31. května 2013

Každodenní klidodárnost #153

Dneska bych chtěl začít historkou, která vůbec není klidodárná. Čistě proto, že mám svoje trapasy fakt rád a taky proto, že bych chtěl tento trapas vysvětlit. Totiž dneska jsme jeli dělat víkendové nakupování a najednou jsme na parkovišti u Billy uviděli jednu osobu, kterou máme rádi. Upozorňovali jsme ji na svoji přítomnost troubením a já jsem zběsile mával. Tu osobu tu nebudu jmenovat, protože ona se pozná a navíc o ní nadále řeknu osobní věc a proto to sem nemůžu napsat. Protože to se nedělá a není to klidodárné.

No každopádně jsem se vysypal ven z auta a běžel jsem k ní. Jelikož je to také taková nadveselá osoba, jsem vždycky celý poskotačený, když s ní mluvím. Osoba měla kytku a tak jsem se optal, co má v plánu dělat. Nějak jsem si myslel, že bude následovat veselá odpověď, jakože jde třeba slavit nějaké poníkové narozky. Odpověděla mi, že jde na pohřeb. Proto jako ta kytka. No a já jsem se prostě začal strašně chechtat, protože jsem byl naběhlý na veselení. Rozumíte - pohřeb - hahahaha. Pak jsem se teda omluvil (až jsem se vysmál). Stále vysmátý. A přitom jsem to nemyslel nijak špatně. Moje sociální skilly jsou na bodu mrazu. Už i já si to uvědomuji.

A teď co se nestalo (sic!). Mi ta situace přišla TAK strašně blbá a nevhodná, že jsem se tomu hlasitě smál celou dobu, co jsme byli v té Bille. Prostě jsem stál za košíkem u ředkviček a hýkal jsem smíchy. Stál jsem u paštik a hýkal jsem smíchy. Stál jsem u pečiva. U mlékovýrobků. U bomboniér. U pití. U kasy. A smál jsem se. Lidi se po mě otáčeli. Vím, že to tady vůbec nezní vtipně. Vlastně ani nemá. Jen zde chci demonstrovat, že trapasy se stávají prostě všem. A z toho máte pocítit tu klidodárnost. Že lidi jako já mají tak blbé trapasy, že vy prostě úplně nutně musíte mít lepší. Dnešní klidodárnost je, když je na tom někdo hůř, než vy, ale náramně si to užívá.

30. května 2013

Každodenní klidodárnost #152

Nakreslil jsem dneska do psané zkoušky rybu, protože mi zbylo bílé místo na papíře. Dodal jsem, že je to pro obveselení opravujícího, aby bylo jasné, že jsem to udělal volně. Dostal jsem 5 kreditů. Nevim, jestli to bylo mýma vědomostma nebo tou rybou. Budu si myslet, že tou rybou, protože je to tak milejší.

Taky jsem dneska zmokl a udělal takovou velkou sociální věc. Automat na kafe mi totiž nechtěl sežrat dvacetikerunu, protože školní kafe stojí fakt dvacku. Narozdíl od toho startupářského, které stojí jen patnáct kerun. Obě chutnaj stejně hnusně. Ale to je buřt, kupuju si je tak, jako tak, protože kofí tu gou je velmi prachatoamerické a pomáhá mi do reality přenášet jeden z kusů mé reality, ve kterém jsem oblíbený teenager. Oblíbení teenageři podle mě choděj trochu nakřivo, napadají na pravou nohu a hlavně si kupují kofí tu gou. No ale zpět. Prostě jsem měl dvacku a automat ji nechtěl sežrat. Tak jsem naběhl ke skupince 3 studentů a normálně jsem jim nalhal, že jiné drobné nemám a jestli by mi tu dvacku nemohli rozměnit. Řekli, že nemají a asi si mysleli, že odejdu a oni si budou moct povídat dál.

A já jsem si zas řekl, že neodejdu, dokud se nepodívají a prostě mi tu minci nějak nerozmění. Tím jsem byl prospěšný oběma stranám. Já jsem se cvičil v socializaci a oni zase v týmové spolupráci. Obě strany věděly, že čím dřív mi tu dvacku vymění nebo rozmění, tím dřív si budou moct zase povídat a ta dívka, co trochu napadá na pravou nohu, odejde a jim přestanou slzet oči z jejího parfému. Prostě samé výhody, hotová win-win strategie. Nikdo netratí, všichni jsou šťastní. Pokud mi teda tu dvacku vymění.

