28. února 2013

Každodenní klidodárnost #61

Dneska jsem měl fakt blbý den. Takový ten klasický blbý den, kdy se děje spousta hovadin, co se stává jenom mi. Jakože dny, kdy si při dělání snídaně kýchnete a všude je najednou skořice. Dny, kdy se sprchujete a vypadne vám sprcha z ruk a sleje všechno kolem, jen né vás a vanu. Dny, kdy zaspíte. Dny, kdy zapomenete, jak se jmenují lidi kolem vás. Dny, kdy se probudíte a máte na svém tělíčku tmavé fleky a tak šašíte a skáčete a běháte kolem a myslíte si, že umíráte a pak zjistíte, že je to proto, že jste měli den předtím barvící halenku a večer jste byli tak unavení, že jste neprošli sprchou a prostě jste jen zhasli a zahodili ze sebe obléčo.

Dny, kdy vám ujede šalina a nějaký pán v té další vám skočí na nohy. Den, kdy se polejete kafem a máte světlé triko a musíte být mezi lidma a každej vás na to furt dokola upozorňuje, protože vy přece nevíte, jak moc to pálilo. Den, kdy zakopnete a padnete koleny přímo do poslední kupičky sněhu ve městě. Den, kdy večer sníte tolik zmrzliny, že jste paralyzováni zimou. Den, kdy nefungují techvěci a vy vypadáte jako lama. Den, kdy se k vám chovají vadně i v optice, kde se chystáte utratit velký obnos. Den, kdy ani nepoužijete svou vlastní klidodárnost.

Čiže tím myslím, že to nebyl takový ten děsný den, kdy se stane něco strašného, co vás zdrtí a poznamená. Myslím tím, že to byl takový den ten, kdy se mi nakupilo moc divných nehod, které jsou jinak rozložené aspoň do 2 dnů.

Pokud jste četli první 2 odstavce, tak víte, že dnešní klidodárnost není ode mě. Ukázal mi ji někdy v hluboké noci @danextsux. Ne, že bych to předtím neznal, ale znovuobjevení je jeho zásluh. Potřebujete k tomu jen tekoucí med a lžíci. Vnoříte lžíci do medu a něco ho naberete. Toto nabrání vynesete vzhůru nad zbylý med a pomalu ho ulejváte z lžičky zpět. Dělá to takové úžasné obrazce a krucánky, jelikož je med dostatečně hustý. I jeho barva je klidodárná. A takhle to můžete dělat až do časných ranních hodin, kdy je čas vstát nebo sníst med.

Dnešní klidodárnost je koukání na tekoucí med, který se pomalu vrací k původní mase.

27. února 2013

Každodenní klidodárnost #60

Původně jsem chtěl udělat složitěrozvláčné pojednání o mém dnešním dnu, ale dom jsem dorazil před fousem a jsem tak unavený, že to vynechám a přejdu rovnou k věci.

Obvykle se mi stává, že se můj den neskládá jen z klidodárností, na které navazují další klidodárnosti. Stávají se mi i divné věci, které moc klidodárné nejsou. A v tom je ten vtip. Musíte si je do klidodárných předělat a umět si je užít! Například dneska jsem celý den nejedl, protože jsem neměl čas (zato jsem měl 4 kafe [blahomok], takže jsem nebyl v deprimovanosti). Dělal jsem tedy těšení na večer, protože doma je jídlo. Venku je teda taky jídlo, ale když jsem měl asi tak 10 miňáků a šel jsem kolem šopu s jídlem, tak to tam bylo zalidněné. Prostě jsem zvolil hlad před tlačenicí. A taky bych mohl použít své oblíbené "kdo-mě-zná-ví".

No a tak se stalo, že jsem si pak doma dělal krájení jablka, přičemž jsem si zabodl nůž do ruky. Nebylo to sice jako když jsem svlékal brambory a svlékl si kus kůže, ale i tak mě to bolelo a dělalo to krvácení. A už to přijde - to klidodárné. Že když jste ve fázi ošetření a dokrvácení, můžete sami sebe nazývat hrdinou (že jste to celé přežili, nekřičeli jste a tak dále) a můžete si užívat sladké nicnedělání, protože jste zraněný hrdina a nic dělat nemůžete. Jen jíst jablka!

Dnešní klidodárností jsou chvíle fyzických úrazů, na kterých shledáváte cokoliv pozitivního bez ohledu na vlastní zavinění a na to, jak moc velké kopyto vlastně jste.

