17. listopadu 2013

Každodenní klidodárnost #323

Dneska jsem celej den ležel v posteli a dělal jsem koukání na svůj oblíbený středověký seryjál. Tedy on není ze středověku jakože vznikem, ale odehrává se tam. Je to vlastně celkem konina, ale mají tam velmi bohaté dekorace a kostýmy, a tak mě to moc baví. A taky k tomu mám různé moudré mrmle a moje maminka taky. Díky tomu je to zábavné. Ale jistě jsem tu již měl klidodárnost o seryjálových maratonech i o válení se v pelechu. Tak jsem mamince řekl, aby mi vymyslela dnešní klidodárnost, jakože bych dneska udělal Křeslo pro hosta. Ale ona nechtěla. Takže je to zase na mě.

Minule jsem tu psal něco o tom, že je klidodárnění třistašedesátpětka a že mi vlastně za fous skončí, pokud se nestane něco, co nečekám. No a stále tu nejsou věci, které považuji za extrémně klidodárné, ale zatím jsem je nemohl udělat, protože na to nebylo počasí/čas/prostředky a tak dále. A tak jsem se rozhodl, že dneska pojednám o super klidodárnosti, kterou jsem dneska nedělal. Čistě proto, že velmi aktuélně hrozí, že se na ni nedostane, protože ji nebudu schopen reálně vykonat, abych vám o ní mohl pojednat

Dnešní klidodárnost je totiž stavění sněhuláka. Podle maminky je hlavní, aby měl sněhulák prsa. Taky byste mu měli na hlavu dát hrnec, který musí být hnusný, aby ho nikdo nechtěl ukrást. Já si ale myslím, že lidi ukradnou i hnusnej hrnec, protože si řeknou, že pro sněhuláka je to dobrý a vezmou si ho.

Žádné komentáře:

Okomentovat