A tak jeden z trojice se vskutku odhodlal a začal hrabat v batohu. Neměl. Odhodlala se další a skoro měla. Nakonec se rozhoupala i ta poslední. Prvně řekla, že za takovou dobu už by ji snad ta chuť na kafe přešla. Řekl jsem, že mě teda ne, což je vlastně ten důvod, proč tak nutně potřebuji tu dvacku rozměnit. Povedlo se. Hluboce jsem poděkoval a odešel. Teď to vypadá, že jsem nějaký hulvát, ale oni zas nevypadali tak otráveně, jak jsem tu nastínil. Vlastně se usmívali. Možná si mysleli, že jsem zájezd Zvláštní škola-kafemat. No co už.

Dnešní klidodárnost je, když se nenecháte odradit.

29. května 2013

Každodenní klidodárnost #151

Na dnešní klidodárnost potřebujete sparing partnera. Dnešní klidodárnost je totiž učení se v páru na podivnou zkoušku.

Ale pokud by to nestačilo, tak může být dnešní klidodárnost i situace, kdy risknete objednání nového druhu pizzy a on se ukáže jako docela jedlý.

28. května 2013

Každodenní klidodárnost #150

Mají takovou hnusnou naslannou chuť a jsou žluté. Nabývají různých mrchotvarů. Některé jsou mističkovité, některé jsou placaté a některé vypadají jako dvě srostlé mističky. Téměř vždy jsou celulitidně hrbolaté. Hodně šustí a to i v případě, že již nejsou schované v pytlíku. Velmi drobí, snadno se sypou po podlaze a dobře se zašlapávají do koberce. Když je uslintáte, tak lepí. Když je dáte do jogurtu, tak se nechutně rozmočí. Jejich výživová hodnota je velmi pofidérní. Pokud byste dělali výzkum jejich ceny, mohl by sémantický diferenciál nabývat těchto krajních hodnot: Předražený humus - Levnota jak kdyby to bylo vyrobené z odpadků. Ale pokud byste je nabídli návštěvě, patrně by se urazila. A stejně je to slavné jídlo, které známe z amerických byjákových trháků. Inspirovaly mnoho umňelců. Je to prostě trend.

Dnešní klidodárnost jsou kornflejky.

27. května 2013

Každodenní klidodárnost #149

Natetujte si na ruku perem obrázky ryb. Nebo čehokoliv, co máte rádi. Klidodárnost nastává v okamžku, kdy to prostě nejde umejt.

26. května 2013

Každodenní klidodárnost #148

Já jsem vlastně nikdy stolní hry rád neměl. A dokonce mi to přišlo takové... až nesympatycké. Nepříjemné. Sociální. Interakční. Musím říct, že se to vůbec nezměnilo i poté, co jsem je začal aktivně hrát teď poslední dobou. I přestože je to velká bžunda. Obecně to prostě pořád rád nemám. Nicméně dnešní klidodárnost bude super popisek další hry, co jsem onehdá zakoupil. Tu s tím potrhaným obalem, co byla o dvě stofky levnější, než kus s obalem nepotrhaným. Já osobně nikdy žádné recenze na hry nečtu, ale sama další napíšu. To je výhoda osobního blogování.

Hra se jmenuje Ticket to Ride a je to vlastně o tom, že stavíte vláčky mezi městy v Americe. O ničem jiném to vlastně není. Je to super, protože to obsahuje i kartičky, ke kterým můžete čichat. Samože jsem si trochu upravil pravidla, aby to sedělo mé rovnavé povaze. Navíc hra obsahuje maličké plastové vláčky, ke kterým ale ani já nečichám. Skvělá věc každopádně. Všichni byste si to měli taky koupit a hrát to.

Dnešní klidodárnost je hraní té hry s vlakama a čuchání ke kartičkám.

25. května 2013

24. května 2013

Každodenní klidodárnost #146

Dneska se mi stalo hned několik klidodárností, ale nebudu je sem psát najednou. Musím to pěkně rozvrstvit.

Takže dneska jsem si řekl, že si udělám den volna, protože budu celej víkend pracant. A tak jsem započal den tím, že jsem dělal věci do škole, protože už se mi to nějak nahromadilo. Byl jsem v tom tak hustě úspěšný, že jsem si řekl, že je vhodno se jít odměnit nakupováním. Kdo mě zná, ví, že mě nakupování baví prvních 12 minut a pak to nenávidím, nicméně se na to vždycky brutálně těším. Dneska to ale bylo jiné. Nakupoval jsem asi 4 hodiny a proběh jsem Olympii i Ávijon. Vrátil jsem se večer a úplně uondaný. Takže jsem fakt odpočíval.