26. února 2013

Každodenní klidodárnost #59

Vyhřívání na Sluníčku. Dneska jsem si to užil. Dokonce jsem během toho potkal koně.

Každopádně - já se rád sluním. Tím myslím, že se nahřívám na Slunci. Je to VELMI klidodárné. Navíc nepatřím k lidem, co pak v létě dělají nadávání, že je Slunka moc. Vždycky si na něj rád lehnu (na bok) a odcházím až v době, kdy je mi šoufl. A to nemám léto rád. Ale slunění ano. Skvělá klidodárná činnost.

25. února 2013

Každodenní klidodárnost #58

Dneska jsem měl docela masakrální den. Kromě toho, že jsem nafasoval pracování a podal si další přihlášku na VŠ, jsem měl i pizzu!

Ale nic z toho se mi neděje každý den a proto to nelze až tak dobře zařadit do klidodárností, protože u těch se snažím, aby byly snadno zopakovatelné a mohl je tedy dělat každý. Proto bude dnešní klidodárnost spojena s histořicí, kterou si trochu upravím pro svoje potřeby. Nicméně hlavní je to poselství.

Jde o to, že někdy v šopu potkáme člověka, co si doma zapomene brejle. A ten člověk tápe, protože nevidí na to, co si chce koupit. A pokud my zrovna takový člověk nejsme, tak takovému člověku můžeme pomoci při čtení etiket. Nejenom, že si procvičíme čtení a ústní projev! Navíc pomůžeme tomu člověku, co nevidí. Úžasné. Klidodárné.

Dnešní klidodárností je pomoc nasleplým lidem v obchodě.

24. února 2013

Každodenní klidodárnost #57

Já vůbec nevím, jestli už jsem se tu o tom někdy zmiňoval. Kromě myčky a mikrovlnky v kuchyni existuje další pomocník, kterého mám moc rád. A který je neskutečně klidodárný, protože skvěle vypadá a nějakým zázrakem udělá chutné jídlo.

Dnešní klidodárností je totiž rýžovar! Rýžovar je takové udělátko, které vypadá trochu jako prasátko. Dáte do něj rýž a vodu a pak čekáte a pak máte chutnou a dokonalou rýži. Skvělé! Jo a má to i světýlko.

23. února 2013

Každodenní klidodárnost #56

Z podstaty věci musí být dnešní post krátký. Dnešní klidodárností je totiž den, který si vynahradíte na válení se.

22. února 2013

Každodenní klidodárnost #55

Na dnešní klidodárnost opět potřebujete sparing partnera, protože jinak to radování nemůžete moc dobře sdílet. Ale lze to dělat i samostatně. Já to samostatně moc nedělám, protože jsem bojácný truhlík.

Pokud se mnou klidodárníte častěji, tak víte, že jsem byl moc nemocný. Snad už nejsem. No a jak jsem byl tak nemocný, tak jsem musel být přes 3 týdny zavřený v karanténě. Nikam jsem nechodil, povětšinu času jsem byl sám.

No a konečně dnes jsem vyrazil naplno mezi lidi. Byl jsem na obědě ve své oblíbené restauraci a pak jsem šel na kaf do své docela oblíbené kavárny. Kdo mě zná, ví, že nejsem moc společensky založený jedinec. Ale byl jsem fakt rád, že jsem tam zase mohl zajít.

Proto je dnešní klidodárností chození na místa, která máte rádi a nafasujete tam dobré jídlo a pitivo.

21. února 2013

Každodenní klidodárnost #54

Dneska zase bez vykecávaček. Klidodárnost dne je, když se dozvíte něco nového. Prostě nová informace, která hezky zapadne do toho, co už víte a udělá vám dávání smyslů. Může se to stát, když s někým děláte povídání, když si čtete nebo když něco sami experimentujete. Nebo někdy úplně jindy. Úžasné každopádně.

A to nemluvím o tom, že jsem si dneska zastřihl nehty!

20. února 2013

Každodenní klidodárnost #53

Já ani nevím, jestli jsem se tady někdy přímo zmínil o tom, že děsně rád cestuji autobusem. No a ještě raději cestuji autem, protože odpadají všechny nepříjemnosti a zůstává jen to dokonalé.

Jsem celou dobu nadšený. Nikdy nehudrám, když stojíme v zácpě. Nikdy mi nevadí na někoho čekat v autě. Je to prostě super a ani to zrovna nemusí dělat ježdění. Můžu být klidně úplně hladový a zoufalý, ale když sedím v autě, je mi dobře.

