Jak jsem psal včera, dneska jsme měly s maminkou v plánu dělat chození do kostela. Předem chci říct, že nevím, jak bude tahle klidodárnost vypadat, ale chci ujistit své čtenáře, že se nechci nikomu vysmívat a rozhodně nemám v plánu jakkoliv znevažovat cizí víry.
Včera jsem taky psal, že jsme s maminkou loni byly na první mši v mém životě. No abych byl upřímný, tak se mi to vůbec nelíbilo, protože jsem očekával, že tam bude ten pan farář (nebo biskup nebo kardinál nebo prostě ten někdo, kdo mluví k lidem v kostele) říkat nějaké chytrosti k zamyšlení. No a ono to tak nebylo, za 20 minut to bylo hotové. Ale maminka řekla, že ty vánoční mše jsou jistě lepší a tak že někdy zajdem o Vánocách. No loni jsme to nestihly a tak jsme si to střihly letos. Jinak koho zajímám já a kostely trochu hlouběji, může si přečíst můj
Kostelní vtip.
A teď už k dnešku. Hlavně to cílím na lidi, kteří jsou (stejně jako já) kostelně nevzdělaní. Můžu vám říct, že dneska to bylo fakt super a užil jsem si to. Moc se mi to líbilo a stálo to za to. Stále ještě páchnu kadidlem, což je taková ta aromalampa, kterou tam furt verglujou. A jsem moc rád, že jsem tam šel. Vlastně to bude takový návod pro lidi, co nechodí do kostela, ale zajímá je, jak to tam vypadá. Takových pár rad, co máte očekávat, když tam jdete.
Tak předně jděte včas, abyste si mohli sednout dozadu. Je to podle mě lepší, protože když si sednete dopředu, tak nebudete vidět, kdy máte co dělat. Ono se totiž furt vstává a pokud budete vepředu, bude vidět, že nevíte, co máte dělat. Taky se podívejte nalevo nahoru. Svítí tam digitální červené trojmístné číslo. To číslo je číslo songu, který se bude zpívat. Někde ve vaší blízkosti leží kniha, která se jmenuje Kancionál a v tom jsou ty songy.
Já asi tak poslední měsíc furt dokola zpívám Nesem vám noviny, protože je to podle mě dobrý vánoční song. No a hádejte, co se zpívalo v tom kostele! Číslo 222 - natěšeně jsem to nalistoval. A byly to Noviny! Dnešní mše byla jak džubox na přání. Byl jsem z toho šťasten. Začaly hrát varhany a k oltáři prošli lidi v bílém, což byli faráři a ti ostatní, co tam pak čarují u oltáře. To čarování jsem moc neviděl, protože přede mnou seděla vysoká žena. No a tak se teda stojí, oni naklusnou a pak se zpívá ten song.
Problém byl, že já to zpívám trochu rychleji, než se to zpívalo tam. Ti ostatní spolumešníci to znali ale dobře, takže bylo prostě ticho a do toho dycky Jasmín omylem zařval "ROZ-JÍ-Í-MÉ-ÉJ-TÉ" a přitom se to mělo zazpívat až tak o 3 vteřiny později. Kdo mě zná, ví, že strašně krákám a neumím zpívat. Takže se tam po mě lidi točili. Ale já to nedělal schválně, chtěl jsem prostě zpívat. Taky jsem si dokonce držel ten kancionál na prsou, jakože aby bylo vidět, že to beru vážně a fakt chci zpívat.
A když jsem stál, tak jsem se usmíval a sledoval jsem dění na všechny strany, aby mi nic neuteklo. Díky tomu vím, že tam bylo 6 vánočních stromů, které měly různé počty ozdob a taky že tam bylo 8 svíček na bočních oltářích a 3 z nich byly křivě. 2 šly doleva a 1 doprava. Prostě jsem dával pozor, ale můj styl zpěvu mě rozchechtal. Schoval jsem se do roláku, protože jsem to nechtěl kazit.
No a pak se stala katastrofa. Sedli jsme si a pan farář říkal daleko lepší kázání, než ten farář minule. Sice jsem úplně nepochopil pasáž o tom, že na počátku bylo slovo a že slovo bylo u Boha a Bůh je slovo (možná jsem to pomotal), ale to je předpokládám moje chyba, protože tu nauku neznám. No a pak teda přišla katastrofa. Farář měl mikrofon a hned za mnou a maminkou byl reprák, který trochu chrčel, takže šlo některým slovům hůře rozumět. To moc nevadilo, protože si to šlo lehce domyslet. Až do chvíle, kdy jsem slyšel "Ježíš byl zahovněný". Já vím, že to jistě farář neřekl. Mohlo to být něco od slova "hovět si" nebo "honosit" nebo tak nějaké slovo. Ale nešlo to prostě dekódovat jinak. Řekl jsem si, že se nebudu dívat na maminku pro případ, že se přeslechla jako já.
Ale ona do mě začala drcat a mi bylo jasné, kvůli čemu to je. No ani rolák nepomohl. Tekly mi slzy od smíchu. Pak jsme se zase zvedali a zpívalo se něco, co nebylo ve zpěvníku. Obecně musíte vědět, co se má kdy říkat nebo prozpěvovat. Říkají se věty jako "Pane smiluj se" nebo něco jako aby nám to pán dopřál. A taky Ámen. A ještě nějaká fráze. Lidi vědí, kdy se to má říkat, ale vy to jako laik ani netušíte. Takže mlčte. Nebude to poznat, pokud budete dýchat ústy. Díky tomu to bude vypadat, jakože jste něco řekli, protože vám od úst jde pára, neb v kostele je chladněji než venku. Já jsem prostě vždycky mlčel (kromě Novin) a ani jsem nešermoval rukama nad hrudí, což někteří lidé taky dělali. Ničemu to nevadí. Dokonce jsem si i teď (s odstupem času) jist, že jsem udělal dobře.
No a pak už přišel skoro konec. Kolem nás šel chlap s miskou. Věděl jsem, že se do toho dávají dary pro kostel. Jelikož se mi to moc líbilo, musel jsem jim něco dát. Zahrabal jsem v peněžence a našel jsem tam dvacku. Maminka taky našla dvacku. Napadlo mě, že budu konečně taky vypadat fakt dobře, protože jsem si myslel, že tam lidi dávají jen malé drobné a já dám dvacku. Že jako budu takový kostelní mecenáš (jen pro info: nejsem v Brně, jsem v tom malém městě, kde bydlí moje maminka). No a dávám tam tu dvacku a dívám se do tváře toho vybírajícího faráře, protože chci vidět, jak bude rád, že jsem dal dar!
A on se tváří netečně jak inertní plyn. Tak načóhnu ho té misky a tam je tisícovka, stovka, dvojstofka a moje dvacka. Tak nic. Ale já se snažil. Díky minulé zkušenosti a také díky dnešnímu přímému přenosu Půlnoční mše jsem věděl, že na konci bohoslužby je chvíle, kdy se máme zdravit. To probíhá tak, že lidi vylezou z lavic a začnou mezi nima mravenčit a podávat si ruce. Já nesnáším, když na mě lidi sahají. Ovšem díky svému studiu o tom vím a tak jsme se s maminkou sebraly a vypadly před koncem.
Dnešní klidodárnost je, když jdete do kostela a bohužel tam uděláte ostudu i přesto, že se snažíte ze všech sil.