No a už k těm nákupům, z čehož na konci vyleze klidodárnost. Lidi já jsem si totiž koupil gatě. Kdo mě kdy viděl, musí vědět, že mám takovou divnou postavu, která vypadá, že je tak o 10 let mladší než věk na mé občance, kde vlastně žádný věk napsaný není. No a prostě tím chci tak nějak kulantně naznačit, že se na mě blbě sháněj kalhoty. Nicméně se nějak zadařilo a já si koupil hned dvoje! Tímto děkuji dětskému oddělení nebo co to bylo. Hlavněže mám kalhoty. Až vás někde potkám a budu se ptát, co je na mě nového, víte, že máte říct, že mám nepadající gatě.

No a dál - zakoupil jsem dokonce i stolní hru, kterou jsem tak moc chtěl zakoupit na narozeninový den. Sice o fous později, ale jo! A abych byl samaritán, zakoupil jsem balení s potrhaným obalem. No a to důležité je, že hra má něco společného s vlaky, což je prostě super. Ještě se mi líbila hra na motivy Game of Thrones, ale nemám kolem sebe nadšence, který by to chtěl hrát se mnou. Ale to nevadí, vlaky jsou stejně větší hyp.

A teď teprve přijde věc, ze které vyvodím klidodárnost. Lidi já jsem si koupil klobouk. Koupit si klobouk není vůbec žádná sranda. Třeba moje maminka mi furt říká, že si mám moc malou hlavu. Tím nemyslí, že jsem blbej. Tím myslí, že mám prostě malou hlavu. A prý mi díky tomu nemůžou klobouky a čepice pasovat. Mi to bylo vždycky mňouk, protože žádné klobouky ani čepice nenosím, protože to nemám rád. Nicméně mě nedávno napadlo, že vlastnit klobouk (jakože doopravdický širokokrempý klobouk) je velmi dámoidní a tak jsem se rozhodl, že si nějaký klobouk koupím.

Jasně se ukázalo, že moje maminka nemá vůbec pravdu, protože mi asi 75 % nabízených klobouků bylo prostě malých. A né že né. Prostě bylo. Klobouky mi jen tak seděly na hlavě, jako sedí lehátko na verandě. I já vím, že tak se klobouk prostě nenosí.

A tak jsem stál v oddělení klobouků a střídal jeden za druhým. Chyběla už jen nějaká legrační hudba na podkreslení, do jejíhož rytmu bych si ty klóbrce střídal. Nakonec jsem vybral. Šel jsem ke kase a zazvonil, protože tam psali, že když chceme platit nebo pomoct, tak máme zvonit. Paní prodavačka ke mě hned vzhlédla a já jí pozdravil a řekl, že jsem jí nechtěl honit, že jsem si chtěl jenom zazvonit, protože tam píšou, že máme zvonit, když chceme platit a ne jenom ve chvílích, kdy není paní prodavačka za pultem.

Cajk.

Dnešní klidodárnost je, když si koupíte klobouk. Dámoidní klobouk. Se širokou krempou. Závěrem chci říct, že mi maminka bude ten klobouk děsně závidět (kdyby to jako uměla) a taky chci brutálně poděkovat @evisek_net, protože jinak bych neměl žádný kus, který jsem dneska nakoupil. A nikdo by se se mnou nesmál těm nepasovacím kloboukům.

23. května 2013

Každodenní klidodárnost #145

Dnešní klidodárnost je, když potkáte kouzelného dědečka s hůlkou, který se vás ptá na cestu do toho druhýho Albrechta. Jako fakt jsem takového pána potkal. A byl takový velemilý a pořád kolem sebe máchal  tou hůlkou, když mluvil. Vlastně jsem se zprvu bál, že mě tím uhodí, ale nakonec jsem jasně viděl, že to má prostě zmáklé.

Tak jsem mu naradil, kde ten druhý Albert je, protože v tom prvním nešel proud. Dobré. Rád bych potkával milé lidi častěji. A ne jak dneska. Samej uřvanej harant.

22. května 2013

Každodenní klidodárnost #144

Dnešní klidodárnost je, když na něco zapomenete, ale podaří se vám to solidně narovnat.

A zítra už se pokusím udělat delší pojednávání.

21. května 2013

Každodenní klidodárnost #143

Dnešní klidodárností musí být brokolicová polévka, protože se mi chce tak strašně spát, že nejsem schopen napsat víc.