A to nemluvím o těch dalších skvělých věcech, které auto přináší - například možnost hlasitě zpívat s rádiem, koukání z okénka, vyhřívané sedačky, foukátka vzduchu, elektrické stahování okének, zrcátka všude, stříkátka voňavých tekutin na sklo, objímací pás, pohodlná opěrka, místo na nohy, šuplíčky a chladivé přihrádky. Prostě úžasné! Navíc se tam můžete zamknout a nikdo vás neukradne. Autem můžete zdravit jiná auta. Můžete dělat troubení.

Pochybuje někdo? Dnešní klidodárnost je cestování autem.

19. února 2013

Každodenní klidodárnost #52

Dneska začnu histořicí a protože jsem trouba, tak na konci napíšu, cožeto ta dnešní klidodárnost je. Trouba jsem proto, že to asi nepůjde poznat samo o sobě (Věc o sobě). Mám povídavou náladu. Jistě jste si ale všimli.

No, tak jelikož jsem furt nemocný, tak jsem si dneska zase vyrazil ven, abych si za 30 Kerun vyrazil u doktora z kopýtka. A přesně do slova. Šel jsem totiž na krvoodběr. Docela jsem se na to těšil. Pamatuji si totiž, že když jsem byl malý, tak jsem svoji krví doslova zkropil sestřičku. Byla to beztak její nešikovnost, neudělal jsem to schválně. No a tak jsem tam dnes šel s očekáváním, copak zajímavého se mi asi stane.

Chvíli jsem čekal v čekárně a v rámci kvalitní socializace jsem každého halasně zdravil. Ať odcházel nebo se naopak stával mým spolučekatelem. Lidi totiž ten pozdrav obvykle hrozně huhlaj a tak jsem si řekl, že budu dělat osvětu. Většina lidí se spíše lekla. Ale tak co už. Dělal jsem tedy socializační čekání a okukoval jsem automat na kávu, který jsem nesměl použít, protože nalačno. Pak na mě přišla řada. Sestřička si mě (nevím proč) už pamatuje, takže cajk a nemusel jsem machrovat s kartičkou. Usadila mě do křesélka a zeptala se mě, na které ruce mám lepší žíly. Chtěl jsem, aby viděla, že na ni nekašlu a předem jsem se připravoval a zároveň jsem jí chtěl dát vybrat, protože je to nakonec ona, na kom je bodací zodpovědnost. Tak jsem nacvičeným způsobem svlékl rukavice (mám dlouhé rukavice, až kus nad lokty) a vyhrnul rukávy svetru na obou rukách a řekl, že si může vybrat, ale že jsem to nazkoumal a levá ruka je dle mě lepší. Souhlasila.

Pak mi řekla, že si na mě vzala tenkou jehlu, protože já mám všechno tak tenučké. Hlavně ruce. Omotala mi ruku takovým tím zaškrcovátkem. Bylo to to správné, vím, že se mi jednou stalo, že to na mě i na maximální utažení bylo moc velké. Stejně jako s takovýma těma měřítkama tlaku. No ale v cajku to bylo. Sestřička se chytala bodnout. Měl jsem pocit, že něco přeskočila a tak jsem se zeptal, jestli už se dneska nedělá takové to cvičení s pěstičkou a že bych to klidně udělal, kdyby jí to nějak pomohlo. A to jsem se dozvěděl obohacující novinu - když je žíla vidět, tak nemusíte cvičit a pak povolovat. Prostě cajk. Tak cajk. Začala mě odsosávat a začal jí zvonit telefon. Pracovní. Řekl jsem mu, že pššt, že teď ne. Sestřička mu (nebo spíš asi mi) řekla, že jí nikdy nedaj pokoj! Ani ráno. Nicméně ze mě nabrala 2 zkumavky, vytáhla jehlu, plácla mi na to čtvereček bílý, řekla, ať si to držím a vzala ten telefon.

No a v tu chvíli se stala taková zajímavá věc. Měl jsem pocit, že by si v té místnosti měla vyvětrat, protože jsem nějak nemohl dýchat. Pak mi došlo, že je to jistě hovadina, protože doteď jsem problém neměl a že se mi tedy asi děje to, na co se mě sestřička nezeptala. Vždycky se mě ptaly, jestli se mi dělá šoufl. A já vždycky řekl, že ne. Protože ne. A tohle asi bylo to šoufl. Sestřička dodělala telefonování a tak jsem jí to řekl. Že je mi asi šoufl, pokud i ona nemá pocit, že se najednou nedá dýchat. Neměla a tak mi dala nohy na druhou židlu a plácla mi na hlavu mokrou věc. A dala mi napít. A dodala, že se mě nezeptala, jestli se mi dělá  špatně. Řekl jsem, že bych jí stejně řekl, že nedělám omdlévání. Za chvíli to byl cajk. Tak jsem si to zanes do labórky a tam dělal čekání, až oni udělají labórkování. A pak jsem se zase doharcoval zpět do čekárny.

