23. listopadu 2013

Každodenní klidodárnost #329

Dneska teda povykládám tu klidodárnost z minula z minula.

Byl jsem totiž dělat nakupování, protože jsem si chtěl koupit zimní obuv. Snažím se o to už vlastně docela dlouho, protože prostě i v zimě furt chodím v keckách. Myslím si, že to není pro mé zdraví nic extra a tak si prostě chci koupit nové boty. Žádné na mě ale nemaj. Všechno je to ohavně nazdobené a když je to kozačkoidní, tak je mi to velké kolem lýtek a vypadám v tom jako pirát. No děs. Ale o tom jsem mluvit nechtěl.

Každopádně jsem si ten šopovací den ráno oblíkl vysoké fusekle, které jsem si nandal na kalhoty a taky jsem si vzal 3 trika, svetr, kurále na krk a taky jsem si vytvořil složitý účes. Protože jsem nevěděl, že odpoledne budu dělat šopink.

No říkal jsem si, že to nevadí. Aspoň jsem měl pořádné ponožky do těch bot. Jenže jsem šel kolem Ňú-Jorkru a vešel jsem dokonce dovnitř. No měli tam zlevněnou zelenou a fijalovou kalhotu a tak jsem si řekl, že to tam nemůžu nechat. Na stojanu jsem objevil ještě takové béžové šaty a divnotriko. No všechno jsem si to musel jít zkusit. Tím jsem porušil dokonce kabinková pravidla, protože si tam můžete vzít jenom 3 věci. Dále jsem šel do kabinky pro vozíčkáře, i když jsem zrovna nebyl vozíčkář. A ještě jsem v té kabince byl s Evísem.

No chci říct, že jsem se prostě ten den oblík hrozně blbě na to, abych si zkoušel věci v kabince. A zajímavé na tom je to, že já do kabinky lezu jednou na uherský rok, protože zkoušení oblečení nesnáším. To s tím uherským rokem lžu, ale prostě zkoušení nesnáším, to nelžu. Proto mám taky tak rád sekáče, protože tam nakupuji bez zkoušení.

No gatě mi byly velké, triko taky. Šaty mi byly. Byl jsem v nich moc krásný. Ale jak byly krajkové a obtažené a béžové, tak jsem si v nich připadal jak nahý a věděl jsem, že bych takhle mezi lidi nikdy nešel, protože by se na mě mohl někdo dívat.

Dnešní klidodárnost je, když uděláte všechno proto, aby si nikdo nevšiml, že nejste neviditelný.

Žádné komentáře:

Okomentovat