31. března 2013

Každodenní klidodárnost #92

Opět chvíle honem-napsat-klidodárnost-protože-docházení-času.

A přitom jsem dneska měl pracovně hutný a stále pohodový den. Stih' jsem i knihu dočíst, na seryjál se podívat a něco kosmetyky si objednat.

Nicméně povykládám hutnou histořici. Včera bylo venku docela fešně a Sluníčko dělalo svícení. Máme doma ve Vstupní salónové předsíni takové ty better-high-class dveře, co jsou z velké části skleněné, takže vidíte ven. No a protože je to Vstupní salónková předsíň (které teda já říkám Chodbička, ale to vůbec není high-class, takže je to prostě teďka Vstupní salónková předsíň), normálně si tam obouváme boty a máme tam kabáty a tak. Prostě klasika, jistě máte dost možná doma nějakou takovou podobnou místnost, která se jednoduše nachází hned za vlezem.

Ale k věci teda, čas dochází. Prostě jsem procházel Vstupní salónkovou předsíní a viděl jsem těma dveřma, jak je venku sluníčkovo. I popadl mě podivný chtíč, že bych se jako mohl jít ven proběhnout, ohřát se a oslunit. Tak jsem popadl své asi 8 let staré kozačky (proč jsou tak staré a co všechno pamatují by vydalo na další histořici), které jsou šněrovací, ale v rámci časoúspor jsou na boku opatřeny zipem. No a prostě jsem se do nich normálně zazipoval, otevřel jsem dveře a vyběhl jsem ven, přičemž jsem křičel "TEPLO TEPLO TEPLO" a máchal jsem rukama nad hlavou, protože tohle bylo přesně to, co se mi prostě chtělo.

No a uběhl jsem tak 7 metrů směrem do zahrady a podivný chtíč dělat toto vystřídal chtíč zcela nepodivný. Proto jsem začal křičet "ZIMA ZIMA ZIMA", sklonil jsem ruce k tělu a běžel zase zpět. Tedy tím chci říct, že prosklené dveře jsou prostě klamavé. Nicměné jsem doběhl těch 7 metrů zpět k nim a chtěl jsem se vyzout. A protože je maminka doma (teda protože já jsem doma u maminky teď), chtěl jsem se vyzout venku, abych nedělal doma čunění a jasně demonstroval, jak jsem uvědomělé dítě, když už nechápu, že kupky sněhu moc tepla neznačí.

No a už to přijde: nešel mi rozepnout jeden zip. Na kozačce. Moje situace mi přišla natolik komická, že jsem si řekl, že je vhodné celou tuto nablbost ještě více posunout směrem k hranici neabsurdních debotností. A proto jsem začal volat na maminku, abych jí celé toto moudro povykládal a požádal ji o pomoc, protože se mi zasekla noha v botě.

Maminka došla a jakmile jsem vysvětlil situaci, ujala se role záchranáře. Dokonce donesla olej a snažila se udělat, aby zip udělal odkusování. Po chvíli tance na předdveří jsme přišly na to, že se v zipu zasekl kus vnitrokozačkové látky. Maminka to nůžkama nějak odstranila a nohu mi vysvobodila. A řekla, abych si to kolem toho zipu celé vystříhal, když jsou mi ty boty tak drahé, aby se mi to nestalo znova, v nějaké divné a nezáviděníhodné situaci, kdy si budu muset boty rychle sundat a ona nebude nablízku a já si botu opět nebudu chtít rozšněrovat.

No a dnešní klidodárnost je v tom, že jsem to dneska neudělal a odsunul to na zítra. Tedy jinak: dnešní klidodárností je, když si můžete dovolit odsunout nějaký důležitý kvest na další den. Jenom ve svém případě si možná myslím, že to dělám schválně, protože chci zažít tu chvíli, kdy se mi to stane znova v nějaké supernezáviděníhodné situaci, kdy si budu muset rychle sundat svoje ultrastaré kozačky.

30. března 2013

Každodenní klidodárnost #91

Dnešní klidodárnost je celkem jasná. A nebude to vlastně ani moc zábavné nebo poučné. Prostě jsem se konečně dostal domů. Tak jsem musel popadnout maminku a jít dělat ven starej dobrej maloměstskej šopink. Vtip a lest je v tom, že na maloměstě kolikrát seženete fakt zajímavé věci, které v těch velkých Olympijích a Avyjonech prostě neschrastíte, ani kdybyste za ně toužili zaplatit.

Krom toho s mojí maminkou se dobře nakupuje, protože je to, jak v těchto blogových vodách známo, dáma první ligy a tak mě nikdy nenechá, abych si koupil nepotřebnou nedámoidní kravinu. Proto jsem si dneska z města odnesl tričenko s kočičkou, profi košil a novou profi kabelku, do které dám i Jablkoňe.

Dnešní klidodárnost je nákup věcí, které vám udělají radost. A taky je nutně potřebujete.

29. března 2013

Každodenní klidodárnost #90

Dneska jsem ostudník, protože je 0:09 a tak musím udělat časové i datové posouvání, aby to platilo. Naštěstí jsem pánem svého blogu i svých klidodárných pravidel a tak to vlastně ničemu nevadí. Kdyby to vadilo, tak by to nebylo klidodárné a tak by to neplatilo. To je logika věci.

Dneska jsem opět světu ukázal, jak jsem neskutečně hluboce zapojený do reality a jak moc zvládám základní komunikační věci. Můj den totiž začal (krom cesty sněhem a šalinama) v knihovně. Měl jsem zde totiž zarezervovanou knihu, kterou jsem si měl jít jenom vyzvednout. Tak jsem nakráčel k pultu a očekával jsem, že ze mě vypadne "Dobrý den, na mě tady čeká kniha", ale nestalo se tak. Místo toho jsem bohorovně pronesl: "Dobrý den, já jsem tady na dělá čekání" a ukázal jsem na regál s knihami, které jsou rezervované a čekají, až si je někdo vyzvedne. Knihovnice se začala smát a normálně mi podala moji knihu. Úspěch byl korunován.