A už to přijde! Ze spolehlivých zdrojů vím, že tam dycky lidi s výsledkama čekají, až pan doktor odbaví všechny lidi, co jsou před nimi. Bez ohledu na to, že tam přišli v době, kdy vy jste čekali v labórce. No a tak jsem si tam sedl a držel jsem papír v ruce. Za chvíli vylezla sestřička, vyškubla mi ten papír (což mě probralo) a hezky mi řekla, že si můžu jít dovnitř! Tak jsem šel. Mám tu sestřičku rád. Ostatní lidi ji asi rádi neměli. Soudě podle toho, jak se na mě dívali, když jsem dělal odcházení.

Dnešní klidodárností jsou lidé, co pro vás udělají něco hezkého, i když vlastně nemusí a můžou vás nechat čekat v čekárně a nemusej vám na hlavu plácnout hadr.

18. února 2013

Každodenní klidodárnost #51

Dnešní klidodárnost jsou malé online hračky, které vám umožní trochu odfiltrovat divení nad jinými lidmi. Třeba tohle. A fakt jsem ji čapnul:

17. února 2013

Každodenní klidodárnost #50

Dneska mám konečně takovou klidodárnost, která je zároveň reklama, můžete ji dělat i jako nemocní a může být stejně zábavná, jako produktivní (třeba když spravujete nějaké FB strány nebo jedete v nějakém projektu).

Dnešní klidodárností je brouzdání Pinterestem. Kdo mě zná, ví, že ho mám rád. Například ho obvykle zařazuji do svých seminářových avantýr a tak. Prostě dobrá věc, používejte to. Ušetříte čas i nerva.

16. února 2013

Každodenní klidodárnost #49

Tak. Dnešní klidodárnost jsem teda nedělal dneska. Nicméně ji dělám moc rád. Je to velmi společenská událost, protože si při ní můžete dost dobře pokecat. A taky je to skvělé pro vaši figuru i prostředí. A navíc to můžete dělat doma a nic moc k tomu nepotřebujete. Jenom hadr a zrcadlo. Pokud to chcete echt klidodárné, tak nějaké stříkátko na leštění věcí. A je to jasné, jedná se o leštění zrcadla.

A pak už si jen stoupnete a leštíte zrcadlo. Ještě to můžete vylepšit tak, že si před ním prvně vyčistíte zuby a celé ho zacintáte. Nebo ho můžete zacintat čímkoliv jiným! Dochází mi čas, bude půlnoc, takže to musím postnout. Ale je to prostě super, vyzkoušejte si to!

15. února 2013

Každodenní klidodárnost #48

Dnešní klidodárnost je fakt skvělá a hravá. Jsou to lepící papírky. Takové to různobarevné (obvykle zvýrazňovačnobarevné), co je papírek a na jedné straně to má kousek lepivky. Pomocí této lepivky si to nalepíte do knihy, na stěnu, do deníku, na obléčo, na stůl a prostě kamkoliv jinam. A druhou stranu (bez lepivky) můžete popsat nějakou informací.

Já doopravdy zbožňuji lepící papírky. Ve všech barvách a velikostech. Vždycky, když mám mít nějaké takové to osobní slavení, kdy mi lidi cpou prézenty, tak si přeju, abych dostal lepící papírky [nebo ponožky (nebo něco s rybou)].

Prostě ty bločky jsou tak miloučké a velké a barevné a lepivé a je těch papírků TOLIK a to jsem ještě nezmínil, že z toho někteří lidé dělaj umňení a skládaj z toho obrazce.

Lepivé papírky. Blaho. Klidodárnost.

14. února 2013

Každodenní klidodárnost #47

Ač jsem doopravdy furt v pelechu, měl jsem dneska docela zajímavý den. Událo se v něm hned několik peckovních klidodárností, ale některé už jsem zde jmenoval, takže o nich nebudu canit znova. Vybodnu jednu, kterou si můžete udělat doma, protože k většině mých dnešních dalších klidodárností potřebujete sparing partnera.