20. května 2013

Každodenní klidodárnost #142

Dneska byl takový dobrý den. Třeba se mi dnes staly 2 podivné věci s oblečením. Stává se mi to celkem normálně, ale ne v jeden den.

Takže ráno jsem se oblékl velmi kulišárně. Vzal jsem si takové kraťasy nad kolena (ne takové ty oškubané mini, co je nosím s hlubokým dojmem, že jsem trendy jako teenager v USA, ale takové ty kapsovité), takže bylo vidět, že mám rozbité koleno. Zajímavé na tom je, že jsem to zaznamenal, ale už jsem nějak neměl mozkovou kapacitu na to, abych se převlékl. Nebo teda měl. Řekl jsem si, že je to stejně smrk, protože kdo by se mi díval na kolena, že. No a co se díky tomu nestalo (sic!). Zapomněl jsem se obléct nahoře. Tedy nešel jsem nahý, ale bohorovně jsem odešel v tom, v čem jsem spal. Zjistil jsem to, až jsem se vrátil zase zpátky dom.

Na tento popud jsem si řekl, že se převleču, protože aby se to jako počítalo. A tak jsem vyhrabal obrovské široké kalhoty od pyžama (vypadám v nich samože jak Viktoryjas Sýkryt Endžl) a naparádil si je. Byl jsem tak znaven, že jsem odpadl a chvíli spal. A pak jsem si řekl, že mi trocha socializace neuškodí a šel jsem na špacír. V těch kalhotech. Ale tak co už.

Zítra bych si mohl naparádit nějaké fešné šaty, aby teda jako lidi viděli, že dneska jsem se fakt podíval do zrcadel.

Dnešní klidodárností je, když si prostě něco oblečete.

19. května 2013

Každodenní klidodárnost #141

Dnešní klidodárností je, když stojíte na balkóně a vzduch kolem vás je tak teplý, že vás zima nerozrušuje během toho, co se díváte na blesky.

Svět je stejně placatý. Zobrazený jen jednou. A všichni stejně lžou. Prvně sami sobě a pak prostě jen ostatním. S vloženým taktním poselstvím naděje. Nikomu to nepřijde divné. A když ano, tak můžeme přece vždycky znovu lhát.

18. května 2013

Každodenní klidodárnost #140

Hahá, už to mám.

Dnešní klidodárností je obarvené jídlo. Potřebujete k tomu jen pytlík potravinářského barviva a máte fijalovou pizzu. Nebo růžovou rýži.

Klidodárné každopádně. A navíc je to prostě bžunda, kterou málokdo dělá. Jo a nechci slyšet mrmlance na to, že je to nezdravost. No jasněže je. Ale o to nejde. Jde tu o klidodárnost.

17. května 2013

Každodenní klidodárnost #139

Dnešní klidodárností jsou omalovánky, cigarety, kečup, knekebroty, vlasověc, přáníčko, červená věc a dětské šampáňo.

16. května 2013

Každodenní klidodárnost #138

Zase jsem dneska nezvlád napsat klidodárnost. Zkusím se vymluvit na to, že mi onemocněl telefon a tak jsem neměl čas se crcat s klidodárností. A ještě jsem byl celý den v práci! Taky jsem sněd misku kornflejků, což obvykle nedělám. Prostě zajímavý den.

Dnešní klidodárností jsou vizitky. Můžete si je nacpat do kalhot a ucpat s nima pračku. A můžete je také využívat všelijak jinak. Například na čistění mezizubních prostor nebo jako malé pravítko, které je určeno k podtrhávání (abyste neměli podtrh našišato). No a kromě toho je to super profi věc, kterou můžete dávat jiným lidem a oni si pak díky tomu pamatují vaše jméno i v případě, že si ho pamatovali již předtím.

15. května 2013

Každodenní klidodárnost #137

Dneska jsem zase dělal přednášení. Tento semestr už snad naposledy. Problém byl v tom, že jsem hned po svém odpřednášení šel na ústní zkoušku. Do včera večera jsem ani netušil, na co že to vlastně jdu. A dneska jsem dokonce došel k zázvoru, že je to jen kolokvium. Což je cajk. Seděli jsme všichni v jedné místnosti a odpovídali na položené otázky. Jak jsem byl z toho přednášení tak rozmluvený, tak jsem furt měl nějaké chytré mrmle a odpovídal jsem i na otázky, co nebyly pro mě, protože jsem chtěl už prostě jít. Moje strategie se nepovedla a nebyl jsem (jako obvykle) vyhozen se zeleniskem za dveře. Musel jsem to tam odsedět. A odmrmlat. Ale tak cajk.

