10. listopadu 2013

Každodenní klidodárnost #316

Příběh. Vnímáte, jak je to slovo neuvěřitelně hřejivé a přitom plné chladného vzduchu, který se drží kolem mokré kamenné zdi? Nebo v okapech spolu s hnijícím listím.

Já vlastně nemám příběhy rád, protože mají konec. A ono ve skutečném světě nic konec nemá. Příběhy nám vlastně vždycky lžou, protože nás nutí si myslet, že konce existují. To je na nich to neklidné. Proto lidi v příbězích nežijí, ale vymýšlejí si je. Protože ve své hlavě můžete dělat cokoliv. Dokonce tam můžete mít i konce.

A tak jsem se dneska večer rozhodl, že si jeden takový příběh udělám. Samozřejmě jsem ho musel mít většinu v hlavě, protože jinak by to nebyl příběh, protože by neměl konec. A zbytek obstaral večer venku.

Dnešní klidodárnost je, když si uděláte příběh.

Žádné komentáře:

Okomentovat