No, takže začnu histořicí. Ležím si tak v posteli. Kdo mě zná, ví, že smrkám smíchy. Když se směju, tak pak prostě smrkám. Nevím, možná to zde nemá cenu zmiňovat, protože to tak maj lidi normálně. Nicméně je to důležité, protože rýmy už jsem se zbavil.

No a měl jsem hrozné smíchové záchvaty (sparing partner) a tak jsem se poté musel vysmrkat. A jak jsem si tak ležel, tak mě napadlo, že už jsem dlouho nedělal žádný sport, jak jsem furt tak rozhašený marod. Proto se mi nějak zjevilo v hlavě, že bych si mohl zahrát na bejzbólového nadhazovače. Měl jsem v ruce ten kapesníček papírový. A tak jsem neváhal, udělal jsem rukou onen šarmantní pohyb a hodil kapesníček směrem do koše. Ten opsal elegantní oblouk a dopad přesně co díle.

Dnešní klidodárnost je chvíle, kdy se sice chováte jako totální retard, ale ve výsledku jste borec.

13. února 2013

Každodenní klidodárnost #46

Dočtení knihy. Co k tomu víc dodat? Ponořte se do toho a místo smutnosti to bude klidodárné!

12. února 2013

Každodenní klidodárnost #45

Dnešní klidodárnost je vskutku epesní! Jedná se totiž o nošení čepice!

Já jsem nikdy nechtěl čepice nosit. Nemám to rád. Ulehává mi to háro nebo mi to nějak divně tahá za vlasy a prostě je mi to nepříjemné a když si ty vlasy svážu, tak je zas nejsem schopen pod ten čapec dostat, protože mám vlasy tak po horní lem kalhot. No prostě nečepičář. Ačkoliv jsem jako dítě nosil kulíšky. Měl jsem je moc rád. I když se mi jiné děti smály, protože jiné děti neměly kulíšky. Bylo mi jich líto, protože jsem měl své kulíšky rád a ty děti nikdy to blaho nepoznaly.

No nic. Dneska jsem se musel i přes svoji nechutnou nemocnost vydat do města, abych měl šanci tuto nechutnou nemocnost odstranit. No a vzpomněl jsem si na doporučení pana doktora, že mi nesmí nafoukat do uší (mimo jiné, různí dochtoři mi dali různá doporučení, ale na tomhle se shodli). A tak jsem si řekl, že čapec je vhodné řešení. Samože ale žádný nemám. Například v zimě, když dělá sněhání a větrofoukání, se  mi obvykle na vlasech utvoří parádní (ale opravdu parádní) omrzlý sněhový diadém. Vypadá fakt hustě (někdy jako trnová koruna), takže kdo by nosil čepici, když může po ulici chodit jako (zmučená) zimní princezna!

No ale abych už se dostal k jádru věci. Prostě jsem ukrad čapec mamince. Smotal jsem si vlasy, narazil jsem si ho a šel jsem ven dělat něco pro své onemocnění. Je to takový velký baretózní čapec, takže se tam háro vešlo, což bylo příjemné zjištění. No a pak jsem se vrátil a viděla mě maminka, která mi řekla: "Páni, po kom ty seš tak strašně krásnej?" a já (chytře) odpověděl: "Ale to je přece tvůj čapec!".

Noste čepice. Je to dobrý. Nemáte sice na palici zmrzlou tiáru, ale za to je vám teplo a vlastní matka se vás ptá, po kom tu krásu máte.

11. února 2013

Každodenní klidodárnost #44

K provedení dnešní klidodárnosti potřebujete někoho dalšího. Jedná se totiž o obdarovávání.

Vlastně k tomu není moc co kecat. Prostě popadnete nějakou využitelnou blbinu (čokoládu třeba) a dáte ji jiné osobě, kterou máte celkem rádi. Dostavení klidodárna zaručeno.

10. února 2013

Každodenní klidodárnost #43

Dnešní klidodárnost může využít jen určitá část lidstva, protože né každej má myčku na nádobí. Jedná se totiž o vyklízení myčky.

Dávání nádobí dovnitř je docela nuda, zapínání taky nic moc. Normálka. Ale vyklízení! To je jedna z nej činností, které v kuchyni můžete dělat! Nádobí je tak příjemně hladké a hlavně teplé! Před vámi je plná myčka neuspořádanin a vy jim dáte v letucuku starý řád. Zachráníte okolí od totálního zmatku a kolapsu. Jste jako Bůh, který rovná planety. Jste totálním pánem dění! Po vašem zásahu mohou (nebydlíte-li sami) ostatní členové vaší komunity opět používat nádobné kusy, které byly předtím nedostupné. Vylepšíte jejich komfort, jelikož najdou čisté nádobí tam, kde očekávají. A přitom jste to VY, kdo slízl smetanu, kdo dělal tu nejlepší činnost - kdo vyklízel myčku.