Dnešní klidodárností je, když máte někoho, kdo od vás odežene cizího člověka, který na vás začne sahat a sdělovat vám, že se mu líbí váš zadek. Ze skutkové podstaty dané zlovírné události jasně plyne, že to byl nechutný opilec. Ten cizí člověk. Né ten klidodárný odhánitel.

14. května 2013

Každodenní klidodárnost #136

Chtěl jsem si jít už lehnout (a číst teda), ale v tom mě napadlo, že musím ještě napsat klidodárnost.

Jenže já nechci psát klidodárnost, já si chci jít lehnout a číst. Vlastně bych si chtěl jít jenom lehnout a přemýšlet, ale připadal bych si moc málo vytížený, protože ve skutečnosti bych se měl asi učit na tu zkoušku, co zítra mám. Ale to se mi nechce ani trochu. Ale tak co už. Můj geniální pan mozek to nějak zvládne. Je to ostatně jeho práce, na co jiného bych ho jinak měl (kromě automatického generování náhodných hovadin a nerytmického zpěvu vlastních nekonečných textů, které se nikdy nerýmují, pokud si to výslovně nepřeji).

Dnešní klidodárností je, když neděláte něco, co dělat nechcete a přitom byste to dělat měli a dokážete si to naprosto otevřeně přiznat.

13. května 2013

Každodenní klidodárnost #135

K dnešní klidodárnosti potřebujete sparing partnera, protože v jednom to dělat nejde. Nebo možná jde, ale není to klidodárné.

Dnešní klidodárností je, když máte někoho s kým si můžete ve stejných časových okamžicích čistit zuby u jednoho umyvadla a dělat u toho hovadiny.

12. května 2013

Každodenní klidodárnost #134

No nic. Je na čase se taky jednou trochu rozepsat. Dneska i včera jsem dělal super věc. Hrál jsem Monopoly. Já jsem Monopoly nikdy nehrál. Žil jsem tedy v dojmu, že je to nějaká super složitost, ve které musíte umět počítat. Jelikož už jsem se dozvěděl, kolik percentilních bodů jsem utržil v TSPčkové bitvě, řekl jsem si, že můžu ty Monopoly teda jako konečně zkusit. A tak to začalo.

Bylo to fakt dobré. Na začátku. Místo obyčejných člóbrdích figurek tam mají různé podivnosti. Třeba džentlmenský klobouk nebo žehličku. Já jsem byl obrácený odpadkový koš. Byl jsem fakt nadšený, že ten koš nikdo jiný nechtěl. Podle mě nejlepší dostupná figůrka. No a pak to funguje stejně, jako takové to s dostihama. Vlastně je to asi přesná kopie. Jakože Dostihy a sázky kopírují Monopoly. Nebo možná naopak. Co já vím. To není podstatné. Rozdíl oproti Dostihům je třeba v tom, že když nechcete koupit ulici, na které stojíte, tak jde do dražby a může ji koupit někdo jiný! A taky tam mají místo Trenérů vlaková Nádraží. A vodovodní kohoutek! A na hracích kartičkách maj hrubku! Skvělé! Prostě to ze začátku bylo super. A pak se to začalo kazit.

Třeba jsem furt nemohl ustát, že bych si měl kupovat domy z různých stájí (teda monopolů), protože jsem nebyl schopen překousnout, že mám na stole divně moc barev, které neladí. Nakupoval jsem teda jenom vlaky a vodovodní kohoutek, protože to bylo černé a tak to nekazilo ladnost. Jenže mi rychle došlo, že když to budu hrát takhle, tak si moc nezahraji. Proto jsem se osmělil a koupil si i žárovku, která je žlutá a tvoří pár s vodovodním kohoutkem. A pak nějakou další ulicí, takže jsem měl 3 barvičky a žárovku. No děs. Ostatní hráči furt rozhazují ty kartičky, co jsou uprostřed. Musel jsem to furt rovnat. Stejnětak ty domečky, co se dávaj na ulice místo dostihů. A dupou svýma figurkama, takže je rozhazují a já to musím furt rovnat. A to stejné bankovky. Prostě furt poházené, nedokonalé komínky, dokonce každá jiným směrem. Rozrušující.

