30. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #122

Zvuky z trubek bezlidskosti. Dneska bych mohl alespoň jednou. Zapomněl jsem. Ale vždycky to tak dělám. Přichází to samo. Stačí jen malý kousek a nedostanu se ven. Nechat se unášet bez potřeby zastavit. Vlastně je to příjemné. Slova nikdy nemusí být přesná. Vyjádření okamžiku. Neexistuješ. Pamatuješ si všechny ty věci? Minule jsem řekl, že jsem tam nebyl. Stejně přišla v té stejné náladě.

Nikdy nemusel. Nikdy se nemusel dívat dozadu, aby byla každá věc marná. Nakonec to stejně přijde. V tvé kůži? Já bych byl vyděšený. Přiklop to jemnou tkaninou. Neukončí to. Když jsem ho viděla poprvé, myslela jsem na to, že tou chodbou už asi nikdy nebudu kráčet. Poznáváš v tom sebe? Nahodil automobil a odešel. Klika která zhasne. Možná sis to zapomněl koupit. Čas a nečas. Včera i protože jsi neuměl dost dobře hrát na klavír.

Vtip je prostě v tom, že máš oči a myslíš si, že ostatní mají ty stejné. Neupírej mi to. Ach ano, nedolezl jsi tam. Já nejsem negativní. Měla by se víc snažit. Kapky vody na mapě z plastu. Pojedeme dokořán. Stále si myslíš, že ti smysl uniká. Nestojím o to, abych se dostal do tvé hlavy. Vážně. Vážně. Vážně. Bude to tak, jak si myslíš.

Já nenechávám nic náhodám, jsou moc lačné. Přičinlivost je nezaujatá. Nikdo mi nevěřil, že nejdu. A ano, nakonec se stejně zjevil a udělal na oroseném okně čistý tah vlastním prstem. Perfektně to zapadá. Je ti to už jasné? Já nejsem. Ty nejsi. Mi je to vlastně jedno. Vyhraju. Zapomeneš. Naposledy lžu. Neukončitelné. Ty nechceš, abych odešla. Sejde z očí, sejde z mysli. Dnešní klidodárnost je.

29. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #121

Dnešní klidodárností je přednášení a lektorování. Já vím, že to není moc univerzální, ale taky vím, že už nemám čas a že to byl naprostý zlatý hřeb dnešního dne.

28. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #120

Dneska jsem byl pracant až do ranních hodin, takže jsem nestihl včas napsat klidodárnost. Ale to nevadí, protože posunu datum. Takže to platí. Dokud nejdu spát, tak to platí.

Když jsem byl v pátek na běhošpacíru, šel jsem pak zpět novou cestou, kterou normálně nechodím. No a tou cestou jsem potkal second hand. Kdo mě zná, ví, že mám second handy rád a nikdy neodolám. No a tak jsem zase neodolal a celý upocený a uběhaný jsem tam zalez. Osud nebo náhodice tomu chtěla a měl jsem i možnost užit trojciferné bankovky pro tento svůj nákupní nešvar.

Musím říct, že tenhle nový sekáč má jednu z nejpříjemnějších obsluh, jakou kde v sekáčích mají. Prostě super. Koupil jsem si tam hned 2 věci, protože byly dostatečně malé, ale přitom nebyly dětské, ale dámské. No a jelikož to neseženu každý den, tak jsem si to musel koupit. A už přijde ta klidodárnost.

Já jsem na to pak zapomněl, vhodil to normálně do koše s prádlem a nechal to být. Jenže jsem si včera (dneska!) uvědomil, že bych si to rád vzal do práce a na mé dělání přednášení. A honem jsem to narval do paní práčovny a nechal udělat, aby se to vypralo.

Dnešní klidodárnost je, když vám stihne uschnout oblečení, které chcete mít na následující den suché.

Pro zájemce o sňatek: Jasmín umí chodit ven a na procházky, i když si na nich nenakoupí nějaké nové ohadry. Jasmín trpí uvědoměním toho, že své oblečení již nemá kam dávat a že vlastnit 48 různých kalhot a trojciferný počet triček a topů je fakt nemocné. Ale tak co už. Každý je nějaký. Někdo má třeba jednu nohu delší než má dlouhou nohu někdo jiný.

27. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #119

Tento týden jsem neměl ani jednu pizzu. Tento týden jsem dělal přednášení. Tento týden jsem dočet jen jednu knihu. Tento týden jsem byl běhat jen 2x. Tento týden jsem si v úterý furt myslel, že je pátek. Hlavně, když jsem šel do zatáčky nebo zahýbal za roh. Dneska si furt myslím, že je neděle a tak dokonce dělám zhodnocení celého týdne.

Dnešní klidodárnost je, když si myslíte, že je jiný den, než doopravdy je, ale ničemu to nevadí.

26. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #118

Původně jsem chtěl napsat takový lyrický příspěvek o keřích a kamenech, ale pak jsem si to rozmyslel.

Dnešní klidodárností je opalování. Užil jsem krému a tak má moje kůže trochu zdravější a méně namrtvolněnou barvu. Doporučuji!

25. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #117

Dneska jsem měl zase takový extrémní den, protože jsem dělal starání o to, abych v dohledné době neumřel. Hlady i prostředím. Tím chci nějakým veselým způsobem sdělit, že jsem si do brlohu natahal zásoby jablek, tvarohu, jogurtů, kilo brusinek na pizzu a kopu dalších věcí, co obvykle jím. A taky jsem dělal uklízení a vyměnil jsem pytel v odpadkovém koši. Prostě parádička. No a jelikož jsem dělal tolik nakupování, nutně jsem musel dělat i hodně pohybování a chození (šopy, cesta do autobrlohu). A navíc jsem pak táhal ty tašky s nákupem. Prostě jsem z toho byl megalomansky znaven. A tak jsem vymyslel, že bych si mohl jít ještě zaběhat. Jsem fakt na dně. Sotva zvládám psát.

Dnešní klidodárnost je, když se konečně dostanete do postele dřív než další den ráno. I když je to z donucení maximální únavou.

Pro zájemce o sňatek: Jasmín zvládá kompletní správu domácnosti včetně nakupování chutného jídla a správy odpadkového koše. Rovněž během toho zvládá udržovat své tělo v pevném a bezcelulytydním stavu.

24. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #116

Dneska jsem měl takový dobrý den. Jenom musím vyřešit jednu zapeklitost. Jedná se o to, že se každé ráno budím hrozně časně. Vzhledem k tomu, že se mi nejlépe dělá pracování potmě a potichu, je jasné, že obvykle chodím dělat pozdní spaní. No a už k té šlamastyce: v 6 ráno jsem vzhůru. A nevím, jestli za to může nadbytek světla a nebo to, že topeňový král pouští v 6 ráno topení a ono to dělá hluky. Ale v zimě to taky muselo dělat hluky a nevadilo mi to. Takže bych to svedl na to světlo. Zatím mapuji situaci pro vývoz zázvorů a dělám doufání, že se to upraví samo. A další spojitá věc, která mě děsí, je ta, že mi to nespaní vlastně ani moc nevadí. Prostě normálka, tep klasicky 45/min i po 3 kafích. Tedy slynu klidodárnem i v běžných bězích životních. 

Tak to byl jen takový deníčkový úvod a teď ke klidodárnosti. Dneska jsem teda ráno vstal a chvíli jsem přemýšlel, co budu dělat. Kolem mě kopa světla a tak i mi svitlo, že v tom nicmoc hustou fachu neudělám. Proto jsem na sebe náhodně nasypal nějaké oblečení a vylil se oknem směr práce, kde jsem se odměňoval točením na židli, protože to pak z mého pohledu vypadá, že mám víc monitorů, než ve skutečnosti mám.

No a cestou zpět (protože jsem se dnes opět rozhodl být velmi ekologický a jel jsem šalinem) jsem se stavil ve zdravé výživě. A už se dostáváme k jádru dnešního příspěvku. Obvykle tam chodím normálně, ale je tam vždycky kupa pitomců a tak se mi tam nelíbí. Rychle popadnu obvyklost (ovesnou vločku) a uteču. No a dneska tam NIKDO nebyl. Tak jsem si to tam proňuchal a donesl jsem si dom úžasnou věc. Jmenuje se to. Já už vlastně nevím, jak se to jmenuje, ale je to nějaká věc z takové té věci, co se z ní obvykle dělá mouka. A chutná to jako ořechy a asi to bude zdravé. Je to v nechutném divně tenkém pytlíku a sype se to. Už vím. Něco od pšenice. Takové drobení z pšenice. Díky tomu jsem získal úžasný klidodárný pocit, že dělám něco pro své zdraví. Dnešní klidodárnost je nákup ve zdravé výživě, když tam nejsou žádní lidé a vy najdete divnou věc, co chutná ještě divněji, ale máte z toho dobrý pocit.

