29. listopadu 2013

Každodenní klidodárnost #335

Píšu to zas pozdě, ale tak co už. Hlavní je, že to platí.

Dneska se mi stala taková zajímavá věc. Totiž možná jsem tu pojednal o tom, kterak jsem si někdy v létě (zhruba) koupil dvoje nové gatě. Jedny šedé a jedny černé. No a víte, jak mají kalhoty takový ten knofl nad zipem, kterému každý řiká jinak? No tak ten bych u těch šedých po 1. vyprání vypadený. Jakože z vnitřní strany. Vtip byl v tom, že tam samože sám o sobě držel, ale nesmělo se s tím manipulovat.

Mi to jako nijak nevadilo, neboť jsem ty kalhoty stejně nerozepínal, když jsem si je nazouval nebo vyzouval. Takže to ničemu nevadilo. No a dneska jsem byl na záchodě těsně před tím, než jsem šel do škole. No a co se nestalo. Prostě když jsem stál na tom záchodě, tak mi z ničeho nic (a fakt doteď nevím proč) ten knofl vypadl.

Což není nic divného, protože tam byl jen tak nastrčen, jak jsem popsal výše. Ale vtip je v tom, že se stalo přesně to jediné, co se vám na záchodě stát může. Prostě skočil přímo do mísy. No hrozně jsem se smál a řekl jsem si, že je to bžunda. Tak jsem se ho ani nepokoušel lovit.

No samože jsem to mohl udělat nějak jinak, ale řekl jsem si, že když mi budou padat celej den kalhoty, mám větší šanci začít něco vtipného, než kdybych si ty kalhoty převlíkl. Nebo kdybych si vzal pásek. Nebo kdybych to nějak přišil nebo přišpendlil. Prostě jsem odešel z domu s kalhotama bez knoflíka. Mi ty gatě padaly už i když ten knofl měly (což je asi jasné, jelikož jsou to skinny jeans, které si obleču aniž bych je rozepl). No a teď to bylo ještě horší.

No vypad jsem z domu a za chvíli jsem pocítil první úskalí svého super dobrodružstva. Například jsem si neuvědomil, že mám kabát někam ke kolenům. Víte, když mi gatě padají normálně, tak dám prostě pěstičky do kapes a je to dobrý. Nebo dělám, že něco hledám v kapse a gatě si elegantně potáhnu. Ale díky tomu kabátu to nějak nešlo udělat. Tak jsem dělal velmi dlouhé kroky, abych gatě udržel nahoře. Díky tomu jsem došel dřív na šalinu a měl jsem čas si kalhotu pomalu pod kabátem potáhnout nahoru.

No pak jsem nased do šaliny a dojel do škole. Cestou do škole jsem dělal zase dlouhé kroky a vymýšlel jsem, jak to udělám dál, protože to už jsem hrál svoji vlastní soukromou hru, která byla o tom, že nikdo nesmí poznat, že mi padaj gatě víc, než je obvyklé.

No pak jsem objevil dámskou toaletu a už to přestalo být zábavné, protože to vyřešilo všechno. A plandavý svetr vyřešil ten zbytek (když jsem sundal kabát).

Dnešní klidodárnost jsou lávové kameny.

Žádné komentáře:

Okomentovat