Chvíli po začátku (v době, než si každý nakoupil nějaké ty domečky) jsem se nudil tak, že jsem si vymyslel vlastní pravidla ohledně peněz. Mohl jsem totiž mít jen bankovky ve 3 hodnotách (100,-, 1000,- a 10 000,-). Z toho plyne, že jsem třeba někdy musel zaplatit víc, aby mi to vyšlo. Protože jinak by to neplatilo. Měnit jsem totiž mohl jen jednu bankovku. Takže když mi někdo vrátil 500,- a 5000,-, byl jsem v loji a musel jsem mu tu 500,- nechat, protože jsem si mohl vyměnit jen jednu bankovku (tu 5000,-) za 5 tisícovek. No složité jak autobus.

Bohužel se stalo to, že jsem si koupil poslední 2 ulice ve hře. Stejnětak jako v dostihách, hráč, který má tyhle 2 věci prostě vyhraje. A tak jsem vyhrával. Vůbec se mi nelíbilo, že ostatním dělám ruinování. A pak jsem musel přijmout 50 000,- bankovky, protože už 10 000,- v bance nebyly. A pak mi někdo řekl, že moje figurka není otočený odpadkový koš, ale náprstek.

No na konci jsem byl vlastně smutný, i když jsem vyhrál. Není to hra pro mě. Dokonce ani když jsem si do hry přidal další figurku (auto), se kterou jsem ve chvílích, kdy jsem nehrál, jezdil po poli Parkoviště.

Dnešní klidodárností je hraní hry Monopoly. I když se mi to nelíbilo, tak se mi libila ta interakce s ostatními, což byla bžunda. Ale hra má svoje mouchy. Hlavně co se týče toho, jak je furt všechno rozházené a nic nelícuje. A stejně je to obrácený odpadkový koš. Jo a jde na něj nasadit džentlmenský klobouk.

11. května 2013

Každodenní klidodárnost #133

Chtěl jsem napsat hodně dlouhou klidodárnost, ale časově mi to opět nevyšlo. Tak to musí být něco celkem univerzálního, aby se to dalo vměstnat do jedné věty.

Dnešní klidodárností je převlečená postel.

10. května 2013

Každodenní klidodárnost #132

Já bych chtěl napsat, že dnešní klidodárnost je reportění bugů do Redmajnu, ale to je moc neuniverzální, takže to klidorádnost být nemůže. I když je to hutně profi činnost. Jsem prostě profi i ve svém volném čase. Všude. Pořád. I s vykulvočavou beruškou na hlavě.

Dneska jsem měl takový nakupovací den, protože jsem prošel 2 sámošky. V jedné neměli nějaké jídlo, které jsem asi chtěl koupit. A pytle na odpadky. A tak následoval špacír do dalšího.

A už přijde to zajímavé. Já si nejsem jist, jak moc bude pochopitelná celková a totální provázanost mezi jednotlivými odstavci mé dnešní klidodárnosti, ale to až tak nevadí, jelikož jsem dal tímto odstavcem jasně na rozumy, že tu něco takového dnes výjimečně je.

Prostě jsem byl v té Bille a oni tam (kousek za vchodem) maj cherry rajčata. No a mají tam různá. Třeba malá a červená. A hlavně hodně rozrůzněle balená. Asi jiný manufakturer. A jedna ta rajčata na sobě měla takovou nějakou podivnou zelenou kydanec. Zaujalo mě to. Šel jsem to ozkoumat. Bylo to ale nahoře vzadu a tak jsem se k tomu nemohl dost dobře dostat, protože jsem malej. Ale to mi nevadilo. VYPADALO to totiž JAKO zelné pouzdro na určitý počet cherry rajčat. Geniální. Vůbec nejde o to, jestli to fakt bylo zelené umělohmotné pouzdro na cherry rajčata. Jde o to, že já jsem si myslel, že ano a projistotně jsem utekl, abych náhodou nevyvedl v příští vteřině sám sebe z omylu.

Dnešní klidodárností je zelené umělohmotné pouzdro na cherry rajčata, ať už existuje nebo ne.

Pro zájemce o sňatek: Jasmín umí bugy reportit i ústně, ale s Redmajnem je to prostě lepší. Jasmín umí i nereportit bugy. Jasmín se umí volném čase věnovat i jiným věcem, než je hledání bugů a vylepšování věcí. Třeba návrhům nových varných konvic, které jsou speciálně určeny na čaj.