Pro zájemce o sňatek: Jasmín není žádný zdravovýživový maniak a normálně konzumuje i jídla totálně nezdravá a také má rád své čtenáře a proto mu nedělá za těžko do článků vkládat zvláště chválené pasáže.

23. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #115

A mám to! Dnešní klidodárnost je noční autový výlet s cílem podívat se na spící ryby. Sice to vůbec není univerzální, ale jistě si každý zvládne vymyslet a následně realizovat nějakou takovou podobnou milou hovadinu.

22. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #114

Dnešní den byl takový extrémně náročný, ale celkově velmi klidodárný. Dokonce jsem se ráno zvládl vhodně obléct tak, že jsem netrpěl teplotním diskomfortem po celý den.

Jsem tak znaven, že se nezmůžu na pořádnou ukecanou klidodárnost a tak půjdu rovnou k věci. Dnešní klidodárností je, když někoho něco naučíte.

21. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #113

Jsem šel běhat dneska hned ráno a tak jsem díky tomu velmi znaven. Ráno jsem šel proto, že jsem si myslel, že nepotkám moc matek s kočárky, které obvykle nepříjemně blokují cestu, protože chodí v houfech a mívají s sebou psy. Dlužím jim omluvy. V běhu mi bránilo několik trojic obtloustlých lidí, kteří museli vždy jít vedle sebe a odmítali uhnout. Vždy. Prostě trojice lidí tak širokých, že jeden z nich zaujímá 1/3 cesty na šířku je mor. Tak. Už jsem si pobrblal a zvěčnil zde tento svůj problém.

Dnešní klidodárnost jsou stolní hry. Faktže.

20. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #112

Jéé, dnešní klidodárnost je, když více než 24 hodin nepromluvíte. Třeba já jsem přírodní mlčoch, takže je to pro mě velmi přirozené i příjemné. Prostě si jen tak mlčet a nikoho tím nezraňovat. Problém je v tom, že ve chvílích, kdy chci dělat nezraňující mlčení, se musím vyhýbat situacím, které vyžadují hovory. Například dneska zvonil zvonek. Hned mě napadlo (už je to ohraný vtip), že je to pizza a nadšeně jsem vyskočil, až se mi samovolně zarotovala moje kancelářská otočná židle. Ihned mi došlo, že se chovám jako dement, protože jsem si žádnou pizzu neobjednal. Nicméně už jsem měl nakročeno ke dveřím a tak jsem užil kukátka. Byla tam nějaká paní s tvrdýma deskama v rukách, kterýma zrovna mávala, jako když se odhání mouchy, protože jí (za tu dobu, co moje židle rotovala a já se radoval a pak se probíral ze zklamání) zhaslo chodbové světlo a ona se ho jala rozsvěcet tím mácháním. No nic. Otevřít jsem nemohl, musel bych promluvit. Tak jsem vypojil zvonek, aby mě nemohla na pizzu natěšovat dál a zase si zalezl.

To samo, jako když jsem šel dneska do šopu. Místo pozdravu jsem se mírně uklonil a na dotaz, jestli nemám menší, jsem dělal kroucení hlavou. Je to taková náročná klidodárnost. A pokud nejste mlčoši, jako já, můžete si ji i zmutovat na verzi "když 24 nepřestanete mluvit". No a ve spánku můžete třeba chrápat a počítat to jako mluvu.

19. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #111

Dnešní klidodárnost je, když si celý den čtete. V posteli, u stolu, na zastávce, v šalině, u stolu, v posteli. Je sice náročné najít si na to ten jeden celý den, ale většina lidí si celé dny vynahrazuje i na větší pitomosti, takže co-by-ne.

18. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #110

Tak. Dnešní klidodárnost je zajímavá tím, že mi moc klidodárná nepřišla, ale myslím si, že obecně to (=když nejste takový Jasmín) klidodárné bude.

Víte, já nejsem až tak moc mimo, jak někdy svým reálným projevem vypadám. Touto moudrou větou chci nějak uvodit to, co se chystám sdělit dál. I já jsem totiž v útržcích takových těch chytrých televizních seryjálů, které nám radí, co máme dělat, když se rozejdeme s přítelem, pomluví nás kamarádka nebo nám dojdou prachy, viděl, že lidi dělají jednu věc.

