31. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #33

Vím, že to pro pozorného čtenáře vypadá tak, že jsem včera nic nenapsal. Ale není to tak. Pozorný čtenář ví, že moji tělesnou schránu napadla nějaká sranda, co není vtipná a tak jsem na tom bledě. Prostě jsem si nemoh sednout a napsat sem. Ale napsal jsem si to na papír, takže to platí. Nezvládl jsem se vzdát a klidodárnost nenapsat. Ne takhle v začátku! Takže to sem jen přepíšu. A cajk.

Dnešní (včerejší, ale změním datum, ať to vypadá hezky a pravidelně) klidodárností je česání. Lidi se totiž obvykle češou. Pokud mají krátké vlasy a nečešou se, tak jim někdo dělá stříhání, což můžeme pro potřeby dnešní klidodárnosti brát jako česání. Pokud jste doopravdy neoholeně plešatý, musíte si místo česání doplnit něco jako masáž hlavy. Moje klidodárnosti totiž musejí být (= dělat snažení) pro všechny.

Ono je totiž česání hrozně příjemný děj! Budu to brát tak, že většina lidí se češe, ale prostě to odfláknou a nevychutnají si, jak příjemná a klidná činnost to je. Dokonce i když máte vlasy pod pas a je to fyzicky náročné, protože musíte hodně máchat rukama a dělat velké rozpětí jak stožár vysokého napětí.

Ještě víc klidodárné to je, když máte česacího sparing partnera. Jak česat jeho, tak se nechávat česat. Lidi by se prostě měli víc česat, neflákat to a soustředit se na to. A ne, není to homoušské ani u 2 mužů, protože jsem to řekl.

30. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #32

Dneska jsem vyzkoumal, že nemoc je dobrá hubnoucí dieta. Škoda, že to nepotřebuji. A vlastně je to pro mě docela uškozující, takže to nemůže být klidodárnost.

A proto je dnešní klidodárností vylizování misek. Možná si řeknete, že to zní čuňsky a když mi to jídlo tak moc chutná, že musím vylizovat misku (Jasmíne, ty jíš z misky?!), tak bych si ho měl dát víc. Jenže i kdybych si toho dal víc, tak mi to nepomůže v tom, že vylízání misky je prostě klidodárné. Nejenže nemusíte nádobí nechávat odmokat nebo s ním ucpávat filtr v myčce, dokonce si prostě užijete chuť jídla až do posledního zbytku. Tak. A bojujete tak proti nemocní dietě. Tečka.

29. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #31

Včera jsem udělal takový hack, že jsem opakoval klidodárnost. Ale nikdo mi za to nenadával, takže asi cajk.

Dnešní klidodárnost je opět zdravotně vztahovací, protože to se mnou jde zatím furt z kopce. Doufám, že se to od zítřka začne konečně opravovat. Radil bych si to.

Takže dnešní klidodárnost je velký šátek. Ne takový ten divný nylonový umělinec, ale fešný, velký a hřejivý šál, do kterého se můžete omotat a vykukovat jenom očima. Pro mírumilovné typy doporučuji světlejší barvy, jinak vypadáte jako pan terorista nebo jak pan bojovník s teroristou, přičemž výklad záleží jen na fantazii osob, které vás vnímají zrakem. Například já mám starorůžový silný velký hřejivý šál, do kterého si zamotám nos, pusu, krk a celý trup až po lokty, takže ve výsledku ve svých očích vypadám velmi noblesně a nebo jako terorista pro boj s rakovinou prsu.

Takový šál je skoro tak dobrý jako ručník! A hřejivý šál můžou mít i muži. Tečka.

28. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #30

Je to horší než včera, ale nevzdám to. Vezmu to ve fofru. Dnešní klidodárností nebudou obrovská kulatá antibiotika, sprej do krku ani ty malé růžové věci nebo ty malé nažloutlé věci nebo ty další malé chemověci, co mi mají dělat pomáhání.

Bude to pomeranč! Přišel jsem totiž na to, že je výhodnější si kupovat pomeranče než mandarinky. Protože (a to je to, co jsem vyzkoumal) je u mandarinek vyšší pravděpodobnost, že budou nejedlé. Vyschlé, tvrdé, brutálně kyselé, plnopeckaté, neloupatelné. Vím, že se to dá z části poznat podle toho, jak moc jedovatě (ne)vypadají, ale prostě u pomeranče máte téměř sázku na jistotu. Jakože bude chutný. Pomeranče jsou dobré, klidné. Trvá to, než je oloupete a všechno kolem je pocmrndané pomerančovou šťávou. Prostě pomeranče. Tečka.

27. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #29

Dnešní klidodárnost je taková hravá a špijónská, protože ji musím psát potichu a potmě, aby si horečka nevšimla, že jsem s ní přestal na chvíli dělat ležení.

Prvně jsem přemýšlel, že se na to dneska vykašlu a blogpost nedodám, ale když si jdu vařit čaj, tak taky na chvíli neležím, takže musím být prostě jenom potichu, aby bacile nezaznamenaly.

Dnešní klidodárností je horečka. Moji minulou jsem měl 3 roky zpátky a teď mám tuhle. Najednou přišla, z ničehonic. Asi jí bylo prostě smutno. Ono 3 roky se nevidět s někým, s kým jsme si prožili kopu srandy, rozesmutní každého. A vemte si, že k někomu po 3 letech přijdete a on je na vás nazlobený a odstrkuje vás. Copak za to ta horečka může, že je to horečka? Copak může za to, že není nějaký výherní los nebo muscle kára? Copak jí za to můžu nadávat? Ne. To je blbý a totálně špatný postup.