9. května 2013

Každodenní klidodárnost #131

Dneska to sice časově stíhám, ale mám moc prác, takže to stejně musím vzít hopem. Ale hlavní je stejně napsat klidodárnost, nemusím u toho být pokaždé rozvláčný jak kynoucí těsto.

Dnešní klidodárnost je, když spíte v kuse více než 10 hodin. Nikdy by mě nenapadlo, jak blahonosná klidodárnost to je. Ale je.

8. května 2013

Každodenní klidodárnost #130

Zase jsem to nestihl. Ale jedl jsem pizzu, což mě omlouvá.

Dneska jsem vymyslel rovnou 2 klidodárnosti. Obě jsou tak univerzální, že je můžu použít kterýkoliv den. A proto si (ne)náhodně jednu vyberu a o té za okamžik pojednám.

Já si rád zpívám. A taky si myslím, že zpívám přímo strašně. A proto jsem (jako hodně lidí v sitkomových seryjálech) objevil kouzlo sprchy a zpěvu. Tu iluzi, že vás nikdo neslyší, když se sprchujete. Ale protože jsem paranojik, stejně si vždy ve sprše zpívám jenom v těch fázích života, ve kterých bydlím sám. Obvykle jsem si zpíval něco od Immortal (typicky Sons of Northern Darkness), protože mi to přišlo prostě dobrý. Do sprchy. Vtip je jednoduše v tom, že se to do mé totálně horké sprchy naprosto nehodí. Ale teď to vystřídala znělka z Willyho Foga. Užasné, doporučuji všem.

Zajímavé je na tom to, že mi nedělá problém zpívat před lidma. Jenom ve sprše nějak odmítám zpívat, když existuje možnost, že bych byl slyšen. Ale tak co už.

Dnešní klidodárností je zpívání ve sprše. Bez ohledů na to, co si zpíváte nebo jestli jste u toho sami v celém kvartýru.

7. května 2013

Každodenní klidodárnost #129

Dnešní klidodárnost je, když máte tak dobré boty, že vám nepromoknou. 

Pozorný čtenář může odvodit, že jsem dnes velmi unavený, protože je tak brzy a já jsem i tak nebyl schopen napsat dlouhou klidodárnost, které obvykle píšu ve chvílích, které se neodehrávají pár minut před půlnocí.

Ale čistě pro zajímavosti shrnu svůj den: ráno v autě jsem myslel, že jsem nemocný, protože jsem měl nad kolenem mokrý flíček. Byl jsem zdárně instruován, že je to jen kapka vody. Pak nějak podivně postával tunel a nesmělo se jet rychle, ale nikde nebyl žádný nehod. Vlastně bylo všude odlidněno. Pak jsem dělal pracování, pak jsem dělal přednášení, až mě bolelo v krku, pak jsem zase dělal pracování, pak jsem se vysypal dveřma domů a upadl jsem do pelechu. Děs. Mezitím jsem si ještě nakoupil ve zdravé výživě, protože tam zase nikdo nebyl. A pak jsem usl u pana gentlemana Foga. Což už je fakt špatné, když usnu u jediné věci, na kterou se v televizi pravidelně koukám. Ještěže je zítra ten svátek!

6. května 2013

Každodenní klidodárnost #128

Dnešní klidodárnost je fakt dobrá, ale potřebujete k ní jistou propryjetu. Ale ta se dá celkem v pohodě sehnat, jenom do toho musíte investovat jistý obnos. Zhruba tak 30 kerun, takže to i já považuji za obecně a plošně využitelnou klidodárnost.

Dnešní klidodárností je totiž dělání bublin pomocí bublifuku. Úžasnost. Příjemné. Vizuálně přitažlivé. A navíc ty super zvuky, co to dělá, když jednotlivé bubliny dělají praskání.

5. května 2013

Každodenní klidodárnost #127


Dnešní klidodárnost je, když jste totálně nahluchlí, ale ničemu to nevadí, protože ti kolem vás jsou taky nahluchlí.

A ano. Píšu to pozdě. Zase. Ale celý den jsem byl drsný pracant a tak si to můžu dovolit.

4. května 2013

Každodenní klidodárnost #126

Dneska asi budu dělat vykládání histořice a na konci z toho zkusím nějak dobře odformulovat klidodárnost.

Takže: kdo mě zná, ví, že mám rád různé věci, které mi mohou pomoct zdokonalit sám sebe a zároveň jsou zábavné a v nejlepší formě reflektují moji neskutečnou genyjalitu. Takovouto typickou věcí jsou pohovory, aby vás do práce vzali a přijímačky na MU, protože se tam chodí psát jenom TSPčka. Loni se mi nějak podivně podařilo vynechat, ale letos jsem to už zvládl.