Že si napustí vanu, lehnou si do ní a čtou si tam knihu, potažmo něco konzumují. Já jsem nikdy nebyl fanoušek napouštění vany. Nemám to rád. Je mi to nepříjemné a přitom to má všechny věci, které mám jinak rád: je tam hravá pěna, očišťuje mě to, je to kosmetycké a hlavně je v tom TEPLO. Já jsem totiž takové to zviřátko, co usne i v sauně o 98 stupních, protože je mi tam dobře, jelikož je tam TEPLO. Ostatní utíkají, Jasmín si lebedí. No a jelikož jsem si vanu nenapouštěl fakt dlouho, došel jsem k zázvoru, že bych to měl zase zkusit, protože i takový trylobyt, jako já, se přece může vyvíjet!

Nachystal jsem si misku jablek (potřebná rekvizita), knihu (doopravdy jsem ji nezničil a ani se vlastně nestala žádná nehoda, což doteď nechápu) a napustil si tu vanu. Vydržel jsem to dlouho. Prvních 5 minut to bylo nepříjemné, ale říkal jsem si, že se musím aklimatizovat. A další půlhodinu to bylo spíše normální. Po vylezení to bylo zase nepříjemné, vedrové. Už to dělat nebudu. Nicméně si myslím, že i tak to byla super klidodárnost.

Dnešní klidodárnost je, když si napusíte vanu, čtete si knihu a máte k tomu nějakou ňaminu.

17. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #109

Fakt nechápu, že jsem tohle ještě do klidodárnosti nenacpal (snad). Dnešní klidodárnost je používání knihovny. Idejálně, pokud si tam půjčíte nějakou knihu, ale klidodárné je pro mě už jen samotné vlezení tam. Ale to bude hodně indyvidujální záležitost, protože v naší knihovně většinu lidu, který tam pracuje, znám a tak je to ještě víc milé, než kdybych si tam šel jenom půjčit knihu.

Taky bych ještě rád řekl, že tu klidodárnost vidím hlavně v tom neskutečném množství knih, které v knihovně jsou. Rozdíl oproti vaší domácí knihovně je jasný - u domácí knihovny víte, co je v které knize napsané. Zhruba. Možná ne u naprosto všech knih, ale prostě základní šajn máte. V knihovně to tak ale není. Jsou tam takové všelijakosti, které dělají knihovnu velmi tajnosnubnou. Všechny ty zajímavosti a příběhy a emoce, které jsou nacpané všude kolem vás a vy máte jen omezeně velkou kabelku, ale přitom chcete všechny ty informace nasát a zužitkovat a obohatit se jimi a koupat se v nich a nenechat je tam jen tak nevyužitě ležet. Prostě je všechny POTŘEBUJETE!

Jo a taky jsem dneska měl pizzu, dělal jsem šopynk bot, přičemž neměli žádné krásné a taky jsem měl na hlavně účes, který vypadal jako z 18. století, ale byl celkem normálně Jasmínovitý.

16. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #108

Dnešek vypadal od rána opět bledě. Řekl jsem si, že bych se mohl ukázat v dobrém světle a dojít do práce dřív. Abych prostě vypadal dobře. Né, že by se mi chtělo vstávat, ale probudil mě pes a tak jsem si řekl, že to budu brát pozitivně. Taky jsem si řekl, že dneska (když už správňák, tak se vším všudy) pojedu místo autem šalinou, protože přeci ekologie a vstal jsem o hodinu dříve, takže i krcačka šalinou neohrozí můj velmi časný pracovní příchod.

Všechno šlo dobře, než jsem se dostal na zastávku šaliny. Tam kupa lidí. Podivnost. Zapadl jsem do davu. Dělal jsem čekání. Kolíbal jsem se. Trsal jsem. A najednou vidím, že na protější stranu přijíždí šalina. A hned za ní další. A další. A další 2. A i mi došlo, že se to někde ucpalo a na druhé straně už nezbyla žádná šalinka, co by svezla moji stranu. Ale už se to evidentně prošťouchlo. Za chvíli přijela i šalina tím správným směrem, kterým jsem chtěl jet. Ale ztratil jsem skoro půl hodiny. Tu druhou půlhodinu jsem prošustroval tím, že jsem jel místo autem šalinou. Došel jsem klasicky, přesně na čas, který jsem si stanovil jako pracovní začátek. Snaha se cení, už nebudu ani snaživý, ani ekologický.