Správný postup jasně plyne ze situací. Musíme dělat veselení, že horečka přišla. Prostě ji vemte, lehněte si s ní do postele a užívejte si to. Až se vás nabaží, tak prostě zas odejde. Vy jste celou dobu šťastní, že vás má i horečka ráda a vrací se k vám a pak, až odejde, jste taky šťastní, protože žijete dál s vědomím, že jste někoho (horečku) potěšili.

Opačně jste naštvaní na celý svět, že je vám blbě, horečka odejít nechce, protože vás má přece ráda a vidí, že jste nešťastní a naštvaní a tak se vás o to víc snaží potěšit a tak to trvá dlouho a když konečně zdrceně odejde, tak jste furt naštvaní. Klidodárný přístup je daleko lepší. Tečka.

26. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #28

Dneska mám doopravdickou klidnou klidodárnost, kterou můžete dělat pěkně v sedě s ponožkama na nohách. Jedná se o skládání origami. Nějaký papír můžete ukrást ve schránce sousedům, kteří si nechávají dodávat reklamní letáčky (což zaručuje dobrodružství a akčnost). A pak potřebujete nějakou pevnou podložku, například stůl nebo (pokud to chcete dělat v posteli) zavřený notebook.

Je to úžasná činnost, která nejen pozvedne vaše umění zacházení s vlastníma rukama, ale ještě vznikají rukodělné výrobky, kterými můžete obdarovávat své příbuzné a kamarády. Nebo je můžete vyhazovat a nemusíte si rvát vlasy, že znečišťujete prostředí životní, protože sousedi by ty reklamy stejně zahodili.

Pokud nemáte tuchání, jak se origami skládá, ciťte se volně a vyhledejte si to nějakým vyhledávačem. Případně navštivte místní knihovnu, kde o tom snad budou mít nějakou moudrou knihu.

25. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #27

Dneska bude neobvyklá klidodárnost ze sady věcí, o kterých jsem tu ještě neklidodárnil. Jedná se o skákání přes švihadlo.

Pokud mě čtete déle, tak víte, že rád dělám běhání. Že když jsem začínal, tak jsem málem dostal nějaký takový ten infarkt. Že jsem důkazem toho, že to jde, protože teď běhám třeba hodinu a půl v kuse a nechám toho jen proto, že jsem moc daleko od své postele nebo proto, že se nudím nebo proto že mi dojdou baterky v empétrojce a tak nemám dostatečně intenzivní příjem vizuálních halušek.

No ale je zima. A je brzo tma. Tyto 2 faktory dělají, že nemůžu dělat běhání. Sice bych se mohl obléct, ale moje tělesná schránka je víc křehká a tak ji nechci pokoušet. A tmy se, jak známo, bojím. Takže tak.

Pokud jste jako já, tak jste jistě přemýšleli nad tím, jak to udělat, abyste si nepokazili kondičku i v zimě. A navíc jste provozovali osamělý sport. A přesně tohle splňuje hopsání přes švihadlo. Geniální nápad. Tu náročnou (vymýšlecí) část mám za sebou, teď už jen koupit to švihadlo.

24. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #26

Dneska jsem si tak seděl ve své křesložidli, měl jsem jsem nohu na okenním parapetu a nohu na topení a dělal jsem čtení. Když v tom mě napadlo, že bych si měl zapálit svíčku, protože nemusím zalejvat sukulent. Já nevím jak vy, ale můj mozek někdy dělá taková blesková uvažování, která, takto napsaná, nevyzařují ani minimální dávku chytrosti a logické koherence. Ale prostě to tak bylo.

No a v tom jsem si uvědomil, jak moc je svíčka super klidodárná věc. Dokonce tak moc, že už si ani nejsem jistý, jestli jsem tu o tom už jednou nepojednával. Prostě jste smutní? Zapalte si svíčku a dívejte se na ni. Svíčky mohou vonět. Svíčky mohou smrdět. Svíčky dělají světlo. Svíčky hřejou. Svíčky vám udělají kýčovitou romanci. Svíčky jsou tiché. Svíčky jsou příjemné. A každý má ten fous peněz a fous sirky a fous času na to, aby si nějakou zapálil a ona ho oklidodárnila. Nebuďte líný a svíčkujte!

23. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #25

Vezmu to zkrátka.

Dnešní klidodárnost je mikrovlnka. Nejenže umí dělat super věci s cédéčkama, ale taky vám ohřeje jídlo nebo něco rozmrazí! Obvykle si jen tak tiše stojí v kuchyni a nikdo ji nelahodí za to, že nám v cukuletu udělá teplé jídlo. Můžete namítat, že to není žádný gastrozázrak a že pokrmy z ní jsou oschlý radioaktivní ekl, ale furt je to peckovní věc, která je schopná vás opravdu oklidodárnit, když to nejvíc potřebujete.

22. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #24

V první řadě bych si chtěl pogratulovat, že se zatím tak dobře držím.

Dnešní klidodárnost se bude tvářit, že je pro holky hlavně. Není to pravda. Vypadá to tak, protože Jasmín je holka, ale místo toho svetru si tam můžete dosadit třeba sako nebo gatě. Nebo cokoliv chcete. Je to buřt.