Pak jsem šel na forkšop. Pořád jsem měl nějaké moudré camrání a chytré dotazování, protože ostatní spoluforkšopáři nic nechtěli povídat a dělit se o své nápady a zážitky. Tak jsem to tam táhl za všechny, protože se mi zrovna chtělo povídat. Všichni se smáli (netuším ale, jestli se mnou nebo mi). Na konci jsem začal přednášejícímu dělat potleskování, protože mě zajímalo, jestli se ke mě ostatní přidají. Přidali se. Zajímavý sociální eksperyment. Jenom nevím, co z něj plyne.

Každopádně dnešní klidodárností je, když někoho rozesmějete. Možná už to tu bylo, ale jistě to nebylo ve verzi s těmito histořicemi, protože se mi staly dnes. A ještě budu dnešní příspěvek více perzonalyzovat, protože zde dělám veřejné pozdravování své mamince, jelikož jsem se o ní domák, že o nocích čte můj blog. Což je taky klidodárné.

28. března 2013

Každodenní klidodárnost #89

Dnešní klidodárností je tužkové kreslení. Já moc kreslit neumím. Vlastně asi vůbec, protože nevím, jak věci vypadají. Ale vždycky jsem chtěl kreslit tak, abych na konci nebyl smutný nebo naštvaný z důvodu nevalnosti mého výtvoru.

A proto jsem došel k zázvoru, že když děláte kreslení tužkou 4B nebo 6B a nekreslíte moc konkrétní věci (jako jsou třeba lidé), vypadá to téměř vždy hezky a koukatelně. Zkuste si to.

27. března 2013

Každodenní klidodárnost #88

Dneska to napíšu projednou včas:

Dneska můj den začal fakt bledě, protože jsem se postavil na váhu. Asi jsem to neměl dělat, protože jsem díky tomu celý den přemýšlel o smrti. Navíc jsem zase polil plovoučku kafem, což teda po ránu moc klidodárné vskutku není (ale zase jsem natrénoval ten speciální dřep, kdy v jedné ruce máte kaf a ve druhé ubrousko). Pak jsem musel dělat nepřímé interagování s lidma, co nemám rád. Prostě nápytelní. No a pak už jsem odjel dělat pracování a během cesty jsem myslel na to, že dneska prostě nic klidodárného napsat nemůžu a zkonstruoval jsem super novou teorii o tom, jak většina lidí vnímá svět, aniž by si to uvědomovali. Dokonce jsem to zbeletryjoval a objevovala se v tom slova jako "perutě" a "ozubená kola" a "prach". Ale pojednám o tom asi jinde, protože to vůbec nebylo klidodárné.

No a taky jsem večer dělal restauracování. Jsem na sebe pyšný. Sice jsem to nezvládl úplně dokonale, ale ani jednou jsem se nezacyklil, ničím jsem se nepolil, našel jsem toaletu bez halasného doptávání, nečichal jsem ke všemu, co bylo v dosahu, pivní tácky jsem urovnal jenom jednou, neměl jsem nutkání ptát se obsluhy na hovadiny, nesypal jsem sůl do svíčky, nesnažil jsem se získat brčko, neutíral jsem stůl tričkem, zdržel jsem se hltání, dokonce jsem konzervoval, neupadl jsem na schodech a neudělal jsem nic výjimečně trapného, takže si dávám 8/10. Úžasné. Dokonce bych si to vlastně i zopakoval. Jo a měli tam i kaktus a na stole sukulent. Fakt dobré. Ale ten sukulent jsem teda očichal, no. Ale jinak jsem nic nečichal.

Já vím, že ty 2 odstavce vypadají jako nudné a bezobsažné cany, ale už se k tomu dostanu. Jde totiž o to, že jsem přes den myslel na to, jak je těžké udělat klidodárnost. Ale tím jsem se vlastně oddálil od původního konceptu, kterým jsem měl vlastně na mysli, že se každý den děje neskutečně obrovská hromada věcí, které jsou klidodárné. A jsou to takové maličkosti, které prostě ignorujeme. A když jsem došel domů, tak jsem v tom měl najednou jasno. Dnešní klidodárností je, když v noci přijdete ze zimy do tepla.

26. března 2013

Každodenní klidodárnost #87

Dnešní klidodárností je, když porušíte zaběhlá pravidla, která nejsou životně kruciální.

Ftip je totiž v tom, že to, že dneska nemám k povykládání klidodárost, je klidodárné samo o sobě.

25. března 2013

Každodenní klidodárnost #86


Před fousem jsem myslel, že dnešní klidodárnost bude čtečka čárových kódů, se kterou jsem ogličoval jogurt a krojsant. Předtím jsem si myslel, že dnešní klidodárost bude kafestroj, co ze sebe sám vyhazuje použité tablety kávy. A ještě předtím jsem si myslel, že dnešní klidodárost bude odsněhovávání auta, protože jsem byl dneska drsnej pracant už od rána.

Ale nebude to tak.

Dnešní klidodárostí je razení lidem v televizi. Hlavně v reklamách a pořadech o vaření. Protože věřte, že vy to umíte a víte vždy nejlépe.