Dnešní klidodárnost je, když vás někdo od někud vyzvedne. A nemusí to být jen autem z práce. Klidně to může být i to, když vám jde někdo pěšky naproti. Nebo vy někomu.

15. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #107

Tak dneska jsem měl zase hodně hutný pracovitý den a vůbec jsem se neflákal. A stihl jsem se dokonce i nasvačit a polít si kalhotu. To mě přivádí k tomu, že je s plynoucím časem stále složitější sem psát hlavně pro sebe, přičemž jsem radostný, když se to někomu líbí. Tak jsem to původně zamýšlel. A vlastně pořád zamýšlím. Nicméně ty úvody o tom, co jsem dneska dělal, sem píšu hlavně pro svoji maminku, abych ji jako poveselil a ona si nemusela dělat starostění, protože si myslím, že ony úvody neobsahují nic obecně hutného, z čeho by se mé publigum mohlo poučit. Ale o tom už jsem tu vlastně jednou pojednával. Že je to děsivé, protože se bojím, že se lidi omylem uvidí (nebo neuvidí) v tom, co tu píšu. No nic, jdem na klidodárnost, už jsem se vykecal. Jo a jel jsem tunelem v protisměru, protože tu správnou stranu údajně čistí. Už od pátku. Celej den jsem si pak představoval ten ucpaný tunel, kterak ho Katrjoška prošťuchuje pomocí složeného jeřábu a na konci to pak vyleze jako namokralá koule a stanou se z toho bílí ptáci, kteří za podivného zvuku uletí. A tak se čistí tunely.

Dnešní klidodárností je, když máte něčeho zásobu. A může to být cokoliv, co ale obvykle rychle vypotřebováváte. Za mě bych mohl jmenovat zelená jablka, tvarohy, čaj a recky pro Nástroje. Je to FAKT klidodárné.

Jo a za chvíli mám bloky a bločky všech firem, pro které jsem dělal. Jen to musím z některých zpětně vymámit. Ale od čeho mám velké oči!

14. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #106

Dneska je to úplně jasné. Vůbec nad tím nemusím dělat přemýšlení.

Kdo mě zná, ví, že fakt nemám rád kolektivní sporty. Dodal bych, že mi to ti ostatní kazí, jenže kdo mě zná, ví. Přitom mám sporty moc rád, ale jen takové ty, kde vás nikdo neotravuje. Třeba jsem v dobách minulých chodil do posilovny, ale pak tam začalo chodit moc lidí a všichni se tam na sebe mačkali, že už mě to prostě nebavilo. Moc lidu.

Taky jsem chodil na hodiny aerobyku, ale to je to stejné. Ty slečny, co tam chodily se mnou, si se mnou furt potřebovaly o něčem povídat. Měly prostě neustále potřebu komentovat každý ten aerokrok a sdělovat mi k tomu svoje připomínky. Nebo canit věci totálně mimo, které mě ale stejně totálně nezajímaly. Tak jsem zjistil, že to taky není pro mě. Stal se tak z toho kolektivní sport, což prostě ech a konec. Zkoušel jsem to teda cvičit jenom doma, ale neměl jsem nikde tak velké zrcadlo (v té době jsem teda neměl vůbec žádné zrcadlo, protože jsem bydlel mezi továrnama, kde jsem byl tak totálně sám, že jsem neměl ani zrcadlovou společnost a taky jsem díky tomu zapomněl mluvit, ale to je jiná historka) a tak jsem na sebe neviděl, jestli to jako cvičím dobře a tak mě to přestalo bavit.

No a tak aerobyk a pilates (či co to bylo) taky nebylo pro mě, protože kolem moc lidí a ještě kafrají. V posilovně aspoň mlčeli. Takže takto nějak se začal utvářet můj žebříček sportů.

No a jednou se mi nějak stalo, že mě napadlo, že chci chodit běhat. To je tak krásně osamělý sport! Jste na to totálně sami a nikdo vás neotravuje. Máte svoje tempo a ve chvíli, kdy zmáknete tu základní techniku, už můžete být celou dobu ve své hlavě. A navíc to můžete provozovat kdekoliv. V lese i na chodníku. A nic k tomu nepotřebujete. Což jsem zjistil, že není až tak moc pravda, protože jsem si musel koupit boty, což bylo pár tisícovek a následně takovou tu ortézovou věc na koleno, protože se nějak pokazilo. Ale už se zase opravilo, takže je to vlastně v cajku. Nicméně financ jsem za to vydat musel.