Dnešní klidodárnost je nakupování v second handech. Kdo mě zná, ví, že jsem na to ojetina. Že téměř žádný svrchní oděv (krom asi toho brutálního princeznovského kabátu) nemám z normálního šopu, ale vždycky druhoručně.

Nedávno jsem se díval na nějaký TED can a tam dokonce říkali, jak to zachraňuje Zeměkouli, když nakupujeme druhoručně. Takže nejenže jsem mecenáš přírody, navíc i ušetřím a mám hromady oblečení, které navíc obvykle na ulici nepotkám (to taky protože někdy vypadám jako houmák bez domova).

No a už abych to zkrátil. Prostě jsem byl dneska v seku a měli tam takový ohavný našedlý obrovský svetr, co má vepředu 2 kapse, obrovský rolák, úzké rukávy a velikostně je to asi tak XXL plachta. No, docela obludnost. Už se mi suší na topení a nemohu se dočkat, až v něm půjdu strašit lidi. Klidodárné!

21. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #23

Dnešní klidodárností je offline pošta. Je to totiž neskutečně příjemné a hezké, když nějakou dostanete. Schrána je naplněná nějakým překvápkem a vy se do ní musíte dostat, abyste se dostali k překvápku a pak se radujete z toho, že si na vás někdo vzpomněl a okukujete obsah překvápka. Klidodárné.

Možná můžete (správně) namítnout, že na složenkách nic klidodárného není. A máte pravd! Proto jsem vymyslel, jak to udělat, abyste se necítili sami (jakože na vás nikdo nemyslí) a nějaká pošta vám chodila. V dobách, kdy neexistovali milí lidé, kteří mi posílají pohledy, jsem došel k zázvoru, že bych moc rád dostával nějakou poštu. Právě proto, abych si připadal chtěný, společností doceněný, oblíbený a důležitý. Tak jsem se nahlásil do kdejakého zásilkářství. Oni totiž posílají zdarma do domu katalogy svých produktů. A díky tomu mám i dnes čas od času naplněnou schránu! Navíc mě titulují takovými dobrými oslovovánky. A například mi říkají, že jsem důležitý zákazník a taky takové věci, že si mě cení a podobně. Milé! Mám je za to moc rád. Navíc jejich nabídkové časáky vždycky pročtu, prohlédnu si je, obvykle nasaju trendy v oblékání, které bych si nikdy neoblékl, pomaluju modelky a přidělám jim rohy a zuby a brejle (hraju si na to, že čtu Vogue) a pak z nich obvykle skládám barevné origami nebo vyrábím pletené podtácky pod čaj. Je to prostě pecka!

20. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #22

Onehdá (není to tak dlouho) tady všude kolem probíhala #jedenactka. Jakože jste nafasovali 11 otázek a dělali na ně odpovídání. Jedním z dotazů, který na mě vyšel, se motal kolem mé nejoblíbenější činnosti. Protože jsem dneska snědl jídlo, po kterém mi bylo špatně (ostatně jako je mi po něm špatně vždycky, jen tomu nepřikládám významy, protože ho mám rád), dělal jsem tuto svoji oblíbenou činnost hojně.

I teď, s odstupy časů, si myslím, že je to ta nejlepší činnost vůbec. Jedená se o ležení na boku. Prostě není lepší věc, než tohle. Všechny ostatní příjemné činnosti jsou moc časově ohraničené a trvají jen krátký omezený čas nebo je náročné jich dosáhnout nebo k jejich provádění potřebujete moc rekvizit. Ležení na boku takové ale není. Můžete to dělat, jak dlouho chcete a nezají se vám to. A dokonce to můžete kombinovat s těmi dalšími příjemnými činnostmi, jako je například jezení nebo přemýšlení. Dokonce to můžete dělat ve více lidech najednou. Prostě nejlepší činnost vůbec. Opět je zde hlavní si aktivně uvědomit, jak moc jedinečná a skvělá činnost to je, kdykoliv ji vykonáváte.

19. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #21

Dnešní klidodárností bude recept na sladkou ňaminu, která je prostě fakt dobrá a sladká a vizuálně přitažlivá, barevně vyvážená a nutričně bohatá a hlavně klidodárná.

Co potřebujete: kávový lžičk, menší misk, skořic, zelený jablk, tvarožinu ve vaničce, nůž.

Je to celkem jednoduché, zranil jsem se u toho jenom jednou. Když jsem krájel jablk, tak jsem si vrazil špičku nože do dlaně. Toho se vyvarujte a jinak to nebezpečné není.

Prostě popadnete jablko, rozříznete ho napůl, odděláte ty tvrdé bordely a nakrájíte ho na tenké měsíčky, které poté ještě jednou pošířce rozpůlíte a dáte je do misky. Pak otevřete tvaroh a nasypete na něj skořici (množství dle vlastního uvážení). Pak ji zamícháte pomocí lžičky do tvarohu. Pak tou samou lžičkou jíte tvaroh a vkládáte k němu do úst kousky jablka. No a nebo naopak. Prvně si dáte do pusy kousek jablka a pak si tam pomocí lžičky dáte trochu tvarožiny.

18. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #20

Dnešní klidodárností je dokončení nějaké činnosti, která byla stvořena k dokončení, protože uspokojení přijde až poté. Nebo z velké části poté. Tím myslím, že když jíte pomelo a sníte dílek, tak je to klidodárné. Ale když dojíte celé pomelo, tak už to moc klidodárné není, protože už další nemáte.

