29. října 2013

Každodenní klidodárnost #304

Dneska opět píšu docela brzo, ale mám chuť psát a tak si myslím, že je to velmi vhodná doba.

Dneska jsem moc smutný, protože maminka už odjela domů, protože tam musí dělat nějaké to pracování a takové ty věci, co maminky obvykle dělají, když neskotačí se svými dětmi. I když teda vlastně nejsem smutný, protože by maminka nechtěla, abych byl. Jak je vidět, neumím lhát ani v psané podobě.

No ale to vůbec nebrání tomu, abych sem naservíroval jednu super klidodárnost. Bohužel je zase trochu dyskrymynační, protože k ní potřebujete docela dost propriet. Maminku například (či libovolnou jinou ochotnou osobu, která může být dokonce i vy, pakliže to zvládnete v jedné osobě). A pak taky trošku delší vlasy, ženské pohlaví nebo velkou recesoidnost (či metrosexuálno nebo filmovou/divadelní roli z období baroka či soudního prostředí). A pak taky hřeben a ještě asi vodu. Ale to už není tak moc náročné. No a pak taky samozřejmě to gró dnešní klidodárnosti - dnešní klidodárnost jsou totiž natáčky na vlasy.

Já jsem to chtěl hrozně dlouho vyzkoušet. Prostě natáčky jsou super. Jednou jsem totiž viděl seryjál, který se jmenuje Zoufalé manželky. To ale vůbec není podstatné. Hlavní je, že tam byla jedna ta zoufalá manželka. Měla pěkný domek s předzahrádkou. A na ten byl zrovna záběr a ta manželka z něj vybíhala a něco křičela. Podstatné bylo, že měla na hlavně natáčky. Patrně se jednalo o nějakou komičnost, protože lidi normálně z domu v natáčkách nechodí. Hlavní je, že jsem tím byl uchvácen. Prostě ty natáčky na hlavě vypadaly tak klidodárně, tak relaxačně, tak osebestaračně, že jsem si řekl, že budu taky nosit natáčky, protože je to prostě super. Tedy že je budu nosit pěkně doma, né venku. Nejsem žádný zoufalá manželka. Trvalo to strašně dlouho, ale dočkal jsem se. Zneužil jsem maminku, aby na mě zakouzlila Oliou a když jsem ji kupoval (tu Oliu, né maminku), tak na mě vykoukly z regálu ty natáčky a já jsem věděl, že nadešel můj čas.

Maminka k tomu měla nějaká různá moudra, jakože jaké si mám koupit, když mám takové a takové vlasy, a pak taky co je blbý a co není blbý. Nějak to zde nedokážu reprodukovat, ale to nevadí. Prostě si sežeňte natáčky. Pak si umejte háro a nějakým stylem (nevím jakým, protože to dělala maminka a já jsem seděl a díval jsem se na toho chlapa, co je někdy na známce, protože zrovna nebyl na známce, ale dával lidem vyznamenání a některé líbal. Což dává smysl. Ho lidi taky olizují, když je zrovna na známce) si je dejte do vlasů.

Já mám například pěnové, takže jsem v nich i spinkal a měl jsem takový jako druhý polštář. No ráno jsem to zvládl sám vyndat a měl jsem na hlavně takové trochu vlnky, co vypadaly fakt dobře přesně do chvíle, kdy jsem zmokl, protože jsem se nechtěl mačkat s lidma pod stříškou. Dneska to zkusím sám. Takže pokud budu zítra holohlavý, víte, proč se to stalo.

Pro zájemce o sňatek: Jasmín není žádná zoufalá manželka.

Žádné komentáře:

Okomentovat