24. března 2013

Každodenní klidodárnost #85

Dneska mě bolí záda. Fakt hodně. Nevím proč. Nic jsem na svém denním režimu neměnil. Nespal jsem ve stoce. Neměnil jsem polštář. Mám furt tu samou tvrdou matrac. Při spaní jsem si nepřilehl žádnou část trupu nebo něco končetinového. Neusl jsem s knihou ani v brýlích. Jídelníček mám furt stejný. Nesmál jsem se méně, než je obvyklé. Seděl jsem v tom samém Tlustoklukovi, ve kterém sedávám furt. Žádný průvan nikde. Neměl jsem přemrštěně velké podpatky. Mám dost kalcia. Nezapomněl jsem se ráno podívat na květinu. Nakoupil jsem si dost jogurtů. Jím semínka. Nepil jsem nic smradlavého. Ponožky mám barevné. Do zrcadla jsem se v noci taky nekoukal. Tak už prostě nevím. Prostě mě bolí záda.

Dělal jsem teda přemýšlení, co s tím. Nejsem neduhář (= člověk, co trpí neduhy) a tak je mi to divné. Proto jsem vymyslel, že na bolavá záda je jistě dobré nějaké dělání cvičení. Vím, že už lidi chodí normálně běhat a nedělají mrmlání na zimu. Ale já ještě běhat nechodím, protože venku na mě není dost hezky. Takové běhání mi prostě nedělá líbení a proto jej nemám v plánech performovat. Tak.

A proto už se konečně dostanu k jádru věci. Dnešní klidodárnost je cvičení jógy. Sice mi to nijak nepomohlo (vlastně si ani nejsem jist, jestli můžu svůj výkon nazvat jógou), ale pocit mám dobrý. A to se taky počítá.

23. března 2013

Každodenní klidodárnost #84

Dnešní klidodárností je lampička, která dělá v temné noci perfektní fungování.

22. března 2013

Každodenní klidodárnost #83

Dneska je mi divně. Spíš tak jako smutnodivně. Asi jako když někde náhodně najdete pelíšek dechových nástrojů a následně zjistíte, že vy tam nepatříte, že váš pelíšek to rozhodně není. Ovšem pokud se budete dobře a tiše chovat, tak vás nechají se jemně koukat.

Někdy taky dostávám strachy psát svoje klidodárnosti, protože se obávám, že si je lidé, které potkávám IRL, špatně vyloží a budou si myslet, že se to (ne)vztahuje k nějaké naší společné srandě. A ono to tak přitom nebude. No a nebo inverzně. Obojí je děsoplodné, rozhodně ne klidodárné, protože to potentátně přidává další zmatky do mých (již tak zcela otřesně ostroúhlých) vztahů s ostatními entytami. Výjimek asi 3.

Já vím, že o parfémech jsem tu v rámci klidodárností již pojednával, ale musím si sem poznamenat, že jsem dneska jel v šalině. Přede mě si sedl nějaký pán, který úplně úžasně voněl. Asi jako světle modrý, šerem prosvětlený, vylidněný, avšak hodně rozlehlý prostor, který by částečně mohl obsahovat mozaikovou vodu. Úžasné. Schválně jsem jel ještě o 3 zastávky dál, abych to mohl ňuchat (a ano, tohle je důvod, proč ke všemu tak rád a často čichám).

Nicméně se mi dneska stala ještě jedna věc (nebo teda stalo se jich víc, ale o téhle jsem věděl, že bude dnešní klidodárností v té samé vteřině, kdy se mi začala dít). Musel jsem ráno dělat dopravování do práce a shodou milých okolností a okolků se stalo, že jsem si to mohl maximálně užít a dělal jsem frousání tím novým tunelem, co už je vlastně otevřený docela dlouho.

Úžasný zážitek. Prvně ty 4 matnoantracitní turbíny, co vypadají doopravdy mocně. A pak samotný tunel, který vůbec nevypadá, jako že je to jen sranda pro auta (protože se tam nemůžou motat chodci). Klidně si můžete myslet, že se nad vámi nachází nějaké elektrárnové kompaktní monstrum a ten tunel je jeho tepna života. Tento dojem dokreslují semafory, zelená světla a kované dveře uvnitř (musíte si odmyslet ty modré směrocedule, ty to teda kazí, ale zase jich tam moc není). Mé napnuté vnímání prostoupilo i zjištění, že v jednom místě tunelu vidíte oba konce. Ale byl jsem instruován, že jen při jízdě tím směrem, kterým jsme dělali ježdění my.

Dnešní klidodárností je jízda takovým tunelem, který obalí vaše jáství do neskutečně křehkého a pomíjivého hávu cizí reality, ve které byste mohli žít, kdyby ji furt nevycpávaly nějaké jiné.


21. března 2013

Každodenní klidodárnost #82

Dneska jsem neměl ani jedno jablko. Dneska jsem měl jednu pizzu a okraje (jsem přeci krajorád!) z pizzy další. Dneska je mi díky tomu špatně. Dneska jsem se dočetl, že je dneska den spánku. Dneska jsem odpoledne v Tlustoklukovi naplnil Den spánku. Dneska jsem možná trochu pomotal to, jaký je dneska den. Dneska jsem se dozvěděl něco o ruletě. Dneska jsem zjistil, že věty, které začínají furt dokola jedním slovem, dělají divné čtení.

Dnešní klidodárností je ten pocit, když vydržíte udělat udržení tajemství, když se podílíte na dělání překvapení pro někoho, koho máte rádi.

20. března 2013

Každodenní klidodárnost #81

Dneska se mi stala taková věc, co se mi stává docela často. Ale dneska se mi stala hned 2x a proto mi došlo, jak moc klidodárné to je.

Je to dotaz na moji osobu, co beru za drogy. V čem jedu. Co to mám za matroš. A následuje prosba, abych se podělil. Takže to není ve smyslu "co to žereš, už to nežer", ale "to, co žereš, je tak luxusní, že to chci taky".