Jo a už se dostanu ke klidodárnosti - je to běh. Dneska jsem totiž poprvé vyběhl. Bylo to super. Běhání se nezapomíná úplně stejně, jako třeba plavání. Měl jsem třeba strach, že po tuhé zimě nebudu schopen běžet nějak solidně a budu udýchaný a nedám to do konce. Ale musím říct, že se mi nějakým zázrakem (asi dýňová semínka) podařilo svoji kondyčku nějak dobře konzervovat a přestála celou tu dobu, kdy jsem v nechutném počasí nedělal běhání.

Prosím, ne že se teď všichni po přečtení této klidodárnosti vrhnete dělat běhání. Ještě by se z toho nedejnikdo stal neosamělý málo nebezpečný sport a já bych musel hledat zase od začátku.

13. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #105

Vlastně můžu říct, že dnešní den začal fakt otřesně. Probudil jsem se po takovém tragickém snu, že jsem měl potřebu napsat mamince SMS, jestli není náhodou mrtvá. A že se teda jako neptám kvůli dědictví, ale čistě abych se uklidnil. Nakonec jsem to napsal kulantněji, protože i mi došlo, že pokud odpoví, tak je to v cajku a můžu se tedy zeptat na něco méně rozrušujícího. A úplně vynechat dědictví. Odpověď jsem dostal. Cajk.

No a pak jsem se celý den snažil dělat nějaké pracování a šlo mi to jak psovi pastva a tak jsem se rozhodl, že by to jako chtělo nějakou tu socializaci. Vyrazil jsem tedy do místního slušného podniku, kam jsem si chtěl jakože zajít "na drink" a omrknout místní poměry a domorodce. Neměli volný stůl. Asi to bylo jen dobře. Zase jsem si zalezl do nory s vědomím, že jsem pro své začlenění do společnosti udělal všechno i bez pomoci dotací z Evropské Unyje.

Celej den tu štěká cizí pes, protože je asi nešťastný, že ho jeho páníčkové opustili. Sdílím to s ním. Jsem taky nešťasný, že ho jeho páníčkové opustili. Kdyby tomu tak totiž nebylo, byl by tu klid a já bych nemusel dělat vlastní kravál, abych si připadal jako pán toho, co se bude linout mými zvukovody.

Dnešní klidodárnost je, když v něčem nejste sami.

12. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #104

Dnešní klidodárností je, když zmoknete. Pomalu, žádné agresivní dešťové útoky. Hezky vychutnávačně, opatrně, procítěně. Zmokání mám rád. Zmokání je příjemný děj.

11. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #103

První tři čtvrtina dnešního dne byla hodně extrémní. Co se týče chování lidí, kteří nezahrnují mě a moji kohortu. Vlastně to byl totální žlučohyb. Kdyby to mělo nějaké léčebné účinky, stáčel bych to do lahví a následně o tom jel přednášet do Londýna. Prostě děs. Bylo to celé až tak moc blbé, že jsem se tomu musel smát. Což teda není klidodárné. A pak se to nějak přehouplo do toho zbytku dne, kdy už to bylo relativně v cajku.

Dnešní klidodárností je procházka po Sluníčku. Pokud s sebou máte psa, připište si bonus za užitečnost.

Jo a sněd jsem sušenou švestku. A koupil si další parfém, protože jeho součástí je vůně zelených jablek (potravní specializmus). Ještěže se normálně nedělají pizzové parfémy.

10. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #102

Dneska jsem měl takový dobrý den, ve kterém se událo hned několik klidodárností.

Furt dokola tu pojednávám o svém potravinovém specializmu a o tom, jak furt jím pizzu a jablka. No a jelikož se moje oblíbená pizzerie úplně dokazila, tak bylo odstartováno domácí dělání pizzy. No a dneska se nějak stalo, že bylo kolektivně rozhodnuto, že se nebude dělat vaření a riskne se objednávání z pizzerky, kterou ještě nikdo z nás netestoval.

No a už bude to klidodárné - nejenže zvládli na moji pizzu zapracovat 2 změny oproti lístku (potravní specializmus), ale dokonce to dodali včas a hlavně to bylo chutné. Vysoce klidodárné. Mám odkud objednávat pizzu. Úžasné!