Je to skvělá činnost. Škoda, že se myčka nevyklízí tak osumkrát denně. To by pak bylo! Lepší, než povečeřový dezert!

9. února 2013

Každodenní klidodárnost #42

Dnešní klidodárnost je spíš pro holky. Ale chlapi se taky můžou oklidodárnit, jestli jim to nebude moc blbé. Jedná se totiž o lakování nehtů.

Nebudu zabíhat do hystoryjí, ženy si prostě lakují nehty. Mi přijde (a jim a někomu dalšímu možná taky), že moje ruce pak vypadají víc upravené, než když nedělám lakování. Jsou takové víc uspořádané a stejné, což lahodí mému oku. Navíc to opticky prodlužuje prsty. To znamená, že mé (už tak podivně dlouhé a vyhublé) prsty vypadají ještě delší a při užití mé oblíbené lakové barvy "slepé rybí oko" mé ruce vypadají jako mrtví utopení pavouci. Elegantní parádička.

Lakování nehtů je klidodárné nejen proto, že jste víc dekorační a elegán! Druhá věc je samotný proces lakování. Nemůžete nic dělat. Musíte být v klidu, můžete být uvnitř sebe a klidodárnit. Doporučuji! Lakujte si nehty, má to jen výhody!

8. února 2013

Každodenní klidodárnost #41

Vaření. Dnešní klidodárnost je vaření. Nějak jsem sebral odvahu a šel jsem do kuchyně, abych si udělal oběd. Musím říct, že jsem k tomu použil dokonce 2 hrnce, takže se jednalo o složité kuchtivé umění, protože obvykle mi stačí hrnec jeden. Taky jsem použil nějaké takové ty speciálnosti, jako například věc, co mačká česnek na malé věci a nejde dost dobře umýt ani se šťouchátkem. Prostě jsem byl fakt machr.

A pak mi to došlo! Stálo to za to! Moje jídlo bylo dobré a pak jsem seděl a na netu četl o jeho zdravotních výhodách. Moje jídlo bylo geniální, obsahovalo všechno! Bylo tak zdravé, že se po něm hublo a tak výživné, že se po něm muselo přibrat. Prostě ideálka.

Napadlo mě (a setkávám se s tím), že je pro lidi (i pro mě tedy někdy) otrava vařit něco půl hodiny a pak to pjet minut jíst. Že se to jako nevyplatí a tak. No a proto jsem vymyslel zlepšovák - jídlo musí být hodně horké, aby se nedalo sežrat hned. Tedy pokud si ho chcete ochutit kečupem, musíte si ten kečup předem nějak oteplit, protože jinak vám ochladí jídlo a vy ho můžete rychleji sníst.

Jídlo musí být také hodně drobečkové, abyste si ho nemohli dát najednou do pusy moc (třeba knedlíky nebo pizza jsou naproto egzemplární nedrobečkové jídlo). Pokud to nejde vymyslet lépe a nechcete jídlo rozřezávat na malé kousky, vemte si na to neodpovídající jídelní náčiní. Hůlky, dezertní vidličky nebo kávové lžičky. Budete jíst pomaleji.

Budete vypadat jako blbec, ale vaše vaření bude klidodárné. Rozhodně bude víc klidodárné.

7. února 2013

Každodenní klidodárnost #40

Opět jsem nucena zdravotními okolnostmi odstranit obštrukce a být hodně stručný. Nicméně se jedná o milou klidodárnost, která je fakt nenáročná, netrapná a nehomosexuální, takže ji bez ostychu a divností mohou provozovat obě pohlaví, protože všichni víme, že některé jesisemnosti jsou prostě až moc holčičí.

Dnešní klidodárností jsou kameny. Myslím venkovní šutry nebo uhlazené oblázky. Znám hodně lidí, co někam jdou. Jdou. Jdou a najednou je na zemi šutr. Oni ho zvednou, daj do kapsy a jdou. Jdou. Jdou.

Někteří mají takhle i sbírku kamenů odkuďsi z cest. Z dovolené. Z výletu. Z města. Ze srandy.

