23. října 2013

Každodenní klidodárnost #298

Mám chuť napsat klidodárnost už teď. A budu dělat doufání, že se mi nepřihodí nic nechutného nebo tak, protože si myslím, že by se to mohlo stát, pakliže napíšu klidodárnost moc brzo.

Dneska jsem měl děsně produktivní den. Ráno jsem šel do své banky, protože už tam prý mám k vyzvednutí svoji kartu. Bylo mi divné, že jenom jednu, protože by měly být 3, ale tak neřešil jsem to. No došel jsem tam (teda doběhl, protože mě napadlo, že bych mohl utíkat, protože jsem měl vlasy svázané do ohonu a přišlo mi to vhodné. Ten běh) a nikdo jiný tam nebyl. Tak se mě paní bankovní hned ujala. Netřepala mi pravicí. Řekl jsem jí, že tam mám kartu. A ona ji nahledala a řekla, že tam má jen dvě karty ze tří. Moc se divila a hledala dál. Nudil jsem se, protože v dohledu nebyly žádné zajímavé předměty. Ale v jednu chvíli přišla pošťačka a dala bankovnici dopis.

Když mi bankovnice sdělila, že tu kartu, kterou užívám nejvíce, tam má, sdělil jsem jí, že je to buřt a ať na moji domovskou pobočku netelefonuje teď, protože spěchám (což jsem lhal, ale to jsem mohl, protože jsem byl udýchaný, jelikož jsem předtím běžel kvůli tomu ohonu) a ať si tam zavolá potom, vyřídí to a pak zavolá mi. Potřepala mi pravicí a já jsem vypadl.

Za fous mi zvoní telefon a je to ta paní. Cajk. A za chvíli mi zvoní zas telefon a není to ta paní. Je to nějaká jiná, která říká, že je z kontaktního centra. Ptám se, z jakého. A prý je to centrum jedné z pojišťoven, které jsem klient. Já ani nevím o tom, že jsem klient nějaké pojišťovny, protože pojišťovny nemám rád. Paní řiká, že mi musej říct nabídku nějak, protože mi mění smlouvy nějak. A že se to týká jen lidí do 60 let, ale to vidí z mého hlasu, že tolik mi není. Ptám se jí, jak to může vidět. Zajímá mě to. Je to již podruhé, co mi přesně tohle paní pojišťovnice do telefonu řekla. Chci zkoumat, jestli je to prostě nějak jejich poznávací znamení. Nějaká tajná věc. Mluvíme o tom docela dlouho a pak mi teda už konečně vysvětlí to, že to myslela tak, že to nevidí, ale slyší. Řikám jí, ať zavolá mé mamince, že ta mě furt na něco pojišťuje, protože mě maminka zná. Paní se s tím spokojuje a loučí se. Já taky. Byla to moc milá paní. Cajk.

Dnešní klidodárnost je, když umíte děsně profesionálně vyřídit telefonní hovory.

Žádné komentáře:

Okomentovat