Třeba jsem jeden čas chodil furt na meníčka do jedné restaurace, takže mě tam už znali. Jednou ke mě přišla servírka a ptala se mě, co za drogy beru, že je chce taky. Že chce mít taky každý den tak super náladu. Chtěl jsem zrovna platit, takže jsem měl v ruce dvoustofkovou bankovku. Řekl jsem jí, že se s ní o tu drogu hned podělím. Pomuchlal jsem tu bankovku tak, že muž na ní měl viditelné jen jedno oko. Pak jsem jí to vítězoslavně ukázal a zakřičel "PODÍVEJTE! JEDNOOČKO!" a ona se začala hrozně smát. Já sám jsem tento svůj brulantní ftip nechápal, nicméně se hrozně chechtala, takže jsem drogu patrně předal.

Někdy se mě na ty drogy ptá dokonce i moje maminka. Moje maminka je vtipná a milá dáma, není to žádná tupá urýpaná hudrmanice. Prostě chce taky moje drogy. Ptají se mě na to nejrůznější lidi, se kterýma se potkávám. A dneska se to stalo zase.

Teď nechci, aby to znělo jako skromní falešnost, ale já nevím, proč si to lidi myslí. Ale asi k tomu nějaký důvod mají, když se to stává celkem často. Třeba když máte na hlavě kanárka a lidi se vás budou furt dokola ptát, jestli máte rádi, když vám na hlavě sedí pták, tak byste se nad tím měli zamyslet. Jestli na těch dotazech něco není a fakt nemáte na hlavě třeba nějakého opeřence.

A proto jsem se nad tím hluboce zamyslel a došel jsem k zázvoru, že jsem drogový samoproducent. Například že vlastním druhé játro nebo nějaký nový brzlík, který produkuje tu drogu, která dělá to, že se mě na ni lidé ptají a chtějí ji také. Zatím jsem vyzkoumal to, že se droga částečně šíří tím, že lidé pobývají se mnou. Jsem si třeba jistý, že lidé, kteří se se mnou nestýkají, nemluví jesisemštinou.

Myslím, že říct kompliment ve stylu "mám rád, že mluvíš jak retard", "líbí se mi, jak děláš tupé obličeje, když se snažíš vyjádřit" nebo "je super, jak se 4 minuty neovladatelně a hlasitě chechtáš takové všední blbosti" je velmi hezké a milé a potěšující. Ale taky si myslím, že větší klidodárná pecka je, když se vás někdo zeptá, co berete za drogy, protože to chce umět taky!

Dnešní klidodárností jsou milé komplimenty, které udělají těšení, protože si vlastně můžete být jisti, že se nejedná o lichotky (já nevím, jestli to tak je, ale lichotka je podle mě nevážně myšlený blábol, který má ale příjemce považovat za kompliment. Kompliment je podle mě pravda. Lichotka je lež. Ale to je moje rozdělení, třeba to tak IRL nefunguje a kompliment je jen lichotka v cizosloví).

19. března 2013

Každodenní klidodárnost #80

Filmový maraton už jsme měli. Dneska nebudu originální a proto se dnešní klidodárností stane maraton seryjálový.

Pokud se na to chci podívat z lepší perspektivy (a vy taky), můžeme to nazvat vzdělávacím maratonem v angličtině, který zároveň slouží k utužení vztahů mezi maratonysty.

18. března 2013

Každodenní klidodárnost #79

Dneska všichni kolem mě mluví o tom sněhu, co venku napadl. Musím říct, že jsem tam venku taky byl. Byl jsem polorozprostovlasen a tak se mi na hlavě udělala sněhová koruna, která poté, co jsem došel domů, pomalu tála a vypadalo to, jako kdybych byl osmrkaný a přitom mi z nosu odkapával ten rozteklý sníh, který mi na nosní špičce kapičkoval proto, že mi koruna pomalu roztávala na hlavě. No a pak jsem se zvedl a šel jsem kolem zrcadla a byl jsem úplně mokrý celý. Ale neměl jsem rozteklé oční líčení.

Že dělám líčení očí ví každý, takže to není tutl a není do nedámoidní, když tu o tom takhle veřejně pojednám. Jde totiž o to, že jsem si někdy v prosinci vyrazil na špacír a zrovna to venku dělalo sněhání. No a co se nestalo(sic!)? Sníh mi napadal na oči a rozmokl mi ty linky, co je tak rád nosím. Vypadal jsem tedy jako uplakaný. A navíc to studilo.

Napadlo mě, že řešením je, abych udělal kupování vodou nerozmokatelných očních linek. Ale to bych si pak musel koupit i nějaké odličování, protože jak jinak bych se toho pak večer zbavil? Složité jak autobus, a tak jsem sáhl po něčem daleko lepším. Po slunečních brýlích.

Prostě si je narazím, když venku sněží a normálně si to štráduju po ulicách. Nic se mi nerozmokne. Vypadám stále jak z reklamy na oční linky. Nemusel jsem si nic kupovat, protože sluneční brýle nosím celkem normálně jako pokrývku hlavy. A taky jsem se nemusel učit dělání odličování. A taky mám dneska díky tomu skvělou klidodárnost.

Dnešní klidodárností je nošení slunečních brýlí i ve dnech, kdy Slunce nedělá svícení, protože můžete neostydatě okukovat ostatní pasažéry v MHD a číst si kusy textu v jejich kyndlech do doby, než jim na ně začnete odkapávat nosní kapičky, které nepochází z útrob vašich hlav.

17. března 2013

Každodenní klidodárnost #78

Začnu klasicky: Kdo mě zná, ví, že vlastně docela rád chodím do restaurací. Bohužel to má hned několik háčků, které dělají, že je to někdy docela složité.