Další klidodárnou věcí jsou deníky a dárky. To znamená, že jsem byl dneska obdarován fakt megahustým machrzápisníkem, který je vizuálně velmi dobře udělaný, takže mě moc baví na něj sahat. A taky k němu čichat, ale to je klasika. Voní totiž velmi zrnivě žlutě, na požádání dám vyvoleným vyzkoušet.

No a ještě jedna peckovní klidodárnost - už jsem o tom napsal na Twitter, ale je to klidodárné hlavně ve chvíli, kdy to hrajete ve více lidech na více zařízeních a křičíte na sebe, kdo co má: http://littlealchemy.com/

9. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #101

Dnešní klidodárnost musí být krátká, protože jsem ji dokonce ani nestihl napsat dneska.

Nevěřil bych, že to někdy řeknu, ale dnešní klidodárnost je, když si zvládáte vést úkolníček. Je to úplně úžasné. Doporučuji. Hlavně to odškrtávání splněností!

8. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #100

Já jsem dneska tak brutálně unavený, že jsem si dokonce už lehl do postele a šel jsem dělat spaní. Když v tom jsem si uvědomil, že jsem ještě nenapsal klidodárnost. Tak jsem se zase zvedl, nahastrošil na sebe tričko a šel jsem se posadit zpět k Jablkoňi.

Protože jsem tak unavený, tak to nebudu moc rozebírat. Dneska ráno jsem dělal jízdu do práce. Opět tím tunelem, což je můj nejoblíbenější part cesty. No a nějak jsme došli k zázvoru, že ten tunel je takový až kosmický. A pak jsme začali hrát hru na to, že auto je intergalaktický koráb, který je vybavený nejrůznějšími zbraněmi: teplometem, zimometem, vodometem, stěračometem (ostré čepele) a infrazvukovou věcí, která při spuštění udělá, že stvůrám kolem pukají hlavy (klakson). V rámci solidarity jsme to nezkoušeli, protože v doslechu infrazvukátoru byla akorát stará paní, co se belhala po přechodě, protože už jsme dávno tunel opustili.

Dnešní klidodárnost je, když si umíte hrát.

6. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #98

Dneska jsem došel k zázvoru, že nejklidodárnější věci jsou vlastně docela hodně obyčejné. A taky jsem dojedl 700g pixlu skořice a musel načít novou, přičemž jsem nic omylem neposypal. Ale zase jsem se dneska nějak záhadně zranil na kotníku, takže se to asivynulovalo (sic!).

Dnešní klidodárností je postel, protože někdo vynalezl notebooky a tak z ní musíte vylézat ven jenom tehdy, když potřebujete jídlo. A nechápu, že jsem takové elementární klidodárnosti ještě nezmínil, i když je rozhodně pravda, že i postele můžeme dělit na více a méně klidodárné. Například pokud se z postele musíme hrabat ven kvůli každé hovadině, tak to moc klidodárné fakt není. Proto je potřeba již při tvorbě pokoje obsahujícího postel myslet klidodárně. Což mě vede k tomu, že musím odbočit a zavést nový pojem - klidodárné myšlení. Jistě každej zná kreativní myšlení a kritické myšlení a laterální myšlení a tak podobně. No a klidodárné je něco podobného. Akorát je to nad jinými typy myšlení. Prostě se jedná o volnostylové myšlení, které však vede ke zkvalitnění a zvětšení klidodárností.

Demonstruji to na tvorbě pokoje obsahujícího postel: při stavbě pokoje myslíme na to, abychom vytěžili co nejvíce klidodárna. Takže postel postavíme tak, aby nás neobtěžovalo Slunce (buzením nebo oslňováním, když děláme čtení, mobilování, tabletování nebo notebookování), aby byl v dosahu dostatek odkládacích ploch, abychom byli chráněni před vpádem vetřelce (jemná schovanost za skříní nebo dveřmi), aby nás ale zase bylo dobře slyšet do místností vedle v případech, kdy nebydlíme sami a chceme se dělit o svá moudra i v situacích, kdy jsme v posteli.

A tím jsem tak nějak totálně odbočil. A došel mi čas. Tak už to tak prostě nechám.

5. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #97

Dneska jsem měl broukovou pizzu, ale už jsem několikrát řikal, že to nemůžu furt opakovat dokola, byť je to bytostně klidodárné.