Ještě jinak to povykládám: když máte něco udělat, děláte to a pak to dokončíte a pak přichází ten klidodárný pocit, o kterém dělám mluvení. Počítám s tím, že vás samotný proces dělání baví a není to pro vás totální otrava. To je taky podstatnost.

Přišel jsem na to, že takových úkonů denně udělám docela dost. Ránovstaní, dělání jídla, chození pro pomelo do města a tak podobně. Jenom to ignoruji a nechávám si tak kolem mozku proplout mocnou klidodárnou řeku, aniž bych se v ní ocachtal. Čiže rada z toho plyne taková, že bych se měl (a vy taky, protože jste můj čtenář) více zaměřit na tu dokončovací fázi u věcí, u kterých dělám ignorování zakončení.

17. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #19

Rozhodl jsem se, že dnešní klidodárností vecpu do popředí věc, kterou má většina z vás doma. Nebudu dělat dlouhé úvodování. Je to polštář.

Ono k tomu ani není moc co dodat. Málokterá věc je tak neskutečně užitečná a příjemná jako polštář. Můžete na něm sedět, ležet, může vás hřát, dekorovat, těsnit díry v dece a také obecně zabraňuje otlačování.

Dnešní klidodárnost není ani vtipná, ani poučná. Jenom chci poukázat na věc, co máme doma, ale tak nějak ji přehlížíme, bereme ji jako samozřejmost a tím pádem se z ní nemůžeme ani pořádně těšit. Takže tak. A ano, i vy, protože jste můj čtenář.

16. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #18

Dnešní klidodárnost se od těch obvyklých drobet liší. Konkrétně v tom, že ke správnému provedení potřebujete spárink partnera (nějakého člóbrbu, co bude klidodárnit s vámi). Dobré je, že nejsou potřeba speciální schopnosti a dovednosti, takže to může být kdokoliv, kdo s vámi vydrží v jedné místnosti. Teoreticky můžete tuto klidodárnost dělat i sami, ale nebude tak klidodárná. Takže zkuste v rámci socializace někoho ukecat. Povolené je i citové vydírání (jsem tak sám - i díry na ponožkách se mi vyhýbají; kdybych měl na hlavně 2 vrtochy, byli bysme 3; jsem opuštěný jak hvězdárna na jaře... a tak podobně).

No a už o co jde: jde o filmový maraton! Dělá se to tak, že vyberete nějakou filmovou sérii, která obsahuje více než 2 filmy. Například něco jako Saw, Hanybal, Hery Potr, StarWors a tak podobně. Pak si uděláte hrnec špaget nebo kolo pizzy a soutěžíte, kdo toho víc sní, kdo má víc trapných hlášek a kdo dřív usne a probudí tak druhého vlastním chrápáním! No a při tom se díváte na ty filmy. Je buřt v jakém pořadí.

15. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #17

Dnešní klidodárností je vánoční LED osvětlení. Někde jsem se dočetl, že je to energeticky úspornější než úsporná žárovka. Možná je to jenom can, nebudu se o tom dohadovat. Jde přece hlavně o klidodárnost a pokud platí, že je to energoúspornější něž úsporná žárovka, tak je to hned doubleklidodárnost.

První část doubleklidodárna je čistě vizuální. Vánoční LED světelný řetěz je prostě pěkný, milý, hebký a pohlazující. Nikdy nejste úplně opuštění, když máte LED vánoční osvětlující řetěz. Každý den je jako vaše narozeniny. Osobně mám jeden bílý o délce deset metrů. Do stěn jsem natloukl hřebíčky (nezranil jsem se) a navěšal na ně ten řetěz. Nejenže mám tedy to úsporné osvětlení a jsem velký ekolog (druhá část doubleklidodárna), ještě mám super atmošku. A svítí to tak dostatečně, že u toho zvládám psát klidodárné články i číst knihy!

14. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #16

Dnešní klidodárnost opět ve fofru. Je to náročné. Osobně bych řekl, že tyhle 365ky jsou morová cholera. A to jsem teprve v začátku. Stále.

Dnešní klidodárnost je koukání na televizní reklamy. Protože je to skvělé! Milé a příjemné! Když se díváte na nějaký pořad (film, seriál, zprávy), tak jsou tam všichni furt smutní a někdo tam furt umírá a pláče a prostě negativní emoce tečou proudem. Kdo by se na to chtěl dívat? Někoho tam žere trolejbus a někomu umře veverka a někomu zas vypadaj vlasy a nikdo ho kvůli tomu nemá rád. Vážně, smutnost sama.

Reklamy jsou oproti tomu taková světlá a příjemná část programu. Když je tam někdo venku, tak tam obvykle není bouře, ale jasně zelené stromy a Slunko. Když někomu vypadávaj vlasy, tak si hned vezme paták a má takovou hřívu, že si z ní musí milující lidi vyčesávat. Nikdo tam neumírá, protože ještě nemáme protiumírací spreje a na pohřební služby moc reklam taky není. Trolejbusy sice lidi žerou, ale následně je vyplivují tam, kde to ti lidi chtěli. Prostě idylka. Reklamy jsou super, pořady by se měly poučit!

13. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #15

Už jsem s tím otravný, ale zase mi dochází časy. Proto musím dnešní klidodárnost napsat teď, protože pak už nebudu mít internety a ty věci, co je potřebuju k napsání dalšího postu. Jelikož jsem dneska dlouho spal, nic nově klidodárného se mi ještě nemělo šanci přihodit a tak musím sáhnout do zásob a použít věc, která už mě klidodární.