Je to zajímavé, ale ta klidodárnost spočívá hlavně v tom vlastním kamenu. Jakože máte co do tlapky, jakože máte co zkoumat. Jakože nejste sami, protože pro šutr vám zatím stačí jenom vyběhnout ven a nějaký najdete. Kameny můžou být ostré nebo hladké. Prostě příjemnost. Zkoumejte kámen. Chvilková klidodárnost. Beztak před kanclem nějaké máte.

6. února 2013

Každodenní klidodárnost #39

Kafe. Vůbec nechápu, že jsem to tu ještě nenapsal. Případně kafe a cígo.

Jak otřesný je den, kdy si ráno nemůžete dát kafe? Když nesmíte nebo to nestihnete? Otřes nepříjemnostní. Jednak jsou věci jinak a jednak nemáte kafe.

Je to takový základ. Proto je jeho klidodárnost tak moc přehlížená. Kafe je jedna z těch klidodárností, co furt hopsají kolem, ale my se musíme zastavit, abysme si je užili.

5. února 2013

Každodenní klidodárnost #38

Víte, jak jsem tady minule psal o těch návlecích? No tak dneska jsem tam byl zase u toho doktora a přišla tam dáma, vyndala z kabelky 2 látkové ušmudlance (jako doopravdy ekl), očistila si s nima kalhoty (jakože je s těma zaprášenýma zabahněnýma návlekama oprášila a otřela) a nasadila si je na boty. Kalhoty teda vypadaly hůř než předtím, asi chtěla ladit. No, je to prostě zajímavý fenomén, ty návleky. Já jsem opět žádné neměl a nic se nestalo.

Ale to bylo jen tak na okraj. Dneska chci pojednat o penězích. Konkrétně o tom, jak moc je klidodárné, když máte nacpanou peněženku. Tím nemyslím, že tam máte hodně velký obnos, ale že tam máte hodně papírků a hlavně mincí. Došel jsem k tomu tak, že jsem platil poplatek za doktorský nákuk na můj svetr a měl jsem jen tisícikerunu a kovovou jednokerunu. Sestřička moc nadšená nebyla, ale nakonec mi to nakovákovala zpět. Takže jsem odcházel obtěžkaný kovem. A bylo to prostě příjemné! Byl jsem tak obveselen, když jsem viděl, co mi má v plánu vracet. A ona je furt omlouvala. Nechápu za co, dyť je to super klidodárné, mít nacpanou peněženku!

4. února 2013

Každodenní klidodárnost #37

Dnes jsem byl u doktora. Myslel jsem si, že dnešní klidodárnost budou oblbovací drogové prášky, které vám udělají bezbolestno. Pak mě napadlo, že to vlastně vůbec není klidodárné, naopak. Dokonce ani když jsem teď víc doktorhauzovatý.

Dnešní klidodárností je telefonování s bytostí, kterou máte bytostně rádi. Já totiž telefonování nemám rád a tak mi nikdy nikdo nevolá, kromě tarifářů. No a stala se mi taková věc, že jsem dělal telefonování s někým, koho mám rád. A je vám to dobré. Klidodárné. Najednou máte pocit, že toho člověka máte u sebe! Prostě telefony jsou dobré. Tím myslím, že ... mi začaly zabírat ty prášky, co se mi po nich tak uleví.

Chtěl jsem sem napsat něco o tom, že můžete zavolat třeba mamince nebo bábrli a můžete s nima nejen pokecat, ale mít klidodárnost dvojnásobnou, protože nejenže jste se oklidodárnili vy, ale navíc jste někomu klidodárno udělali!

Ale telefony FTW!

3. února 2013

Každodenní klidodárnost #36

K dnešní klidodárnosti toho není moc co dodat. Vlastně jen to, že to lidi dělají často, ale doopravdy se na to moc nesoustředí, takže z toho nemají tu klidodárnost. Je to poslech hudby. Ona chudera většinu času jen tak kulisuje a jde jedním uchem tam a druhým ven. A to není klidodárné.

Tím nedělám myšlení, že to tak dělají všichni. Ale často se to děje a když už je hudba puštěná, tak proč se (s trochou snahy) neoklidodárnit.