Tak třeba si obvykle nevyberu z lístkové nabídky, protože jsem velký potravní specialista a většinu věcí prostě nejím, protože mi nepřijdou až tak chutné. Tím neříkám, že nejsou chutné. Jen Jesisem takové prostě nepřijdou. Což souvisí s mými pomatenými smysly, které pracují odmalička divně. Váže se k tomu asi tak milion histořicí. Ale o tom dneska mluvit nechci. Prostě si obvykle nic k jídlu nezvládnu vybrat. Další věc jsou hluky. Lidi obvykle vydávají takový nepříjemný muchlavý zvuk, který vzniká spojením toho, jak každý mluví, jí a cinká. Nemám to rád, připadám si většinou ohrožený a tak jsem ostražitý, což naprosto ruinuje moji radost z dělání restauracování. Další věc jsou lidi samotní. Když je někde moc (3+) neznámých lidí, jsem nejistý a nechci tam být, protože je tam přelidněno, jak kdyby tam dávali něco zdarma. A přitom je to restaurace!

Tak to jsou ty hlavní mínusy. Zajímavé na tom je, že i přesto chodím do restaurací rád. S tím jídlem sice nic neudělám, ale vymyslel jsem skvělou věc, která se dá dělat s problémem přelidnění. Schovávám se totiž za květiny a dekorace, které v restauracích mají a dělám pozorování okolí. Pokud restaurace neslyne dekoracemi (a nemají tam ani akvárka s rybama, na která bych se díval místo hostů), nosím si vlastní propriety. Například knihu nebo časopis, za které se následně schovávám a pozoruji okolí.

A teď už se dozvíte, proč to píšu. Dneska je to totiž zároveň i moudrá radodárnost, která umí udělat, že si připadáte více normální a do společnosti začleněný, protože zvládáte dělat chození mezi lidi. A hlavně se můžete zdarma podívat na různé egzotycké ryby, které bydlí v těch lepších restauracích + od lidí okoukat vzorce chování, které jsou momentálně ve společnosti tolerované a považované za srandard!

Dnešní klidodárností je chození do restaurací, díky kterému si připadáte společensky nevyčleněný.

16. března 2013

Každodenní klidodárnost #77

Dneska musím fakt fofrem. V hlavě jsem si maloval, jak dnešek barvitě popíšu, ale dochází mi čas.

Dnešní klidodárností je hraní bowlingu. Kdo neví, jak na věc, může si počíst zde.

15. března 2013

Každodenní klidodárnost #76

Dnešní klidodárností je spaní.

Sám dělám divení, že jsem tuto větu zatím nenapsal. Nepochybně mi to připadalo na klidodárnost moc málo, ale jak čas postupuje, musím vybírat i ty všednější typy klidodárností. Spánek je toho úžasným příkladem.

Sice jsem myslel, že dnešním klidodárnem bude ventikultilítkátor, ale jelikož jsem zatím tento úžasný stroj, který má kypřit půdu, zatím svými smysly nevnímal, nemůžu si být úplně jistý, že je doopravdy klidodárný. Takže o něm možná někdy příště.

14. března 2013

Každodenní klidodárnost #75

Dneska jsem byl ve své skoro nejoblíbenější kavárně. Nebo ne, začnu jinak.

Kdo mě zná, ví, že mám rád takové ty malé sušeny, co nafasujete ke kafi v kavárně. Někdy sušenu zastupuje mandla v čekuládě. To mám taky rád. Dokonce tak moc, že když je nás u stolu několik (4 a víc), sesype se na mě hotová smršť sušen (mandlí), protože je obecně známo, že to mám rád.

No a v mé skoro nejoblíbenější kavárně dávali dycky mandle v čekuládě. A pak začali dávat takové minimuffinky. To už mi teda tak nechutnalo, ale v rámci zachování zaběhlého řádu jsem konzumoval i je. I mým spolukavárníkům. A dneska se mi stalo, že jsem nenafasoval nic. Tedy neskutečná klesavá tendence. Děs.

Pak jsem od tam utekl a šel jsem do další kavárny, kde jsem měl potkat další 2 lidi. Tak jsem si to tam přihasil (šel jsem už pozdě samože) a ještě než jsem si stihl sundat kabátu, hodili po mě 2 sušeny, co měli od svých teplých moků. Měl jsem skoro slzy v očích.

Váhám, jestli je dnešní klidodárnost klika kumpánů, co vám nechávaj sušeny nebo to jsou sušeny samotné. Ale nechám to těm sušenám, protože o klice kumpánů bych toho mohl napsat jistě více.

13. března 2013

Každodenní klidodárnost #74

Včerejší klidodárnost měla ještě dohru. Ale vezmu to zeširoka. Včera jsem si řekl, že bych si mohl udělat převlékání postele. Ne tedy, že už by zaváněla, ale jsem čistotný. To každý ví. No a tak jsem udělal převlékání postele. Samože ve chvíli, kdy jsem to dokončil, se přiřítil Fluf (=pes) a začal si o moji čistou postel pucovat fousy.

Ale jelikož jsem genyjální moudronoš, mám tyto situace dávno vyřešené a nechávají mě v klidu. Mám totiž jen takové povlečení, které je z obou stran jiné. Jedna strana je pak psí a je vždy nahoře (tedy na ní pes spí a trsá a provádí hygyjenu a cpe se dobrotama a drobí) a jedna je moje a je vždy dole (tedy pod ní spím).

No a díky včerejší klidodárnosti jsem okamžitě umazal i druhou spodní (=moji) stranu. Protože ten permafix nebyl až tak perma. Vlastně mě to ani nepřekvapuje. Děje se to přeci normálně.