Je to sukulent. Sukulent je taková (asi) kytka, která má velké šťavnaté listy a je docela malá. Ta moje rozhodně. Sedí mi na okně a údajně se nemusí zalívat až minimálně do února. Je to takový klidný společník. Přišel jsem k němu tak, že mi ho dala maminka. Asi si myslela, že mi vydrží, když se o to nemusím starat. Já si taky myslím, že mi vydrží. Do února minimálně.

12. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #14

Dnešní klidodárnost bude vlastně spíš histořice o tom, co se mi dneska stalo. Asi se mi totiž stal trapas. Třeba když si to představím jako filmovou scénu, jedná se nepochybně o ztvárnění trapasu.

Šel jsem totiž do městské knihovny v tom městě, jak v něm mám maminku (jsem tajemný, stejně všichni víte, kde bydlím, když zrovna nebydlím v Brně, ale to je na tom do zábavné!). No a jelikož mám knihovny rád, tak si tady každý rok kupuji nové roční členství, i když nemám moc čas tam doopravdy chodit.

No a protože je nový rok, šel jsem si zase koupit členství a cvičně si půjčit knihu, kterou jsem chtěl (nakonec jsem si ji nepůjčil, protože mě někdo o pár chvilek předběh', ale to mňouk a není to ten trapas). Takže jsem si kupoval to členství v tomto superklubu a dáma za pultem mi povídá, že to bude stát devadesát korun, ale že letos mají takovou novinku. Jedná se o dobročinný příspěvek! Totiž že si nejenom můžu zakoupit prestižní členství na jeden rok, ale navíc můžu i něco přidat na hladovějící knihy (takhle to teda neříkala, ale myslím, že by klidně mohla).

Měl jsem v ruce stokorunu a jak jsem tak nezběhlý v interakcích s cizími lidmi, musel jsem udělat něco, z čeho pochopila, že žádný příspěvek dát nechci. Přitom jsem chtěl vyndat další stokorunu, abych si připadal jako pořádný biskup náboženství knihovnického. Ale ona řekla "aha, nechcete nic dát. To nevadí! Tak to bude za devadesát!". A já jsem zase koukal jako blbec, protože jsem chtěl zamecenášovat. A tak jsem ze sebe v dobré víře vyskoukal, že néé a podával jsem jí tu stovku a řekl jsem něco o tom, že tedy aspoň tu stovku "jako tu věc, o co ní mluvila"! A pak jsem se zacyklil a snažil se vysvětlit, že chci přispět, ale nějak jsem to nezvládl, protože mi vypadlo slovo "příspěvek" a napadalo mě jen slovo "stipendium", které jsem nakonec i řekl a pak jsem koktání zakončil větou: "Ale jistě chápete, co se vám tady snažím sdělit". Prý ano a tak jsem jí podal stovku a utekl.

Ještěže tam jdu až zase za rok.

Dnešní klidodárnost není chození do knihovny, jak by to možná mohlo vypadat. Dnešní klidodárností jsou podivné trapasy, které jsou milé, protože protagonistům ani nijak nevadí.

11. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #13

Napadlo mě, jak bude děsné, až zapomenu, o čem jsem tu už psal. Napadlo mě to u části 13. Což je docela děsivé. Co budu dělat u 130? Nebo u 345? Pokud se tam kdy dohrabu? Ne, že by to bylo nějak klidodárně významné, jen si připravuji úrodnou půdu pro maskování a omlouvání budoucího dělání omylů.

Dnešní klidodárnost nebude nic moc lapidárního. Měl jsem zase takový roztroušený a náročný den, přičemž až večer se mi přihodila ta klidodárnost, které předcházelo bezprostřední rozčarování, protože jsem zjistil, že už v zásobě nemám žádná pomela. A tak jsem se začal pídit po jiném vydatném jídle. A našel jsem pomeranč. Jeden by nevěřil, jak moc chutný a klidodárný pomeranč je. Prvně je takový veselý a oranžový. Některý je šprýmový a během odslupkovávání vás laškovně postříká! Některý je tuhý a klidný. Každý je jiný. Vždy stejně vizuálně přitažlivý a obsahově vyrovnaný. I když je peckatý.

Dejte si pomeranč. Zní to, jako kdyby takhle rada nebyla ode mě, ale věřte mi. Po dnešku je!

10. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #12

Přišel jsem na jednu věc (došel jsem k zázvoru): psát klidodárnosti, když jsem nanemocnělý, zraněný, v otřesném časovém skluzu a v nevalné náladě, je poměrně nesložité. Dnešní klidodárností je něco, co se k tomu nijak explicitně nevztahuje a tak mi to nedělá problém.

Když jsem byl o něco prostorově jinak řešený než teď (tím myslím, že jsem byl mladší a tedy ne tak vysoký; BMI 15 je evrgrýn mého života), měl jsem k tomu docela averzi. A pak se to jednoho dne zlomilo, protože jsem jel busem, ve kterém se mnou frousala slečna, která tuto věc používala. A já z toho měl takové zajímavé minulostně-imaginativní halušky. A řekl jsem si, že je to super.

Slečna měla totiž nějaký parfém, který v mém perfektně fungujícím mozku vyvolal suprové věci. Řekl jsem si, že si taky musím nějaké vonění obstarat. A tak jsem tak udělal. Každý parfém, co vlastním, je sám o sobě vysoce obrazotvorný. A já to navíc obohacuji tím, že k této vůni sám přidávám další mozková spojení, která se mi pak vrací, kdykoliv parfém čuchám.