Já nevím, jestli jsem tu pojednával o tom, že jsem měl v pokoji zrcadlo [dveře od skříně], co v některých částech světa zakázali prodávat, protože zabíjelo lidi. No a tak se udělalo měnění a mám místo něj takovou dírkovanou věc. Vymyslel jsem, že když tam dám háčky (do těch dírek), můžu na to pověsit ty vagony bižuterie, co jsem si nastřádal. A co si vlastně pořád střádám, zrovna v pátek jsem si do brlohu dotáh další 2 náhrdelníky.

No a o tom je vlastně dnešní klidodárnost. O cingrlatech. Bižuteryje a všechny tyhle ozdobověci jsou prostě velmi klidodárné. A aby to bylo jakože džendrově vyvážené, zahrnuju do toho i takové ty zajímavé věci, kterými necingrlatíme sebe, ale jen se na ně díváme. Tímto pofydérním popisem myslím třeba těžítko nebo klíčenku. Prostě vizuálně zajímavá umělá [neživot] věc, jejíž praktické využití je jen v tom, že nám dělá líbení a je relativně malá.

4. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #96

Dneska jsem přišel na to, že se mi rozpadla sluchátka. A tak jsem se ujal jejich léčení. Nakonec mi k tomu teda stačila kudlička, stará sluchátka na kabel a nadměrné množství černé gumopásky. Chtěl jsem teda i pájet, ale nakonec nebylo co.

Dnešní klidodárností je, když uděláte něčemu nějaké opravování!

3. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #95

Dnešní klidodárností je koupelnový sprchovací závěs. I když na něm zrovna nejsou ryby. Myslím si totiž, že si zaslouží víc pozorna, než fasuje. Takový závěs totiž udělá, že nemáme denně vytopenou koupelnu. No a to je fakt hodně klidodárné.

2. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #94

Dneska jsem si myslel, že dnešní klidodárnost bude můj styl balení věcí po ránu. Protože jsem byl (jak známo zde) teďkonc na víkend u maminky, tak jsem musel jet dneska ráno zase zpět a dělat bytí profesionálním.

No a tak jsem ráno vstal, abych si mohl zabalit. Samože jsem popad novou kabelku, dal do ní Jablkoňe, knihu, papíry a pár kravin, protože já vždycky cestuji na lehko. V pohodě se to tam vešlo. Včetně papírových kapesníků.

No a pak jsem tu kabelku zvedl a myslel jsem, že jí urvu uši. Přebalovat to nebyl čas. A vzít si batoh na záda a k tomu kabelku je zas moc nedámoidní. Tak jsem prostě fofrem popad IKEJA tašku bíločernou, dal do ní kabelku a vysypal se oknem ven, směr autobusové nádraží. Údajně můj skvělý doubletaškoidní vynález dělal zvuky, jako kdyby to byl prací prášek. Což je takový jako bonus.

No ale pak se stalo, že jsem večer dělal mé milované Makronakupování. A obul jsem si New Rocky, které jsem neměl už tak 4 měsíce, protože se mi s nima prostě nechtělo do sněhu. A nechápal jsem, jak jsem se tak brutálního komfortu mohl tak snadno vzdát. A nebral jsem si je proto, že jsem neostříhal ty kozačky. Dneska jsem je měl taky a žádný nevhodný zásek se nekonal, což mi tedy udělalo malé zklamání.

Dnešní klidodárností jsou pohodlné boty, které máte rádi. I když vypadají trochu výstředně.

1. dubna 2013

Každodenní klidodárnost #93

Dneska jsem si na oběd uvařil půl kila brokolice, protože na mě jukla z mražáku. Původně jsem se chtěl věnovat špenátování, ale nešlo odolat. 

Brokolice vypadá jako malé stromy. Úžasné to je. Jenom jsem vždycky zklamaný tou chutí, protože předvídám, že podle toho, jak to vypadá, to bude chutnat jinak. Třeba že to bude chutnat aspoň výrazněji. Brokolice prostě klame obalem.

Ale nebyl bych to já, abych chuťový problém nevyřešil. Na obalu totiž psali, že když to uvařím, tak to pak můžu nějak dochutit. Ochutnal jsem jeden brokolic, prodělal očekávané zklamání a posypal to curry kořením. Curry mám rád, je to ekvivalent skořice ve chvílích, kdy nechci skořicové jídlo.

Dnešní klidodárnost je brokolice. Chutí sice mdlá, ale vizuálně je tak zajímavá, že je klidodárná sama o sobě.