A teď už dnešní klidodárnost. Měl jsem takový zajímavý den. Potkal jsem neskutečné množství milých lidí. Obvykle nepotkávám nikoho. Dneska jsem potkal 2 člověky jenom na Hlavním nádraží. Divné. Úžasné.

Dnešní klidodárností je, když potkáte někoho, koho máte rádi a vůbec jste tomu nedělali čekání (a i když jste dělali, protože jsem dneska potkal i milé lidi, se kterými jsem měl dělat potkávání).

12. března 2013

Každodenní klidodárnost #73

Dneska byl takový hutný den. Konečně mi někdo vysvětlil ten předplacený nájem a taky jsem dělal Klastry. Což je taková technika asociací. Moc mě to nebavilo, protože se to musí psát a tedy nelze se vyjadřovat tím, že mácháte rukama. Takže nic moc.

No ale díky tomu jsem vymyslel novou kreativní techniku, kterou zvládne fakt každý. Vůbec se nehraje na to, že máte mozek takový a nějaký jiný. Jedná se o obkreslování modřin a vyvozování závěrů z toho.

Prostě si vezmete tlustý permafix a obtáhnete si s ním modřiny na nohách. Pokud žádné nemáte, neobtahujete nic a něco si z toho odvodíte. Pokud nějaké modřiny máte, tak si je pečlivě opermafixíte a pak z nich vyvozujete věci. Z mých vývodů: dvouplošník, mihule, bucka, zrachlan. Z vývodů ostatních: do týdne tam nic nebude.

A takhle se to dělá. Úžasný zábav i na párty.

Dnešní klidodárností je moje nová kreativní technika - Obtahování modřin permafixem.

11. března 2013

Každodenní klidodárnost #72

Dneska byl opět den domácí pizzy. Dokonce jsem dělal i těsto, takže mám ode dneška o fous vyšší kuchařivou kvalifikaci.

Nicméně dneska mám histořici. Byl jsem dělat nakupování v lokálním šopu, který není až tak malý, protože tam mají asi 4 pásové pokladny (no, asi 6 možná) a hlavně jezdící rachátko pro děti, které postrádá mobilní složku. Myslím takový ten podstavec a autíčkem, které nakrmíte jistým obnosem, posadíte do něj dítě a autíčko se asi kolíbá. Asi říkám proto, že nevím, co to vlastně dělá, protože vždycky vidím jenom to, že do toho matka vloží jen dítě. A ne obnos.

No a dneska si tak teda dělám to nakupování a paní prodavačka mi markuje jogurty. Znáte to, jak kasa dělá pípání, když se načte kód? Tak to nebylo slyšet, protože zrovna nějaká matka vložila dítě do rachátka a nevložila obnos. Možná se věc má tak, že to má to zaplacení dělat i nějaké zvuky a ono dítko je chtělo. Tak mu nezbylo, než si je udělat vlastnopusně. Kravál strašný. Prodavačka už to nevydržela a na dámu slušně zavolala, zda by nebylo možné dítko trochu utišit, že neslyší to pípání a tak ani neví. jestli už to namarkovala.

Baba drapla haranta a vysypala se dveřma ven. Paní prodavačka to začala omlouvat. Jakože jí bylo blbé, že se ozvala. Tak jsem jí řekl, že se jí nedivím. Že kdybych tohle měl poslouchat celej den, tak vyteču do kasy a stanou se ze mě peníze. Tu paní pokladní to povzbudilo a začala hartusit, že je to fakt strašné. Doma jsem zjistil, že mi jeden jogurt namarkovala dvakrát. Ale nevadí mi to, protože vypadala fakt potěšeně, že si mi mohla pobrblat.

Dnešní klidodárností je, že někomu uděláte radost i na svůj vlastní úkor, protože jste zaplatili jogurt navíc, což vám ale vlastně ani nevadí.

10. března 2013

Každodenní klidodárnost #71

Konečně je venku použitelné počasí a tak můžu napsat tuhletu klidodárnost.

Jedná se o nošení vytahaného svetru. Pohodlné, milé, příjemné, užitečné, výhodné, použitelné.

9. března 2013

Každodenní klidodárnost #70

Dnešní klidodárnost je zase cestovací, ale můžete si ji upravit i na jiná, méně dynamická prostředí.

Jde totiž o to, že většina z nás má svá oblíbená místa. U stolu, u televize i na čumendě u okna. A stejně tak máme favoritní placy třeba v oblíbené restauraci nebo v dopravním prostředku. Mám své oblíbené místo v šalině i v autobusu. Rozdíl je v tom, že doma svůj oblíbený plac dostanete (většinou) snadno, ale na cizím místě to tak není. A v dopravním prostředku už vůbec. Masy kolem vás obvykle netuší, že je to VAŠE oblíbené místo a tak vám ho klidně zasednou nebo zastoupnou, jakoby se nechumelilo.

Další štrapác je v tom, že hodně lidí to nedělá nevědomky. Hodně lidí může mít totiž to stejné oblíbené místo, jako máte vy.

Dnešní klidodárností je, když v dopravním prostředku urvete své oblíbené místo jen pro sebe. Ilustrační obrázek toho, jak to může vypadat:


8. března 2013

Každodenní klidodárnost #69

Tak dneska to bude histořice, návod a klidodárnost v jednom. Byl jsem totiž na poště. Většina lidí obvykle mrmle, když tam musí jít. Mi je to obvykle buřt, ale ode dneška se tam budu vždycky těšit. Problém je v univerzálnosti. Totiž abyste mohli dělat to veselení a těšení, jako já dneska, musíte chodit na takovou tu poštu, kde mají ten lístečkový systém a tabule, kde se ukazuje, jestli je číslo na lístečku, který jste nafasovali, na řadě a má jít k té a k té přepážce. Pokud takovou poštu nemáte, tak nejde použít moje rada. Ale můžete si aspoň přečíst klidodárnost.

