně vyplňování, pak podpisování, pak zalepování, pak nová obálka, pak é-emesko a pak ta cena, pak autíčkové známky. No ale tak zaplatil jsem a dívám se na ta nová autíčka a vidím, že jsou pokrčená. Jakože někdo přehnul jejich první řadu a tak jsou pomuchlaná.
J: "Mohl bych prosím ještě reklamovat ta autíčka? Jsou pomuchalná tady."
P: "Ukažte... no jo. Dám vám nová."
A tak mi dala nová. Jsem poděkoval, pozdravil a vysypal se dveřma ven.

Já vlastně nevim, co je na tom za přesnou klidodárnost, ale prostě to bylo dobré. Já mám poštu rád. I když ztrácí dopisy.

Dnešní klidodárnost je chození na poštu, když to tam prostě vyřídíte kompletně celé.

Žádné komentáře:

Okomentovat