Pokud nejste fanda čichání všeho, můžete pomocí parfému obtěžovat lidi tím, že ho použijete moc (lidi jsou odpuzeni) nebo málo (lidi jsou naštvaní, že vaši vůni nemohou cítit víc) a navíc je díky němu maskován váš normální smrad, takže se na vás nelepí tolik potentátních milenců.

Navíc jsou flakóny s parfémama moc hezké a to i v případě, že jste chlap nebo používáté pánské vůně. Tahle sorta kosmických přípravků je totiž vizuálně ofešná pro obě pohlaví, narozdíl třeba od šamponů. Pánské jsou skoro vždycky reprezentovány černou nebo tmavomodrou (zelenou) škatulí, zatímco dámské nabývají rozličných tvarů a pavích barev.

No a abych to uzavřel a shrnul. Dnešní klidodárností je používání parfému, které nemusí být nutně tupou pózou!

9. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #11

Nějak si nemůžu pomoct a musím zase pojednat o obecnosti, kterou známe všichni a většina ji má ráda. Budu tedy spoléhat na to, že si ji jen nedostatečně uvědomujete a užíváte. Věc se má tak, že jsem strašně unavený a tak nemám až takovou schopnost vymýšlet geniality, jako ji mám v úterý a produkce na špagátě.

Jedná se o chutné jídlo. Jsem si jist tím, že existují labužničtí jedinci, kteří si vychutnávají každé sousto. A pak lid, co hltá a polyká, přičemž vůbec nevyužívá jazykově-chuťového potenciálu. No a pak je samože něco mezi tím. Ty poslední dvě uvedené možnosti jsou samože blbě a nejsou klidodárné.

Já patřím do skupiny hltounů. Jídlo jde tak nějak mimo mě. Pokud to není moje oblíbená pizza. Mohl bych ji jíst pořád a celý den. A taky jsem si u ní uvědomil, že ji jím pomalu. Vychutnávám ji. Nejím ji, jako kdyby mi ji měl v další vteřině někdo sebrat (jak jím všechna ostatní jídla). A není to tím, že bych v době, kdy nejím pizzu, jedl nějaké nedobré nechutnosti. Prostě jen nejsou tak dobré, jako moje oblíbená pizza.

Dnešní klidodárností je tedy vychutnávka jídla a jeho vědomé jezení. Ne bezhlavé cpaní žrádla do chřtánu. A ne, že se dozvím, že všichni ostatní dělají klidodárné jezení a jenom já jediný konzumuji jídlo jako kachna.

8. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #10

Musím strašně rychle. Na to, abych napsal dnešní klidodárnost, mám už jen 5 minut, protože jsem dnes dělal moc pracování.

Nicméně to neubere dnešní klidodárnosti na klidu. Jedná se totiž o ježdění autobusem. Pomineme tu verzi, kdy je kolem vás tlupa lidí a vy nemůžete sedět u okénka. Nebo se ve vaší blízkosti nachází někdo smradlavý nebo hlučný. Myslím tu klidodárnou autobusovou jízdu, kdy jenom sedíte a hezky a mile se díváte z okénka.

Má to tu výhodu, že máte konečně čas jen tak tupě sedět a zírat. Můžete být uvnitř sebe a přemýšlet a nemusíte se ani na vteřinu zaobírat tím, že vypadáte jako tupec, který nic nedělá!

7. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #9

Dneska se mi stala taková nemilá věc. Tedy mně nevadila, ale předpokládám, že v obecném hodnocení kvality dne se jedná o věc nemilou. Chtěl jsem jít dělat vaření oběda, protože jsem byl hladový. A tak jsem šel do kuchyně a jal se vytahovat hrnec z poliček, které jsou hrncové. Jsou na nich hrnce ve 2 řadách. Já chtěl hrnec z řady zadní. Je celkem jasné, co se stalo. Hrnce z přednější řady se na mě sesypaly. Asi si chtěly taky zavařit. No, ale co po jejich skoku nenásledovalo (sic!)! Sedřel jsem si kůži na hřbetu levé ruky, rozsekl si pravou a při snaze hrnce zachytit jsem upadl na zem a zničil si koleno, takže teď dělám kulhavé chození. Nakonec jsem se najedl a dobře to dopadlo.

Ale co se nestalo dál. Dostal jsem chuť na jablko a abych moc nečunil, tak mě napadlo, že jeho konzumaci udělám kulturním zážitkem. Tím myslím, že jsem si chtěl vzít misku a takové to kulaté krájítko, co vám z jablka udělá 10 stejných měsíčků a odstraní křupínkaté jádro jedním tahem. Netuším, co se stalo. To ostré z toho bazmeku prostě vypadlo a rozseklo mi prst. Kdybych si nedělal jídlo pro sebe, musel bych zase použít ten vtip o tom, že se není čeho bát, protože jsem univerzální krvodárce.

Co je tedy dnešní klidodárnost? Je to využití situace totálně ve váš prospěch. Například já se těším, jak budu zítra všem v doslyšné vzdálenosti vykládat, že moje kulhání je způsobeno nárůstem geniality. Doktor House taky kulhá. Je to stejné. Kulháte, jste gényjus a ne dement, co ho zasypaly hrnce. Rozseklý prst? Jsem hrdina, protože kristepanevločkodomek umíte si představit, že by se to místo mě stalo mamince?! To jsem nemohl dopustit!

6. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #8

Nedávno mi došla taková věc. Která mi přišla docela znepokojivá. Jde o to, že je hodně dnů, kdy nevidím mraky. Nebo oblohu. Vlastně je jich snad víc než těch, kdy je vidím. Sice třeba koukám z okna nebo jdu po ulici, takže se v mém zorném poli nachází, ale nevšímám si jich. Prostě je nevnímám.

No a dneska se mi stala taková věc. Že jsem si sedl k oknu, dal si nohy na parapet a koukal jsem na mraky a na to, jak se pohybují. Stalo se to tak, že v knize, co jsem četl, byla taková podivně složitější pasáž a já si chtěl připadat, jakože nad tím teď jako přemýšlím. A tak jsem se zamyšleně podíval nahoru a byly tam ty mraky. Tak jsem je začal okukovat. Bylo to velmi klidodárné. Zastavovací. Pohybové. Příjemné. Dnešní klidodárnost tedy je koukání na mraky. Fakt si to zkuste.

5. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #7

Dnešní klidodárnost bude upozorňovat na věc, kterou většina z nás dělá. Mnohdy s odporem nebo aspoň a nenadšením. Správná klidodárnost by měla čas od času vzít normální, obyčejnou a nutnou věc a ukázat, jak moc klidodárná a zábavná je.

Dovedla mě k tomu dnešní nehoda. V pracovně mám normální plastový košík na odpad (jmenuje se Odpadkotvorná věc. Dokonce jsem to na něj napsal, ale to není důležité), ve kterém je umístěn plastový zelený pytel, který (po naplnění Odpadkotvorné věci) vyhodím (spolu s odpadem, který je bezpečně uvnitř) a dám tam nový. No a přesně tohle jsem dneska udělal. Vyhodil jsem plný a do košíku vložil nový.

Pak mě napadlo, že bych mohl dělat vysávání. A tak jsem ho šel dělat. Dostal jsem se do pracovny a vysavač se nějakým stylem dostal za moje nohy a já udělal krok dozadu. Začal jsem vrávorat. Zvedl jsem ruce nahoru a doufal, že to nějak vyrovnám. Jenomže jsem v rukách zrovna držel vysávací věc (dělal jsem přece vysávání), takže jsem ji samože zvedl spolu s rukama. No a tím se stalo, že nasávací otvor na spodku vysavačové hubice proletěl nad košíkem, ve kterém byl čerstvý pytlík a ve fousosekundě ho sežral. Zachrochtalo to.

Úžasné! Zábavné! Dnešní klidodárná věc je vysávání. Je to úplná maličkost, rutina, nuda. Ale myslíte někdy na to, že teď máte v ruce mocnou věc, která nasosá všechno podle vašeho přání? Kromě chrastivých drobínků, přes záclony až po pytle na odpadky? Vysávání je prostě zábavné, vyhřeje vám byt, produkuje konstantní zvuk, který je dobrý pro váš mozek, nemusíte u něj mentálně nic moc dělat a tak máte čas na přemýšlení. A hlavně je navíc i praktické! Kromě zábavy a smání máte uklizeno.

Jinak ten pytel jsem z vysavače vyndal a neupadl jsem. Nikomu se nic nestalo.

4. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #6

Dneska jsem toho moc nenaspal. Ne, že bych měl potíže s děláním spaní. Prostě jsem někdy zauzlovaný, co se týče základní správy těla. Tím myslím dělání jezení a dělání spaní. Zkrátka v tom nejsem moc dobrý. No a tak se mi zase stalo, že jsem toho moc nenaspal, jelikož jsem šel spát někdy ve 3 ráno (protože jsem si četl) a ráno jsem se probudil brzo, protože jsem si řekl, že by mi mohla přijít pošta, na kterou dělám čekání. Ta pošta nepřijela (jenom aby vás tato otázka dále nerozptylovala a mohli jste se konečně začít soustředit na klidodárnost).

Dnešní klidodárností je něco, co částečně (jako ne úplně, ale aspoň vnímatelně) odstraní únavu. Je to protahování. Zviřátka to mají zmáklé. Vyzkoušejte si to sami. Protáhněte si části těla (pokud děláte sezení a nemáte v plánu se hýbat moc, tak stačí ruce a trup) a myslete na to, že ta bolestivost je vlastně příjemná (což je) a jak MOC klidodárné to je. Možná cítíte ve vlastním těle takový pocit, jako když vezmete hodně tvrdou a dostatečně dlouhou gumu a pokusíte se jí natáhnout. Tak přesně to je to klidodárné.

Fakt to zkuste. Klidodárna nedosáhnete tím, že o něm budete jenom číst. Faktže! Tahle klidodárnost není žádný dlouhotraťný běh, je to rovnou instantní dodávka klidodárna. Pokud jste v místnosti s někým (práce, škola a tak), narazte si na hlavu sluchátka a dělejte, jakože tančíte a při tom se protahujte. Lidi si nebudou myslet, že to máte v hlavně nakřivené. Budou si myslet, že jste fakt borec, když se umíte tak moc uvolnit a budou vám závidět a chtít být takový, jako vy!

3. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #5

Jednou to přijít muselo. Konec konformním klidodárnostem! Naučím vás jednu, kterou všichni znáte a už jste ji (dle mých náhodných odhadů) dlouho nedělali. Má výhod hned několik:

  • Bouře hranice
  • Dodá vám poznání
  • Dodá vám jistotu
  • Ověří, co už víte
  • Má potenciál překvapit
  • Vyzdobí vám byt
  • Je velmi zábavná a příjemná
  • Má tendence vracet milé vzpomínky
  • Pracuje s prvkem (pseudo)náhody
  • Je klidodárná
Jedná se o měření vlastní výšky pomocí tužky, pravítka a krejčovského metru. (Pseudo)Náhodně si vyberete nějakou stěnu nebo dveře ve svém obydlí. Postavíte se k ní zády a narovnáte se. Umístíte pravítko rovně na svoji hlavu a uděláte na stěnu tužkou rysku. Poté vezmete krejčovský metr a změříte, kolik měříte od země, případně kolik měříte od stropu. Tento záhadný údaj napíšete k rysce spolu s aktuélním datem. Další měsíc opakujte o kousek vedle. Můžete vidět několik věcí:
  • Zda rostete a nebo nerostete
  • Kterak je vaše zeď postupem času velmi zdobná
  • Jste nezdolní
  • Jste odvážní
Je dobré okořenit tuto činnost tím, že ji děláte v několikatici. Čar a poznámek u nich je víc a vypadá to zajímavě dříve, než když to děláte v unárnici. Dnešní klidodárností tedy je měření vlastní výšky nebo stropové vzdálenosti.

2. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #4

Dneska mě napadlo, že když se někdo ve 158. dni o mých klidodárnostech dozví a budou mu připadat cool, jistě si je bude chtít přečíst. A začne od začátku. Patrně. Zrovna si to tak myslím a tak se podle toho zrovna taky zařídím. A proto bych měl do začátku zařadit nějakou hodně hutnou klidodárnost. Takovou provařenou, které každý věří, abych měl už od začátku dostatek kredybylity. Aby jako lidi viděli, že jsem profík a můžou mi věřit.

Takže jsem došel k zázvoru, že dnešní klidodárnost bude čaj. Ono to vypadá jako hovadina, ale zas tak jednoduché to není. Čaje můžeme dělit na tři různé odrůdy (které jsou štěpit dál, ale v tom se už hrabat nebudu). Jedná se o:

  • Ofujnosti - vyznačují se tím, že nejsou v žádném případě klidodárné z čajového pohledu. Jsou to nechutnosti (obvykle v pytlíkách nebo granulové), které jsou nečajové a dokonce zdraví uškozující
  • Ofujnou atmosférnost - to jsou takové (obvykle opět pytlíkové) skoročaje, u kterých je hlavní atmosféra. Takže na obalu mají třeba natištěné žlutavé okno a kolem něj je sníh a čaj je zabalen do skořicového hávu, aby to bylo dostatečně familiérní, sladké i exotické zároveň. Takové čaje sice taky obvykle nejsou čaje, ale jejich klidodárnost způsobuje autosugestivní překecání sama sebe, což do vašich hlav přináší přitažlivá krabička a skořicový odér, který se line na 3 metry.
  • Čaje - jsou to čaje, co doopravdy jsou doopravdy čaje.
Klidodárnost je tedy v tom, že když už lohňáme čaj, měli bychom si uvědomit, jak moc klidodárné to je. Každý doušek. Nebudu dělat rozjímání o tom, jak díky čaji budete víc chytří a víc bělozubí a víc beztuční a víc vitální a víc necholesteroloví tak. To si najděte někde jinde. Já zakončuji tím, že dnešní klidodárnost je pití čaje.

1. ledna 2013

Každodenní klidodárnost #3

Dneska mám (podle mě) hodně klidodárné téma, protože je to věc, kterou má většina z nás, ale málokdo ji klidoslaví. Jedná se o ponožky. Já mám fusakle rád. Moc rád. Je to určitě ten nejlepší kus oděvu a to počítám i vytahané svetry.

Obrovskou výhodou je, že bez námahy (i přílišného zatížení peněženky) fusakle seženete. Nemusíte mít jenom jedny, můžete jich mít hned několik! A nejlepší na tom je, že jsou k sehnání v nejrůznějších barvách a vzorech. Já (například) mám hodně barevných ponožek, protože je mám rád. Každé ráno jdu k šuplítku a nějaké náhodně vytáhnu ven. Má to výhody tři. První je, že jsem každý den překvapen novou a úžasnou kombinací. Druhá je v tom, že uspořím velké množství času tím, že fusakle netřídím, což přináší výhodu třetí, že ušetřím. Pokud se totiž lidem proďuraví jedna fusekla z páru, tak zahodí celý pár. Ne tak já. A navíc mě neohrožuje takový ten fenomén, kdy pračky jedí ponožky. Na přiloženém fotu si můžete prohlédnout moje ponožky, kterak (umístěné na mých tlapkách) dělají odpočívání v pokoji obývacím a z grimasy ponožky vlevo můžete s klidem odvodit, že jsou tak poměrně spokojené.

Možná si říkáte, že vy nemůžete nosit každou fusakli jinou, protože by si lidi (váš zaměstnavatel, přítel/kyně, maminka, bábrle a tak) řekli, že jste rendlík a měli by vás míň rádi. Což je hovadina. A navíc se na to podívejte ještě jinak - kdokoliv uvidí, že máte na jedné ponožce dortík a na druhé kočičku, si musí myslet, že jste roztomilý popleta. Nebo drsný protiprouďák a odvážlivec. Nebo kreativita v ponožkách. A musí vás mít víc raději. A ne naopak. Klidodárné rozhodně.