Totiž jde o to, že dřív jsem chodil na obyčejnou poštu, kde lístečkový systém nebyl. A dneska jsem se rozhodl, že mamince nasmolím dopis a pošlu jí nějaké ňaminy, protože mi to přišlo jako cool a potěšující nápad (což je taky klidodárné). No a tak jsem se doharcoval na poštu a najednou vidím, že je celá opravená a že tam maj stojánek, co vydává čekací lístečky s číslem, které potom nějak divně vylosují a majitel daného losu jde k určené přepážce.

Tak jsem tu věc pozdravil, nafasoval los a šel si sednout. Moc lidí tam nebylo a i já jsem pochopil, že je to místo, kde musí být každý los výherní. A tak jsem seděl, máchal tím losem (jak to znám od lidí z televize, tam  se to tak dělá) a taky balíčkem s ňaminama, který jsem měl ve druhé ruce.

Pošta se najednou stala centrem zábavy. Ten úžasný adrenalin, to očekávání! Ta nejistota, která tkvěla v tom, že jsem netušil, na kterou stranu poběžím, protože los neudává číslo přepážky. Ostatní lidi se mnou nadšení vůbec nesdíleli a jen tam nakysle seděli. To já jsem si to užil. Když nevylosovali moje číslo, mával jsem rukama a dělal vzdávací gesta, i když jsem věděl, že jednou mě vylosují. Ale přišlo mi to tak opravdovější.

Když mě konečně vylosovali, zvolal jsem "hurá, už jsem vyhrál!" a utíkal jsem k přepážce a mával rukama. Užil jsem si to do poslední chvíle. Úžasné. Jsem si jist, že budu mamince furt posílat nějaké kraviny. Pošta na mě konečně vydělá majlant.

Dnešní klidodárností je chození na místa, kde mají lístečkový losovací systém.

7. března 2013

Každodenní klidodárnost #68

Klidodárný vrchol dnešního dne tvoří opět domácí brouková pizza, ale co by to bylo za radodárnou a využitelnou klidodárnost, kdybych už tu o ní pojednával v různých převlecích asi tak potřetí.

Vůbec nechápu, že jsem tu ještě patrně nezmínil neskutečně klidodárnou věc, kterou má doma hodně z nás. Vlastně každý. Jedná se o zviřátka. Mám na mysli hlavně kožušní zviřátka, jako jsou kecouři a psi (a myšičky, potkani i jiní utíkači), protože se díky kožuchovitosti dají dobře dlachnit, což je vlastně dnešní klidodárnost.

A pak jsou nekožušná zviřátka, která už nejde tak dobře dlachnit - leguán, had Had či jemně střapatý pavouk. Nicméně stále tu ta možnost je.

A pak jsou nekožušná nedlachnivá zviřátka, protože ta moc dlachnit z principu ani nejdou - roztoč, pavouk pokoutník, včela nebo ryba. I když si stále myslím, že ryba patří do nekožušných stále dlachnivých zviřátek.

6. března 2013

Každodenní klidodárnost #67

Dneska jsem měl takový školopracovněvyčerpávací den, ve kterém jsem měl jenom 3 kávy, ale jedna z toho byla dabl. A na oběd jsem měl kytku, co se jmenuje Okra, ale nezjistil jsem o ní nic převratného a navíc se nejmenuje nijak zajímavě (narozdíl od slizoplodu) a tak o ní nenasmolím celou klidodárnost. Původně jsem chtěl napsat, že dnešní klidodárností jsou lidé, co se mě ptají na klidodárnosti, ale pak jsem šel docela dlouho po ulici a všiml si jedné věci.

Kdysi jsem tu pojednával o tom, jak se má správně chodit po přechodě. Dneska jsem přešel hned několik přechodů a myslel jsem na to, že jenom já jsem jediný uvědomělý chodec. A pak jsem si uvědomil ještě jednu věc. Jak známo, v autě si toho všimnout nemůžu, protože trpím permanadšením po celou dobu, co jsem ve vozidle a je tedy nemožné, abych to zaznamenal. Ale při chůzi je to jiné.

Dnešní klidodárností je chvíle, kdy máte (na přechodu pro chodce) zelenou. A už nemusíte čekat a mrznout, protože jste kvůli červené museli přestat dělat pohybování.

5. března 2013

Každodenní klidodárnost #66

K dnešní klidodárnosti potřebujete jisté propriety a předpoklady.

Proprieta jsou umělé slzy a předpoklad jsou trochu pokažené (alergické, unavené, suché) oči.

Klidodárností je poté ten pocit, když si do očí vložíte umělou slzu.

Sám jsem si dnes zakoupil nějaké super s extraktem z měsíčku. Úžasné. Pokud vaše oči netrpí neduhy, tak si prostě jen kupte ty slzy a pak nějakou dobu nemrkejte a vložte kapky. Úžasné!

4. března 2013

Každodenní klidodárnost #65

Dneska jsem dělal kárové výletování. To mám moc rád. Ale vlastně se jednalo o kvest, protože jsem potřeboval razítko od mého pana doktora, že jsem na hlavu schopný a nejsem okolí nebezpečný. Pan doktor měl dneska samože dovolenou, protože proč by ji měl mít až zítra, když já dělal výletování dnes. Fór je v tom, mi to ani nijak nevadilo, protože jsem dělal jízdu autem.