TSPčka jsou prostě příjemná a velmi zábavná. Jsem ochoten do toho ty 400 investovat. Jiní lidé chodí za určitý obnos třeba do kina. No a já chodím na TSPčka. Jak jsem loni vynechal, tak už jsem si zase moc nepamatoval, co můžeme mít s sebou. Měl jsem takovou matnou vzpomínku někdy z let dřívějších, že jsem nemohl mít kabelku u sebe a musel jsem ji jít pohodit ke stěně. Tak jsem si řekl, že letos to udělám víc fikaně a vzal jsem si kalhoty, které mají tolik kapes, že i jednotlivé jejich kapsy mají vlastní kapsy. Naplnil jsem je hovadinama. Čistě proto, abych hezky cinkal. A nemusel s sebou mít tu kabelku. Ale hlavně abych cinkal. A bohužel mi díky tomu víc padaly kalhoty. Ale tak co už. Musím přinášet oběti.

Když jsem se takto připravil, uvědomil jsem si hrůznou věc: vůbec jsem nebyl ve stresu. Což je špatně, protože já ve stresu obvykle podávám lepší výkon. Cestou na místo určení jsem se v autě furt díval na hodinky a znova si četl pozvánku a vsugerovával jsem si, že jdu pozdě nebo mířím na špatnou adresu. Vůbec to nezabíralo. Byl jsem prostě moc kliďas. Čiže do budoucna je mým předmětem bádání něco o tom, jak se vystresovat.

Když jsem tam dorazil, všude byla kopa lidí. Mraky lidí. Například fronta na dámskou toaletu se táhla až za roh. Protože jsem protřelý student, šel jsem do suterénu, kde samože nikdo nebyl. V duchu jsem si přičetl jeden precentilní bod. A pak to byla asi tak hodinu nuda, protože čekání, než se všichni usadí. Než si každý přečte pokyny. Než přečte někdo pokyny znova a nahlas. Musel jsem furt čichat k těm papírům, protože zajímavě voněly. Ale dělal jsem to nenápadně.

A pak konečně přišla ta zábavná část, která je jen jednou do roka! Vlastní vyplňování testu. Uběhlo to rychle a jel jsem zas dom. Dobré to bylo. A taky mě při této příležitosti napadá, že už jsem dlouho nebyl na žádném pracovním pohovorování.

Dnešní klidodárnost je, když investujete své peníze do něčeho, co máte rádi a doopravdy si to užijete.

3. května 2013

Každodenní klidodárnost #125

Dneska hezky pršelo a tak jsem šel dělat procházení. Vím, že o procházkách jakožto o klidodárnu jsem tu již pojednával, ale nezmínil jsem jeden zajímavý fenomén, který se během deště děje. Tedy pokud jste aspoň trochu v přírodě. Jde o to, že vylezou šneci a žížaly a plazí se po cestě.

Dnešní klidodárnost je, když skáčete mezi žouželí, abyste ji nerozšlapali.

2. května 2013

Každodenní klidodárnost #124

Mám na to 2 minuty. Dnešní klidodárnost je, když vymyslíte nový typ broukové pizzy. I když vám to moc nechutná, protože klasika je klasika.

1. května 2013

Každodenní klidodárnost #123

Jelikož je dneska den Práce, tak musím oznámit, že další rok neuschnu, protože jsem dneska byl v práci. Připadal jsem si, jakože dělám nějakou děsně důležitou činnost, jako třeba metachirurgii, protože tam se pracuje bez ohledu na kandelář.

No a pak jsem byl tak strašně unavený už, že jsem usínal v sedě. Proto jsem došel k zázvoru, že by mi prospěla drobná procházka. Nejdřív jsem si myslel, že klidodárnost bude, že jsem potkal nějakého veterána (jakože oranžové auto) a posádka dělala troubení a usmívání směrem k mé osobě. Tak jsem se taky usmál a procházkoval jsem dál. A pak jsem je potkal znova, asi tak o 15 minut později. Zase jsme dělali usmívání a oni troubení. Jenže pak se stalo něco, co troubivého veterána trumflo: po 5km chůze jsem uviděl opuštěné dětské hřiště. Dělal jsem houpání na houpačce, lezení po lanech a také skluzafkování. To mi moc nešlo, ale nikde nebyl návod, jak na věc.

Každopádně dnešní klidodárnost je skotačení na dětském hřišti.