2. února 2013

Každodenní klidodárnost #35

Přišel jsem na to, že psát o klidodárnostech, když jste už týden v posteli a kromě špacírů do nemocnice se vám neděje nic zajímavého, je docela fuška. Tedy pár zajímavých věcí se mi stalo! Například mi zapadl papírový kapesníček za skříň, utrhl jsem omylem hrnku ouško, takže mě teď spokojeně pálí do tlapek, rozsypal jsem pilule lecitínu, zakopl jsem o kabel k nabíjení notebooku, rozsypal jsem láhev s kafem, upadl jsem a urval poutka u 2 ručníků, jak jsem se jich zoufale chytal, na chvíli jsem ohluchl a pak začal smrkat ušima, nekoupil jsem si žádné použité věci a vylil jsem si vosk ze zapálené svíčky do vlasů a na kabát, když jsem se chystal do té nemocnice (protože ozdobný svícen u dveří, který je vyšší než já a který jsem tam teda nedal já).

No a problém je, že nic z toho není klidodárné! Všechno to jsou tuctové hovadiny, co se mi stávají pořád. Proto jsem si řekl, že je na čase s tím něco udělat a proto jsem vymyslel skvělou klidodárnost. Jsou to ruční práce. Můžete to dělat v posteli (stejně teď kvůli uším musím furt aspoň polosedět), cvíčíte ruce (jako u origami), takže na vás alc-hajmr nemá a ještě máte potentátní prézenty pro příbuzné z daleka. Může se jednat o nějaké to štrikování, háčkování s háčkem nebo kurálkování. Nedoporučuje se třeba batikování nebo kreslení uhlem na chodník, protože to nemůžete dělat v posteli, je to potentátně nebezpečné a tak vůbec.

Celý problém s ručníma věcma je v tom, že na ně lidi nemají obvykle čas, protože si myslí, že by svůj čas měli využívat nějak lépe. A to lépe je obvykle hůř. Protože dělají nějaké koniny a přitom takové radosti, když to doděláte!

1. února 2013

Každodenní klidodárnost #34

Dnešní klidodárnost je fakt skvělá a musíme toho využít, protože začíná mizet z povrchu zemského. Protože mě maj doktoři moc rádi, tak mi napsali léky jen tak, aby se mi mohly rojit jiné akutní a bolestivé obtíže, což mě logicky donutí jít k nim znova a zase s nima pokecat a ukázat jim vytahanej svetr. Je to od nich milé, takže jsem si zase vzal dneska další vytahaný svetr a šel jsem k jinému doktorovi než minule, aby to bylo spravedlivé.

Ten úvod byl potřeba, protože dnešní klidodárnost se váže k chození k lékařům. V některých zapadlých ordinacích mají takovou zajímavou srandu. Je to spíš už fakt megararita, která navíc i nadále upadá, což vám ukážu i ve své histořicové klidodárnosti. A úplně na konci ukážu i to, že naděje existuje!

Jedná se o kombinaci 2 věcí - papíru a košíku s věcma. Na papíru je s pjeti vykřičníky nakřičeno, že si musíte vzít návleky a v košíku je pak lichý počet ušmudlaných modrých igeliťáků, které mají z velmi logických důvodů vždy a bez výjimky 2 a vícero různovelkých děr.

No a přesně toto jsem našel dnes po příchodu do místnosti, kde pacienti a doktorův oblíbený svetr, co je v něm pacient, dělají čekání. Okukoval jsem to dlouho, ale bylo tam moc lidí, já se jich bál a tak jsem se nechtěl zbytečně hýbat a vytahovat telefon, abych to vyfotil. Nicméně přesně jsem to popsal v odstavci nad tímto odstavcem. Nedotkl jsem se toho, ale moc jsem se smál. Proto se na mě taky ty lidi dívali. Jak kdyby jim to snad srandovní nepřišlo.

No a tak jsem si ty špinavé pytlíky samozřejmě nevzal a nic se nestalo, sestřička nedělala hudrání (=> upadá to, nikdo žádné návleky nechce). Ovšem vtipnost číslo 2 přišla ve chvíli, kdy jsem seděl zpět v místnosti, kde se dělá čekání, měl jsem hlavu na bok, protože aby někam nějak dobře stekl medikament a oni se pak ve mě mohli dále lépe rýpat a dívat se na ten svetr. No a nějaká dáma si ty špinavé modré pytlíky vzala. Dva. A oblékla si je na kozačky. Pravé kozačce koukala celá špice a levé kozačce celý podpatek. A nepočítám ty další otvory, které tam byly, ale nedělaly kažení funkčnosti. Z toho je patrné, že zvyk je u některých osob silně zakořeněn, i když postrádá jakékoliv funkční smysle.

Dnešní klidodárností jsou návleky u doktora a papír o tom, že je máte nosit.