Dnešní klidodárnost se tedy váže k tomu - jedná se o normální udržování auta! Na autech je zajímavé, že to mají s příjmem jídla a tekutin úplně jinak, než lidé. Tekutiny přijímají (výjimky jsou, ale to je tak i u lidí) obvykle vepředu a pak je plivou ven na skla. Pokrm přijímají vzadu pomocí nalejvátka, během čehož jsou dokonale klidní a vy máte jedinečnou šanci je omýt a podrbat houbostěrkou, která je pro tyto příležitosti připravena u každého jednotlivého stánku v komplexu výkrmny aut.

Na přiloženém fotu můžete vidět mě, kterak drbu houbostěrkou naprosto klidně se pasoucího Fufáka.


3. března 2013

Každodenní klidodárnost #64

Začnu úvodem. Nějak ne moc rozvláčně. Kdo mě zná, ví, že jsem takový potravní specialista. Tím myslím, že se živím několika vybranými potravinami, které mi dělají chutnání. Pak je další okruh potravin, které sním a pak je ten obrovský zbytek, který nejím, protože mi nedělá chutnání a tak není důvodu, abych dělal konzumování.

Jedním z mých esenciálních jídel je brouková pizza. Brouková pizza je to nejlepší jídlo, jaké jsem kdy jedl. Dobře ho uměli udělat jen jedné jediné v pizzerii nedaleko místa, kde mám pelech. Všude jinde tento typ pizzy zapadá do kategorie nejedlostí. No a co se nestalo (sic!)! V rámci všeobecné kazivosti začali kazit i broukovou pizzu. Z esenciální potraviny se přesunula do potraviny snězitelné, přičemž stále vykazovala klesající chuťové tendence.

A tak bylo vymyšleno, že budeme broukovou pizzu produkovat v domácím prostředí. Již na první pokus jsme se téměř dostali k esencialitě.

Dnešní klidodárností je DIY. Funguje to. I když si myslíte, že nikdy nemůže.

2. března 2013

Každodenní klidodárnost #63

Otázka: Víte, podle čeho poznáte, ve které zkušební kabince je Jasmín?
Odpověď se dozvíte dole. Možná ji vlastně rovnou i vidíte. A nápověda je kdyžtak tady.

Dneska jsem měl velmi klidodárný den. Kdo mě zná, ví, že docela nerad nakupuji. Vždycky všichni ti lidi kolem. Furt do vás žduchají, caní hovadiny, tlačí se kolem vás a tak. Mumraj v nákupním centru. Dycky se tam sice těším a neskutečně moc tam chci (jízda autem), ale tak už ve druhém obchodě se mi to začne zajídat. Krom těch lidí mi vadí to, že si obvykle nic nemůžu koupit. Většina věcí se mi nelíbí a když ano, tak to nemají v mé velikosti. A dětské obléčo je mi obvykle zase krátké, když už mi sedí všude jinde (sexy pupík, sexy povodňový kalhot). A boty mají zas moc nízké podpatky. Prostě nejsem schopen utrácet. Nemám prostě za co.

Krom jedné věci. Kdo mě zná, ví, že mám rád ryby. Tedy ne k jídlu, čistě figurálně. Mám trika s rybama, spoďáry s rybama, ručníky s rybama, kdejakou hovadinu s rybama. A taky bižuteryji s rybama. No a tak se stalo, že jsem dělal bloudění po byžuteryji. Já mám světloodražné věci rád, takže do tohole krámu chodím vždycky, když tam není moc lidí a zkoumám ty věci tam. A dnes se mi stala taková podivná věc (už to přijde), která bude dnešní klidodárností. Je to velký olympijový šop s byžu, takže tam maj fakt hromady cingrlat. A hromady prstenů, jeden je na stojanu nacpaný za druhým, takže vidíte jen ty horní a ty další už ne. Dnes jsem se vydal k jedné takové hromadě. A hned v té první byl zcela na konci prsten s rybou. A věděl jsem, že dnes je den, kdy budu dělat utrácení.



Foto je obyč při noci a telefonem, protože nebudu shánět drahý Nikon, který vám automaticky a svou pouhou přítomností ve vašich rukách v životopise udělá položku "fotograf". Ale jistě vidíte, že je to prostě ryba, ke které je zezadu přidělaný kroužek, abyste se s ní mohli oprstenit. Úžasné. Byl jsem nadšen a tak jsem hrabal dál, přičemž jsem v dalším regále našel velkou stříbrnou rybu na krk. Vzal jsem si ji a šel jsem ke kase. Paní pokladní mi začala vykládat, že v šopu mají ještě jednu rybu na krk! Řekl jsem jí, že mi to vykládat nemá, protože si ji pak budu muset koupit. Že jsem rád, že jsem ji nenašel. Že jsem hrábl čistě náhodně do 2 regálů a našel jsem teda evidentně 2 ryby ze 3, co v obchodě maj. Že se pro ni stavím někdy jindy. Už tam nejdu. Stačilo.

Dnešní klidodárností je úžasná náhoda, která vám hodí do cesty něco, co nutně potřebujete a předtím jste o tom ani nevěděli (zahrabaný rybový prsten a rybu na krk).

Odpověď:


1. března 2013

Každodenní klidodárnost #62

Zase to smolím na poslední chvíli, protože je pátek a tak jsem musel ležet v Tlustoklukovi a dělat koukání na filmy, protože jsem si řekl, že je to pro pátek večer vhodná činnost.

To jen tak na úvod. Má to obhajovat, proč to nemůže být dlouhé a rozvláčné. Možná je to vlastně dobře.

Dnešní klidodárností je pocit úlevy, když odejde někdo, kdo podle vás odejít má. Třeba nepříjemná návštěva, zlá pronásledovací bejvalka nebo chlap, co vám blokuje východ z bytu.